ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.1315.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 1315/2019- 302
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2019 o dovolání obviněného F. N. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. 11 To 85/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 55/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 14. 1. 2019, sp. zn. 2 T 55/2018, byl obviněný F. N. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný se tohoto trestného činu dopustil podle skutkových zjištění jmenovaného soudu tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„dne 12. 9. 2017 kolem 00:30 hod. v obci XY čp. XY, okr. Rychnov nad Kněžnou, v kuchyni bytové jednotky, kterou v uvedené době užíval společně s dalšími osobami, ve stavu po požití alkoholických nápojů a po předchozí vzájemné slovní rozepři se spolubydlícím synovcem V. Š., nar. XY, vyvolané verbálními výchovnými projevy obžalovaného, se nesouhlasné slovní projevy poškozeného setkávaly s postupně sílící averzí obžalovaného až do té míry, že po předchozím varování o „uříznutí plazanu“, pokud poškozený nezmlkne, se obžalovaný náhle ocitl u sedícího poškozeného s nožem v ruce, ohrožujícím z bezprostřední blízkosti krk poškozeného, obranná reakce poškozeného spolu s trvající „výchovnou lekcí“ obžalovaného pak vyústily ve zranění poškozeného v rozsahu bodnořezné rány na pravé straně krku o délce cca 3 cm, zasahující kůži a podkoží, bez tepenného krvácení, avšak přesto se ztrátou cca 0,2 litru krve, které si vyžádalo lékařské ošetření, zašití rány, jednodenní hospitalizaci v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou a následné léčení po dobu několika málo dní.“
Za uvedené jednání byl obviněný podle §175 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena rovněž povinnost nahradit škodu poškozené Oborové zdravotní pojišťovně, IČ: 47114321, Praha 4, a to ve výši 7 904 Kč.
Obviněný si proti tomuto rozsudku podal odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. 11 To 85/2019, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
Citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovoláním z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. e), g), l ) tr. ř. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spatřoval v tom, že poté, co poškozený V. Š. vzal zpět svůj souhlas podle §163 odst. 2 tr. ř. s vedením trestního stíhání, které bylo zahájeno pro trestný čin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, nedošlo k zastavení trestního stíhání, nýbrž byl vypracován, resp. doplněn znalecký posudek, na základě něhož následně došlo ke změně právní kvalifikace na výrazně přísnější kvalifikaci, a to na trestný čin těžké ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný tedy namítal, že mělo být po zpětvzetí souhlasu poškozeného trestní stíhání okamžitě zastaveno a neměly být policejním orgánem činěny další kroky, směřující k pokračování v trestním stíhání.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítal, že nebyl soudem prvního stupně a následně ani odvolacím soudem v novém řízení znovu vyslechnut, přestože odvolací soud původně ve svém prvním (zrušovacím) usnesení ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 11 To 446/2018, uvedl, že považuje za vhodné výslech obviněného znovu provést. Obviněný v dovolání uvedl, že předpokládal, že bude znovu vyslechnut, protože doposud v řízení nevypovídal pravdivě, přičemž jeho další výslech by přispěl k objasnění skutkových okolností, neboť „policejní šetření a některé policií prováděné úkony v přípravném řízení nebyly bezvadné.“
Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 14. 1. 2019, sp. zn. 2 T 55/2018, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství svého práva nevyužil a k dovolání obviněného se nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. 11 To 85/2019 je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán tehdy, když proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Dopadá tedy na případy, kdy trestní stíhání bylo zahájeno nebo v něm bylo pokračováno, přestože byl dán některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání taxativně uvedených v §11 odst. 1 písm. a) až n), odst. 2 tr. ř. nebo v §11a tr. ř. Předmětný dovolací důvod spočívá tedy v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení – v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo – nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 tr. ř., §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., §223 odst. 1 tr. ř., §231 odst. 1 tr. ř., §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. ani podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., ač tak učinit měl. To znamená, že místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání vadně došlo k jinému rozhodnutí, jež je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku) a které je zároveň rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř.
Námitkou, že zpětvzetí souhlasu poškozeného V. Š. s jeho trestním stíháním bylo důvodem pro jeho okamžité zastavení pro nepřípustnost podle §11 odst. 1 písm. l) tr. ř., uplatnil obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. právně relevantně. Nejvyšší soud však jeho důvodům a argumentaci, jak byly rekapitulovány shora, nepřiznal opodstatnění.
Zpětvzetí již uděleného souhlasu poškozeného s trestním stíháním obviněného pro skutek, v němž byl původně spatřován některý z trestných činů uvedených v §163 odst. 1 tr. ř., nebrání orgánu činnému v trestním řízení přezkoumat a posoudit, zda s ohledem na probíhající dokazování nemohou jeho výsledky případně odůvodnit změnu právní kvalifikace posuzovaného skutku podle ustanovení o takovém trestném činu, jehož stíhání není podmíněno souhlasem poškozeného. Pokud orgán činný v trestním řízení dospěje k takovému závěru a postupuje podle §160 odst. 6 tr. ř. (popř. §190 odst. 2 tr. ř., §225 odst. 2 tr. ř.), lze pokračovat pro daný skutek v trestním stíhání navzdory zpětvzetí souhlasu poškozeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1253/2015).
V intencích již v minulosti vysloveného názoru Nejvyššího soudu policejní orgán v nyní posuzované věci postupoval. Zpětvzetí souhlasu poškozeného pro trestné činy v §163 odst. 1 tr. ř. nepředstavuje bez dalšího důvod pro okamžité zastavení trestního stíhání. Po zpětvzetí souhlasu poškozeným s trestním stíháním obviněného bylo na základě doplněného znaleckého posudku přistoupeno ke změně právní kvalifikace skutku na trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku spáchaném ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Na to byl obviněný upozorněn (č. l. 4). Jelikož tento trestný čin není obsažen ve výčtu trestných činů v §163 odst. 1 tr. ř., trestní stíhání obviněného nebylo nepřípustné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř.
Ústavní soud přesto připustil, že výjimečně lze do skutkových zjištění nižších soudů zasáhnout. To je však možné jen v případech extrémního nesouladu, o který se jedná zejména tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, a jestliže se tak výsledek dokazovaní jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). V opačném případě by jinak došlo k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované v §2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových a na to navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, byť z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Zásah do skutkových zjištění je zároveň v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učinil-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). V daném případě obviněný ani tuto námitku nevznesl.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že obviněný sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, nýbrž pouze napadal soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal, že nebyl soudem prvního stupně v novém řízení po zrušení prvního rozsudku ze dne 8. 10. 2018 odvolacím soudem znovu vyslechnut, čímž vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Takové námitky, z nichž je zřejmé, že rozhodnutí soudů představám obviněného nevyhovují, a proto zpochybňuje provedené důkazy a jejich hodnocení, stojí mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu.
Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, aby je zevrubně rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soud prvního stupně hodnotil důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustil žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočil z rámce volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlil.
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou v odůvodnění svého rozhodnutí velmi pečlivě a přesvědčivě objasnil, z jakých důkazů vycházel a jak jednotlivé důkazy hodnotil a proč uznal obviněného vinným ze spáchání zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Neshledal důležitým provádět výslech obviněného, když jeho výpověď z přípravného řízení považoval za dostačující. Nutno podotknout, že odvolací soud ve svém prvním rozhodnutí ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 11 To 446/2018, považoval za vhodné provést nový výslech obviněného s ohledem na objasnění okolností týkající se právní kvalifikace skutku jako trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku spáchaném ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Soud prvního stupně v novém řízení nakonec uznal obviněného vinným trestným činem vydírání. V tomto směru nebylo nutné provádět znovu výslech obviněného, jelikož všechny podstatné skutečnosti pro závěr o spáchání trestného činu vydírání byly ve výpovědi obsaženy. Nebylo tak zapotřebí objasňovat další okolnosti, jež odvolací soud ve svém zrušovacím usnesení ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 11 To 446/2018, považoval za významné z hlediska právního posouzení skutku jako trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku spáchaném ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Krajský soud v Hradci Králové, který rozhodoval o odvolání obviněného, jehož obsahem byly rovněž námitky směřující do oblasti skutkové, se se závěry soudu prvního stupně učiněnými v novém řízení ztotožnil. Odvolací soud se zabýval provedenými důkazy před soudem prvního stupně a jejich hodnocením, přičemž uzavřel, že není pochyb o vině obviněného.
Je tedy namístě uzavřít, že Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou měl k dispozici dostatek důkazů, z nichž učiněná skutková zjištění ve svém souhrnu nevyvolávají žádným způsobem pochybnosti o vině obviněného. Obviněný se ve své výpovědi v přípravném řízení doznal, přičemž věrohodnost jeho výpovědi lze považovat za ověřenou dalšími ve věci provedenými důkazy, tj. lékařskou zprávou i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, z nichž se podává, že intenzita bodnutí nebyla velká, což odpovídá tomu, že obviněný chtěl poškozenému pouze pohrozit, přičemž k poranění poškozeného došlo poté, co se obviněnému měl vytrhnout z jeho sevření apod. Dovolací námitku obviněného, že dosud nevypovídal ve věci pravdivě, považuje Nejvyšší soud za zcela účelovou, neboť je patrné, že obviněný si je vědom, že si svou výpovědí uškodil a nyní se ji snaží zvrátit. Nejvyšší soud však nemá důvod zpochybňovat učiněná skutková zjištění soudem prvního stupně, neboť je považuje za správná a dostačující pro závěr o spáchání trestného činu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Jednání obviněného, jak je popsáno ve skutkové větě výroku o vině, naplňuje znaky předmětného trestného činu. Nejvyšší soud proto s ohledem na vše uvedené konstatuje, že napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. 11 To 85/2019, ani jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 14. 1. 2019, sp. zn. 2 T 55/2018, netrpí žádnými vadami a že v řízení k namítaným pochybením nedošlo. Zásah ze strany Nejvyššího soudu tak není namístě.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy zákon vymezuje ve dvou alternativách. Jednak pro případ, kdy nesprávným procesním postupem soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o zamítnutí či odmítnutí řádného opravného prostředku (srov. např. §253 odst. 1, 3 tr. ř.) a v důsledku toho došlo k porušení principu dvouinstančnosti řízení (např. zamítnutím odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. pro údajnou opožděnost, ačkoliv odvolání bylo podáno včas). Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu předpokládá, že soud druhého stupně nesprávně rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání, jež jsou uvedeny pod písmeny a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Obviněný tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě.
V důsledku vzájemné podmíněnosti dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), e) a l ) tr. ř. nemohl být naplněn ani dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., když dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., přičemž právně relevantně uplatněné námitky v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. neshledal Nejvyšší soud opodstatněnými.
Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 10. 2019
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu