ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.1175.2019.1
sp. zn. 3 Tdo 1175/2019-479
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 11. 2019 o dovolání obviněného J. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 11 To 42/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 24/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. 11. 2018, sp. zn. 2 T 24/2018, byl obviněný J. K. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v přesně nezjištěné době v dopoledních hodinách mezi 11.00 – 12.00 hodinou dne 25. 9. 2016 na letišti v Mladé Boleslavi zapůjčil H. K., nar. XY, k parašutistickému seskoku padákový komplet, který předtím sám zabalil, skládající se z obalu s postrojem OP-093/01, PS-034S, vyrobeným firmou Mars Jevíčko v roce 2002, hlavního padáku VO-03, vyrobeného firmou ANEX-CIRUS v roce 2003, záložního padáku VO-04 COBRA 1, vyrobeného firmou ANEX-CIRUS v roce 2002 a zabezpečovacího zařízení VIGIL, výr. č. XY, vyrobeného v roce 2004, jmenovaná poté po absolvování předepsané ústrojové kontroly provedla ve výšce 1.500 m nad terénem výskok z letadla do polohy proti směru letu stroje, během nestabilního volného pádu se jí však nepodařilo z nezjištěných příčin otevřít hlavní ani záložní padák a volným pádem dopadla na plochu letiště, čímž utrpěla polytrauma při těžkém devastujícím poranění hlavy, trupu a končetin, kterému na místě podlehla, přičemž následně bylo zjištěno, že významný vliv na smrtelnou nehodu jmenované mělo selhání zabezpečovacího zařízení VIGIL, v němž v rozporu s bulletinem výrobce ze dne 05. 06. 2008, nebylo vyměněno sekací zařízení cutter Typ 1 za cutter Typ 3, za což nese podle článku 2.1.15.1 Předpisu pro provádění seskoků padákem v České republice, V-PARA-1, č. j. 1207-12-301 ze dne 19. 12. 2012, účinného od 01.01.2013, odpovědnost balič záložních a záchranných padáků, v tomto případě obviněný J. K., který o povinnosti výměny sekacího zařízení nevěděl, ačkoli o ní vědět měl a mohl.
Podle §46 odst. 1 tr. zákoníku soud upustil od potrestání obviněného.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal soud poškozeného J. K., nar. XY, s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. 11. 2018, sp. zn. 2 T 24/2018, podal státní zástupce odvolání v neprospěch obviněného co do výroku o upuštění od potrestání. Odvolání podal rovněž obviněný, a to do všech výroků napadeného rozsudku.
O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 11 To 42/2019, a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. f) tr. ř. zrušil výrok nalézacího soudu o náhradě škody. Odvolání státního zástupce pak podle §256 tr. ř. odvolací soud zamítnul.
II.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. K. dovolání (čl. 447–453) v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. , maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Podle obviněného nebyly naplněny předpoklady vzniku odpovědnosti za trestný čin kladený mu za vinu, jako protiprávní jednání, příčinná souvislost mezi jednáním a škodlivým následkem (kauzální nexus) a zavinění.
Obviněný namítá, že příčinou neotevření záložního padáku bylo nezapálení prachové slože iniciačním drátkem, přičemž sám výrobce zabezpečovácího zařízení byl tímto překvapen. Důvodem pro výměnu cutteru bylo výhradně riziko poškození umělohmotných kroužků, které napínají šňůrku, která cutter přesekává. Tyto však poškozeny nijak nebyly. Důvodem pro výměnu podle příslušného bulletinu výrobce nebyla špatná prachová slož, ale plastové kroužky. Plastové kroužky se však i podle zjištění znalce Paedr. Bc. Jiřího Blaška na nehodě nikterak nepodílely, nelze tak mít za prokázané, že výměna cutteru by měla mít vliv na příčinu nehody. O špatné prachové složi nevěděl ani výrobce v době vydání bulletinu a těžko tedy mohl tuto chybu nějakým způsobem napravit.
Dále obviněný brojí proti některým závěrům znaleckého posudku soudního znalce Paedr. Bc. Jiřího Blaška, zejména vůči jeho závěru, že se výrobce vyvinil vydáním bulletinu požadujícího výměnu sekacího zařízení cutter typu 1 za cutter typu 3. Znalci nepřísluší činit právní závěry, otázka zavinění výrobce pak přísluší toliko soudu a nikoliv znalci. Mezi zanedbáním povinností baliče stanovenými předpisem V-PARA-1 a následkem v podobě úmrtí parašutistky chybí příčinná souvislost. Uvádí, že na problematiku parašutismu jsou v ČR pouze 3 znalci, a pouze František Turcmanovič disponuju dostatečnou odbornou erudicí k posouzení všech okolností. Znalec Paedr. Bc. Jiří Blašek se navíc ve svém znaleckém posudku dopustil řady chyb a nepravdivých tvrzení, což prokazuje posudek znalce Turcmanoviče zadaný a předkládaný obhajobou. Znalecký posudek Františka Turcmanoviče nebyl ani dokonce proveden jako důkaz, přestože splňoval všechny zákonné předpoklady, čímž byl obviněný významně zkrácen na svých právech. Soud jej mohl vyslechnout v postavení znalce a konfrontovat závěry obou znaleckých posudků i při výpovědi znalců. Dále obviněný brojí proti nedoplnění dokazování o znalecký posudek v oboru výbušných materiálů stran zjištění, zda konstrukce výbušných zařízení garantuje aktivaci v každém případě, zda zařízení typu cutter 1 a 3 nikdy neselhala, zda mohl obviněný odhalit závadu zařízení a za jakých okolností, zda mělo umístění nad padákem vliv na trvanlivost a funkčnost slože, zda by se při jiném uložení zabezpečovacího zařízení v případě potřeby aktivovalo.
V daném případě obviněný namítá, že ve vztahu k přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku nenaplnil skutkovou podstatu tohoto trestného činu, neboť se nedopustil činu mu kladenému za vinu ani v nevědomé nedbalosti, neboť o závadě slože neměl povědomí ani výrobce, ani žádná jiná veřejná autorita. Obviněný se podle svého tvrzení neměl možnost seznámit s obsahem předmětného bulletinu, neboť výrobce posílá bulletiny pouze omezenému okruhu subjektů, mezi které obviněný nepatřil. Nadto byl uvedený bulletin v angličtině a obviněný nevládne anglickým jazykem. Nelze mu tedy klást za vinu, že obsah bulletinu neznal, neboť jej ani znát nemohl.
Obviněný dále namítá, že ani výměna předmětného cutteru typu 1 za typ 3 by negarantovala otevření padáku, jednalo se totiž o skrytou vadu zabezpečovacího zařízení, které se čas od času projeví, podle laboratorních testů v jednom z 51 případů, přístroj podle záruky mohl být používán až do roku 2024. Nebyla tak opět prokázána příčinná souvislost mezi nedostatečnou údržbou a neotevřením padáku. Vina v tomto případě padá buď na výrobce, nebo se jedná o vis maior . Argumentace soudu směřuje k absurdnímu závěru, že každý budoucí vlastník zabezpečovacího zařízení odpovídá za to, že pyroslož aktivuje odpalovací zařízení, a to i pokud je daný přístroj v záruce garantované výrobcem. Z rozsudku nalézacího soudu nadto není vůbec zřejmé, z čeho usoudil, že v případě výměny by došlo ke správnému vymrštění nože, přeseknutí šňůrky a následnému uvolnění záložního padáku. Toto ostatně netvrdili ani svědci, státní zástupce či znalec, pouze se shodli na tom, že lepší by bylo vyměnit danou součástku. Soudy nesprávně uvěřili tomu, že jakýkoliv jiný přístroj je 100% funkční a nemůže selhat. Inkriminovaný přístroj mohl být v souladu se všemi bezpečnostními předpisy umístěn do jiné padákové soupravy, byť s umístěním pod záložní padák.
Obviněný dále brojí proti postupu nalézacího soudu jako takovému, kdy vůči němu soud postupoval předpojatě a svým postupem založil pochybnost o své nezávislosti a nestrannosti. Na nestandardní postup soudu ostatně poukázal i odvolací soud, kdy se podivil, že stíhanou osobou není i instruktor, který byl primárně zodpovědný za výcvik poškozené. Ani odvolací soud však nezjednal nápravu, i když se dozvěděl, že docházelo k ignorování procesních předpisů. Takovýto postup nalézacího soudu pak vedl k nesprávným hmotněprávním závěrům.
Z výše uvedených důvodů navrhnul obviněný napadené usnesení Krajského soudu v Praze a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi zrušit a zprostit obviněného obžaloby. Rovněž navrhnul, aby mu byly uhrazeny náklady řízení.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 1 NZO 762/2019.
Po stručné rekapitulaci průběhu řízení a námitek obviněného státní zástupce zdůraznil, že obviněný toliko opakuje svoji argumentaci, kterou již uplatnil v rámci nalézacího i odvolacího řízení. Nalézací i odvolací soud se však se všemi tvrzeními námitkami obviněného již řádně a přesvědčivě vypořádaly a státní zástupce na ně odkázal.
Ve vztahu ke klíčové námitce obviněného stran nedostatku zavinění, příčinné souvislosti a údajně absentujícího porušení povinnosti odkázal státní zástupce zejména na str. 4–5 usnesení krajského soudu a na str. 5–6 rozsudku okresního soudu, které se těmito otázkami podrobně zaobírali z hlediska právní kvalifikace jednání obviněného, přičemž dospěli ke správným a odůvodněným závěrům. Opomenutí obviněného bylo jednou z významných podmínek úmrtí poškozené – pokud by zabezpečovací zařízení fungovalo řádně, k úmrtí poškozené by nedošlo. Kauzální nexus není přitom vyloučen tím, že se na nehodě podílelo více faktorů, z ustálené judikatury vyplývá, že příčinná souvislost se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistupuje další skutečnost, která spolupůsobí ke škodlivému následku, avšak jednání pachatele zůstává skutečností, bez které ke vzniku následku nedošlo. K přerušení příčinné souvislosti by došlo jedině tehdy, pokud by nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která by způsobila následek bez ohledu na jednání pachatele. Tuto příčinnou souvislost nevylučuje ani výtka obviněného, že předmětná vadná součástka měla být vyměněna z jiného důvodu, než kvůli kterému selhala. Podstatné je, že poškozená zemřela kvůli nefunkčnosti součástky, o jejíž problematičnosti obviněný vědět měl a mohl, a přesto ji nevyměnil ani nezajistil její výměnu.
K nedostatku protiprávnosti jednání obviněného a jeho zavinění poukázal státní zástupce na §2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nadto uvedl, že obviněný nesledoval veškerá technická zařízení včetně servisních bulletinů. Povinnost sledovat relevantní technická řešení je podle státního zástupce součástí širší prevenční povinnosti, neboť směřuje k předcházení budoucích škod a újem. Tato povinnost vyplývala z jeho postavení baliče padáků. Obviněný sám uvedl, že bulletin byl zaslán širokému okruhu subjektů a určitá jazyková bariéra nemohla být nepřekonatelnou překážkou k seznámení se s předmětným rozhodnutím.
Stran výhrad obviněného směřujících do oblasti dokazování a skutkových zjištění státní zástupce odkázal zejména na str. 2–5 rozsudku okresního soudu, ze kterých vyplývá, že okresní soud neopomněl ve svých úvahách žádný významný důkaz, přičemž ze str. 5 a následujících je zjevné, že relevantní důkazy byly řádně vyhodnoceny a na jejich základě byla zaujata odpovídající právní kvalifikace. Skutková zjištění nalézacího soudu nevykazují žádné pochybnosti, a tak nebyl důvod k provádění dalších důkazů odvolacím soudem, což krajský soud podrobně vysvětlil.
Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
K vyjádření státního zástupce zaslal obviněný 2. 9. 2019 repliku, kde zdůraznil, že vzhledem ke specifičnosti daného sportu a jeho malému povědomí mezi běžnou populací jsou soudy více než kdy jindy odkázány na znalce. Obviněný kritizoval znalecký posudek PaeDr. Bc. Jiřího Blaška s tím, že ho jeho znalecké oprávnění neopravňuje k vyjadřování k užité technice, zda je vhodná pro danou kategorii parašutisty, či nikoli a zda došlo k selhání parašutisty, techniky jako celku nebo ani jednoho. Aby se mohl fundovaně vyjádřit k funkcím padákové kompletu a mechanismu otevírání padáku, musel by disponovat znaleckým oprávněním obor a odvětví technické obory, specializace konstrukce a zhotovování padáků, které však nemá. Z tohoto důvodu obhajoba zadala a chtěla nechat provést znalecký posudek Františka Turcmanoviče, který potřebným oprávněním disponuje, který soud neprovedl pouze z toho důvodu, že tento důkaz nevyhledal žádný z orgánů činných v trestním řízení, kdy soudy vedly dokazování jednostranně v rozporu s právem obviněného na spravedlivý proces a podle presumpce viny. Z důvodu pochybení znalce PaeDr. Bc. Jiřího Blašky obviněný podal návrh Krajskému soudu v Brně k zahájení řízení o odebrání znaleckého oprávnění.
K vyjádření státního zástupce obviněný uvedl, že dovozuje absolutní odpovědnost baliče za jakékoliv selhání padáku, avšak pominul to, že daná součástka měla být vyměněna proto, že hrozilo, že nůž nepřetne kvůli prasklým kroužkům řádně šňůru, neboť ta nebude napjatá a neotevře se záložní padák. Stejně jako ve svém dovolání poukázal na skutečnost, že výrobce dodnes neví, jak mohlo k nehodě dojít, ale zjistil, že i další výrobky vykazují shodné vady. Aplikaci §2900 občanského zákoníku státním zástupcem pak obviněný považuje za nepřiléhavou, kdy funkci slože lze prověřit jen pomocí roentgenu. Zabezpečovací zařízení – plastové kroužky, kvůli kterým byl přijat předmětný bulletin, obviněný pravidelně kontroloval, přičemž nebyly příčinou nehody. Vada slože byla vadou konstrukční, na výměně nezávislou. Posuzovaní jednání obviněného bylo redukováno toliko na nevyměnil = vinen. Závěrem se pak obviněný pozastavuje nad tím, že trestní řízení bylo vedeno výlučně proti němu, a nikoliv rovněž proti instruktorovi v první řadě odpovědnému za výcvik poškozené.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 11 To 42/2019, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest (kdy došlo toliko ke zrušení výroku o náhradě škody). Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. K. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Praze odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S ohledem na výše uvedené tedy nelze pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit ty námitky, v rámci nichž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména výslech znalce a znaleckého posudku PaeDr. Bc. Jiřího Blaška, soudního znalce oboru doprava, odvětví doprava letecká, specializace příčiny parašutistických nehod v působnosti civilního a vojenského letectví a výsadková příprava a oboru sport, odvětví sport – provozování, specializace parašutismus, bulletinu z 5. 6. 2008 vydávaného společností Advanced Aerospace Designs, předpisu V-PARA-1 účinného od 1. 1. 2013) a vadná skutková zjištění (obecná námitka nesprávných skutkových zjištění ve vztahu k vlivu výměny sekacího zařízení na funkčnost zabezpečovacího zařízení VIGIL), jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecně formulovaná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají a z provedeného dokazování nelze naplnění předmětné skutkové podstaty jemu přisouzených trestných činů dovodit, neboť nelze dovodit, že výměna předmětného sekacího zařízení by měla vliv na funkčnost slože).
Námitky obviněného takto vznesené jsou založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů, a z toho vyplývajících skutkových zjištění. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti zčásti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právnímposouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložila na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů. Předmětné námitky proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný J. K. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor dovozuje zejména z tvrzených vadných skutkových zjištění a hodnotících úvah k provedeným důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Nutno uvést, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Za relevantní proto nelze shledat ani námitku obviněného, že soudy vyhodnotily důkazy v jeho neprospěch, tedy, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Předmětná námitka svým obsahem směřuje výlučně do skutkových zjištění, a tedy potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř., a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy , kterýžto obviněný namítá. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna , apod. Zásahu do skutkových zjištění soudů je tedy dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé.
O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Mladé Boleslavi, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostatečným způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Je třeba odmítnout námitky obviněného, jejímž prostřednictvím napadá hodnocení důkazů soudy prvního a druhého stupně jako tendenční a svévolné, činěné výlučně v jeho neprospěch. Nejvyšší soud konstatuje, že po přezkoumání napadených rozhodnutí je nutno konstatovat, že soudy postupovaly zcela v souladu a mezích zákona, když hodnotily provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, s přihlédnutím ke všem tvrzením vzneseným jak obviněným tak obžalobou.
Námitka neprovedení znaleckého posudku zpracovaného obhajobou je ve světle výše uvedeného nepřípadnou, neboť skutkový stav byl přesvědčivě zjištěn již provedenými důkazy K námitce neprovedení tohoto důkazů se nadto vyjadřoval podrobně odvolací soud v bodě 8. svého rozhodnutí, na jehož argumentaci pro stručnost Nejvyšší soud odkazuje. Nejvyšší soud ale považuje za důležité zdůraznit, že znalec František Turcmanovič byl v dané věci vyslýchán jako svědek a byl přítomen celému ději jakožto výsadkový průvodce poškozené, což jsou samo o sobě skutečnosti, pro které nelze jeho posudek považovat za objektivní a nestranný. Posudek soudního znalce PaeDr. Bc. Jiřího Blaška nevzbuzoval žádné pochybnosti o jeho správnosti či úplnosti, právě naopak byl zpracován nadmíru podrobně, popisujíce veškeré aspekty předmětného případu a nebylo tak důvodu provádět znalecký posudek další, nadto znalce osobně zapojeného v této věci při skutkovém ději vystupujícímu v procesním postavení svědka uvádějícího informace neslučující s jinými objektivními důkazy (popis smrtelného skoku poškozené).
Pro úplnost je třeba dodat, že námitky obviněného byly součástí jeho obhajoby již od nalézacího řízení, stejně jako i v řízení odvolacím. Jak nalézací soud (na str. 5–6 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu), tak soud odvolací (na str. 3–5 odůvodnění usnesení odvolacího soudu) řádně zhodnotily všechny důkazy tak, jak jim ukládá trestní řád. A to jak ve vztahu ke všem námitkám obviněného.
Nalézací soud vycházel nejen ze znaleckého posudku PaeDr. Bc. Jiřího Blaška, soudního znalce oboru doprava, odvětví doprava letecká, specializace příčiny parašutistických nehod v působnosti civilního a vojenského letectví a výsadková příprava a oboru sport, odvětví sport – provozování, specializace parašutismus, ač vzhledem k charakteru projednávané věci byl znalecký posudek jedním z klíčových důkazů, ale i z dalších důkazů – výpovědí svědků R. Š., Z. K., Frantička Turcmanoviče, znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství z 8. 11. 2016 podaného znalci MUDr. Ivou Grossovou a MUDr. Václavem Horákem, znaleckým posudkem z 24. 10. 2016 Ing. Ivany Černé znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, videozáznamů z provedených seskoků poškozené a listinných důkazů v podobě předpisu pro provádění seskoků padákem v České republice V-PARA-1 účinného od 1. 1. 2013 vydaného Úřadem pro civilní letectví, bulletinu z 5. 6. 2008 vydaného společností Advanced Aerospace Designs.
Stran hodnocení důkazů zbývá uzavřít, že soud prvního stupně provedl všechny potřebné a dostupné důkazy v souladu s §2 odst. 5 tr. ř., přičemž své skutkové a právní závěry v potřebném rozsahu a přesvědčivě odůvodnil a s jeho argumentací se ztotožnil a na ni odkázal soud odvolací. Nejvyšší soud uzavírá, že těmto závěrům nelze ničeho vytknout.
Odhlédne-li se od faktu, že jde z větší části o opakování předchozích námitek, lze pod deklarovaný dovolací důvod s jistou mírou tolerance, podřadit otázku zavinění, příčinné souvislosti a nedostatku protiprávnosti vůbec, byť i tato argumentace má základ v částečné vlastní verzi skutkového děje.
K námitce nedostatku protiprávnosti Nejvyšší soud podotýká, že trestným činem může být ve smyslu §13 odst. 1 pouze čin protiprávní . Trestní zákoník v definici trestného činu zdůrazňuje, že trestným činem je protiprávní čin , jejž trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku) . Tím je především zdůrazněna návaznost protiprávnosti na zásadu zákonnosti vymezenou v §12 odst. 1 jako jednu ze základních zásad trestního práva hmotného v demokratickém typu státu, která je zpravidla vyjádřena formulí nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege . V tomto smyslu se chápe protiprávnost zpravidla jako protinoremnost, která se zde kryje s protizákonností, tedy jinak řečeno, je v §13 odst. 1 tr. zákoníku především vyjádřena formální protiprávnost chápaná z hlediska právního řádu jako celku. Protiprávností se tedy rozumí znak činu zakázaného právním řádem, který je chápán v jeho celku, a v tomto směru definice zdůrazňuje tento znak v obecné definici trestného činu. Jednání naplňující skutkovou podstatu trestného činu tedy bude jednáním protiprávním, není-li protiprávnost vyloučena trestním zákoníkem. Nedostatek protiprávnosti specifikují zejména okolnosti vylučující protiprávnost, za které se považují zejména ty, které vymezuje zákon, hlavně jednání v krajní nouzi (§28 tr. zákoníku) nebo v nutné obraně (§29 tr. zákoníku), která jsou v praxi nejčastější. Trestný čin nespáchá pro nedostatek protiprávnosti ani ten, kdo má k němu svolení poškozeného (§30 tr. zákoníku) nebo kdo jedná za dodržení podmínek přípustného rizika (§31 tr. zákoníku) či oprávněného použití zbraně (§32 tr. zákoníku), které trestní zákoník sám prohlašuje za beztrestné (srov. Šámal, P. a kol. S. Trestní zákoník Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 147–153). V projednávané věci však u obviněného není možné shledat žádnou z výše uvedených okolností vylučující protiprávnost a lze tak uzavřít, že naplněním skutkové podstaty trestného činu kladeného obviněnému za vinu bude splněna i podmínka protiprávnosti podle §13 odst. 1 tr. zákoníku.
Přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt, a spáchá-li takový čin proto, že porušil povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně lidského života . Trestný čin usmrcení z nedbalosti podle §143 tr. zákoníku lze spáchat z hlediska jednání jako znaku objektivní stránky jeho skutkové podstaty jak konáním , tak i opomenutím ve smyslu §112 tr. zákoníku.
Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje nedbalost [§16 odst. 1 písm. a), b) a §17 tr. zákoníku]. Zavinění z nedbalosti není vyloučeno spoluzaviněním jiných osob, včetně poškozeného. Rozhodným je, zda pachatel věděl nebo vědět mohl a měl, že porušením některého předpisu bude jednat za takových okolností, že tím může způsobit následek uvedený ve zvláštní části trestního zákoníku . Porušení předpisů, které mají zabránit následku, nestačí pro nedbalost tam, kde pachatel mohl vzhledem k novým poznatkům nebo i vzhledem ke svým odborným znalostem předpokládat, že postupem jím zvoleným následek způsoben nebude (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1500-1503). K tomu, aby mohl být obviněný odsouzen pro nedbalostní trestný čin, je třeba prokázat, že si byl vědom, že může způsobit nějaký škodlivý následek, a bez přiměřených důvodů spoléhal, že jej nezpůsobí, či že nevěděl, že jej může způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem, a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl (srov. R 25/1965). Je proto potřebné, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se příčinný vztah mezi jeho nedbalostí a škodlivým následkem může rozvinout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 3 Tz 317/2001). V rámci uvedeného případu se pak bude jednat zejména o otázku, zda jeho nedostatečná odborná připravenost spočívající v opomenutí bulletinu, s kterým se měl seznámit, může vést ve svém důsledku až k újmě na životě jiné osoby.
Důležitá povinnost vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložená podle zákona je formulací natolik širokou, že postihuje porušení všech možných důležitých povinností, které mají vztah k ochraně života lidí. Za porušení důležité povinnosti ve smyslu §143 odst. 2 není možno mechanicky považovat porušení jakéhokoli předpisu, ale jen takové povinnosti, jejíž porušení má zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život , jestliže tedy jejím porušením může snadno dojít k takovému následku (srov. R 11/1964). Aby bylo možné uznat, že jde o porušení důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené podle zákona, musí soud zjistit, že mezi porušením této povinnosti a následkem trestného činu je příčinná souvislost (srov. R 31/1966, shodně R 39/1963, R 5/1962).
Vázán skutkovým zjištěními nalézacího soudu i soudu odvolacího dochází Nejvyšší soud ke stejnému závěru stran povinností obviněného jakožto baliče padáků, kdy jeho povinností podle příslušného předpisu V-PARA-1 účinného od 1. 1. 2013, konkrétně pak bodu 2.1.15.1. bylo dodržovat všechna technická nařízení, a to včetně manuálů a servisních bulletinů vydaných výrobcem nebo Úřadem pro civilní letectví. Uvedeným předpisem je uložena povinnost průběžného samovzdělávání stran zařízení a padáků, s kterými v rámci své činnosti přijde do styku, tak aby byla zajištěna co největší bezpečnost a mohlo být pružně reagováno na případné výrobní nedostatky používaných zařízení. Ani namítaná skutečnost, že mu nebyl daný bulletin zaslán, nebo že byl v angličtině, jej nezbavuje této povinnosti, neboť v rámci své pozice, jak bylo naznačeno výše je potřebná jistá proaktivita při seznamování se s aktuálními postupy a poznatky. Obviněnému nemohla bránit ani skutečnost, že předmětný bulletin byl v angličtině, kdy se stačilo obrátit na výrobce s požadavkem na opatření českého překladu, ke kterému je podle zákona povinen, jak ostatně uvedl i nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku (srov. str. 6 rozsudku nalézacího soudu). Závěr nalézacího i odvolacího soudu, že obviněný měl povinnost se s příslušným bulletinem seznámit a podle něj vyměnit sekací zařízení cutter typu 1 za cutter typu 3, přičemž tuto nevýměnu je nutno považovat za porušení důležité povinnosti vyplývajícího z jeho postavení, je podle Nejvyššího soudu vzhledem k popsaným skutkovým okolnostem zcela namístě a Nejvyšší soud se s tímto ztotožňuje. V případě, že obviněný zanedbával svou odbornou přípravu, musel být srozuměn s následkem možnosti vzniku smrtelného nebezpečí pro uživatele jím spravovaných padáků, neboť nedostatečná funkčnost či přímo nefunkčnost součástek padákových kompletů jednoznačně vede s vysokou mírou pravděpodobnosti ke smrtelnému následku. Nelze se spoléhat mechanicky na uvedené datum záruky, kdy jsou průběžně vydávány bulletiny výrobců reagující na nově zjištěné konstrukční vady s návrhem opatření, jak nově zjištěné příčiny možného nebezpečí pro uživatele eliminovat, čehož si musel být obviněný vědom jednak vzhledem ke svému postavení baliče padáků, ale i dlouholetými zkušenostmi s parašutismem, a přitom bez přiměřeného důvodu spoléhal, že jeho zanedbávání přípravy, a tím pádem i adekvátní údržby negativní následky mít nebude.
Za situace nastalé v tomto případě, kdy při vzniku smrtelného následku spolupůsobilo více příčin (jednání obviněného a poškozené), je třeba hodnotit každou příčinu pro vznik následku zvlášť a určit její důležitost pro následek, který z jednání pachatele nastal. Jednání pachatele, i když je jen jedním článkem řetězu příčin, které způsobily následek, je příčinou následku i tehdy, kdyby následek nenastal bez dalšího jednání třetí osoby (srov. R 72/1971). Závěr o tom, zda je dáno zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je sice závěrem právním, ten se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu prvního, případně druhého stupně, vyplývajících z provedeného dokazování, příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem je dána tehdy, pokud by bez zaviněného jednání pachatele škodlivý následek nenastal. Příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistupuje další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává skutečností, bez níž by ke vzniku následku nebylo došlo. K přerušení příčinné souvislosti by došlo jedině tehdy, pokud by nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která by způsobila následek bez ohledu na jednání pachatele. Pokud tedy při vzniku následku uvedeného v ustanovení §143 odst. 1 tr. zákoníku spolupůsobilo více příčin (jednání obviněného i počínání poškozené), je třeba hodnotit každou příčinu co do jejího významu pro vznik následku zvlášť a určit její důležitost pro následek, který z jednání obviněného nastal. Zavinění musí zahrnovat všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, tedy i příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem trestného činu (srov. rozhodnutí č. 21/1981 Sb. rozh. trest. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 8 Tdo 621/2011).
Je zcela nepochybné, že hlavní příčinou úmrtí poškozené byla skutečnost, že neotevřela padák hlavní ani padák záložní, ostatně o tom nebylo v rámci celého řízení ani sporu. Pokud by se tak stalo, nebylo by třeba zabezpečovacího zařízení, které se má otevřít až v případě, že není v příslušné výšce otevřen hlavní ani záložní padák parašutistou. Na této příčině bezpochyby nese vinu jak poškozená sama, tak její instruktor, resp. nedostatečný výcvik poškozené. K tomuto závěru ostatně došel jak znalec, tak oba soudy (srov. str. 6 rozsudku nalézacího soudu a str. 4–5 rozhodnutí odvolacího soudu). Nejednalo se ale o příčinu výlučnou, kdy k úmrtí poškozené spolupůsobilo více příčin vzájemně provázaných.
Důležitým faktorem a příčinou, bez které by ke škodlivému následku nedošlo, je nevyměnění předmětného zařízení (cutteru typu 1 za cutter typu 3), ke kterému byl obviněný povinen. Bulletin určoval výměnu celého dílu z důvodu opotřebení plastových kroužků, jehož součástí byla i vadná součástka, jejíž selhání způsobilo nefunkčnost zabezpečovacího zařízení VIGIL, které mělo samo otevřít padák a zabránit tak smrti parašutistky . Z tohoto důvodu tak nemůže obstát obhajoba obviněného, že plastové kroužky, coby součást předmětného dílu, pravidelně kontroloval, neboť vyměněn měl být právě celý díl, a nejen plastový kroužek. Stejně tak se obviněný nemůže vyvinit poukazem na to, že i případná výměna by negarantovala funkčnost slože u jiného dílu, kdy podle laboratorních výsledků selhává slož u 1 z 51 zařízení. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že nelze požadovat absolutní funkčnost jakékoliv součástky, za kterou měla být vadná součástka vyměněna, jako podmínku příčinné souvislosti. Obecně totiž nelze reálně zaručit 100% funkčnost jakékoliv věci, kdy na každou věc působí různé vlivy a síly, mohou se objevovat různé konstrukční vady, nehledě na události vis maior , které nelze předpokládat. Úlohou vydávání servisních bulletinů je právě reagovat na konstrukční vady a co nejvíce navýšit bezpečnost používaných zařízení. Je zřejmé, že pokud by zabezpečovací zařízení VIGIL fungovalo, byl by tak kompenzován fakt, že poškozená neotevřela ani jeden z padáků, a ke smrti poškozené by nedošlo. S ohledem na servisní bulletin, se kterým se v rozporu se svou povinností baliče padáků neseznámil, nevyměnil zařízení cutter typu 1, jehož součástí byla součástka, která byla příčinou selhání zabezpečovacího zařízení. V důsledku toho řádně nezafungovalo zabezpečovací zařízení, což vedlo společně s neotevřením padáků poškozenou, ke škodlivému následku – smrti poškozené. Jednání obviněného, který nevyměnil předmětné sekací zařízení, ač k tomu byl povinen z titulu svého postavení jakožto baliče padáků, se stalo posledním článkem řetězu příčin smrti poškozené. Kdyby bylo sekací zařízení vyměněno, s největší pravděpodobností by zafungovalo (v 50 z 51 případů se tak podle výrobce stalo) a nedošlo by ke škodlivému následku. Je tak na místě uzavřít, že obviněný naplnil skutkovou podstatu trestného činu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Jeho námitky stran nedostatku protiprávnosti, zavinění i příčinné souvislosti považuje Nejvyšší soud v souladu s výše uvedeným za zjevně neopodstatněné.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by právně relevantní námitky byly důvodné, dospěl k závěru, že obviněným podané dovolání není zatíženo vytýkanými vadami. Obviněný současně uplatnil v drtivé většině námitky zcela totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení, a Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) trestního ř. “ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 – Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. K. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu