ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.2752.2019.1
sp. zn. 23 Cdo 2752/2019-1192
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně AQUAPALACE, a.s. , se sídlem Praha 5 - Smíchov, Janáčkovo nábřeží 1153/13, PSČ 15000, identifikační číslo osoby 29141729, zastoupené Mgr. Petrem Vacířem, advokátem se sídlem Praha 2, náměstí Jiřího z Poděbrad 1382/2, proti žalované S u b t e r r a a.s. , se sídlem Praha 8 - Libeň, Koželužská 2246/5, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 45309612, zastoupené JUDr. Kamilou Steinbachovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 4, Dolnokrčská 20/16, o zaplacení částky 22 568 536 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 103/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, č. j. 4 Cmo 17/2016-1162, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) usnesením ze dne 21. 3. 2019, č. j. 4 Cmo 17/2016-1162, zamítl návrh žalobkyně, aby do řízení namísto ní vstoupila Inkasní správa, s. r. o. se sídlem Praha 10, Černokostelecká 1168/90, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 25606247.
V průběhu odvolacího řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně) ze dne 20. 10. 2015, č. j. 2 Cm 103/2009-1022, kterým byla žaloba na zaplacení 22 568 536 Kč s příslušenstvím zamítnuta a rozhodnuto, že žalobkyně má žalované zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 2 023 514,55 Kč a zaplatit náhradu nákladů státu ve výši 700 Kč, žalobkyně podáním ze dne 26. 8. 2016, poté, co bylo ve věci nařízeno ústní jednání na den 7. 9. 2016, postoupila svou pohledávku, která je předmětem tohoto sporu, společnosti Inkasní správa, s. r. o. se sídlem Praha 10, Černokostelecká 1168/90, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 25606247 (dále jen „Inkasní správa, s. r. o.“ a též i „postupník“), za částku 100 000 Kč (podle obsahu spisu) a postupník vyslovil dne 12. 9. 2016 se svým vstupem do řízení namísto žalobkyně souhlas. Odvolací soud ve svém předešlém rozhodnutí ze dne 23. 3. 2017, č. j. 4 Cm 17/2016-1108, návrh žalobkyně, aby do řízení namísto něj vstoupila Inkasní správa, s. r. o., zamítl se závěrem, že postupníkem je společnost s ručením omezeným se základním kapitálem 100 000 Kč, že z otevřených zdrojů na www.justice.cz nelze zjistit, zda společnost disponuje nějakým majetkem či zda fakticky vykonává nějakou podnikatelskou činnost, neboť společnost neplní svou povinnost zakládat do sbírky dokumenty podle §66 písm. c) z. č. 304/2013 Sb., že postupník není ani plátcem DPH, a kdy vzal též v úvahu, že zamítavým rozsudkem soudu prvního stupně, proti němuž žalobkyně podala odvolání, bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované náklady řízení ve výši 2 023 514,50 Kč. Odvolací soud z uvedených zjištění dovodil, že v daném případě sice byla splněna podmínka, že nastala skutečnost, s níž předpisy spojují převod nebo přechod práv nebo povinností účastníka, o něž v řízení jde, ale zároveň vzal v úvahu, že v řízení byly osvědčeny mimořádné důvody pro aplikaci §2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož soudy dbají, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno. S přihlédnutím ke všem uvedeným důvodům návrh žalobkyně na postup podle §107a o. s. ř. proto zamítl. Nejvyšší soud usnesením ze de 18. 4. 2018, č. j. 23 Cdo 786/2018- 1148, uvedené usnesení odvolacího soud zrušil věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, když dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu postrádá judikaturou vyžadovanou zjištěnou jistotu, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je zneužití této procesní úpravy podle §107a o. s. ř., neboť odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu dovodil mimořádné důvody pro aplikaci §2 o. s. ř. při rozhodování o návrhu žalobkyně, aby do řízení namísto ní vstoupila Inkasní správa, s. r. o., které postoupila pohledávku, jež je předmětem tohoto řízení, jen z úvahy o možných obavách, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou.
Po vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení odvolací soud s ohledem na právní závěr zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu, který odvolacímu soudu vytýkal, že jeho rozhodnutí postrádá judikaturou vyžadovanou zjištěnou jistotu, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je zneužití této procesní úpravy, kdy rozhodnutí odvolacího soudu bylo podle právního názoru Nejvyššího soudu založeno na pouhých možných obavách o nedobytnosti případné pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení, odvolací soud v rámci doplnění dokazování vyzval usnesením ze dne 6. 2. 2019, č. j. 4 Cmo 17/2016-1158, postupníka, Inkasní správu, s. r. o., ke sdělení skutečností ohledně jejího majetku a majetkových poměrů, tj. zejména o stavu účtů, stavu movitých a nemovitých věcí, a aby zároveň sdělil, zda i nadále podniká, když do sbírky listin v obchodním rejstříku nejsou touto společností zakládány zákonem stanovené listiny, které jsou relevantní pro zjištění uvedených skutečností. Postupník v podání doručeném soudu dne 14. 2. 2019 soudu sdělil, že je aktivní společností podnikající v oboru správy, vymáhání a prodeje pohledávek, že roční obrat společnosti za rok 2018 je zhruba milion korun českých, kancelář je na sídle společnosti, stav účtu je 51 000 Kč a pokladny 25 000 Kč, nemovitý majetek společnost nevlastní a movitým majetkem ve vlastnictví společnosti je běžné vybavení kanceláře. Omluvil se za nezaložení účetních uzávěrek společnosti do obchodního rejstříku s tím, že toto opomenutí v nejbližší době napraví, což však ani po poučení soudem o možnosti být sankcionován mnohatisícovou pokutou do rozhodnutí odvolacího soudu neučinil.
Po uvedeném doplnění dokazování v dané věci a z něho vyplývajících zjištění a též s přihlédnutím ke zjištěním z předešlého řízení a obsahu spisu, učinil odvolací soud závěr, že je naplněna požadovaná jistota o účelovosti postoupení pohledávky, která je předmětem řízení, tedy že cílem postoupení je zneužití procesní úpravy a nejsou tak ve světle judikatury Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 23 Cdo 512/2017, ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1807/2018, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010 a též ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) a §2 o. s. ř. dány předpoklady pro použití postupu podle 107a o. s. ř. Posuzovaný návrh žalobkyně proto zamítl, když při rozhodování přihlédl k tomu, že se v dané věci jedná o žalobu, jejímž předmětem je zaplacení 22 568 536 Kč, kdy zatím nepravomocným rozhodnutím soudu prvního stupně byla žaloba zamítnuta a žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalované náklady řízení ve výši 2 023 514,50 Kč, kdy žalobkyně všechny úkony směřující k převodu práva žalobkyně učinila těsně před jednáním odvolacího soudu, že postupníkem je společnost, která ani po výzvě soudu s upozorněním na uložení sankce nesplnila svoji povinnost založit do sbírky listin v obchodním rejstříku účetní závěrku a výroční zprávu a pouze soudu sdělila, že na účtu společnosti je 51 000 Kč, v pokladně 25 000 Kč, nemovitý majetek nevlastní, movitý majetek počítá jen běžné vybavení kanceláře a že roční obrat společnosti je asi 1 milion korun českých. Žádné účetní a finanční výkazy soudu ani do sbírky listin po výzvě soudu společnost postupníka nedoložila. Z uvedeného soud dovodil, že tyto skutečnosti a rovněž skutečnost základní výše kapitálu postupníka ve výši 100 000 Kč, a že se jedná o společnost s jediným společníkem a zároveň jednatelem v jedné osobě, nezaručují, že případná pohledávka na náhradu řízení ve výši zhruba dvou milionu korun českých bude postupníkem uspokojena. Přitom dosavadní žalobkyně je společností se jměním (podle obchodního rejstříku) 1 702 000 000 korun českých. Odvolací soud uzavřel, že má tedy za osvědčené, že existují mimořádné důvody pro aplikaci §2 o. s. ř. Své rozhodnutí podpořil odkazem na řadu usnesení Nejvyššího soudu, podpořené právním názorem Ústavního soudu, podle jejichž závěrů může soud ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř., kdy takový postup je namístě například tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním s tím, že přípustnost dovolání je dána ustanovením §238a o. s. ř. Důvodem podání dovolání je nesprávné právní posouzení otázky vstupu nového žalobce do řízení na místo dosavadní žalobkyně, a to zejména s ohledem na nesprávnou aplikaci §2 o. s. ř. a ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010 a ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3887/2013), podle níž prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k aplikaci §2 o. s. ř. nepostačuje. Dovolatelka namítá, že odvolací soud se nijak nezabýval majetkovou situací žalobkyně a automaticky vyšel ze závěru, že je solventním subjektem, kdežto postupníka má za subjekt nesolventní, aniž by tuto otázku blíže zkoumal. Má za to, že ani z uvedeného obratu postupníka nelze dovodit čehokoliv ve vztahu k údajné účelovosti postoupení předmětné pohledávky. Podle dovolatelky nemůže být ani personální jednota v osobě společníka a statutárního orgánu společnosti postupníka a výše kapitálu společnosti relevantní k údajné účelovosti postoupení předmětné pohledávky. Rovněž ani výše kapitálu společnosti nemůže sloužit coby ukazatel hospodářské situace jakéhokoli subjektu. Dovolatelka uvedla, že důvodem postoupení pohledávky nebylo učinění případné pohledávky žalované na náhradu nákladů řízení nedobytnou, ale snížení administrativní zátěže žalobkyně. Dodala, že žalobkyně za účelem rozšíření svých podnikatelských aktivit požádala o poskytnutí úvěru, přičemž ukončení soudního řízení v uvedené věci bylo jednou z podmínek získání úvěru. S ohledem na nemožnost smírného ukončení věci tak bylo postoupení pohledávky nejhospodárnějším způsobem řešení celé věci. Argumentaci odvolacího soudu nepovažuje za přiléhavou i s ohledem na obtížnou předvídatelnost dalšího vývoje sporu. Poukazuje na další judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2924/2016 a ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 353/2015) s tím, že postup soudu odchylující se od běžného postupu výslovně zakotveného v §107a o. s. ř. přichází v úvahu pouze v případech zjevného zneužití institutu procesního nástupnictví. Poukazuje i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3887/2013, v němž nebylo shledáno zjevné zneužití institutu záměny účastníků, ani když postupníkem byla společnost, jež byla velmi pravděpodobně v úpadkové situaci. Žalobkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému řízení.
Žalovaná podala k dovolání žalobkyně vyjádření, v němž navrhla jeho zamítnutí, neboť má za to, že odvolací soud rozhodl v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu a jeho rozhodnutí respektuje právo na ochranu před zneužitím práva.
Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že dovolání je podle §238a o. s. ř. přípustné, neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není důvodné, neboť odvolací soud rozhodl zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, která vykládá §107a o. s. ř. a potažmo aplikaci §2 o. s. ř.
Právní úvahy odvolacího soudu jsou plně v souladu s dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, podle níž nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř., přičemž takový postup je namístě například tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Nelze přisvědčit žalobkyni, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 46/2012 a usnesením ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3887/2013, veřejnosti dostupném na www.nsoud . cz, podle nichž může soud ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím §2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že podle uvedených rozhodnutí takový postup přichází v úvahu pouze v případech zcela zjevného zneužití institutu procesního nástupnictví, odvolací soud v souladu s tímto právním názorem zkoumal, zda je v posuzovaném případě naplněna požadovaná jistota o účelovosti postoupení pohledávky, která je předmětem řízení, tedy že cílem postoupení je zneužití procesní úpravy. Vyplynulo-li z doplněného dokazování odvolacího soudu, že postupník (Inkasní správa, s. r. o.) ani po výzvě doručené soudem a poučení o možnosti udělení vysoké sankce, nesplnil svoji povinnost založit do sbírky listin Obchodního rejstříku chybějící dokumenty, k nichž by bylo možno zjistit okolnosti ohledně jejího podnikání a soudu sdělil, že na účtu společnosti je 51 000 Kč, v pokladně 25 000 Kč, nemovitý majetek nevlastní, movitý majetek počítá jen běžné vybavení kanceláře a že roční obrat společnosti je asi 1 milion korun českých, a jestliže předmětem žaloby je zaplacení 22 568 536 Kč s příslušenstvím, přičemž tato žaloba byla soudem prvního stupně zamítnuta a žalobkyni uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 023 514,55 Kč, a kdy k postoupení pohledávky za částku 100 000 Kč došlo těsně před nařízeným ústním jednáním odvolacího soudu, nelze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení, dovodil-li, že všechny tyto okolnosti společně s přihlédnutím ke skutečnostem, že základní výše kapitálu postupníka činí 100 000 Kč a jedná se o společnost s jediným společníkem a zároveň jednatelem v jedné osobě, přičemž dosavadní žalobkyně je společností se jměním (podle obchodního rejstříku) 1 702 000 000 korun českých, nasvědčují tomu, že je v posuzovaném případě naplněna požadovaná jistota o účelovosti postoupení pohledávky, která je předmětem řízení, tedy že cílem postoupení je zneužití procesní úpravy. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud poté, co jeho předešlé rozhodnutí o procesním nástupnictví bylo Nejvyšším soudem zrušeno, nepřistupoval k posouzení věci formalisticky a vyčerpávajícím způsobem se zabýval tím, zda se v konkrétním případě nejedná o účelové zneužití procesní úpravy, soustředil svoji pozornost nejen ke skutečnostem doloženým postupníkem ohledně jeho podnikání a majetkové situace, ale přihlédl i k dalším okolnostem, podávajícím se ze spisu, respektive úředně dostupným okolnostem, tudíž postupoval při zjišťování případné účelovosti postoupení pohledávky v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012, ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013 nebo ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4920/2014), ale i v souladu se závěry Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11 a též nález Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 2482/14), podle jejichž závěrů nelze přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. pouze formalisticky a při posuzování podmínek procesního nástupnictví je třeba věnovat náležitou pozornost krajně podezřelým skutkovým okolnostem, soustředit pozornost na nezřetelný důvod postoupení pohledávky, jiné ze spisu se podávající okolnosti, resp. úředně dostupné okolnosti. Odvolací soud postupoval při právním posouzení návrhu žalobkyně i v souladu s právním názorem, vysloveným Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2650/2012 a ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2308/2013, veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz , tj. že není zcela standardní a vyžaduje si pozornost při rozhodování o návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř., dojde-li k postoupení pohledávky poté, co uplatňovaný nárok žalobce na náhradu škody byl soudem prvního stupně zcela zamítnut a byla mu uložena povinnost k náhradě značně vysokých nákladů řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu respektuje i závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 23 Cdo 512/2017, že při posuzování, zda se nejedná o účelové zneužití procesní úpravy nástupnictví, je namístě přihlížet i k celkové hospodářské situaci postupníka.
K tvrzení žalobkyně učiněné až v dovolání, že účelem postoupení byla skutečnost, že žalobkyně za účelem rozšíření svých podnikatelských aktivit potřebovala úvěr, avšak podmínkou jeho získání bylo ukončení soudního řízení v uvedené věci, a že proto postoupení pohledávky bylo tak nejhospodárnějším způsobem řešení celé věci, je namístě uvést, že ze skutkových zjištění odvolacího soudu toto tvrzení žalobkyně nevyplývá. Navíc v dovolacím řízení jsou nepřípustné tzv. skutkové novoty, k nimž je dovolacímu soudu zapovězeno přihlížet (srov. §241a odst. 6 o. s. ř.). K závěru, že v dovolacím řízení platí zákaz skutkových novot, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1051/2016 nebo ze dne 1. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 1015/2017, či ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 2423/2017 – veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz .
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že závěr odvolacího soudu o účelovosti postoupení pohledávky je v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu ve věcech s obdobným skutkovým základem, a proto dovolání žalobkyně, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), jako nedůvodné podle §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci konečného rozhodnutí o věci (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 9. 2019
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu