ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.99.2019.1
sp. zn. 28 Cdo 99/2019-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce D. F. , nar. XY, bytem XY, proti žalované E. S. , nar. XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Svatoplukova 519, o 771.000 Kč, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 115/2016, o odvolání JUDr. Rostislava Pukla proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. října 2018, č. j. 16 Co 371/2017-137, takto:
Řízení o odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. října 2018, č. j. 16 Co 371/2017-137, se zastavuje .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 23. 2. 2017, č. j. 7 C 115/2016-76, uložil žalované zaplatit žalobci 771.000 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení i o soudním poplatku (výroky II. a III.).
Krajský soud v Brně v průběhu řízení o odvolání proti právě zmíněnému rozsudku usnesením ze dne 10. 10. 2018, č. j. 16 Co 371/2017-137, právnímu zástupci žalované uložil pořádkovou pokutu za hrubě urážlivé výroky obsažené v opravném prostředku.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 10. 10. 2018 podal zástupce žalované odvolání.
Rozhodnutí odvolacího soudu ovšem není možné napadnout odvoláním [srovnej a contrario §201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)], a procesní předpisy proto ani neupravují funkční příslušnost žádného soudu k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4299/2009, ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1311/2012, a ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 22 Cdo 4053/2013).
Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem procesní podmínky, jenž musí vést k zastavení řízení. Zastavit řízení o odvolání pak v těchto případech náleží Nejvyššímu soudu coby vrcholnému článku soustavy obecných soudů (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2090/2005, ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 30 Cdo 1029/2006, ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3989/2014, a ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4948/2014).
Lze rovněž podotknout, že ani posouzení procesního úkonu advokáta žalované coby dovolání (byť náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku v žádném případě nesplňuje) by nebylo podateli ku prospěchu, neboť dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení nekončí (§237 o. s. ř.; o žádné z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. se bezesporu nejedná), a jímž bylo navíc rozhodnuto o uložení pořádkového opatření [§238 odst. 1 písm. f) o. s. ř., dále srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1788/2015, ze dne 31. 7. 2017, sen. zn. 29 NSČR 115/2017, či ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4026/2018], by bylo zjevně nepřípustné.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že neexistence opravného prostředku proti usnesení odvolacího soudu o uložení pořádkové pokuty byla Ústavním soudem opakovaně vyhodnocena jako ústavně konformní, byť snad de lege ferenda nikoli optimální (viz mimo jiné nález Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. IV. ÚS 910/15, body 16 a 17, či usnesení téhož soudu ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. IV. ÚS 606/15, a ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3056/15).
Řízení o odvolání zástupce žalované bylo z naznačených důvodů zastaveno podle §104 odst. 1 o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci (srovnej §151 odst. 1 o. s. ř. a dále kupř. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3047/2010, ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 658/2011, a ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3418/2018).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 11. 2019
JUDr. Jan Eliáš Ph.D.
předseda senátu