ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.5579.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 5579/2017-251
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) R. H. , narozeného XY, a b) I. H. , narozené XY, obou bytem XY, obou zastoupených JUDr. Miroslavem Černým, advokátem, se sídlem v Praze 2, Balbínova 224/3, PSČ 120 00, za účasti D. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, o prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatelů z družstva za neplatné, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 1/2007, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2017, č. j. 14 Cmo 109/2016-197, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 2017, č. j. 14 Cmo 109/2016-231, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit D. společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 1. 2016, č. j. 79 Cm 1/2007-150, zamítl návrh na prohlášení rozhodnutí členské schůze D. (dále jen „družstvo“) ze dne 3. 12. 2006 o vyloučení navrhovatelů z družstva za neplatné (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Šlo přitom již o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2010, č. j. 79 Cm 1/2007-76, bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, č. j. 14 Cmo 452/2010-92, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2014, č. j. 79 Cm 1/2007-116, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 79 Cm 1/2007-121, bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2015, č. j. 14 Cmo 555/2014-138, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[3] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelů v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. je změnil ve výši náhrady nákladů řízení, „jinak je potvrdil“ (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Dovolatelé, vymezujíce, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, formulují otázky „hmotného“ práva, na jejichž vyřešení podle nich napadené rozhodnutí závisí a jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to zda:
1) „členská schůze družstva, konaná dne 3. 12. 2006, byla svolána oprávněnou osobou nebo neoprávněnou osobou“,
2) „členská schůze družstva, konaná dne 3. 12. 2006, byla řádně a včas svolána pozvánkou datovanou 24. 11. 2006, která neuvádí místo konání schůze, neuvádí pořad jednání, odkazuje pouze na program, že bude ve schránce, pozvánka uvádí pouze konání členské schůze s uvedením data a hodiny“,
3) „byla členská schůze, konaná dne 3. 12. 2006, řádně svolána, když na tuto schůzi byly vyhotoveny tři rozdílné pozvánky s odlišným programem a různým datem vyhotovení pozvánek“,
4) „lze z průběhu (videozáznam) členské schůze ze dne 3. 12. 2006 a ze zápisu o průběhu členské schůze ze dne 3. 12. 2006, učiněného až dne 16. 12. 2006, učinit nezpochybnitelný závěr o počtu hlasů přítomných hlasujících členů družstva a počtu hlasů členů družstva hlasujících pro vyloučení navrhovatelů z družstva (pro posouzení platnosti usnesení členské schůze, zda byla přítomna nadpoloviční většina všech hlasů a zda byl dán souhlas většinou přítomných hlasů)“.
[6] Při formulaci uvedených otázek dovolatelé přichází s námitkami, kterými především zpochybňují výklad stanov družstva (konkrétně článku 21 bodů 2 a 4 a článku 22) učiněný odvolacím soudem. Podle tohoto výkladu členskou schůzi družstva svolává předseda představenstva družstva a pro veřejné oznámení pořadu jednání členské schůze postačuje, aby se členům družstva dostala nejméně osm dní předem informace o konání členské schůze a jejím programu.
[7] Tyto podmínky měl odvolací soud v projednávané věci, jde-li o členskou schůzi družstva konanou dne 3. 12. 2006, za splněné, neboť členskou schůzi svolal předseda představenstva družstva Z. P. a v domě bylo dne 24. 11. 2006 vyvěšeno upozornění na konání členské schůze s tím, že pozvánka s programem byla členům družstva vhozena do schránek (a dovolatelce byla předána i osobně). S ohledem na účast členů družstva (včetně dovolatele) na zasedání členské schůze odvolací soud nepochyboval o tom, že místo konání členské schůze bylo členům družstva známo.
[8] Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud respektoval výkladová pravidla určená ustanoveními §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a §266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (obou ve znění účinném do 31. 12. 2013), a zásady pro výklad právních úkonů formulované např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03.
[9] Vymezují-li dovolatelé otázky 2) a 3), brojí proti skutkovému zjištění, z něhož odvolací soud vycházel a podle něhož byla vyhotovena (a do schránek členů družstva vhozena) pouze jedna pozvánka (ze dne 23. 11. 2006) na členskou schůzi svolanou na 3. 12. 2006 ve 20:00 hod. s uvedeným programem jednání. Dovolatelé tak uplatňují nezpůsobilý dovolací důvod, k jehož přezkoumání nelze dovolání připustit (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. nebo např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 39/2014).
[10] V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem – správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
[11] Při formulování otázky 4) dovolatelé přichází s námitkami, jež jsou ve skutečnosti pouhou polemikou s hodnocením důkazů učiněným soudy. To však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007).
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[13] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 22. 10. 2019
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu