ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.132.2019.1
sp. zn. 3 Tdo 132/2019-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2019 o dovolání obviněného A. S. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 4 To 275/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 131/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného A. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 11 T 131/2015, byl obviněný A. S. uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že od září 2013 do dubna 2014, kdy převážně pobýval v D., osahával nezl. AAAAA (pseudonym) , nar. XY, na prsou a genitáliích, vícekrát ji přiměl k tomu, aby se svlékla a docházelo mezi nimi k orálnímu pohlavnímu styku, přestože věděl, že AAAAA tehdy ještě nebylo 15 let.
Za to byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků.
Proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 11 T 131/2015, podal obviněný odvolání, a to do výroku o vině a trestu.
O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 4 To 275/2018 , a to tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 4 To 275/2018, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 373–374), v rámci něhož odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Obviněný popírá, že by se skutku, jak je uveden ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, dopustil a současně připomíná zásadu in dubio pro reo. V průběhu řízení nebyly odstraněny rozpory v důkazech, které vedly k nesprávnému závěru o jeho vině a současně i o věrohodnosti svědkyně AAAAA a nevěrohodnosti jeho osoby. Tyto rozpory nevypořádal ani soud odvolací. Obviněný zejména namítá rozpor mezi výpovědí svědkyně AAAAA týkající se rozpadu kamarádství se slečnou BBBBB (pseudonym) a svěřování se kamarádce CCCCC (pseudonym) se sexuálním stykem s ním, když tyto nekorespondují s výpověďmi slečny BBBBB, ani slečny CCCCC. Výpověď slečny AAAAA, tak zůstává zcela osamocena, ačkoliv je nepochybné, že v případě, že by se se sexuálními zkušenostmi svěřila své kamarádce, byl by u dívek tohoto věku o takové sexuální zkušenosti zájem, a jelikož se jedná o informaci velice důležitou, slečna CCCCC by si ji vybavila. Soud tak rozhodl toliko na základě výpovědi slečny AAAAA, ačkoliv tato je v rozporu s ostatními svědeckými výpověďmi i výpovědí obviněného. O nevěrohodnosti slečny AAAAA svědčí i to, že si domýšlela a přibarvovala partnerský vztah s obviněným, z rozpadu vztahu začala obviňovat slečnu BBBBB apod. Tato pochybení soudu prvního stupně pak nenapravil ani soud odvolací.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 4 To 275/2018, zrušil, jakož i všechna rozhodnutí na něj navazující a poté, aby věc buď vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním názorem, nebo ve věci rozhodl sám.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 10. 12. 2018 (č. l. 375). Dne 4. 1. 2019 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství sp. zn. 1 NZO 1319/2018, v němž státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedl, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 4 To 275/2018, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným A. S. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S ohledem na výše uvedené tedy nelze pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména výpovědi poškozené AAAAA, kdy současně zpochybňuje věrohodnost její osoby, stejně jako své vlastní výpovědi) a vadná skutková zjištění (obecná námitka nesprávných skutkových zjištění ve vztahu k sexuálnímu styku s poškozenou AAAAA), stejně jako námitky, jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. jsou založeny na nesprávných a neodůvodněných závěrech soudů, ke kterým dospěly na základě hodnocení rozporných důkazů stran sexuálního styku obviněného a poškozené) a vlastní verzi skutkových událostí (kdy obviněný uvádí, že se ničeho nedopustil, že kdyby měl s poškozenou sexuální styk, tak tato by se jistě svěřila kamarádkám).
Námitky obviněného takto vznesené jsou založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi událostí. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Předmětné námitky proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný A. S. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor dovozuje z tvrzených vadných skutkových zjištění a hodnotících úvah k provedeným důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Nutno uvést, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Obviněným vznesené námitky vůbec nenaplňují uplatněný ani žádný jiný dovolací důvod, když je z nich patrno, že jejich prostřednictvím obviněný pouze polemizuje s hodnocením a skutkovými závěry soudu prvního stupně potvrzenými odvolacím soudem. Obviněný se toliko snaží zpochybnit věrohodnost a výpověď poškozené AAAAA, ačkoliv se se všemi jeho námitkami tohoto druhu již vypořádaly soud prvního i druhého stupně, jak je patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí. Soud prvního stupně dospěl na základě procesně bezvadného dokazování ke skutkovým závěrům, které plně korespondují s provedeným dokazováním a jsou i zcela logicky a srozumitelně odůvodněny. Tvrzení AAAAA je podporováno i většinou ostatních provedených důkazů (výpověď svědkyně CCCCC a DDDDD (pseudonym), znalecký posudek z odvětví zdravotnictví, obor psychiatrie, specializace klinické psychologie, k osobě AAAAA, znalecký posudek z oboru psychologie k osobě obviněného). Se závěry soudu prvního stupně se pak ztotožnil i soud odvolací, který navíc k námitce obviněného, že by se poškozená v případě sexuálních intimností pochlubila kamarádkám, uvedl, že se jedná o velmi intimní záležitost a obě svědkyně CCCCC a DDDDD potvrdily, že se jim s ničím obdobným poškozená AAAAA nesvěřovala. Nejvyšší soud se se závěry soudů nižších stupňů plně ztotožňuje a konstatuje, že obviněný se pouze na základě vlastního hodnocení důkazů snaží přesvědčit soud o vlastní verzi skutkového děje, který však nemá oporu v provedeném dokazování. Jeho úvahy o tom, že by se poškozená se sexuálním stykem s obviněným určitě svěřila kamarádkám, jsou pak zcela spekulativní.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Českých Budějovicích odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. pak obviněný fakticky spatřuje v tom, že shora uvedená pochybení uplatňovaná pod dovolacím důvodem §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítal již ve svém odvolání a soud odvolací tedy měl tato pochybení napravit, což však neučinil. K tomuto lze tedy odkázat na přecházející argumentaci k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že i tato námitka je tedy zcela neopodstatněná.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že námitky obviněného A. S. výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 2. 2019
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu