Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.04.2019, sp. zn. 3 Tdo 378/2019 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.378.2019.1

sp. zn. 3 Tdo 378/2019-2008 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2019 o dovolání obviněného P. Š. st. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 6 To 56/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 11/2017, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného P. Š. st. odmítá. Odůvodnění: I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 50 T 11/2017, byl obviněný P. Š. st. spolu se spoluobviněnými P. Š. ml. a J. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), dílem dokonaným dílem nedokonaným ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v přesně nezjištěné době od počátku měsíce března 2017 do 3. 5. 2017, v Ostravě i na jiných místech Moravskoslezského kraje, po předchozí dohodě a ve vzájemné součinnosti jako člen organizované skupiny, jejímž zločinným cílem bylo v nejméně čtyřech případech za užití násilí a pohrůžek bezprostředního užití násilí odcizit finanční hotovost a případně též další movité věci a tyto si následně rozdělit mezi sebe, kdy se plánovali neoprávněně obohatit o majetek v souhrnu překračující značnou hodnotu, přičemž měli rozděleny své úkoly a vzájemně předem dohodnutu dělbu činnosti, kdy obžalovaný P. Š. st., nar. XY, činnost skupiny řídil a rozděloval úkoly, zatímco obžalovaní P. Š. ml., nar. XY, a J. S. dílčí úkony směřující k naplnění uvedeného zločinného cíle podle jeho pokynů vykonávali, když konkrétně vždy poté, co společně vytipovali objekt svého zájmu, vůči kterému měli záměr svůj zločinný cíl naplnit tak, aby zvýšili pravděpodobnost úspěšného naplnění svého zločinného cíle a snížili riziko odhalení ze strany orgánů činných v trestním řízení, opakovaně obcházeli blízké i vzdálenější okolí objektu svého zločinného záměru s cílem nalézt nejefektivnější přístupové a únikové trasy, sledovali tento objekt i osoby kolem něj se pohybující se záměrem vyhledat nejvhodnější okamžik k provedení samotného zločinného cíle, přičemž do blízkého okolí vytipovaného objektu se obvykle nevydávali společně, ale rozdělovali se většinou tak, že poté, co do obce, ve které se vytipovaný objekt nacházel, přijeli společně v jednom motorovém vozidle, obžalovaní P. Š. ml. a J. S. z tohoto vozidla vystoupili ve vzdálenějším okolí vytipovaného objektu a pěšky se vydali do jeho blízkého okolí, kde měli nejprve v rámci obhlídek objektu sledovat vytipovaný objekt a osoby kolem něj se pohybující a vyhledávat vhodné přístupové a únikové trasy a následně při samotné realizaci zločinného cíle měli přímo vykonat násilí nebo pohrůžku bezprostředního násilí na objektu a osobách u něj se nacházejících a odcizit finanční prostředky a jiné movité věci a s těmito se poté pěšky přemístit na předem dohodnuté místo, kde je měl čekat v motorovém vozidle obžalovaný P. Š. st., načež měli všichni tři z místa odjet, zbavit se oděvních svršků užitých obžalovanými P. Š. ml. a J. S. a rozdělit si mezi sebe odcizené věci, zatímco obžalovaný P. Š. st. zůstal ve vozidle, jednak aby odtud pozoroval přístupové a únikové trasy a prostřednictvím mobilního telefonu úkoloval obžalované P. Š. ml. a J. S., jak mají postupovat, případně je varoval před policejními hlídkami a jinými elementy potenciálně narušujícími jejich záměr, a jednak aby obžalované P. Š. ml. a J. S. poté, co obhlédnou okolí vytipovaného objektu a co následně spáchají naplánovaný zločinný cíl, do uvedeného vozidla naložil na předem dohodnutém místě, a to v místě dostatečně vzdáleném od vytipovaného objektu tak, aby předmětné vozidlo nebylo spojováno s pachateli jejich zločinného cíle, kdy dále obžalovaný P. Š. st. v rámci plánování provedení jejich zločinného záměru poučoval obžalované P. Š. ml. a J. S. o tom, jak se mají při obhlížení okolí vytipovaných objektů chovat a jak se mají oblékat, aby snížili riziko svého odhalení, a dále jim vysvětloval, jak mají postupovat při samotné realizaci zločinného cíle, aby tohoto cíle bylo dosaženo co nejefektivněji a rovněž aby bylo sníženo riziko jejich odhalení, přičemž dále za účelem usnadnění provedení zločinného cíle si pořídili jednak zbraně, a to plynovou pistoli zn. Zoraki ráže 9 mm, plastový obušek o délce 43 cm, železné páčidlo o délce 32,5 cm, zavírací nůž o délce čepele 8,5 cm, šroubovák o délce 27 cm, jednak nástroje, a to lepicí pásky, které byly určeny pro spoutání a znehybnění fyzických osob v místě spáchání zločinného záměru, tašky a igelitové pytle, do kterých plánovali uložit odcizené věci, rukavice, díky kterým chtěli snížit riziko zanechání svých daktyloskopických a generických stop na místě spáchání zločinného záměru, pepřový sprej, jenž plánovali bezprostředně po zmocnění se cizích věcí užít v místech spáchání zločinného záměru s cílem znesnadnit zachycení svých pachových stop, a mobilní telefony s předplacenými anonymními SIM kartami, přes které spolu výhradně telefonicky komunikovali v okolí vytipovaných objektů, aby tak snížili riziko svého odhalení ze strany orgánů činných v trestním řízení, a jednak oděvní svršky v podobě bund, čepic, dámských punčoch, šály a nákrčníku, s pomocí kterých se chtěli při páchání zločinného záměru maskovat, přičemž takto: 1. poté, co si v přesně nezjištěné době od počátku měsíce března 2017 výše popsaným způsobem pro uskutečnění takového záměru vytvářeli podmínky, kdy nejméně v době od 1. 3. 2017 do 6. 3. 2017 motorovým vozidlem zn. Ford Focus, RZ: XY, objížděli okolí ulice XY v Ostravě-Kunčicích, vyhledávali vhodné přístupové a únikové trasy a sledovali pohyb osob v bezprostředním okolí sídla společnosti N. p. v XY na ulici XY, tak dne 8. 3. 2017 v době kolem 09:40 hodin, jako členové organizované skupiny, jejichž dělba rolí a úkolů byla popsána výše, vedeni záměrem za užití násilí a pohrůžky bezprostředního násilí odcizit finanční hotovost a případně i jiné movité věci z provozovny společnosti N. p. nacházející se v XY na ulici XY, obžalovaní P. Š. st., P. Š. ml. a J. S. přijeli osobním motorovým vozidlem zn. Ford Focus, RZ: XY, řízeným obžalovaným P. Š. st., do Ostravy-Kunčic na přesně nezjištěné místo poblíž ulic XY a XY, kde obžalovaní P. Š. ml. a J. S. z uvedeného vozidla vystoupili a vyzbrojeni přesně nezjištěnou střelnou zbraní nebo její věrnou napodobeninou a vybaveni lepicími páskami se pěšky vydali na ulici XY k provozovně společnosti N. p., zatímco obžalovaný P. Š. st. zůstal ve vozidle a vyčkával, až se obžalovaní P. Š. ml. a J. S. vrátí s odcizenými věcmi, aby je následně mohl z místa odvézt a aby si pak mezi sebe všichni tři mohli takto odcizené věci rozdělit, načež v době kolem 10:00 hodin obžalovaní P. Š. ml. a J. S. vstoupili neuzamčenými vstupními dveřmi do provozovny společnosti N. p. na ulici XY, kde se v tu chvíli nacházela pouze zaměstnankyně M. R., nar. XY, ihned na to obžalovaný J. S. ozbrojen zmíněnou pistolí nebo její napodobeninou, kterou držel v jedné ruce, vešel do kanceláře, ve které M. R. seděla na židli u stolu, a zakřičel „Policie České republiky, lehněte si na zem!“, poté uchopil M. R. za halenku v místě za jejím krkem a stáhnul ji ze židle na zem do polohy na břicho a obličejem k zemi, následně do kanceláře vstoupil i druhý z nich a společně M. R. spoutali lepicí páskou na rukou a na nohou, kdy jí touto omotali ruce za zády v oblasti zápěstí a nohy v oblasti kotníků, poté začali prohledávat kanceláře dané provozovny, v rámci čehož se zmocnili volně položené finanční hotovosti ve výši 400 Kč a 10 ks krabiček cigaret zn. Marlboro v hodnotě 1.000 Kč, dále z peněženky M. R., kterou měla jmenovaná uloženu ve své kabelce, vzali finanční hotovost ve výši 5.000 Kč, načež po M. R. požadovali vydání klíčů od trezoru umístěného v kanceláři užívané jednatelem společnosti, neboť očekávali, že se v tomto trezoru bude nalézat finanční hotovost, kterou měli v záměru také odcizit, na což jim M. R. odvětila, že požadované klíče od daného trezoru se v provozovně nenacházejí, kdy na toto její sdělení obžalovaný J. S. zareagoval tak, že směrem k ní pronesl slova „jestli chceš žít“ a z pistole nebo její napodobeniny, kterou držel v ruce, vystřelil směrem do volného prostoru, aby tak zdůraznil svůj požadavek na vydání klíčů, načež M. R. jim z obav o svůj život a své zdraví sdělila, kde se nacházejí klíče od jiného trezoru, a to trezoru, jenž byl umístěn přímo v jí užívané kanceláři, kdy poté, co se jim za pomocí těchto klíčů předmětný trezor nepodařilo otevřít, tento trezor z pokračujících obav o svůj život a zdraví otevřela sama M. R., které pro tento účel uvolnili ruce, kdy za pomocí nůžek přestřihli lepicí pásku, kterou měla omotanou kolem rukou, přičemž ji těmito nůžkami pořezali na levé ruce nad zápěstím, kdy po celou dobu M. R. nutili držet hlavu otočenou směrem od nich, aby jim neviděla do obličeje, kdy v té době se do provozovny společnosti N. p. vrátil brigádní zaměstnanec J. D., nar. XY, přičemž na chodbě za vstupními dveřmi k němu přistoupil obžalovaný P. Š. ml., jednou rukou jej chytil za rameno, druhou rukou mu přiložil nějaký předmět ke spánku hlavy a dotlačil jej do kanceláře, kde na zemi ležela M. R. a kde se nacházel i druhý pachatel, tam následně J. D. přikázali, aby si lehl na zem, přičemž jej jeden z nich rukou stáhnul k zemi na břicho, následně J. D. spoutali nohy tak, že mu je omotali lepicí páskou, pak se J. D. zeptali, kde má peněženku, a když jim dotyčný odpověděl, že má u sebe jen 50 Kč, přestali po něm vydání peněženky požadovat, načež mu přelepili ústa lepicí páskou a přikázali, aby ležel a nehýbal se, poté prohledali trezor, který jim otevřela M. R., z tohoto vzali finanční hotovost ve výši 5.000 Kč, z místa odešli a na přesně nezjištěném místě v Ostravě-Kunčicích, poblíž ulic XY a XY, nastoupili do motorového vozidla, kterým do Ostravy-Kunčic přijeli a ve kterém na ně čekal obžalovaný P. Š. st., načež tímto vozidlem všichni tři odjeli na neznámé místo, kde se zbavili oděvních svršků, které měli na sobě obžalovaní P. Š. ml. a J. S., a rozdělili si mezi sebe odcizené věci, a tímto jednáním způsobili poškozené společnosti N. p., se sídlem XY, XY, odcizením finanční hotovosti z trezoru ve výši 5.000 Kč, odcizením volně položené finanční hotovosti ve výši 400 Kč a odcizením 10 ks krabiček cigaret zn. Marlboro v hodnotě 1.000 Kč majetkovou škodu v celkové výši 6.400 Kč, a dále poškozené M. R. jednak odcizením finanční hotovosti z její peněženky způsobili majetkovou škodu ve výši 5.000 Kč a jednak pořezáním nůžkami na rukou a nucením k ležení na zemi s rukama spoutanýma za zády způsobili komplex zranění spočívající ve dvou řezných ranách o délkách 2 cm a 1 cm v oblasti nad levým zápěstím ruky na palcové straně, drobném zarudnutí kruhového tvaru o průměru 1 cm na pravém rameni nad klíční kostí s palpační bolestivostí a drobném zarudnutí elipsovitého tvaru o průměru cca 1 cm nad levým kyčelním kloubem s palpačni bolestivostí, kterážto poranění si vyžádala toliko jednorázové lékařské ošetření, 2. v přesně nezjištěné době od počátku měsíce března 2017 do 3. 5. 2017 výše popsaným způsobem vytvářeli podmínky pro uskutečněni zločinného záměru spočívajícího v tom, že se obžalovaní P. Š. ml. a J. S. v příhodném okamžiku v Ostravě-Porubě na ulici XY v prostoru nákladové rampy obchodního domu Albert, v situaci, kdy bude pracovník bezpečnostní agentury G4S Cash Solutions (CZ), a. s., odnášet z uvedeného obchodního domu tržbu v podobě finanční hotovosti nejméně značné hodnoty uložené v bezpečnostním kufru, se za užití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí zmocní předmětného kufru s finanční hotovostí a s tímto se pěšky přesunou na předem určené místo, někde poblíž ulice XY, kde je bude očekávat obžalovaný P. Š. st. v motorovém vozidle, jímž následně odjedou na neznámé místo, kde si mezi sebe všichni tři rozdělí odcizené věci, kdy takto opakovaně na základě předchozí dohody, ve vzájemné součinnosti a podle pokynů obžalovaného P. Š. st. v místě svých bydlišť ponechali své oficiální mobilní telefony, aby pro případ, že svůj zločinný záměr zrealizují, zastřeli skutečnost, že se budou pohybovat v okolí uvedeného obchodního domu Albert, a vybaveni výše popsanými zbraněmi, nástroji a oděvními svršky, které si pro tento účel opatřili, se motorovým vozidlem zn. Ford Focus, RZ: XY, řízeným obžalovaným P. Š. st., všichni tři dopravili do Ostravy-Poruby na ulici XY, kde obžalovaní P. Š. ml. a J. S. z uvedeného vozidla vystoupili a vybaveni opatřenými zbraněmi a nástroji a oblečeni v pro tento účel opatřených bundách, čepicích a rukavicích se pěšky vydali na ulici XY k nákladové rampě obchodního domu Albert, kde obhlíželi okolí, vyčkávali na příjezd pracovníka bezpečnostní agentury G4S Cash Solutions (CZ), a. s., a čekali na vhodný okamžik k provedeni výše popsaného zločinného záměru, zatímco obžalovaný P. Š. st. zůstal ve vozidle nebo jeho nejbližším okolí, odkud pozoroval situaci na přístupových a únikových trasách, aby snížil riziko odhalení jejich zločinného záměru, a odkud prostřednictvím mobilního telefonu zjišťoval od obžalovaných P. Š. ml. a J. S. informace o dění v okolí předmětné nákladové rampy a uděloval jim pokyny k dalšímu postupu, přičemž k uskutečnění jejich zločinného záměru ani k pokusu o něj nedošlo do doby jejich zadržení dne 3. 5. 2017 pouze proto, že se jim v daném období nestihl naskytnout očekávaný vhodný okamžik, případně proto, že ve vhodném okamžiku došlo k nějaké události nezávislé na jejich vůli, která jím v uskutečnění zločinného záměru zabránila, kdy takto postupovali nejméně dne 21. 3. 2017 v době přibližně od 13:25 hodin do 14:55 hodin, kdy se obžalovaní P. Š. ml. a J. S. pohybovali v blízkém okolí nákladové rampy předmětného obchodního domu Albert, zatímco obžalovaný P. Š. st. se pohyboval po ulici XY, ať již v motorovém vozidle zn. Ford Focus, RZ: XY, nebo pěšky nedaleko tohoto vozidla, přičemž k dokonání plánovaného zločinného záměru ani k pokusu o něj nedošlo pouze v důsledku toho, že obžalovaný P. Š. st. zpozoroval průjezd služebního vozidla Policie ČR a prostřednictvím mobilního telefonu varoval obžalovaného J. S., načež z důvodů obav z odhalení či zmaření jejich zločinného záměru od jeho uskutečnění dočasně upustili, dále dne 28. 3. 2017 v době přibližně od 14:15 hodin do 15:00 hodin, kdy se obžalovaní P. Š. ml. a J. S. pohybovali v blízkém okolí nákladové rampy předmětného obchodního domu Albert, zatímco obžalovaný P. Š. st. se pohyboval po ulici XY, ať již v motorovém vozidle zn. Ford Focus, RZ: XY, nebo pěšky nedaleko tohoto vozidla, přičemž k dokonání plánovaného zločinného záměru ani k pokusu o něj nedošlo pouze v důsledku toho, že obžalovaný J. S. na nákladové rampě zpozoroval tři osoby, což prostřednictvím mobilního telefonu sdělil obžalovanému P. Š. st., načež z důvodů obav z odhalení či zmaření jejich zločinného záměru od jeho uskutečnění dočasně upustili, dále dne 4. 4. 2017 v době přibližně od 14.00 hodin do 16:15 hodin, kdy se obžalovaní P. Š. ml. a J. S. pohybovali v blízkém okolí nákladové rampy předmětného obchodního domu Albert, zatímco obžalovaný P. Š. st. se pohyboval po ulici XY, ať již v motorovém vozidle zn. Ford Focus, RZ: XY, nebo pěšky nedaleko tohoto vozidla, přičemž k dokonání plánovaného zločinného záměru ani k pokusu o něj nedošlo pouze v důsledku toho, že obžalovaní P. Š. ml. a J. S. nedaleko nákladové rampy uviděli jím známou osobu, načež z důvodů obav z odhalení či zmaření jejich zločinného záměru od jeho uskutečnění dočasně upustili, dále dne 11. 4. 2017 v době přibližně od 14:20 hodin do 16:05 hodin, kdy se obžalovaní P. Š. ml. a J. S. pohybovali v blízkém okolí nákladové rampy předmětného obchodního domu Albert, zatímco obžalovaný P. Š. st. se pohyboval po ulici XY, ať již v motorovém vozidle zn. Ford Focus, RZ: XY, nebo pěšky nedaleko tohoto vozidla, přičemž k dokonání plánovaného zločinného záměru ani k pokusu o něj nedošlo pouze v důsledku toho, že na nákladové rampě se pohybovala nejméně jedna další osoba, načež z důvodů obav z odhalení či zmaření jejich zločinného záměru od jeho uskutečnění dočasně upustili, a dne 18. 4. 2017 v době přibližně od 14:15 hodin do 15:40 hodin, kdy se obžalovaní P. Š. ml. a J. S. pohybovali v blízkém okolí nákladové rampy předmětného obchodního domu Albert, zatímco obžalovaný P. Š. st. se pohyboval po ulici XY, ať již v motorovém vozidle zn. Ford Focus, RZ: XY, nebo pěšky nedaleko tohoto vozidla, přičemž k dokonání plánovaného zločinného záměru ani k pokusu o něj nedošlo pouze v důsledku toho, že obžalovaný J. S. získal dojem, že si pracovník bezpečnostní agentury kufr s finanční hotovostí připevnil k ruce, načež z důvodů obav z odhalení či zmaření jejich zločinného záměru od jeho uskutečnění dočasně upustili, přičemž dalším příležitostem k uskutečnění jejich zločinného záměru nebo k pokusu o něj zabránilo jejich zadržení policejním orgánem dne 3. 5. 2017, 3. v přesně nezjištěné době nejméně od počátku měsíce dubna 2017 do 3. 5. 2017 výše popsaným způsobem vytvářeli podmínky pro uskutečnění zločinného záměru spočívajícího v tom, že se obžalovaní P. Š. ml. a J. S. v příhodném okamžiku v Ostravě-Přívoze na ulici XY ve vnitřních prostorách pobočky Komerční banky, a. s., ve dni, kdy provozní doba v této bance začíná v 09:00 hodin, a zároveň v době před začátkem provozní doby, kdy v dané pobočce nebude přítomný pracovník bezpečnostní agentury a uvnitř banky se budou nacházet pouze dvě zaměstnankyně, rychle vstoupí do banky a za využití momentu překvapení násilím a pohrůžkou bezprostředního násilí přinutí zaměstnankyně banky, aby jim otevřely trezor, ze kterého poté odcizí finanční hotovost v řádech milionů korun, načež se s takto odcizenou finanční hotovostí pěšky přesunou na společně dohodnuté místo někam poblíž ulice XY, kde je bude očekávat obžalovaný P. Š. st. v motorovém vozidle, jímž následně odjedou na neznámé místo, kde si mezi sebe všichni tři rozdělí odcizené věci, kdy takto opakovaně nejméně ve dnech 6. 4. 2017, 7. 4. 2017, 10. 4. 2017, 11. 4. 2017, 18. 4. 2017, 20. 4. 2017 a 2. 5. 2017 na základě předchozí dohody, ve vzájemné součinnosti a podle pokynů obžalovaného P. Š. st. v místě svých bydlišť ponechali své oficiální mobilní telefony, aby pro případ, že svůj zločinný záměr zrealizují, zastřeli skutečnost, že se budou pohybovat v okolí uvedené bankovní pobočky, a vybaveni výše popsanými zbraněmi, nástroji a oděvními svršky, které si pro tento účel opatřili, se motorovým vozidlem zn. Ford Focus, RZ: XY, řízeným obžalovaným P. Š. st., všichni tři dopravili do Ostravy-Přívozu někam poblíž ulice XY, kde ponechali zaparkováno předmětné vozidlo, a někdy samostatně, jindy po dvojicích obcházeli budovu, ve které sídlí předmětná bankovní pobočka, zjišťovali si údaje o provozní době, přímým pozorováním na místě ověřovali, že ne ve všech provozních dnech je v bankovní pobočce přítomen pracovník bezpečnostní agentury, dále že v dané pobočce pracují jen dvě zaměstnankyně, v kolik hodin tyto zaměstnankyně obvykle do bankovní pobočky přicházejí, jakým způsobem vstupují dovnitř a ve které části vnitřních prostor se zřejmě nachází trezor s finanční hotovostí, dále zjišťovali, že předmětná bankovní pobočka má i zadní východ směřující do dvora mimo hlavní ulici, rovněž obhlídkou okolí, a to jak pěšky, tak i v motorovém vozidle zn. Ford Focus, RZ: XY, procházeli, respektive projížděli okolí bankovní pobočky a vyhodnocovali vhodnost v úvahu přicházejících únikových tras, přičemž současně vyčkávali na příhodný okamžik k provedení popsaného zločinného záměru, v souvislosti s tím obžalovaný P. Š. st. instruoval obžalované P. Š. ml. a J. S. pro dobu, až přijde vhodný okamžik k uskutečnění jejich zločinného záměru, jak se mají obléknout, že si mají vzít čepice a rukavice, jak mají do bankovní pobočky vniknout, že tak mají učinit ve chvíli, kdy zaměstnankyně banky, která přijde do bankovní pobočky jako první, bude odemykat vstupní dveře druhé zaměstnankyni, jakým způsobem mají přinutit zaměstnankyně banky k otevření trezoru a vydání finanční hotovosti, že je mají zatlačit do vnitřních prostor bankovní pobočky, kde mají jednu zaměstnankyni spoutat a druhou přinutit pohrůžkami bezprostředního násilí k otevření trezoru a vydání peněz, a že poté mají finanční hotovost z trezoru vložit do jimi přinesených tašek, z místa utéct a prostřednictvím mobilních telefonů s anonymními SIM kartami se zkontaktovat s obžalovaným P. Š. st. a dohodnout se na přesném místě jejich vyzvednutí motorovým vozidlem, načež po odjezdu z místa se obžalovaní P. Š. ml. a J. S. mají zbavit svých oděvních svršků, přičemž k uskutečnění jejich zločinného záměru nebo k pokusu o něj nedošlo jen proto, že než přišel vhodný okamžik k jeho provedení, byli dne 3. 5. 2017 zadrženi policejním orgánem, 4. v přesně nezjištěné době nejméně od počátku měsíce dubna 2017 do 3. 5. 2017 výše popsaným způsobem vytvářeli podmínky pro uskutečnění zločinného záměru spočívajícího v tom, že obžalovaní P. Š. ml. a J. S. v příhodném okamžiku na předem přesně neurčené pozemní komunikaci v okrese Nový Jičín, zejména v okolí obce XY, za pomoci jimi provizorně vytvořené překážky na pozemní komunikaci nebo jiným obdobně účinným způsobem zastaví projíždějící motorové vozidlo rozvážející pivo a převážející tržbu pro Plzeňský prazdroj, a. s. – Pivovar Radegast a následně za užití násilí a pohrůžky bezprostředního násilí přinutí osádku předmětného vozidla k vydání tržby v podobě finanční hotovosti nikoli nepatrné hodnoty, poté se s takto odcizenou finanční hotovostí pěšky přesunou na předem určené místo, kde je bude očekávat obžalovaný P. Š. st. v motorovém vozidle, jímž následně odjedou na neznámé místo, kde si mezi sebe všichni tři rozdělí odcizené věci, kdy takto opakovaně v přesně nezjištěných dnech v průběhu měsíce dubna a na počátku měsíce května 2017, konkrétně nejméně ve dnech 26. 4. 2017, 27. 4. 2017 a 28. 4. 2017, na základě předchozí dohody, ve vzájemné součinnosti a podle pokynů obžalovaného P. Š. st. v místě svých bydlišť ponechali své oficiální mobilní telefony, aby pro případ, že svůj zločinný záměr zrealizují, zastřeli skutečnost, že se budou pohybovat v blízkosti vozidla rozvážejícího pivo pro Plzeňský prazdroj, a. s. – Pivovar Radegast, a vybaveni výše popsanými zbraněmi, nástroji a oděvními svršky, které si pro tento účel opatřili, se motorovým vozidlem zn. Ford Focus, RZ: XY, řízeným obžalovaným P. Š. st., všichni tři dopravili do okolí obcí XY, XY a XY v okrese Nový Jičín, kde sledovali uvedené vozidlo rozvážející pivo a jeho přímým pozorováním, jakož i pozorováním jeho osádky poté, co z vozidla vystoupila, zjistili, že vozidlo rozvážející pivo nejezdí vždy po stejných trasách a dále že řidič vozidla v místech závozu piva inkasuje peníze v hotovosti a tyto nosí při sobě, kdy v rámci toho se všichni tři společně domlouvali na co nejefektivnějším způsobu provedení zločinného záměru a na co nejvhodnějším místě jeho realizace, přičemž po několika marných pokusech dané vozidlo na nějakém místě vhodném pro uskutečnění jejich zločinného záměru potkat, dne 3. 5. 2017 v době kolem 08:25 hodin společně všichni tři vyjeli z obce XY motorovým vozidlem zn. Ford Focus, RZ: XY, řízeným obžalovaným P. Š. st., a s tímto projížděli do okolí obcí XY a XY, načež poté, co odhadli, kudy pravděpodobně toho dne pojede vozidlo rozvážející pivo a převážející tržbu pro Plzeňský prazdroj, a. s. – Pivovar Radegast, přičemž daného dne se jednalo o vozidlo zn. Volvo, RZ: XY, zaparkovali v čase kolem 10:00 hodin na kraji silnice spojující XY s jeho městskou částí XY a začali si chystat zbraně, nástroje a oděvní svršky za účelem započetí realizace svého zločinného záměru, avšak k uskutečnění jejich zločinného záměru nebo k pokusu o něj nedošlo jen proto, že byli tohoto dne v čase kolem 10:05 hodin zadrženi policejním orgánem. Za to byl obviněný P. Š. st. odsouzen podle §173 odst. 2 tr. zákoníku za použití §59 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to: - velkého průhledného igelitového pytle s oranžovým lemem, - dvou balení po 10 ks igelitových sáčků na odpadky o objemu 120 litrů, zn. Qdoma, - igelitové tašky zelené barvy s nápisem Peek Cloppenburg, - igelitové tašky, modré barvy, s nápisem My Big Blue ball, - bílo-žluté igelitové tašky zn. Albert, - černé sportovní tašky zn. Puma, - pánské modré bundy, prošívané, - světle zelené bundy zn. Erima se svislými pruhy bílé barvy, na prsou výraznými logy a nápisy bílé barvy, se zapínáním na zip, - tmavě zelené bundy zn. Jako, se svislými pásy černé barvy, vel. XL, se zapínáním na zip a kapucí v límci, - světle šedé sportovní mikiny na zip zn. Nike, na prsou se žlutým kolečkem se žlutou číslicí 72, na rukávech nápisem COR 72Z, - kšiltové čepice červené barvy s logem a nápisem Manchester United, - tmavě modré látkové čepice, s logem UMBRO a vodorovnými pásy, - černé pletené čepice s šedým nápisem O‘NEILL, - kšiltové čepice černé barvy, zn. Headwear, - kšiltové čepice černé barvy s bílým nápisem a logem Husqvarna, vel. 58 cm, - šály s názvem „Śląsk Cieszyński“, na rubové straně nápisem „Trojkolorowa“, barvy žluto­zeleno-černé, - černého pleteného nákrčníku, - plátěné obuvi zn. North Star SNKR, šedobéžové barvy, - pistole černé a stříbrné barvy, zn. Zoraki, model 914-TD, výr. č. XY, cal. 9 mm P.A.K, včetně zásobníku v těle pistole s celkem 10 ks nábojů, - redukčního nástavce na plynovou pistoli o délce 4,5 cm, průměru 18 mm, černého obušku, délky 43 cm včetně rukojeti z tvrdého plastu, - zavíracího nože černé barvy, zn. Prostenal, délky ostří 8,5 cm a celkové délky 19,5 cm, - pepřového spreje černého obalu s nápisem Anti-Attack Pepper, - 2 ks zauzlovaných dámských punčoch černé barvy, - kovového páčidla, červené barvy s černou plastovou rukojetí, celkové délky 32,5 cm, - plochého šroubováku s dřevěnou rukojetí, celkové délky 27 cm, - pracovních látkových rukavic bílo-černé barvy, - černých látkových pogumovaných rukavic zn. Červa, velikosti 09, - lepicí pásky šedo-stříbrné barvy, se strukturou, zn. X-Way, - lepící hliníkové pásky stříbrné barvy, - role alobalu, - mobilního telefonu zn. Navon, Mizu BT60, černé barvy, IMEI 1: XY, IMEI 2: XY, se SIM kartou č.: XY. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému spolu s P. Š. ml. a J. S. uložena povinnost zaplatit poškozené M. R., nar. XY, bytem XY, XY, na náhradě škody částku 5.000 Kč, a to společně a nerozdílně. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 50 T 11/2017, podali všichni obvinění a matka obviněného P. Š. ml. P. Š. odvolání, přičemž odvolání obviněného-dovolatele směřovalo vůči výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 6 To 56/2018 , a to tak, že k odvolání spoluobviněného J. S. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu uloženém tomuto obviněnému a podle §259 odst. 3 tr. ř. pak o trestu nově rozhodl a dále o odvolání obviněného P. Š. st., P. Š. ml. a P. Š. rozhodl tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl. II. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 6 To 56/2018, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 426–428), v rámci něhož odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Obviněný spatřuje naplnění dovolacího důvodu v nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném výkladu ustanovení §89 odst. 2 tr. zákoníku. Soudy neprovedly dokazování v potřebném rozsahu a došly tak k neúplným a nesprávným skutkovým zjištěním, když prakticky nevyhověly návrhům obviněného a neprovedly výslech J. N. st., J. D., P. M., ačkoliv byli navrženi obhájci při hlavním líčení dne 29. 5. 2018. Svědek R. F. neměl vůbec snahu objasnit celou věc, nevypověděl vše, co věděl. Dále připomíná výpověď bratra svědkyně M. R. pana J. N. ml., který vypověděl, že z trezoru měli odcizit peníze právě svědkyně R. spolu s R. F. Upozorňuje, že již 8. 3. 2017 věděl J. N. ml., že mělo být z trezoru odcizeno 370.000 Kč, ale to, že je odcizili jeho sestra M. R. a R. F. zjistil až později, do té doby tedy svědci R. a F. měli zájem skrývat skutečného pachatele a měli i zájem na fingovaném přepadení. Tuto obhajobu obviněného však soudy nevzaly v úvahu. Dále obviněný připomíná, že z vyhodnocení odposlechů (č. l. 1147) vyplývá, že svědek F. dostal dne 3. 4. 2018 zprávu z SMS brány od neztotožněné ženy, ze které vyplývá, že to byl právě tento svědek, kdo mohl odcizit z trezoru finanční prostředky a jediný kdo mohl být autorem zprávy a vědět o tom byla podle obviněného svědkyně R., a také záznam z prostorového odposlechu (č. l. 1147), ze kterého lze dovodit, že obviněný si stěžuje, že jejich loupež nebyla důkladně připravena a že jim R. F. nepodal přesné informace. Obviněný uvádí, že proto F. mohl potřebovat, aby někdo provedl fingované přepadení firmy N. p., a toto odpovídá i jeho obhajobě, že u tohoto skutku loupež neplánoval a svědka F. neznal. Dále obviněný uvádí pasáž odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2018, str. 16 a 17, kde došlo k nesprávnému výkladu §89 dost. 2 tr. ř. o tom, co vše může sloužit jako důkaz v trestním řízení. Podle názoru obviněného jsou záznam o prostorovém odposlechu a odposlech sám patřičnými důkazy, přičemž soudy neposoudily správně význam důkazů a nesprávně je hodnotil ve vztahu k ostatním důkazům, když posoudily skutek jako loupež a nikoliv jako fingované přepadení. Dále obviněný uvádí, že nesprávně kvalifikovány byly i další dva skutky, když se nejednalo o trestné činy, neboť trestnost skutku zanikla. Soudy nevzaly v úvahu, že upuštění od pokračování přípravy loupežného přepadení bylo rozhodnutím samotné vůle obviněných. V době, kdy se obvinění rozhodli, že nebudou na daná místa již jezdit, nehrozila těmto místům reálná nebezpečí. Soudy nevzaly v úvahu obviněným navržené důkazy prostorovými odposlechy a zcela jednostranně použily jen a výhradně důkazy svědčící proti obviněným. Jednání obviněných tak nesprávně posoudily jako přípravu ke zvlášť závažnému zločinu loupeže. Ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 4 skutkové věty obviněný uvádí, že se nejednalo o přípravu loupeže, ale krádeže, když vždy hovoří o čorce, jak vyplývá z prostorového odposlechu, ve vztahu k přinucení osádky vozidla k vydání tržby. Dokazování v tomto trestním řízení neprobíhalo v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., nebylo postupováno v souladu se zásadou oficiality, vyhledávací, zásadou materiální pravdy a presumpce neviny. Na základě tohoto postupu tak nebyl například vyslechnut svědek P. M., ačkoliv je to jediná osoba, která mohla být osobou uvedenou na str. 4 Poznatku od informačního zdroje. Byl to právě on, kdo navedl obviněné na Komerční banku v Ostravě-Přívoze a pohyboval se s nimi v jejím okolí, ačkoliv obviněný tuto loupež neplánoval, jak vyplývá z odposlechu, kde uvedl, že „banka je moc velké sousto“. Označení P. M. jako důležitého svědka uvedl obviněný ještě před zahájením hlavního líčení dne 21. 12. 2017, na což však soudy nijak nereagovaly, a to ačkoliv o něm obviněný mluvil při svém výslechu opakovaně (při výslechu dne 26. 1. 2018 10x, celkem toho dne zaznělo 17x). Návrh na výslech P. M. byl pak zamítnut, ačkoliv tím byly porušeny shora uvedené zásady. Obviněný namítá taktéž nepřiměřenost uloženého trestu, k čemuž připomíná účel trestu – zabránit v dalším páchání, vychovat pachatele k tomu, aby vedl řádný život a působit výchovně na ostatní členy společnosti. Obviněnému byl uložen trest 13 let, přičemž usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 4. 12. 2018, č. j. 3 PP 38/2012, přibyl obviněnému po přeměně ještě trest 3 roky a 8 měsíců, celkem tedy jeho trest činí 16 let a 8 měsíců, což je více než se ukládá za závažnější trestné činy, např. vraždu. Výkonem tohoto trestu může být do budoucna negativně poznamenán a toto není v souladu s účelem trestu. Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů, Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 6 To 56/2018, Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 50 T 11/2017, a přikázal nové projednání a rozhodnutí věci. K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 13. 2. 2019, sp. zn. 1 NZO 38/2019. Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, připomněla obecná východiska naplnění uplatněného dovolacího důvodu, včetně možnosti dovolacího soudu zasáhnout do skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím v případě tzv. extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé. K této situaci ovšem nedošlo a je tedy třeba vycházet ze skutkových zjištění učiněných Krajským soudem v Ostravě. Soudy obou stupňů jasně a srozumitelně objasnily, jak jednotlivé důkazy hodnotily a proč shledaly obviněného vinným zvlášť závažným zločinem loupeže. Všechny námitky obviněného směřují vůči způsobu hodnocení provedených důkazů, nejsou způsobilé být uplatněny pod deklarovaným ani pod žádným jiným zákonným dovolacím důvodem. Soudy při hodnocení důkazů žádným způsobem nepochybily. U skutku pod bodem 1 vycházely z výpovědi R. F., který přiznal, že od M. R. vylákal peníze, což sama potvrdila, ale to, že by se jednalo o fingované přepadení, popřel, přičemž toto je v souladu s dalšími důkazy – výpověď M. R. a J. D., kteří zcela přesně popsali průběh loupeže i použití násilí ze strany obviněných. Ve vztahu k bodům 2 a 3 nelze hovořit o dobrovolném upuštění od přípravy loupeže, když obvinění toliko vyčkávali na vhodnou příležitost. Naprosto jakoukoliv právní relevanci postrádá námitka obviněného, že v bodě 4 se nemohlo jednat o loupež, když se hovoří o čorce. Soud prvního stupně se touto námitkou zabýval, když uvedl, že obvinění sice doufali ve zmocnění peněz cestou nejmenšího odporu, ale přesto měli připravenou lepicí pásku, plynovou pistolu, pepřový sprej a pracovní rukavice a z odposlechů vyplynulo, že byli připraveni proti osádce auta použít násilí či pohrůžky násilím. Konečně pak k námitce vůči druhu a výměře uloženého trestu připomíná, že vůči výroku o trestu je možné uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře trestu nelze v dovolání namítat pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Trest byl obviněnému uložen v zákonné sazbě s přihlédnutím k tomu, že se nyní projednávané trestné činnosti dopustil v době podmíněného propuštění z předchozího trestu uloženého za trestný čin loupeže. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 6 To 56/2018, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání spoluobviněného J. S. zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu uloženém tomuto spoluobviněnému, o kterém poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl, kdy současně odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným P. Š. st. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). S ohledem na výše uvedené tedy nelze pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména výpověď J. N. ml. ohledně odcizení peněz svědkyní M. R., SMS zprávy adresované R. F. od neztotožněné ženy a vyzývající k vrácení peněz z trezoru, záznamu z odposlechu o stížnosti o nedostatečně precizně připravené loupeži na základě nedostatečných informací; spadá sem i námitka neprovedení jím navrhovaných důkazů – výslech J. N. st., J. D. a P. M.) a vadná skutková zjištění (obecná námitka nesprávných skutkových zjištění, zejména zjištění stran toho, že by loupežné přepadení společnosti N. p. bylo míněno vážně), stejně jako námitky, jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. vyplývá z nich, že obvinění se jednání označeného jako skutek 1 dopustili v rámci fingovaného přepadení, což dokládají výpovědi svědků i záznamy odposlechů, k realizaci dalších přepadení nedošlo z vůle obviněných) a vlastní verzi skutkových událostí (kdy obviněný uvádí, že fingované přepadení bylo zrealizováno za účelem zakrytí krádeže peněz z trezoru M. R. a R. F., z popudu R. F. a vědomím M. R., od realizace dalších skutků upustili sami obvinění ze své vůle nezávisle na jejich zadržení dne 3. 5. 2017, příprava skutku č. 4 směřovala toliko ke krádeži –čórce – a nikoliv loupeži, k úvahám nad vyloupením banky je přivedl policejní informátor P. M.). Námitky obviněného takto vznesené jsou založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi událostí. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Předmětné námitky proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze. Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný P. Š. st. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor dovozuje z tvrzených vadných skutkových zjištění a hodnotících úvah k provedeným důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007). Nejvyšší soud tedy vychází z obsahu skutkové věty napadeného usnesení, v níž jsou obsažena skutková zjištění, k nimž soud na podkladě ve věci provedeného dokazování dospěl. Těmito skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán. K zásahu do skutkových zjištění soudů je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, kterýžto obvinění v rámci dovolání namítají. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna , apod. O takový případ se v projednávané věci nejedná. Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudu nalézacího na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. V rámci námitek obviněného se tak převážně jedná o polemiku s hodnocením provedených důkazů, jak ho podaly soudy, kdy se obviněný neztotožňuje se soudy učiněnými skutkovými zjištěními a předkládá vlastní verzi skutkových událostí, v rámci nichž uvádí, že přepadení společnosti N. p. bylo toliko fingované a domluvené a nejednalo se tedy o skutečnou loupež. Ve vztahu k přípravám dalších skutků pak uvádějí, že od těchto upustili dobrovolně nebo, že je nemysleli vážně, ačkoliv z provedených důkazů vyplývá něco jiného, jak vyčerpávajícím způsobem rozvedly soud prvního a druhého stupně. Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za stěžejní uvést, že námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem . Stejně tak, že na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněných a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Obviněný obecně vytýká soudům prvního i druhého stupně nesprávná skutková zjištění spočívající v tom, že přepadení společnosti N. p. mělo být toliko zastřením již uskutečněného odcizení finančních prostředků v téměř totožné výši. K tomuto pak předkládá vlastní hodnotící úvahy, upozorňuje na pasáže jednotlivých výpovědí či odposlechů a navrhuje provedení dalších důkazů. Jak již bylo shora uvedeno, takovéto námitky jsou v rámci uplatněného dovolacího důvodu nepřípustné. Přesto Nejvyšší soud považuje za vstřícné uvést, že i kdyby se jednalo o námitky relevantní v rámci některého zákonného dovolacího důvodu, jednalo by se o námitky zcela zjevně neopodstatněné. Verze obviněného totiž vykazuje značné logické rozpory, když je již na první pohled patrno (a výslechy svědků to potvrzují), že první odcizení peněz z hlavního trezoru bylo odhaleno více než měsíc před uskutečněním loupežného přepadení a toto bylo vyšetřováno, tudíž by nedávalo ani smysl, aby přepadení bylo toliko fingované, jelikož nemohlo již ničeho zakrýt. Skutečnost, že teprve v návaznosti na nyní posuzované přepadení obviněných došlo k objasnění okolností zmizení peněz z ledna 2017, verzi obhajoby taktéž nikterak nesvědčí. Naopak soudy obou stupňů postupovaly zjevně zcela správně a své úvahy zcela vyčerpávajícím a srozumitelným způsobem odůvodnily – viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 50 T 11/2017, str. 35-37 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 6 To 56/2018, str. 19 body 28 a 29. Obviněný má pak taktéž za to, že došlo k nesprávnému výkladu §89 odst. 2 tr. ř., který uvádí, že za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu. Obviněný upozorňuje výslovně na první větu tohoto ustanovení s tím, že právě záznam z prostorového odposlechu vozidla Ford Focus, RZ XY, ze dne 22. 4. 2017 a též prostorový odposlech stejného vozidla z téhož dne jsou patřičné důkazy, které plně podporují obhajobu obviněného. Ačkoliv souhlasí s tím, že vyhodnocení odposlechů a operativně pátracích prostředků a žádost o vydání příkazů k odposlechu je hodnocením policejního komisaře a odůvodnění žádosti, jedná se podle jeho názoru stále o hodnocení důkazů. Nejvyšší soud k tomuto připomíná, že §89 odst. 2 tr. ř. je ustanovením procesním upravujícím toliko okruh a způsob obstarávání důkazních prostředků a tudíž nemůže mít ani potenciálně přímý dopad do hmotněprávního posouzení skutku, s výjimkou situace, kdy by došlo k excesivnímu porušení procesních předpisů, jež by měly za následek extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními, jak bylo uvedeno shora. Jedná se tedy o námitku primárně nepřípustnou v rámci uvedeného dovolacího důvod a nadto i zcela nepřípadnou a nedůvodnou. Výklad ustanovení §89 odst. 2 tr. ř., který předestírá obviněný je dosti obecný a nekonkrétní avšak i přesto je zcela zjevně nesprávný a vyplývá toliko ze zjednodušeného laického přístupu k liteře zákona bez znalosti či zohlednění souvislosti a účelu předmětné právní normy. Podle tohoto ustanovení je jako důkaz připuštěno vše, co pomůže k objasnění věci, tedy je způsobilé zprostředkovat informaci o tom, jak se skutek či některá ze skutkových okolností udála. Toto ovšem automaticky neznamená, že by jakákoliv listina, která se předmětným důkazním prostředkem zabývá nebo s ním souvisí, byla sama o sobě důkazním prostředkem a tedy nositelem důkazu. V daném případě například nelze přijmout závěr, že by odůvodnění žádosti o povolení odposlechu, jakožto součást procesního úkonu orgánů činných v trestním řízení bylo možné považovat za důkazní prostředek a vyvozovat z něj jakákoliv skutková zjištění či hodnocení důkazů. Stejně tak je to i s vyhodnocením odposlechů a operativně pátracích prostředků. Oba dva tyto úkony jsou toliko procesními výstupy policejního orgánu při zajišťování důkazních prostředků dokládající mimo jiné toliko správný postup policejního orgánu, ale nejsou nikterak schopny ovlivnit skutková zjištění. Ani tvrzení obviněného, že tyto dva úkony obsahují hodnocení důkazů a je třeba na ně takto nahlížet, není správné, když k hodnocení důkazů je povolán toliko soud nalézací, respektive soud, před kterým je důkaz bezprostředně proveden. Nelze přijmout závěr, že by soudy byly jakkoliv vázány pracovním vyhodnocením policejního komisaře, nadto za situace, kdy se vůbec nejedná o hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. ř. (bez ohledu na to, že by jej učinil k tomu nepovolaný subjekt), ale jedná se toliko o shrnutí a kompilaci dosud zjištěných poznatků a tedy o pracovní pomůcku pro orgány činné v trestním řízení v jejich dalším postupu. Jestliže soudy se danými úkony odmítly zabývat jako důkazy s poukazem na nezpůsobilost těchto jako důkazních prostředků, postupovaly zcela správně a Nejvyšší soud se s jejich odůvodněním ztotožňuje (rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 50 T 11/2017, str. 42). Nutno uvést, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence. Obviněný dále namítl, že skutky pod body 2 až 4 nesplňují podmínky trestnosti, když od pokračování příprav obvinění dobrovolně upustili. Obecně lze k dobrovolnému upuštění od přípravy připomenout, že podle §20 odst. 3 tr. zákoníku trestní odpovědnost za přípravu k zvlášť závažnému zločinu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání směřujícího k spáchání zvlášť závažného zločinu a a) odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté přípravy, nebo b) učinil o přípravě k zvlášť závažnému zločinu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté přípravy, mohlo být ještě odstraněno; oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému. K dobrovolnosti upuštění, jakožto prvnímu předpokladu zániku trestní odpovědnosti za přípravu zvlášť závažného zločinu je nutno uvést, že tato je dána jen tehdy, jestliže pachatel ví, že mu nic nebrání dokončit trestnou činnost, ani mu nehrozí žádné nebezpečí, tedy předpokládá, že jeho zvlášť závažný zločin je uskutečnitelný (a to třeba i mylně), a přesto se rozhodne od dokonání upustit a odstranit nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákoníkem z podniknuté přípravy, nebo učinit o přípravě k zvlášť závažnému zločinu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákoníkem, mohlo být ještě odstraněno. Pachatel musí tedy jednat s vědomím možnosti čin dokonat v souladu se svými představami a sám z vlastní vůle se rozhodne upustit od dalšího jednání směřujícího k dokonání činu. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §1 - 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 287). O dobrovolné upuštění se naopak nejedná zejména v případech, kdy a) Pachatel byl při přípravě zvlášť závažného zločinu přistižen a od dalšího jednání upustil proto, že se obával odhalení (srov. R 21/1972-II.). b) Pachatel upustil od dalšího jednání pod vlivem překážky, kterou nemohl překonat, nebo pachateli zabránila třetí osoba v rozvíjení trestné činnosti, popř. se ocitl v situaci, která mu nedává žádnou naději na úspěch (srov. R 5/1951, R 88/1951) (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §1 - 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2). V daném případě je soudům ze strany obviněného vytýkáno, že dobrovolnost upuštění od přípravy nesprávně vyhodnotily. S tímto se však Nejvyšší soud neztotožňuje a naopak dává za pravdu soudům prvního a druhého stupně, když z provedeného dokazování nic takového nevyplynulo, naopak je z něj patrné, že obvinění simultánně plánovali několik loupežných přepadení, pro něž si vytipovávali vhodné místo i dobu, sledovali své cíle a snažili se zjistit pravidelný postup jednotlivých osob. Svůj záměr neuskutečnili jen proto, že vyčkávali vhodné doby, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo pouze proto, že byli dne 3. 5. 2018 zadrženi Policií ČR. Blíže lze k jednotlivým skutkovým zjištěním tento závěr podporujícím odkázat na odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 6 To 56/2018, str. 20 bod 30 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 50 T 11/2017, str. 39–42. Nadto si nelze nepovšimnout, že obviněný vznáší tuto námitku na základě vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastních skutkových zjištění s poukazem na pouze určité z kontextu vytržené pasáže odposlechů. Pro úplnost pak Nejvyšší soud připomíná, že „ nejde o dobrovolné upuštění od přípravy k trestnému činu podle §7 odst. 3 písm. a) tr. zák., jestliže pachatel upustil od dalšího jednání směřujícího k spáchání trestného činu pod vlivem překážky, anebo jestliže uskutečnění svého záměru toliko odložil na pozdější dobu“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 1970, sp. zn. 7 To 1/70). K námitkám vůči posouzení skutku pod bodem 4 Nejvyšší soud konstatuje, že námitka, že toto mělo být posouzeno, je zcela nemístná, zejména pak za situace, kdy sám obviněný ve svém dovolání uvádí, že slovo čorka je v odposleších použito celkem 13 krát, z toho 12 krát právě obviněným P. Š. st. v souvislosti s přinucením osádky předmětného vozidla Plzešnký prazdroj, a. s. – Pivovar Radegast k vydání tržby. I z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá, že obhajobě obviněného neuvěřily, když bylo patrno, že obvinění jsou připraveni použít násilí k překonání odporu posádky vozidla a k získání tržby, k čemuž byli i vybaveni – viz odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 6 To 56/2018, str. 20 bod 30 dole a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 50 T 11/2017, str. 41. Co se týče námitky obviněného týkající se nedostatečného dokazování a neprovedení výslechu P. M., tou se již Nejvyšší soud zabýval shora, když uvedl, že se jedná o námitku nenaplňující uplatněný ani žádný jiný dovolací důvod. Nadto Nejvyšší soud připomíná i tu skutečnost, že soudy se s důkazními návrhy obviněného zcela vypořádaly a dostatečně odůvodnily, proč navrhované důkazy neprovedly. Konečně k poslední námitce nepřiměřenosti uloženého trestu, Nejvyšší soud uvádí, že takovéto námitky nejsou způsobilé naplnit namítaný ani žádný jiný dovolací důvod (usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. R 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obecně lze konstatovat, že vůči výroku o trestu lze vznést námitky pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010). Tento dovolací důvod však obviněný neuplatnil. Nejvyšší soud i přes tuto skutečnost pouze okrajově připomíná, že i pokud by tak obviněný učinil, jednalo by se i tak o irelevantní námitku. Soudy dostatečně odůvodnily, proč u obviněného přistoupily k mimořádnému zvýšení trestu odnětí svobody – viz odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 6 To 56/2018, str. 23 bod 35 dole a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 50 T 11/2017, str. 47 a 49. Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že část jeho námitky výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá a tyto nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu a část jich je zcela zjevně neopodstatněná. IV. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona (§265i odst. 2 tr. ř.) dovolání obviněného P. Š. st. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 16. 4. 2019 JUDr. Petr Šabata předseda senátu