ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.2851.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 2851/2019-637
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně PROKONZULTA International Auctions, a. s. , se sídlem v Bratislavě, Ružová dolina 8, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 50621912, zastoupené Mgr. Michaelou Vrbkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14, proti žalovaným 1) České republice - Ministerstvu průmyslu a obchodu , se sídlem v Praze 1, Na Františku 1039/32, identifikační číslo osoby 47609109, zastoupené Mgr. Pavlem Štrbíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Podskalská 295/4, 2) Palivovému kombinátu Ústí, státnímu podniku , se sídlem v Chlumci, Hrbovická 2, identifikační číslo osoby 00007536, zastoupenému Mgr. Jakubem Kučerou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 827/64 a 3) MND a. s. , se sídlem v Hodoníně, Úprkova 807/6, identifikační číslo osoby 28483006, zastoupené JUDr. Josefem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 2, Slovenská 955/7, o zaplacení částky 22 120 512 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Cm 120/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2019, č. j. 7 Cmo 314/2015-597, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 11. 2013, č. j. 25 Cm 120/2010-222, zamítl žalobu společnosti PANARA s. r. o., se sídlem v Brně, Popelákova 2307/24, identifikační číslo osoby 25575783, o zaplacení částky 22 120 512 Kč se zákonným úrokem z prodlení společně a nerozdílně všemi žalovanými (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) náklady řízení ve výši 197 447,30 Kč (výrok II.), žalovanému 2) ve výši 194 132,40 Kč (výrok III.) a žalované 3) rovněž ve výši 194 132,40 Kč (výrok IV.)
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala tehdejší žalobkyně odvolání. V průběhu odvolacího řízení současná žalobkyně s odkazem na ustanovení §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), podala dne 12. 2. 2019 návrh, aby na její místo do řízení vstoupila společnost M., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY (dále jen „společnost M.“).
Vrchní soud v Olomouci usnesením označeným v záhlaví návrh žalobkyně, aby do řízení na její místo vstoupila společnost M., zamítl.
Odvolací soud rekapituloval, že dříve než mohl přistoupit k přezkoumání odvoláním napadeného rozsudku soudu prvního stupně navrhla tehdejší žalobkyně společnost PANARA s. r. o. vstup svého procesního nástupce společnosti Calmario, s. r. o., se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, identifikační číslo osoby 29200806 (dále jen „společnost Calmario, s. r. o.“) do řízení. Tomuto návrhu odvolací soud usnesením ze dne 17. 3. 2016, č. j. 7 Cmo 314/2015-476, vyhověl a právní mocí rozhodnutí (dne 29. 3. 2016) se společnost Calmario, s. r. o. stala účastnicí řízení na straně žalující. Společnost Calmario, s. r. o. podáním ze dne 22. 11. 2016 navrhla, aby na její místo vstoupila do řízení společnost Kociánka REALITY, a. s., se sídlem v Brně, Rašínova 103/2, identifikační číslo osoby 26919231 (dále jen společnost „Kociánka REALITY, a. s.“), s níž jako postupitel uzavřela dne 22. 11. 2016 smlouvu o postoupení pohledávky, kterou jí postoupila pohledávku za žalovanými. Tento návrh odvolací soud usnesením ze dne 15. 12. 2016, č. j. 7 Cmo 314/2015-503, zamítl. Společnost Calmario, s. r. o. jakožto žalobkyně podala dne 26. 5. 2017 nový návrh na vstup procesního nástupce do řízení, a to společnosti PROKONZULTA, a. s., naposledy se sídlem v Brně, Křenová 299/26, identifikační číslo osoby 25332953, s odkazem na smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 23. 5. 2017 uzavřenou mezi společností Kociánka REALITY, a. s. jako postupitelem a touto společností jako postupníkem. Tomuto návrhu odvolací soud usnesením ze dne 24. 8. 2017, č. j. 7 Cmo 314/2015-536, vyhověl a uvedená společnost vstoupila právní mocí rozhodnutí dne 31. 8. 2017 do řízení na místo žalobkyně. Odvolací soud následně zjistil, že tato společnost byla vymazána z obchodního rejstříku z důvodu sloučení se společností PROKONZULTA a. s., se sídlem v Bratislavě, Ružová dolina 8, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 50621912, a proto usnesením ze dne 2. 1. 2018, č. j. 7 Cmo 314/2015-546, rozhodl podle ustanovení §107 o. s. ř., že v řízení bude pokračováno se současnou žalobkyní.
Žalobkyně dne 8. 3. 2018 navrhla, aby na její místo vstoupila do řízení společnost Kociánka REALITY, a. s., se kterou uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky dne 3. 5. 2017. Tento návrh odvolací soud usnesením ze dne 24. 4. 2018, č. j. 7 Cmo 314/2015-555, zamítl.
Dne 12. 10. 2018 žalobkyně podala další návrh na vstup nástupce do řízení na její místo, a to společnosti M. z důvodu uzavření smlouvy o postoupení pohledávky dne 5. 10. 2018 mezi společností Kociánka REALITY, a. s. jako postupitelem a označenou společností jako postupníkem. I tento návrh odvolací soud zamítl usnesením ze dne 5. 11. 2018, č. j. 7 Cmo 314/2015-571, aniž by posuzoval poměry společnosti M., protože nebyl splněn jeden z předpokladů vyhovění návrhu v podobě souhlasu společnosti M. se vstupem do řízení.
Odvolací soud uvedl, že nyní posuzovaný návrh žalobkyně je tak v pořadí jejím třetím návrhem na postup podle ustanovení §107a o. s. ř. a skutečností, pro kterou žalobkyně navrhuje vstup společnosti M., je již shora uvedená smlouva o postoupení pohledávky ze dne 5. 10. 2018 uzavřená mezi společností Kociánka REALITY a. s. jako postupitelem a společností M. jako postupníkem. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. 10. 2018 odvolací soud zjistil, že úplata za postoupení pohledávky byla sjednána v příloze této smlouvy, která nebyla soudu předložena. Jde však (kromě označení účastníků smlouvy) o obsahem i formou shodnou smlouvu se smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 23. 5. 2017, kterou byla pohledávka postoupena společností Kociánka REALITY, a. s. na současnou žalobkyni. Z obchodního rejstříku odvolací soud zjistil, že společnost M. byla zapsána dne 26. 11. 2014, jejím jediným společníkem je společnost L., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, základní kapitál společnosti je 20 000 Kč a jejím jednatelem je D. L. Do sbírky listin společnost M. založila pouze notářský zápis - zakládací listinu ze dne 14. 10. 2014, žádné další listiny, které by osvědčovaly ekonomickou činnost společnosti, založeny nejsou.
Odvolací soud citoval ustanovení §107a o. s. ř. a uvedl, že z pohledu zákonem stanovených předpokladů by bylo možné dovodit, že podmínky pro rozhodnutí o vstupu procesního nástupce na straně žalující byly splněny, neboť mezi společností Kociánka REALITY, a. s. jako postupitelem a společností M. jako postupníkem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, jež je předmětem řízení, a postupník vyslovil souhlas se svým vstupem do řízení. S odkazem na ustanovení §2 o. s. ř. a ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu však odvolací soud uzavřel, že i přes splnění zákonem stanovených podmínek a předpokladů procesního nástupnictví, s přihlédnutím k námitkám všech tří žalovaných, k obsahu spisu a zjištění z obchodního rejstříku a ze sbírky listin, je cílem návrhu žalobkyně na rozhodnutí podle ustanovení §107a o. s. ř. zneužití procesní úpravy za účelem nedobytnosti případné pohledávky na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni a ve svém důsledku jde o obstrukční jednání vedené snahou o oddálení rozhodnutí ve věci. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud návrh žalobkyně na vstup společnosti M. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení §238a o. s. ř. a majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení.
Dovolatelka rekapituluje průběh řízení od podání návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. ze dne 12. 2. 2019 a obsah rozhodnutí odvolacího soudu, kterým tento návrh zamítl. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu argumentuje ve prospěch názoru, že v projednávané věci nebyl její nepoctivý záměr zjištěn najisto, ačkoliv takový závěr jí citovaná judikatura předpokládá a rovněž nebylo postaveno najisto, že dovolatelka bude hradit s ohledem na neúspěch ve věci náklady řízení. Postoupení pohledávky je běžný institut, kterým se žalobkyně snaží dosáhnout požadovaného plnění. V judikatuře, na kterou odkázal odvolací soud, figuroval jako procesní nástupce zahraniční subjekt, což může vzbuzovat obavy o dobytnosti případných pohledávek, k tomu však v projednávané věci nedošlo, když pohledávka byla postoupena na tuzemský subjekt. Neplnění povinnosti společností M., vůči obchodnímu rejstříku je podle jejího názoru zcela jiným druhem povinnosti, jež nelze dávat této společnosti k tíži v projednávané věci. Podle názoru dovolatelky byly podmínky pro postup podle ustanovení §107a o. s. ř. po formální stránce splněny a zároveň nebyl dán žádný důvod pro zamítnutí takového postupu, neboť návrh žalobkyně nesměřuje ke zneužití práva.
Ve včasném doplnění dovolání s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu a ustanovení §167 odst. 2 a §157 odst. 2 o. s. ř. dovolatelka namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, čímž došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Uvádí, že jejím legitimním očekáváním bylo, že návrhu bude vyhověno, a pokud se odvolací soud rozhodl postupovat neočekávaně, měl dát žalobkyni prostor se k jeho zjištěním a vyjádření ostatních účastníků vyjádřit. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za jednostranné, čímž rovněž došlo k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces.
Navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná 2) považuje dovolání za nedůvodné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o návrhu na vstup do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.), není však důvodné.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle ustanovení §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení §107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3).
Z ustanovení §2 o. s. ř. vyplývá, že v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.
Soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) na aplikaci ustanovení §2 o. s. ř. Před rozhodnutím o návrhu podaném podle ustanovení §107a o. s. ř. je třeba totiž zkoumat, zda nedošlo k postoupení pohledávky, které lze považovat za zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku však nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 46/2012“, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012, ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2560/2012, usnesení ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3399/2015, nebo jeho rozsudek ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 933/2013, jež jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).
Rovněž Ústavní soud zdůraznil, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle ustanovení §107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení §2 o. s. ř. (zda pohledávka nebyla účelově postoupena s úmyslem zneužít procesní úpravu). Měly by proto zhodnotit možnost účelového postoupení pohledávky zejména vzhledem k nejasným a podivným okolnostem předcházejícím návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. a měly by soustředit svou pozornost i na jiné ze spisu se podávající, resp. úředně dostupné okolnosti, například na nezřetelný důvod postoupení žalované pohledávky, patrný nedostatek typického "komerčního" motivu postoupení (jestliže postupník je současně ovládající společností postupitele, jeho nejasný majetkový a obchodní substrát atd.) a na případném podezřelém základě by se měly zabývat otázkou, jaké nepříznivé důsledky - procesním uznáním tvrzeného postoupení žalované pohledávky - mohou pro dané řízení nastat, jmenovitě pak pro procesní pozici protistrany. Výše popsaný postup soudu odchylující se od běžného postupu výslovně zakotveného v ustanovení §107a odst. 2 o. s. ř. pak přichází v úvahu pouze v případech zjevného zneužití institutu procesního nástupnictví a jako výjimka z pravidla musí být uplatňován restriktivně. Aby mohl takto postupovat, musí soud rozhodující o procesním nástupnictví návrh na vydání rozhodnutí podle ustanovení §107a o. s. ř. bez rozumných pochybností považovat za prostředek ke zneužití procesní úpravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu).
Zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle ustanovení §107a o. s. ř. může podle okolností nasvědčovat například předchozí postup dané strany v průběhu řízení (srov. např. výše citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013, a usnesení ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5112/2014). Není zcela standardní a vyžaduje si pozornost při rozhodování o návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř, dojde-li k postoupení pohledávky, která je předmětem dlouhotrvajícího a poměrně složitého soudního sporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013). Dále lze přihlédnout k časové souvislosti mezi datem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a podáním návrhu na procesní nástupnictví a termínem odročeného jednání či k obtížně zjistitelné bonitě postupníka (obdobně srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4180/2015).
Na právní závěry v R 46/2012 navázal Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1041/2016, v němž dovodil, že k možnosti soudu uzavřít, že návrh žalobce na singulární sukcesi podle ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. je zneužitím práva, které má vést k tomu, aby pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení se stala reálně nevymahatelnou, je třeba naplnění dvou předpokladů; jednak musí být zjevné, že strana žalující bude v řízení neúspěšná, a proto lze očekávat, že jí bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, jednak musí být zřejmé, že nový žalobce (postupník) nebude schopen splnit svoji případnou povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaného. Naplnění obou těchto předpokladů nemusí být postaveno zcela najisto; rozhodný je v tomto směru stav v době rozhodování soudu. Jistota o nich nemůže ani být naprostá, protože nelze zcela vyloučit, že během řízení vyjdou najevo skutkové okolnosti, pro které žalobce bude ve sporu úspěšný, případně že osoba, která má do řízení vstoupit na základě návrhu podle §107a odst. 1 o. s. ř., se v budoucnu stane schopnou nést případnou povinnost k náhradě nákladů řízení, bude-li jí uložena. Postačuje proto, je-li v době, kdy soud rozhoduje o návrhu podle §107a odst. 1 o. s. ř., důvodné podezření, že k postoupení (k jinému převodu) pohledávky nebo jiného práva došlo právě proto, aby případný procesní neúspěch strany žalující nevedl k úspěšnému vymožení přisouzené náhrady nákladů řízení. Míru pravděpodobnosti, že podání návrhu na postup podle §107a odst. 1 o. s. ř., případně postoupení pohledávky na jiný subjekt, který posléze podá žalobu o její splnění, je zneužitím práva výše popsaným způsobem, soud poměřuje s možnou újmou žalovaného na právu na náhradu nákladů řízení. Závěr Nejvyššího soudu v R 46/2012, podle kterého prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, nepostačuje k zamítnutí návrhu podle §107a odst. 1 o. s. ř., je třeba pojímat tak, že závěr o možném neužití návrhu za účelem, aby se strana žalující vyhnula případně uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení, nemůže být jen hypotetický, ale musí být odůvodněn konkrétními okolnostmi, jež vyplývají z obsahu spisu.
Promítnuto do poměrů projednávané věci, odvolací soud postupoval v souladu s výše uvedenými závěry Nejvyššího soudu (i Ústavního soudu), jestliže návrh žalobkyně na singulární sukcesi zamítl, shledal-li, že důvody pro mimořádný postup podle ustanovení §2 o. s. ř. převažují.
Za tyto důvody považoval okolnost, že jde již o třetí návrh současné žalobkyně na postup podle ustanovení §107a o. s. ř. (celkově však již o osmý návrh na změnu na straně žalobce). Dále, že ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 5. 10. 2018 uzavřené mezi společností Kociánka REALITY, a. s. jako postupitelem a společností M. jako postupníkem není uvedena úplata za postoupení pohledávky, čl. III. pouze odkazuje na přílohu smlouvy, kterou žalobkyně nedoložila, důvod (opakovaného) převodu pohledávky je nezřetelný. Společnost Kociánka REALITY, a. s. v řízení vystupuje opakovaně jako postupitel a postupník, když současná žalobkyně do řízení vstoupila právě na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 5. 2017 (což bylo odvolacímu soudu oznámeno podáním ze dne 26. 5. 2017, kterým bylo zmařeno jednání o odvolání nařízené na den 30. 5. 2017), v níž společnost Kociánka REALITY, a. s. vystupovala jako postupitel a žalobkyně jako postupník. Z obchodního rejstříku odvolací soud zjistil, že společnost M. do sbírky listin založila pouze notářský zápis - zakládací listinu ze dne 14. 10. 2014, žádné jiné listiny, ze kterých by byla zřejmá ekonomická činnost společnosti, ve sbírce založeny nejsou. Okolností významnou při posouzení návrhu na procesní nástupnictví z pohledu ustanovení §2 o. s. ř. je i to, že v případě návrhu na vstup společnosti Kociánka REALITY, a. s. jej žalobkyně předložila dne 8. 3. 2018, jednání bylo nařízeno na den 13. 3. 2018, první návrh na vstup společnosti M., pak žalobkyně předložila dne 12. 10. 2018, jednání bylo nařízeno na den 16. 10. 2018 a druhý (projednávaný) návrh na vstup společnosti M. žalobkyně odvolacímu soudu předložila dne 13. 2. 2019, přičemž jednání bylo nařízeno na den 19. 2. 2019. Žalobkyně tak návrh na postup podle ustanovení §107a o. s. ř. předkládá vždy pouze několik dní před jednáním odvolacího soudu ve věci samé.
Uzavřel-li na základě těchto zjištění odvolací soud, že cílem (opakovaného) návrhu žalobkyně na postup podle ustanovení §107a o. s. ř., je zneužití procesní úpravy za účelem nevymahatelnosti nákladů řízení a ve svém důsledku jde o obstrukční jednání, je jeho závěr s ohledem zejména na velký počet návrhů na změnu na straně žalující, jež zásadně v řádu několika dní předcházejí jednání odvolacího soudu ve věci samé na subjekty, u nichž ze sbírky listin obchodního rejstříku není zřejmá jakákoliv ekonomická aktivita a současně ze smlouvy o postoupení pohledávky není zřetelný (ekonomický) důvod takového opakovaného postoupení pohledávky a zřejmá není ani úplata za převod pohledávky ve výši 22 120 512 Kč s příslušenstvím, správný. Nejvyšší soud považuje za okolnost nasvědčující účelovému postoupení pohledávky i skutečnost, že řízení o zaplacení žalované částky již probíhá 9 let, že soud prvního stupně žalobu zamítl a žalobkyni uložil zaplatit žalovaným na nákladech řízení částku dosahující téměř 600 000 Kč.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř., je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Žalobkyně v doplnění dovolání odvolacímu soudu především vytýká, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné.
K otázce, za jakých okolností je možno považovat rozhodnutí za nepřezkoumatelné, se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž dovodil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele. Stejný závěr platí i pro rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv dovolatele. V daném případě tomu tak zjevně není. Dovoláním napadené rozhodnutí nelze považovat za nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud se v něm vypořádal se všemi pro rozhodnutí významnými skutečnostmi a jasně a srozumitelně rozvedl, proč považuje návrh žalobkyně za účelové zneužití procesní úpravy. Jeho úvaha, že cílem návrhu je zneužití procesní úpravy za účelem, aby případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se vůči neúspěšné žalobkyni stala nedobytnou a ve svém důsledku jde o obstrukční jednání vedené snahou oddálit rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, není - s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním, z nichž vycházel - zjevně nepřiměřená. Dovolací soud tak neshledal, že by rozhodnutím odvolacího soudu bylo zasaženo do dovolatelčina práva na spravedlivý proces. Dovolací soud rovněž neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo jednostranné, neboť jeho postup, kdy návrh žalobkyně na rozhodnutí podle ustanovení §107a o. s. ř. doručil žalovaným k vyjádření je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3126/2013, nebo ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2163/2018).
Protože dovolatelce se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nezdařilo, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2019
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu