ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.106.2019.1
KSBR 31 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 106/2019-A-454
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka M. D. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Real Estate Properties s. r. o. , se sídlem v Trenčíně, Potočná 610, PSČ 911 01, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 50327887, 2/ Mariana Červeného - Reality a. p. s. , se sídlem v Trenčianských Teplicích, Ľ. Podjavorinskej 171/12, PSČ 914 51, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 37132547, 3/ PERFECT INVEST, a. s. , se sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí 34/28, PSČ 674 01, identifikační číslo osoby 27736997, zastoupeného JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 492/18, PSČ 602 00, 4/ V. D. , narozené XY, bytem XY, 5/ B. T. , narozeného XY, bytem XY, 6/ S. F. , narozené XY, bytem XY, 7/ M. T. , narozeného XY, bytem XY 8/ A. L. , narozeného XY, bytem XY, 9/ V. P. Š. , narozené XY, bytem XY, 10/ P. Š. , narozeného XY, bytem XY, 11/ Z. Š. , narozené XY, bytem XY, 12/ K. M. , narozené XY, bytem XY, 13/ M. V. , narozeného XY, bytem XY, 14/ T. Ch. , narozeného XY, bytem XY, 15/ P. P. , narozeného XY, bytem XY, o návrhu deváté insolvenční navrhovatelky na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému nadřízenému soudu, takto:
Věc vedená u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze.
Odůvodnění:
Ve věci vedené pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY, projednává Vrchní soud v Olomouci (jako soud nadřízený) námitku podjatosti soudkyně Krajského soudu v Brně A. K.
Podáním ze dne 7. března 2019 (A-353) navrhla devátá insolvenční navrhovatelka Ing. V. P. Š. přikázání věci Vrchnímu soudu v Praze z důvodu vhodnosti. K důvodům, pro které je podle deváté insolvenční navrhovatelky vhodné přikázat věc jinému soudu, patří změna adresy trvalého bydliště dlužníka a adresy pro doručování písemností do P., dále spory mezi dlužníkem a soudci Vrchního soudu v Olomouci (zejména s M. H.), které neúměrně zatěžují insolvenční řízení, jakož i soustředění dlužníkova podnikání a majetku „v obvodu“ Vrchního soudu v Praze.
S návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti vyslovili souhlas druhý insolvenční navrhovatel (A-403), šestá insolvenční navrhovatelka (A-407), osmý insolvenční navrhovatel (A-408) a dlužník (A-405).
Nejvyšší soud rozhodoval o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti jako soud nejblíže společně nadřízený Vrchnímu soudu v Olomouci, u nějž je věc vedena, a Vrchnímu soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je (stejně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu) veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
V tomto řízení rozhoduje Nejvyšší soud o návrhu na přikázání věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci jako soudu nadřízeného o námitce podjatosti soudkyně Krajského soudu v Brně. Již s ohledem na předmět řízení (povahu návrhu, o kterém má Vrchní soud v Olomouci rozhodovat), je zřejmé, že věc nemůže být u Vrchního soudu v Praze rozhodnuta rychleji či hospodárněji, a to bez ohledu na to, zda dlužník změnil bydliště či místo podnikání.
Poukazuje-li devátá insolvenční navrhovatelka na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2012, sen. zn. 29 NSČR 69/2012, podle něhož důvod pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti může spočívat v tom, že dlužníkovo podnikání i jeho majetek jsou soustředěny v územním obvodu jiného insolvenčního soudu, pak pomíjí, že v označené věci šlo o návrh na delegaci samotného insolvenčního řízení, nikoliv o delegaci ve věci rozhodování o námitce podjatosti.
Důvod prolomit výše popsané ústavní principy, tj. že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon, neshledal Nejvyšší soud ani na základě další argumentace obsažené v návrhu na přikázání věci jinému soudu.
Je tomu tak proto, že důvodem pro delegaci vhodnou nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu soudce daného soudu k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (k tomu srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 1. února 2001, sp. zn. 5 Nd 14/2001, usnesení ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 22 Nd 200/2007, usnesení ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Nd 92/2008, usnesení ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 20 Nd 254/2012, a usnesení ze dne 5. listopadu 2013, sp. zn. 32 Nd 164/2013).
Dovozuje-li tedy devátá insolvenční navrhovatelka důvod pro přikázání věci z důvodu vhodnosti též z toho, že mezi dlužníkem a soudci Vrchního soudu v Olomouci jsou údajně spory, je nutno zdůraznit, že prostředkem k prověření takové výhrady je námitka podjatosti konkrétního soudce. Tyto námitky již ostatně v insolvenčním řízení dlužník a někteří insolvenční navrhovatelé uplatnili, avšak bylo o nich rozhodnuto tak, že soudci Vrchního soudu v Olomouci nejsou vyloučeni z rozhodování a projednání dané věci.
Jelikož Nejvyšší soud na základě tvrzených námitek neshledal důvody pro přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., rozhodl, že se věc nepřikazuje jinému soudu k projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud dále poznamenává, že nepřehlédl, že v průběhu tohoto řízení:
1/ Osmý insolvenční navrhovatel (A. L.) podáním ze dne 17. září 2019 vznesl námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu M. P., Z. K. a P. G.
2/ Sedmý insolvenční navrhovatel (M. T.) podáním ze dne 17. září 2019 navrhl vyloučení soudce Nejvyššího soudu R. K. z projednání a rozhodnutí věci.
3/ Dlužník podáním ze dne 18. září 2019 navrhl vyloučení soudkyně Nejvyššího soudu H. M. z projednání a rozhodnutí věci.
4/ Devátá insolvenční navrhovatelka nedatovaným podáním navrhla přikázání věci vedené pod sen. zn. 29 NSČR 106/2019 jinému senátu Nejvyššího soudu.
5/ Sedmý insolvenční navrhovatel podáním ze dne 30. září 2019 navrhl přikázání věci vedené pod sen. zn. 29 NSČR 106/2019 k projednání a rozhodnutí jinému senátu Nejvyššího soudu.
6/ Dlužník podáním ze dne 10. října 2019 navrhl přidělení věci vedené pod sen. zn. 29 NSČR 106/2019 senátu číslo 30 Nejvyššího soudu.
Všechna výše uvedená podání vykazují znaky obstrukce, když vychází ze stejných či obdobných východisek jako námitky a návrhy, s nimiž se Nejvyšší soud vypořádal v obou předchozích rozhodnutích vydaných v tomto insolvenčním řízení (v usnesení ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 35/2016, a v usnesení ze dne 24. října 2018, sen. zn. 29 NSČR 150/2018). V postupu účastníků (dlužníka a některých insolvenčních navrhovatelů, kteří formálně vystupují jako dlužníkova protistrana) lze identifikovat stejný „modus operandi“. Okolnost, že některá podání činily osoby, o jejichž návrzích dosud rozhodováno nebylo (insolvenční navrhovatelé, kteří vstoupili do insolvenčního řízení na začátku roku 2019) na výše uvedeném nic nemění. I tyto osoby se totiž s předchozími návrhy jiných osob založenými na obdobných okolnostech a s rozhodnutími o těchto návrzích mohly seznámit v insolvenčním rejstříku. Již při učinění označených podání proto účastníkům muselo být zřejmé, že jimi uplatněné návrhy či námitky nejsou důvodné a vedou jen k dalšímu oddálení rozhodnutí insolvenčního soudu o insolvenčním návrhu. Není proto zapotřebí se (opětovně) podrobně zabývat každým z těchto podání.
Nejvyšší soud k těmto podáním pouze stručně doplňuje:
Namítá-li sedmý insolvenční navrhovatel podjatost soudce R. K. na základě výhrady, založené na údajném negativním vztahu jmenovaného soudce k advokátu JUDr. Michalu Žižlavskému, pomíjí, že uvedený advokát nyní v řízení nikoho nezastupuje.
K námitce podjatosti dalších osob, které ve věci nerozhodují (soudci P. G. a H. M.) a ani se jinak na rozhodování věci nepodílí (L. P., asistentka soudkyně H. M.), nemá Nejvyšší soud důvod se vyjadřovat, neboť by to bylo nadbytečné.
Kritika rozvrhu práce Nejvyššího soudu, spočívající na výhradách ke specializaci jednotlivých soudců či soudních oddělení, jakož i nesouhlas s „principem kontinuálního přidělování věcí pocházejících z téhož insolvenčního řízení mimo pořadí stále stejnému členu soudního oddělení, kterému byla přidělena poslední dřívější věc“, nevypovídá ničeho o údajném vztahu soudců senátu 29 k účastníkům řízení.
Nesouhlas účastníků s tím, kterému senátu či soudci Nejvyššího soudu byla věc podle platného rozvrhu práce přidělena, není důvodem k tomu, aby věc byla předložena k rozhodnutí jinému senátu Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 12. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu