ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.4494.2018.1
sp. zn. 28 Cdo 4494/2018-107
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně V. P. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, o vydání náhradních pozemků, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 6 C 59/2018, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. července 2018, č. j. 15 Co 180/2018-79, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. července 2018, č. j. 15 Co 180/2018-79, se mění tak, že se potvrzuje usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 7. června 2018, č. j. 6 C 59/2018-50.
Odůvodnění:
Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 7. 6. 2018, č. j. 6 C 59/2018-50, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl o postoupení věci místně příslušným soudům, a to Okresnímu soudu v Liberci, Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou, Okresnímu soudu v České Lípě, Okresnímu soudu v Děčíně, Okresnímu soudu v Semilech, Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci a Okresnímu soudu v Českém Krumlově, ve vztahu k pozemkům ve výroku blíže specifikovaným – dále „předmětné pozemky“ (výrok II.). Vázán právním názorem krajského soudu vysloveným v rozhodnutí o odvolání proti usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 22. 3. 2018, jímž bylo žalované zakázáno disponovat mimo jiné s předmětnými pozemky, uvedl, že každý jednotlivý nárok na vydání pozemku musí být projednán soudem, v jehož obvodu se dotčená nemovitost nachází. Vzhledem k tomu, že je ve věci založena výlučná místní příslušnost podle §88 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), vyslovil na základě námitky vznesené žalovanou svoji místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci v rozsahu pozemků nespadajících do obvodu působnosti Okresního soudu v Domažlicích místně příslušným soudům.
Krajský soud v Plzni k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 18. 7. 2018, č. j. 15 Co 180/2018-79, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se námitka místní nepříslušnosti vznesená žalovanou zamítá. Odvolací soud dovodil, že se v dané věci jedná o řízení o určitém způsobu vypořádání vztahů mezi účastníky podle ustanovení §153 odst. 2 o. s. ř., pročež se zřetelem k rozsudkům Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3453/2007 a sp. zn. 28 Cdo 3250/2008 (označená rozhodnutí, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ), jakož i nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2672/17, jenž je přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz , dospěl k závěru, že uplatněný nárok nelze rozdělit na více samostatných nároků a u každého z nich zkoumat místní příslušnost zvlášť. Uzavřel, že žalobkyně zvolila hospodárný a šetrný postup k uspokojení restitučních nároků, jež mají nepochybně přednost před nároky třetích osob.
Proti usnesení odvolacího soudu brojí žalovaná dovoláním, považujíc je za přípustné ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí spočívá na otázce procesního práva, jež dosud nebyla v judikatuře dovolacího soudu vyřešena, případně byla-li již vyřešena, má být posouzena jinak. Domnívá se, že u žalob podávaných z titulu nahrazení projevu vůle o převodu náhradních pozemků je nutno respektovat zákonnou místní příslušnost soudu podle §88 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu o tom, že by si sám žalobce bez jakéhokoli pravidla určoval, který místně příslušný soud bude o věci rozhodovat. S poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2672/17, upozorňuje, že v nyní projednávané kauze nevyvstaly žádné mimořádné skutečnosti odůvodňující změnu místní příslušnosti. Podotýká, že uvedená delegace se automaticky nepojí s hospodárnějším a rychlejším projednáním věci, přičemž se táže, kdo a na základě čeho by byl oprávněn místní příslušnost bez dalšího měnit. S ohledem na vylíčené navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a přiznal jí náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval v řízení a o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 18. 7. 2018 (srovnej čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, že bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.), že byl uplatněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem [§241 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné (§237 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalované je přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky procesního práva spočívající v posouzení důvodnosti námitky místní příslušnosti soudu, týká-li se řízení práv k nemovitým věcem, jež se nacházejí v obvodu působnosti různých věcně příslušných soudů prvního stupně, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle ustanovení §105 o. s. ř. místní příslušnost zkoumá soud před tím, než začne jednat o věci samé. Rozhodl-li soud o věci samé bez jednání, zkoumá místní příslušnost jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz. Později ji zkoumá jen k námitce účastníka, je-li uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší (odstavec 1). Vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu (odstavec 2). Namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní příslušnosti, postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak námitku usnesením zamítne (odstavec 4).
Z ustanovení §105 odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že o uplatněné námitce nedostatku místní příslušnosti musí soud vždy rozhodnout; nebyla-li uplatněna včas nebo je-li nedůvodná, rozhodne tak, že ji zamítne. Jestliže přes včas a důvodně vznesenou námitku věc projednal a rozhodl o ní místně nepříslušný soud, popřípadě jestliže nemeritorní rozhodnutí vydal místně nepříslušný soud, jde vždy o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srovnej Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 473 s.). Je tomu tak proto, že vydal-li rozhodnutí soud, který není k řízení místně příslušný (nestal se místně příslušným ani konvalidací nedostatku místní příslušnosti v důsledku uplatnění zákonem stanovené koncentrace řízení), pak byli účastníci řízení odňati svému zákonnému soudci (rozvrhem práce určenému soudci věcně a místně příslušného soudu) a došlo tedy k porušení ústavního principu zakotveného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 937/2009).
Podle ustálené judikatury dovolacího soudu řízení o žalobě na nahrazení souhlasu s převodem pozemku představuje věc týkající se vlastnického práva k nemovitosti, pro niž je ustanovením §88 písm. b) o. s. ř. založena výlučná místní příslušnost (srovnej např. dovolatelkou odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017, a dále v něm citovaná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 32 Nd 36/2017, ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 30 Nd 96/2017, ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 32 Nd 99/2017, a ze dne 20. 11. 2017, sp. zn. 26 Nd 340/2017). Jako výchozí pravidlo tudíž platí, že každý jednotlivý nárok na vydání pozemku má být projednán soudem, v jehož obvodu se dotčená nemovitost nachází. Ustanovení §11 odst. 2 o. s. ř. přitom na výlučnou příslušnost podle ustanovení §88 o. s. ř. s ohledem na ustanovení §89 o. s. ř. nedopadá (srovnej Novotný, Z. In: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 67). Soustředění veškerých sporů u jednoho ze soudů řešících některý z návrhů žalobců by tak bylo možno docílit toliko eventuálním využitím institutu delegace vhodné ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud ovšem tímto nijak nepředjímá, zda jsou pro takový postup v poměrech projednávané věci všechny předpoklady splněny (ke striktním podmínkám delegace vhodné v případech existence výlučné místní příslušnosti ve smyslu §88 o. s. ř. srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 Nd 316/2001, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 30 Nd 89/2013, nebo ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 33 Nd 37/2017).
V nyní posuzovaném usnesení odvolací soud považoval Okresní soud v Domažlicích za místně příslušný jak ve vztahu k požadovanému pozemku v obvodu řečeného soudu, tak ve vztahu k nárokovaným pozemkům nacházejícím se v obvodu působnosti Okresního soudu v Liberci, Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, Okresního soudu v České Lípě, Okresního soudu v Děčíně, Okresního soudu v Semilech, Okresního soudu v Jindřichově Hradci a Okresního soudu v Českém Krumlově, čímž rozhodl v rozporu se současnou shora uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Přikázání věci jinému soudu není v obdobných případech sice vyloučeno, nicméně je třeba se vypořádat s důvody zákonné úpravy výlučné příslušnosti.
Protože odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, dovolací soud podle usnesení §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. usnesení odvolacího soudu změnil způsobem vyplývajícím z výrokové části tohoto usnesení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 1. 2019
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu