ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.4483.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 4483/2018-1339
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva SIGMA. , se sídlem v Olomouci, Černá cesta 138/6, IČO 00495069, proti žalované J. B. , narozené XY, bytem XY, o zaplacení 22.004,20 Kč, o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení, vedených u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 23 C 15/2001, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. srpna 2018, č. j. 69 Co 200/2018-1326, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 8. 2008, č. j. 23 C 15/2001-742, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 22.004,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit částku 5.553,40 Kč a tam specifikované úroky z prodlení (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. až V.)
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 14. 1. 2010, č. j. 12 Co 631/2008-875, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části (ve vyhovujícím výroku ohledně částky 22.004,20 Kč), tedy vyjma výroku II. (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Rozsudek nabyl právní moci dne 29. 3. 2010.
Po vydání tohoto rozsudku podávala žalovaná opakovaně neurčitá podání, která označovala jako žalobu pro zmatečnost či jako žalobu na obnovu řízení, naposledy se jednalo o podání došlá soudu prvního stupně dne 12. 10. 2016 (č. l. 1231) a dne 18. 10. 2016 (č. l. 1233). Tato podání byla odmítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 11. 2016, č. j. 23 C 15/2001-1239, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 29. 3. 2017, č. j. 69 Co 62/2017-1248. Řízení o dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu bylo zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 1. 2018, č. j. 23 C 15/2001-1292, jež bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 26. 2. 2018, č. j. 69 Co 45/2018-1303. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná opět dovolání, přičemž řízení o něm bylo zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 5. 2018, č. j. 23 C 15/2001-1314, jež bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 8. 2018, č. j. 69 Co 200/2018-1326.
Naposledy uvedené usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, o kterém Nejvyšší soud České republiky rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř.“.
Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení §237 o. s. ř., avšak podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Pro posouzení přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 již není rozhodujícím kritériem (za splnění ostatních zákonných podmínek) jen výše částky uvedená ve výroku dovoláním napadeného rozhodnutí, ale i výše částky, pro kterou bylo vedeno řízení v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Oproti předchozímu znění tohoto ustanovení tedy již nelze za přípustné považovat ani dovolání směřující proti ostatním rozhodnutím vydaným v tomto řízení, bylo-li v době jejich vydání předmětem řízení peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1685/2018). Tento závěr odpovídá i důvodové zprávě k zákonu č. 296/2017 Sb., [jež mimo jiné nově formuloval §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], podle které je cílem nynější právní úpravy rozšířit výjimky z jinak široce formulované přípustnosti dovolání a v případě ustanovené §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyloučit přípustnost dovolání i proti těm rozhodnutím odvolacího soudu, která (ač vydána v rámci takového sporu) nejsou rozhodnutími o peněžitém plnění (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018).
Peněžitý limit uvedený v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se uplatní i v rozhodnutích vydaných v řízení na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost (srov. v poměrech žaloby na obnovu řízení závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Cdo 4184/2014, ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2866/2015, či ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 93/2016, jež se prosadí obdobně i v poměrech řízení o žalobě pro zmatečnost – k tomu viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014, ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3150/2017, ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 4189/2017, ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1848/2017, a ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2090/2017).
V projednávané věci se dovolatelka domáhá obnovy řízení a podává žalobu pro zmatečnost ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 8. 2008, č. j. 23 C 15/2001-742, jenž byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 1. 2010, č. j. 12 Co 631/2008-875, a kterým bylo rozhodnuto o částce 22.004,20 Kč. Uvedená částka nepřevyšuje 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z uvedeného vyplývá, že řízení je vedeno pro částku nepřevyšující 50.000 Kč, a dovolání tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.). S ohledem na §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, nemá význam ani otázka osvobození dovolatelky od soudních poplatků.
Zbývá dodat, že přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 1. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu