ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.1596.2019.1
sp. zn. 28 Cdo 1596/2019-729
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce M. S. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem v Táboře, Klokotská 103/13, proti žalovanému J. M. , nar. XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Františkem Vavrochem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 123/36, o 163.803 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 C 361/2014, o odvolání žalovaného proti opravnému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. ledna 2019, č. j. 19 Co 1307/2018-703, takto:
I. Řízení o odvolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. ledna 2019, č. j. 19 Co 1307/2018-703, se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o tomto odvolání.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 21. 6. 2018, č. j. 25 C 361/2014-645, uložil žalovanému zaplatit žalobci 163.803 Kč s příslušenstvím (výrok I.), co do částky 6.000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Krajský soud v Českých Budějovicích dne 15. 1. 2019 vyhlásil rozsudek, kterým k odvolání žalovaného ve výroku I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo vyhověno žalobě co do požadavku na zaplacení 136.153 Kč s příslušenstvím (výrok I.), v části výroku I. týkající se sumy 27.650 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu v daném rozsahu zamítl (výrok II.), a rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit žalobci 64 % nákladů řízení před soudy obou stupňů, jejichž přesná výše bude vyčíslena v písemném vyhotovení rozsudku (výrok III.).
Usnesením ze dne 15. 1. 2019, č. j. 19 Co 1307/2018-703, vydaným na základě §164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), Krajský soud v Českých Budějovicích opravil všechny výroky rozsudku z téhož dne tak, že bylo prvoinstanční rozhodnutí ve výroku I. potvrzeno co do částky 158.586 Kč s příslušenstvím a změněno ohledně sumy 5.217 Kč s příslušenstvím, přičemž byl žalovaný zavázán nahradit žalobci 88 % nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto opravnému usnesení podal žalovaný odvolání.
Rozhodnutí odvolacího soudu (včetně usnesení týkajícího se opravy jiného rozhodnutí odvolací instance, srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 493/2014) ovšem není možné napadnout odvoláním (srovnej a contrario §201 o. s. ř.), a procesní předpisy proto ani neupravují funkční příslušnost žádného soudu k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4299/2009, ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1311/2012, a ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 22 Cdo 4053/2013).
Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem procesní podmínky, jenž musí vést k zastavení řízení. Zastavit řízení o odvolání pak v těchto případech náleží Nejvyššímu soudu coby vrcholnému článku soustavy obecných soudů (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2090/2005, ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 30 Cdo 1029/2006, ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3989/2014, a ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4948/2014).
Řízení o odvolání žalovaného bylo tedy podle §104 odst. 1 o. s. ř. nutné zastavit.
Dovolací soud pro úplnost podotýká, že ani posouzení projednávaného opravného prostředku jako dovolání (jehož náležitosti ovšem v žádném případě neobsahuje) by nebylo žalovanému ku prospěchu, neboť opravné usnesení vydané odvolacím soudem podle §164 o. s. ř. není rozhodnutím, jímž se odvolací řízení končí ve smyslu §237 o. s. ř., ani nespadá do žádné z kategorií usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 860/2017, jež obstálo i v rámci ústavněprávního přezkumu, neboť ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. III. ÚS 3309/17, shodně viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5708/2016, a ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3717/2018).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobci, jenž by na jejich náhradu měl v zásadě právo, žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 12. 2019
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu