ECLI:CZ:NS:2019:21.ND.369.2019.1
sp. zn. 21 Nd 369/2019-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně A. Š. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská č. 49/5, proti žalovanému České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze, Husinecká č. 1024/11a , zastoupenému Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze, Na Florenci č. 2116/15, o nahrazení projevu vůle a vydání náhradních pozemků, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 20 C 134/2019, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 20 C 134/2019, se nepřikazuje Okresnímu soudu v Domažlicích.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 12. 1. 2018, podanou u Okresního soudu v Domažlicích, se žalobkyně domáhá nahrazení projevu vůle žalovaného s uzavřením smluv o převodu pozemků jakožto pozemků náhradních podle §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. s tím, že jde o pozemky, nacházející se v okresech XY.
Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 20. 12. 2018 jednak vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí o uvedených nárocích podle okresů do jednotlivých řízení podle toho, ve kterém okrese se jednotlivé pozemky nacházejí a dále podle §105 odst. 1 o. s. ř. vyslovil svoji místní nepříslušnost a po právní moci tohoto usnesení věc (řízení ohledně pozemků nacházejících se v okrese XY) postoupil Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku jako soudu místně příslušnému podle §88 písm. b) o. s. ř., vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017, resp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 32 Nd 36/2017.
Okresní soud ve Frýdku-Místku vyslovil nesouhlas s postoupením věci a Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 6. 2019, č. j. 11 Nc 12/2019-89, vyslovil, že nesouhlas Okresního soudu ve Frýdku – Místku není důvodný.
Následně podáním ze dne 24. 6. 2019 navrhla žalobkyně přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Domažlicích. Návrh odůvodnila především tím, že tento soud projedná věc rychleji a hospodárněji, má za to, že charakter uplatněného nároku odůvodňuje, aby o všech restitučních nárocích jedné oprávněné osoby rozhodoval jeden soud, odkazujíc na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 25 Nd 221/2018. Poukazuje na to, že Okresní soud v Domažlicích je s kauzou „podrobně seznámen“, že námitka místní nepříslušnosti byla „žalovaným vznesena účelově“ a žalovaný „zneužívá svých procesních práv“, což ostatně konstatoval i Okresní soud v Domažlicích v usnesení ze dne 5. 4. 2018, sp. zn. 4 C 18/2018. V neposlední řadě zdůraznila, že o jejích nárocích (skutkově i právně obdobných) bude rozhodovat celkem 14 okresních soudů, což má „absurdní a neudržitelné následky“, zejména je ohrožena jednotnost a předvídatelnost rozhodování.
Žalovaný s navrhovanou delegací nesouhlasí. Má za to, že žalobkyně „neuvedla žádné relevantní skutečnosti, které by delegaci odůvodnily“, vyjma argumentace počtem jednotlivých řízení, což však žalobkyně „určila sama výběrem žalovaných pozemků“. Poukazuje na rozhodnutí vyšších soudů (Vrchního soudu v Praze, popř. Nejvyššího soudu), které tendují spíše k vyslovení nedůvodnosti takové delegace v obdobných případech (či dokonce v případech, ve kterých vystupuje jako účastník sama žalobkyně). Poukazuje na to, že v případě koncentrace řízení o velkém množství pozemků, nacházejících se po celé republice, u jednoho soudu, činí řízení nepřehledným a při možnosti provedení důkazu ohledáním místa samého též nehospodárným.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat [v daném případě stanovená ustanovením §88 písm. b) o. s. ř. jako výlučná místní příslušnost (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017)], je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny, vztahující se na příslušnost soudu i na konkrétní osobu soudce, představuje neopomenutelnou podmínku řádného výkonu soudní moci. Nejenže upevňuje soudcovskou nezávislost, nýbrž současně chrání účastníky řízení před libovolným či účelovým obsazením soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1998 sp. zn. III. ÚS 200/98). Jedním z předpokladů naplnění tohoto práva je respektování zákonem stanovené věcné, funkční a místní příslušnosti soudu. Ustanovení §12 odst. 2 občanského soudního řádu představuje zákonnou výjimku z obecné místní příslušnosti soudu, neboť umožňuje, aby byla věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustáleného výkladu lze tento důvod spatřovat v okolnostech, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Obzvlášť v případě absence souhlasu některého z účastníků řízení musí být důvody pro přikázání věci mimořádné a vážné povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 529/08).
Nejvyšší soud v mnoha svých rozhodnutích, vztahujících se k obdobným případům (kdy je nárokováno nahrazení projevu vůle a přidělení náhradního pozemku, kdy jde o nároky na velké množství pozemků v různých lokalitách), konstatoval, že pouze tato skutečnost, a s ní spojené obtíže účastníků, či spíše jejich zástupců, není důvodem, který splňuje výše uvedené předpoklady (lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 32 Nd 36/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 29 Nd 418/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 32 Nd 36/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 30 Nd 96/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 32 Nd 99/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2017, sp. zn. 26 Nd 340/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Nd 32/2018 a další). Je zřejmé, že žalobkyní citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 25 Nd 221/2018 je výjimkou z jinak ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
O případ, odůvodňující přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu, v posuzované věci tak nejde. Lze se ztotožnit s žalovaným, že žalobkyně žádné právně relevantní skutečnosti, které by odůvodnily změnu místní příslušnosti soudu, neuvádí; je již notorietou, že obtíže zástupce s „logistickým“ zvládnutím jednotlivých řízení takovou okolností není a jiný relevantní důvod uveden nebyl.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu nevyhověl (§12 odst. 2 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 9. 2019
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu