ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.1361.2019.1
sp. zn. 3 Tdo 1361/2019-360
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 12. 2019 o dovolání, které podal obviněný J. L., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2019, sp. zn. 4 To 133/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 5 T 88/2018, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2019, sp. zn. 4 To 133/2019.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 4. 2017, sp. zn. 5 T 88/2018, byl obviněný J. L. uznán vinným ze spáchání přečinu vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle §175 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
O odvolání obviněného a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 7. 2019, sp. zn. 4 To 133/2019 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu z podnětu odvolání státního zástupce zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že obviněného J. L. uznal vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Za to jej podle §175 odst. 2 trestního zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle §256 trestního řádu současně zamítl odvolání obviněného.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný naplnění zvoleného dovolacího důvodu dovozuje v existenci tzv. opomenutých důkazů a s tím souvisejícího porušení práva na spravedlivý proces. Soud druhého stupně o návrhu na doplnění dokazování doplňujícím výslechem svědka J. W. a provedením znaleckého posudku na osobu obviněného nerozhodl, důkazy neprovedl a tento svůj postup neodůvodnil. Obviněný má dále za to, že nedošlo k naplnění kvalifikované skutkové podstaty, neboť na jeho straně absentoval úmysl spáchat vytýkané jednání se zbraní. Zbraň vzal pouze v úmyslu ochránit sám sebe před neuváženým jednáním rozrušeného T. G., který první použil zbraň a namířil ji na obviněného. Nikoli za účelem působení na jeho vůli. V této souvislosti poukázal na pravidlo in dubio pro reo.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 trestního řádu rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2019, č. j. 4 To 133/2019-319, zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc znovu projednat a rozhodnout.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že druhoinstanční soud se správně ztotožnil s odvolací argumentací státního zástupce, neboť z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že obviněný mířil střelnou zbraní na poškozeného, kdy po něm žádal navolení čísla telefonu a jeho následné vydání. Je podle státní zástupkyně evidentní, že tímto konkludentním způsobem chtěl ovlivnit chování poškozeného potažmo umožnit pohrůžku násilím, kdy současně není pochyb ani v tom směru, že poškozený dané jednání takto vnímal. Pokud ve vztahu k této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, je třeba ve smyslu §17 písm. b) trestního zákoníku úmysl, pak v daném případě je na straně obviněného nutno dovodit přinejmenším úmysl nepřímý ve formě srozumění. Ohledně návrhu obviněného na doplnění dokazování doplňujícím výslechem svědka J. W. a provedením znaleckého posudku na osobu obviněného, nebylo z dostupných spisových materiálů zjištěno, jakým způsobem se druhoinstanční soud s tímto návrhem obviněného učiněným v podaném odvolání vypořádal.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
Obviněný J. L. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocný rozsudek soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se naopak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, odst. 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Určitý průlom do výše rozvedených obecných obsahových východisek tohoto dovolacího důvodu představuje judikatura Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí opakovaně vyslovil právní názor, podle nějž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným procesním vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Mezi taková flagrantní pochybení zařadil i tzv. opomenutí důkazů obecným soudem.
Proto pokud obviněný v rámci dovolání odvolacímu soudu vytkl, že o jeho návrhu na doplnění dokazování doplňujícím výslechem svědka J. W. a provedením znaleckého posudku na osobu obviněného nerozhodl, důkazy neprovedl a nikterak tento svůj postup neodůvodnil, uplatnil již touto námitkou zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu právně relevantně.
Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Obecně platí, že v §2 odst. 5 trestního řádu ani v §2 odst. 6 trestního řádu zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Soud v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik je nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů posuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými (potřebnými) a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen marginální, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy pak soud hodnotí podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování tedy spadá do jeho výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 trestního řádu). Je přitom na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná.
Řízení před soudem však ani v tomto ohledu nesmí vybočit z rámce ústavním pořádkem zaručeného práva na spravedlivý proces. Zásadu spravedlivého procesu, vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod, je přitom nutno vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mj. možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto jeho procesnímu právu pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, proto prakticky vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost (k tomu srov. přiměřeně např. publikované nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. I. ÚS 425/97, sp. zn. III. ÚS 173/02, sp. zn. IV. ÚS 802/02, sp. zn. II. ÚS 402/05 aj.).
Lze tedy shrnout, že soud sice na straně jedné není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu srov. také nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93), avšak z hlediska práva na spravedlivý proces na straně druhé má povinnost se důkazními návrhy zabývat a rozhodnout o nich. To znamená, že jeho rozhodnutí také v tomto směru musí respektovat požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu §125 odst. 1 trestního řádu nebo §134 odst. 2 trestního řádu (viz např. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3).
V projednávané věci se Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací těmito zásadami důsledně neřídil.
Obviněný v rámci písemného odůvodnění odvolání (č. l. 289 spisu) uvedl, že jeho vina je dovozována především z výpovědi svědka G. S ohledem na skutečnost, že věrohodnost svědka G. napadené rozhodnutí odůvodňuje vypracovaným znaleckým posudkem, navrhuje vypracování znaleckého posudku ve stejném rozsahu i na svoji osobu. Podle obviněného totiž není důvod, proč by měl být tento svědek preferován před obviněným. Důkazně se jedná o situaci „tvrzení proti tvrzení“, k čemuž odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/2016. Obviněný v odvolání dále navrhl doplnění dokazování doplňujícím výslechem svědka J. W., což odůvodnil tím, že z úředního záznamu ze dne 14. 8. 2018, který byl sepsán se svědkem J. W., vyplývá, že tento svědek obviněného obviňuje z odcizení a poškozování foto pastí, což dokládá jeho nepřátelský vztah k obviněnému a lze tak dovodit, že by tento svědek mohl mít zájem na výsledku trestního řízení.
Odvolací soud tyto návrhy obviněného na doplnění dokazování nijak nereflektoval. Ani jeden z navrhovaných důkazů soud neprovedl a ani o nich žádným způsobem nerozhodl. V odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl případné důvody, proč návrhům nevyhověl, dokonce se o návrzích obviněného nezmínil ani v narativní části svého rozhodnutí. Tím ovšem zatížil své rozhodnutí vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti a tím i protiústavnosti (viz shora), pro niž nelze na jeho právní moci spravedlivě trvat.
Proto Nejvyšší soud z podnětu důvodně podaného dovolání zrušil podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2019, sp. zn. 4 To 133/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu pak přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Ostravě bude muset znovu projednat řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného a rozhodnout o něm po úplně a řádně provedeném přezkumu. V novém řízení bude povinen postupovat v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám ve zrušujícím rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 trestního řádu). Jde v podstatě o to, aby rozhodl o všech návrzích obviněného na doplnění dokazování, které uplatnil v řádném opravném prostředku, a v odůvodnění nového rozhodnutí náležitě vysvětlil, jakými úvahami se při rozhodování o nich řídil. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že Ústavní soud ve své rozhodovací praxi akceptuje v zásadě pouze tři důvody, na nichž lze založit odmítnutí důkazního návrhu účastníka řízení; a sice, že 1) tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, 2) důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, a 3) pro ustálení skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a rozhodnutí o vině obviněného jde o důkaz nadbytečný (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009 sp. zn. I. ÚS 118/09).
Pokud jde o další dovolací námitky obviněného, Nejvyšší soud se jimi vzhledem k dosud uvedenému nezabýval. Za situace, kdy Krajský soud v Ostravě bude znovu rozhodovat o odvolání obviněného a bude se muset vypořádat s dosud opomenutými důkazy, nelze předjímat, s jakým výsledkem tak učiní a o jaké úvahy se bude jeho nové rozhodnutí, které by již mělo vzejít z řádně konaného odvolacího řízení, opírat.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 11. 12. 2019
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu