ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.856.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 856/2019- 1486
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 7. 2019 o dovolání obviněného R. M. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2019, sp. zn. 12 To 11/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 38 T 163/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. 10. 2018, sp. zn. 38 T 163/2017, byl obviněný R. M. uznán vinným ze spáchání jednak přečinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (body 5, 9, 10, 11, 12, 13 daného rozsudku) a jednak přečinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (body 1, 2, 3, 4, 6, 7, 8 daného rozsudku), kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
1. „od blíže nezjištěného data nejpozději do 8.12.2016, ukryl na pozemku č. XY v areálu bývalých dolních kasáren, nacházejících se v obci XY, motorové vozidlo zn. VW Transporter, rz. XY, r.v. 1990, bílé barvy, v hodnotě 54.700,-Kč, které bylo odcizeno dosud nezjištěným pachatelem v době od 20.3.2016 17.00 hodin do 21.3.2016 08.00 hodin v Praze 4, na křižovatce ulic XY x XY, kdy uvedené vozidlo, údajně zakoupil přes inzerát od neznámé osoby v Berouně a to za částku cca 20.000,-Kč, vozidlo následně převezl na předmětný pozemek a zde jej ponechal i přesto, že mu bylo zřejmé, že toto pochází z trestné činnosti, neboť vozidlo mělo násilím odstraněno výrobní číslo VIN a identifikační štítky,
2. od blíže nezjištěného data nejpozději do 8.12.2016, ukryl na pozemku č. XY v areálu bývalých dolních kasáren, nacházejících se v obci XY, motorové vozidlo zn. Mazda 6, rz. XY, r.v. 2003, barvy černé metalízy, v hodnotě 61.000,-Kč, které bylo odcizeno dosud nezjištěným pachatelem v době od 20.9.2016 23.55 hodin do 21.9.2016 06.30 hodin v Praze 10, ul. XY poblíž domu č. XY, kdy uvedené vozidlo na předmětný zaparkovala dosud nezjištěná osoba, vozidlo na pozemku ponechal a nález nikde neoznámil i přesto, že mu bylo zřejmé, že toto pochází z trestné činnosti, neboť vozidlo mělo násilím odstraněno výrobní číslo VIN a identifikační štítky,
3. od blíže nezjištěného data nejpozději do 8.12.2016, ukryl na pozemku č. XY v areálu bývalých dolních kasáren, nacházejících se v obci XY, motorové vozidlo zn. Kia K2500, rz. XY, r.v. 2006, barvy bílé, v hodnotě 85.200,-Kč, které bylo odcizeno dosud nezjištěným pachatelem dne 5.10.2016 od 04.15 hodin do 05.50 hodin v Praze 9, ul. XY poblíž domu č. XY, kdy uvedené vozidlo na předmětný pozemek zaparkovala dosud nezjištěná osoba, vozidlo na pozemku ponechal a nález nikde neoznámil i přesto, že mu bylo zřejmé, že toto pochází z trestné činnosti, neboť vozidlo mělo násilím odstraněno výrobní číslo VIN a identifikační štítky,
4. od blíže nezjištěného data nejpozději do 8.12.2016, ukryl na pozemku č. XY v areálu bývalých dolních kasáren, nacházejících se v obci XY, motorové vozidlo zn. Suzuki Samurai, rz. XY, r.v. 1992, barvy zelené tmavé, v hodnotě 52.800,-Kě, které bylo odcizeno dosud nezjištěným pachatelem v době od 3.11.2016 17.30 hodin do 5.11.2016 07.45 hodin v Praze 9, ul. XY poblíž domu ě. XY, kdy uvedené vozidlo na předmětný pozemek zaparkovala dosud nezjištěná osoba, vozidlo na pozemku ponechal a nález nikde neoznámil i přesto, že mu bylo zřejmé, že toto pochází z trestné činnosti, neboť vozidlo mělo násilím odstraněno výrobní číslo VIN a identifikační štítky, a dále násilím poškozenou spínací skříňku,
5. od blíže nezjištěného data nejpozději do 8.12.2016, ukryl na pozemku č. XY v areálu bývalých dolních kasáren, nacházejících se v obci XY, motorové vozidlo zn. Hyundai Elantra, rz. XY, r.v. 2003, barvy zlaté metal., v hodnotě 27.600,-Kč, které bylo odcizeno dosud nezjištěným pachatelem v době od 17.11.2016 13.00 hodin do 18.11.2016 18.00 hodin v Praze 4, ul. XY poblíž domu č. XY), kdy uvedené vozidlo na předmětný pozemek zaparkovala dosud nezjištěná osoba, vozidlo na pozemku ponechal a nález nikde neoznámil i přesto, že mu bylo zřejmé, že toto pochází z trestné činnosti, neboť vozidlo mělo násilím odstraněno výrobní číslo VIN a identifikační štítky,
6. od blíže nezjištěného data nejpozději do 8.12.2016, ukryl na pozemku č. XY v areálu bývalých dolních kasáren, nacházejících se v obci XY, motorové vozidlo zn. VW Transporter, rz. XY, r.v. 2002, bílé barvy, v hodnotě 84.400,-Kě, které bylo odcizeno již samostatně trestně stíhaným J. S., nar. XY v době od 1.12.2016 15.30 hodin do 2.12.2016 09.05 hodin v Praze 9, ul. XY poblíž domu č. XY (šetřeno PČR MOP Kyje od 5.11.2016 jako odcizené pod Č.j.KRPA-489574/TČ-2016-001478), který následně vozidlo již s násilím odstraněnými výrobními čísly VIN a identifikačními štítky, odvezl na předmětný pozemek, kde jej R. M. prodal za blíže nezjištěnou částku, přičemž R. M. vozidlo vykoupil, ačkoliv věděl, že toto pochází z trestné činnosti, neboť si před koupí vozidla vymínil, že musí mít odstraněné výrobní číslo VIN a identifikační štítky,
7. od blíže nezjištěného data nejpozději do 8.12.2016, ukryl na pozemku ě. XY v areálu bývalých dolních kasáren, nacházejících se v obci XY, motorové vozidlo zn. MB Sprinter, rz. XY, r.v. 1997, barvy bílé, v hodnotě 82.200,-Kč, které bylo odcizeno samostatně stíhaným I. K., nar. XY v době od 4.12.2016 19.00 hodin do 6.12.2016 06.30 hodin v Praze 4, ul. XY poblíž domu č. XY (šetřeno PČR MOP Podolí od 6.12.2016 jako odcizené pod Č.j.KRPA-493317/TČ-2016-001412), který následně vozidlo odvezl na předmětný pozemek, kde jej R. M. prodal za částku 9.000,-Kč, přičemž později měl obdržet dalších 9.000,-Kč, R. M. vozidlo vykoupil, ačkoliv věděl, že toto pochází z trestné činnosti, neboť o této skutečnosti byl ze strany I. K., informován,
8. od blíže nezjištěného data nejpozději do 8.12.2016, ukryl na pozemku č. XY v areálu bývalých dolních kasáren, nacházejících se v obci XY, motorové vozidlo zn. MB 312D, rz. XY, r.v. 1997, barvy bílé, v hodnotě 90.100,-Kč, které bylo odcizeno samostatně stíhaným I. K., nar. XY v době od 6.12.2016 23.30 hodin do 7.12.2016 07.10 hodin v Praze 4, ul. XY poblíž domu č. XY, který následně vozidlo odvezl na předmětný pozemek, kde jej R. M. prodal za přislíbenou částku 20.000,-Kč, kterou však nikdy neobdržel, R. M. vozidlo vykoupil, ačkoliv věděl, že toto pochází z trestné činnosti, neboť o této skutečnosti byl ze strany I. K., informován a dále byl jím pověřen, aby odstranil identifikátory vozidla a vyčistil kabinu od jeho stop,
9. od blíže nezjištěného data nejpozději do 8.12.2016, ukryl na pozemku č. XY v areálu bývalých dolních kasáren, nacházejících se v obci XY, motorové vozidlo zn. Mitsubishi L300, rz. XY, r.v. 2001, bílé barvy, v hodnotě 40.600,-Kč, které bylo odcizeno samostatně trestně stíhaným J. S., nar. XY v době od 29.11.2016 15.00 hodin do 7.12.2016 11.00 hodin v Praze 9, ul. XY, který následně vozidlo již s násilím odstraněnými výrobními čísly VIN a identifikačními štítky, odvezl na předmětný pozemek, kde jej R. M. prodal za blíže nezjištěnou částku, přičemž R. M. vozidlo vykoupil, ačkoliv věděl, že toto pochází z trestné ěinnosti, neboť si před koupí vozidla vymínil, že musí mít odstraněné výrobní číslo VIN a identifikační štítky,
10. od blíže nezjištěného data nejpozději do 8.12.2016, ukryl na pozemku č. XY v areálu bývalých dolních kasáren, nacházejících se v obci XY, přívěsný vozík zn. Agados NP 26 S, rz. XY, r.v. 2008, stříbrné barvy, v hodnotě 11.300,-Kč, který byl odcizen dosud nezjištěným pachatelem dne 25.2.2011 v době od 22.10 hodin do 22.20 hodin v Kutné Hoře, ul. XY poblíž domu č. XY, kdy jej osadil poznávacími značkami ze staršího přívěsného vozíku jiného typu, který dříve vlastnil, ačkoli věděl, že pochází z trestné činnosti, neboť k vozíku nebyl schopen doložit kupní smlouvu, technický průkaz, osvědčení o registraci vozidla, původního majitele a věděl, že na vozíku je výrobní číslo VIN k jinému přívěsnému vozíku,
11. v blíže nezjištěné době, ne dříve než dne 2.11.2016 a ne později než dne 2.12.2016 na blíže nezjištěném místě od blíže nezjištěné osoby, převzal přívěsný vozík zn. VAPP PAV 2.5 L, rz. XY, r.v. 1995, šedé barvy, v hodnotě 22.600,-Kč, který byl odcizen dosud nezjištěným pachatelem dne 2.11.2016 v době od 00.00 hodin do 05.00 hodin v Praze 6, ul. XY u domu č. XY, takto převzatý přívěsný vozík převezl do obce XY, kde jej před domem č. XY odstavil, přívěsný vozík převzal a převezl do obce XY i přesto, že věděl, že tento pochází z trestné činnosti, neboť tento měl násilím odstraněné výrobní číslo VIN, neobdržel od něj žádnou dokumentaci a nesepsal o nabytí žádnou kupní smlouvu, takto nabytý přívěsný vozík dále vydával za vlastní a to i v době, kdy jej jím odstavený v obci XY u domu č. XY, dne 2.12.2016 nalezla a zajistila PČR, o čemž on však nevěděl a na PČR oznámil krádež tohoto předmětného přívěsného vozíku neznámým pachatelem, přičemž sám sebe označil za majitele vozíku a zároveň poškozeného,
12. v blíže nezjištěné době, ne dříve než dne 21.11.2016 a ne později než dne 2.12.2016 v Obci XY na čerpací stanici XY, převzal od osoby J. S. nar. XY, přívěsný vozík zn. VAPP EXPRESS PAV 2.6 B, rz. XY, r.v. 2007, šedé barvy, v hodnotě 40.900,-Kč, který byl patrně odcizen samostatně prověřovaným J. S. a M. K., nar. XY, v době od 23.45 hodin dne 21.11.2016 do 10.00 hodin dne 25.11.2016 v Praze 9, ul. XY u domu č. XY, takto převzatý přívěsný vozík převezl do obce XY, kde jej před domem č. XY odstavil, přívěsný vozík převzal a převezl do obce XY i přesto, že věděl, že tento pochází z trestné činnosti, neboť tento měl násilím odstraněné výrobní číslo VIN, neobdržel od něj žádnou dokumentaci a nesepsal o nabytí žádnou kupní smlouvu, takto nabytý přívěsný vozík dále vydával za vlastní a to i v době, kdy jej jím odstavený v obci XY u domu č. XY, dne 2.12.2016 nalezla a zajistila PČR, o čemž on však nevěděl a na PČR oznámil krádež tohoto předmětného přívěsného vozíku neznámým pachatelem, přičemž sám sebe označil za majitele vozíku a zároveň poškozeného,
13. dne 19.3.2017 ukryl na pozemku č. XY v areálu bývalých dolních kasáren, nacházejících se v obci XY, motorové vozidlo zn. Mazda E, barvy bílé, rz. XY, r.v. 2000, v hodnotě 49.400,-Kč, které bylo odcizeno již samostatně stíhaným I. K., nar. XY v době od 17.3.2017 18.00 hodin do 18.3.2017 07.00 hodin v Praze 10, ul. XY poblíž domu č. XY, který následně vozidlo odvezl na předmětný pozemek, kde jej předal R. M., tento vozidlo převzal, ačkoliv věděl, že toto pochází z trestné činnosti, neboť o této skutečnosti byl ze strany I. K., informován, přičemž při převzetí R. M. za účelem zastření původu I. K. pověřil, aby vozidlo zbavil identifikátorů VIN a markantů v podobě firemních popisů, což však neučinil.“
Za uvedené jednání byl obviněný R. M. odsouzen podle §214 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 8 měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 16 měsíců. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku za použití §68 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, podle §68 odst. 2 tr. zákoníku se výše jedné sazby určuje na 500 Kč, tedy celkem 50 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl uložen náhradní trest odnětí svobody pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, a to ve výměře 4 měsíců.
Proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. 10. 2018, sp. zn. 38 T 163/2017, podal obviněný R. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 6. 3. 2019, sp. zn. 12 To 11/2019, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2019, sp. zn. 12 To 11/2019, podal následně obviněný R. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V rámci dovolání namítl, že existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu a věc byla nesprávně právně posouzena. Důkazy provedené v trestním řízení byly ve zjevném vzájemném rozporu a skutková zjištění, jak byla konstatována soudy prvního a druhého stupně, neměla v provedených důkazech oporu, když tyto byly soudy obou stupňů hodnoceny svévolně. Soud prvního stupně svá skutková zjištění opřel zejména o výpověď svědka I. K., což je však dle názoru obviněného nepřípustné, když obviněný opakovaně poukazoval na to, že je proti němu svědek K. předpojatý. Neobjektivnost přístupu soudů obou stupňů se projevila rovněž ve vztahu k výpovědi svědka J. S., u kterého soudy odmítly akceptovat změnu jeho výpovědi. Argumentaci soudu prvního stupně, prostřednictvím které odůvodňuje vyhodnocení jednotlivých výpovědí, obviněný označil jako nesmyslnou a svědčící o zaujatosti soudu vůči obviněnému. Dále uvedl, že v předcházejícím řízení došlo k porušení zásady „in dubio pro reo“, neboť obviněný byl i přes veškeré nedostatky obžaloby, které soudy obou stupňů nikterak nenapravily, uznán vinným v celém rozsahu. Obviněný rovněž vyjádřil přesvědčení, že jeho jednání nenaplňuje objektivní a ani subjektivní znaky trestného činu podílnictví dle §214 tr. zákoníku a uložený trest považoval za nepřiměřeně vysoký. Obviněný dále namítl, že znalecký posudek, který stanovil hodnotu automobilů, je nesprávný, když vycházel z hodnoty, za kterou by předmětná vozidla mohla být tržně obchodována, a poukázal v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 3 Tdo 669/2010. Dále obviněný poukázal, že soudy neprovedly důkaz výslechem svědků S. a P.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů. Naopak lze konstatovat, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav věci podle §2 odst. 5 tr. ř. a provedené důkazy hodnotily s přihlédnutím ke všem skutečnostem případu jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech dle zásady formální logiky a §2 odst. 6 tr. ř. Obviněného usvědčují svědecké výpovědi, zejména I. K., J. S. a K. F., dále i protokoly o provedené prohlídce jiných prostor a pozemků, v rámci kterých byla vozidla zajištěna, jakož i znalecký posudek z oboru ekonomika, kterým byla určena hodnota motorových vozidel. Nalézací soud i přesvědčivě rozvádí, proč neuvěřil obhajobě obviněného (jednalo se o vraky určené k ekologické likvidaci) a rozvádí skutečnosti, které ji vyvrací. Z odůvodnění soudu prvního stupně se i podává, že motorová vozidla, která obviněný ukrýval, vykazovala známky odcizení a u všech byly odstraněny identifikační štítky. V hodnocení důkazů nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, jak namítá obviněný. Obdobné platí i pro dovolací námitku obviněného, jejímž prostřednictvím vytkl nedodržení pravidla „in dubio pro reo“. V tomto případě jde o institut procesního práva, jehož případné porušení není způsobilé naplnit hmotněprávní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž obviněný opřel své dovolání. Zmíněná námitka proto neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu. K argumentaci obviněného, že soudy neprovedly výslech svědků S. a P., je nutné uvést, že se jedná rovněž o námitku neodpovídající dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V posuzovaném případě tak bylo soudy provedeno řádné dokazování, soudy se podrobně vypořádaly s navrženými důkazy. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obhajoba, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2018 sp. zn. 3 Tdo 1615/2014). Na základě zjištěného skutkového stavu tak soudy dospěly ke správnému závěru, že protiprávním činem obviněného došlo k naplnění všech znaků přečinu podílnictví dle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný R. M. konkretizoval uplatněný dovolací důvod rovněž tím, že v posuzovaném případě nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podílnictví dle §214 tr. zákoníku. Obviněný popřel, že věděl o skutečnosti, že vozidla jsou kradená. Pokud by tomu tak bylo, snažil by se je určitě co nejpečlivěji ukrýt a nenechával by je v areálu volně přístupné. Soudy nižších stupňů dovodily u obviněného úmysl přímý dle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Státní zástupkyně považuje závěry soudů o naplnění subjektivní stránky ve formě přímého úmyslu za přiléhavé, neboť obviněný věděl, že všechna vozidla vykazují známky po odcizení a mají odstraněny identifikační prvky, dílem se jednalo o vozidla odcizená na jeho objednávku, přičemž všechna tato vozidla ukrýval v areálu v XY a věděl i o jejich tržní hodnotě. Závěr o naplnění subjektivní stránky vyplývá nejen z charakteru a způsobu jednání obviněného popsaného ve skutkové větě ve výroku o vině, ale i z ostatních rozhodných okolností, zejména z jeho vztahu pachatelů trestných činů krádeže, kteří mu kradli vozidla na objednávku. Shledává námitky obviněného proti absenci popisu subjektivní stránky za neopodstatněné. Pokud jde hodnotu odcizených vozidel, která byla stanovena znaleckým posudkem z oboru ekonomika, tak odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 3 Tdo 669/2010, státní zástupkyně považuje za nepřiléhavý. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá ani námitka týkající se nepřiměřeně vysokého uloženého trestu. Námitky proti druhu a výměře uloženého trestu lze v rámci podaného dovolání uplatnit jen v případě dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) a jen jedná-li se o uložení druhu trestu, který zákon nepřipouští či o trest uložený mimo zákonem stanovenou sazbu za trestný čin, kterým byl pachatel uznán vinným.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že obviněný R. M. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědi obviněného, výpovědí svědků I. K. aj. S., znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví cena a odhady motorových vozidel) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Ohledně námitky týkající se znaleckého posudku z oboru ekonomika lze uvést, že odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 3 Tdo 669/2010, je nepřiléhavý. Při ocenění motorových vozidel znalec vycházel z jejich stavu, v jakém byla zajištěna v rámci prohlídky jiných prostor a pozemků, tedy z hodnoty v době, kdy byla v dispozici obviněného, nikoliv z jejich hodnoty v době spáchání trestného činu, kterým byla získána (což ostatně vyplývá i z výše uvedeného rozhodnutí).
Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky přečinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů ohledně věrohodnosti jednotlivých svědků a způsobu obhajoby obviněného. Obviněný tedy v dovolání neuplatnil žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu.
Obviněný nesouhlasil se způsobem, jak soudy v meritorním rozhodnutí hodnotily provedené důkazy, neboť podle jeho názoru přetrvávaly ve věci pochybnosti a bylo namístě aplikovat zásadu in dubio pro reo. Námitka obviněného týkající se porušení uvedené zásady nemůže naplňovat zvolený dovolací důvod, ale ani žádný jiný, neboť směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pravidlo in dubio pro reo má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
K námitce opomenutých důkazů je možno poznamenat, že vadu tohoto charakteru a neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný k rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12).
Je skutečností, že soud prvního stupně od výslechu svědků S. a P. upustil, neboť se je orgánům činným v trestním řízení nepodařilo zajistit. Objektivně tedy nebylo možné tento důkaz provést, ovšem skutkový stav byl z provedených důkazů spolehlivě zjištěn i bez jejich výslechu. Odvolací soud pak ve svém rozhodnutí (str. 8) vyložil nadbytečnost výslechu těchto svědků. Dovolací námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby a odvolacích námitek, se kterými se již vypořádaly soudy obou stupňů. Nejedná se proto o opomenuté důkazy, resp. neúplně provedené dokazování, jak je ve svém dovolání obviněný namítl.
Přestože dovolatel dále formálně namítl nenaplnění subjektivní a objektivní stránky zažalovaného trestného činu, nelze ani tyto jeho námitky pod deklarovaný, a ani žádný jiný, dovolací důvod podřadit. To proto, že nezakládá svou argumentaci na nesprávném hmotněprávním posouzení zjištěného skutkového stavu, nýbrž na vlastní verzi skutkových událostí, z níž pak vyvstávají jeho pochybnosti o správnosti právní kvalifikace skutku. Nadto je souhrn jeho námitek prakticky shodný s těmi, jež uplatnil v rámci odvolacího řízení, a s nimiž se tudíž dostatečně vypořádal ve svém rozhodnutí již odvolací soud. Především soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí (str. 12) podrobně věnoval otázce zavinění obviněného, když učinil závěr, že zavinění obviněného shledal ve formě přímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Tento právní závěr má dostatečný podklad v provedeném dokazování.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Zjištění soudů mají v důkazech odpovídající obsahovou oporu. Soudy srozumitelně, jasně a logicky přijatelně vysvětlily, z čeho čerpaly zjištění, že se obviněný dopustil předmětného jednání, tj. ukryl věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, způsobem popsaným ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Soudy v tomto kontextu poukázaly na výpovědi slyšených svědků I. K. a J. S., když tyto jsou podporovány výpověďmi svědkyň K. F. a V. Š., a dále na listinné důkazy – znalecký posudek z oboru ekonomika, protokol o prohlídce jiných prostor a pozemků atd. Z obsahu trestního spisu a z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že si soudy byly vědomy, že k výpovědi svědků I. K. a J. S. je třeba přistupovat s maximální obezřetností a také s tímto vědomím postupovaly. U výpovědi svědka J. S. vzal v úvahu změnu jeho výpovědi a dostatečně zdůvodnil, proč považuje změnu výpovědi za nevěrohodnou. Výpovědí svědka I. K., jakožto stěžejním důkazem, se pak zabýval soud prvního stupně velice pečlivě a podrobně v odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž přesvědčivě odůvodnil, proč vyhodnotil výpověď I. K. jako věrohodnou. K námitkám procesní strany se zabýval rovněž možnou účelovostí jeho výpovědi, či motivací vedenou případnými osobními negativními emocemi vůči obviněnému (viz str. 10-11 rozhodnutí soudu prvního stupně), přičemž žádné zásadní ovlivnění svědka neshledal. Shodnými námitkami obou obviněných se dále zabýval také odvolací soud (viz str. 7 rozhodnutí tohoto soudu). Nejvyšší soud konstatuje, že soudy obou stupňů hodnotily výpověď svědka I. K. ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., a to jak jednotlivě, tak i ve spojení s ostatními provedenými důkazy, kdy jednoznačně z provedeného dokazování vyplývá, že jeho výpověď, byť je důležitá, není osamocená a naopak je v souladu s dalšími navazujícími důkazy. Nejvyšší soud plně odkazuje na správné závěry obou soudů nižších stupňů, s nimiž se plně ztotožňuje a konstatuje, že skutková zjištění soudů nejsou výsledkem svévolného postupu soudů při hodnocení důkazů, nýbrž naopak postupu zcela v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Soudy učinily skutková zjištění logicky navazující na obsah řádně provedených důkazů, bez jakékoli jejich dezinterpretace.
Obviněný R. M. uplatnil v dovolání také námitky týkající se přiměřenosti uloženého trestu. Tyto námitky ovšem stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to i v té jeho alternativě, která je vymezena jako „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, míněno jiné, než je právní posouzení skutku. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu ve vztahu ke stanovení druhu či výměry trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky přiměřenosti trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, že měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (k uvedenému viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). To platí přesto, že otázka přiměřenosti trestu je záležitostí aplikace hmotného práva, zejména ustanovení §38 – §39, §41 – §42 tr. zákoníku.
Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku vad výroku o vině, lze tedy samotný výrok o uložení trestu dovoláním napadat z hmotněprávních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný R. M. neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tato konstrukce je založena na tom, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu je vázán na některý z dalších dovolacích důvodů, v daném případě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z uvedené vázanosti logicky vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou dovolacím důvodem ani podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného R. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 7. 2019
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu