ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1000.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 1000/2019-731
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 9. 2019 o dovolání obviněného R. D., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 8 To 84/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 2 T 44/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Obviněný R. D. (dále jen „obviněný“) byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 2 T 44/2016, uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zvlášť závažným zločinem přijetí úplatku podle §331 odst. 1, 2, 3 písm. b) tr. zákoníku, kterých se dopustil jednáním popsaným ve výroku o vině citovaného rozsudku. Za tyto trestné činy byl obviněný podle §331 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu patnácti měsíců.
2. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih podal obviněný odvolání. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 8 To 84/2019, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zločinem přijetí úplatku podle §331 odst. 1, 2, 3 písm. b) tr. zákoníku, kterých se dopustil jednáním popsaným ve výroku o vině citovaného rozsudku. Za tyto trestné činy byl podle §331 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu patnácti měsíců. Odvolání státního zástupce bylo podle podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Plzni dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na podporu uplatněného dovolacího důvodu poukázal na rozpory v rámci soudy nižších stupňů učiněných skutkových zjištění, např. absenci hodnověrnosti klíčového svědka R., a to pro rozpor v jeho výpovědích, když zaměňoval vjezd a výjezd z parkoviště v souvislosti s místem, kde byl zastaven policejní hlídkou. Dále obviněný poukázal na fakt, že komunikace mezi jeho osobou a svědkem R. byla komplikovaná a náročná, a to zejména s ohledem na rozdílné jazykové znalosti obou osob, a nelze tedy vyloučit skutečnost, že v jejich vzájemném styku došlo k nedorozumění. Rovněž zdůraznil nesrovnalosti v časovém sousledu celé projednávané situace, kdy má zato, že v limitu šesti minut (při zohlednění již avizované jazykové bariéry) nebylo možné předmětné protiprávní jednání, tak jak to uvádí skutková věta výroku o vině soudu druhého stupně, spáchat. Obviněný proto s ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 8 To 84/2019, a přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že soudy obou stupňů provedly dokazování v dostatečném rozsahu a po hodnocení důkazů dovodily skutkové závěry, které v nich mají oporu, a které současně svědčí o vině obviněného. Závěr o spáchání trestné činnosti obviněným není s provedenými důkazy v žádném, natož extrémním rozporu. Dále uvedl, že nebyly porušeny ani procesní zásady presumpce neviny a in dubio pro reo. Poukázal rovněž na fakt, že obviněný v dovolání v podstatě opakuje skutečnosti, které již dříve na svou obhajobu uplatnil, nicméně má za to, že soudy obou stupňů se s nimi správným a dostatečným způsobem vypořádaly, a tedy souhlasí s jejich označením za nedůvodné. Státní zástupce s ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a pro případ odlišného stanoviska rovněž souhlasil s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.).
III.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
6. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
7. Nejvyšší soud považuje předně za potřebné uvést, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli však k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
8. Obviněný D. podal dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Tento dovolací důvod lze úspěšně namítat tehdy, pokud skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
9. Výjimkou z uvedeného pravidla je tak pouze situace, kdy jsou napadená rozhodnutí zatížena vadami v podobě extrémních rozporů mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními, tedy situace, kdy by došlo k (extrémnímu) porušení předmětné zásady, v důsledku čehož by se výsledek dokazování jevil jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť by se skutková zjištění, o které by se opírala vydaná rozhodnutí, nacházela v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/2014, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. ÚS).
IV.
10. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených teoretických východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení důvodnosti jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
11. Je vhodné z hlediska obsahu dovolání obviněného nejprve uvést, že obviněný svoji dovolací argumentaci zakládá na tom, že dovoláním napadené rozhodnutí je „nesprávné z hlediska právního posouzení skutku a je nepřezkoumatelné vzhledem k závěrům, které soudy obou stupňů prezentují“. Tuto argumentaci odůvodňuje poukazem na rozpory ve skutkových zjištění, zejména pak zdůrazňuje, že klíčový svědek R. není věrohodný (zejména v otázce, kde byl zastaven hlídkou při výjezdu z parkoviště, v popisu vozidla celníků, zda policista mohl nahlédnout do jeho peněženky a vidět, kolik je v ní peněz). Obviněný také namítá i skutečnost, že nehovoří anglicky, ale pouze německy, zatímco svědek R. neumí německy, ale jen španělsky a anglicky, v důsledku čehož mohla být komunikace mezi nimi komplikovaná a nelze vyloučit nedorozumění. Poukazuje na další rozpory a nesrovnalosti, které se týkají např. okolností pořízení dálniční známky. Obviněný je tak toho názoru, že jeho vina nebyla bez důvodných pochybností prokázána.
12. Konfrontací shora v tomto usnesení uvedených východisek dovolacího přezkumu a nastíněné dovolací argumentace obviněného lze konstatovat, že obviněný se prostřednictvím dovolání snaží domoci změny skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a určitého přezkumu správnosti provedeného dokazování. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je však nutné znovu připomenout, že jeho výchozím předpokladem jsou konkrétně vymezená pochybení procesně právní či hmotně právní povahy, mezi která však nepatří případné nesprávnosti v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů. Dovolací soud je (v zásadě) vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně.
13. V této trestní věci pak zároveň nenastala situace, kdyby byl zásah do skutkových zjištění odůvodněn v rámci širšího výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. určitým extrémním nesouladem mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, tzn. situací, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, kdy zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo kdyby zjištění soudů byla pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. S ohledem na podobu odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně však nepochybně takováto situace v této trestní věci nenastala.
14. V obecné rovině totiž lze konstatovat, že v této trestní věci bylo provedeno dokazování v dostatečném rozsahu a soudy po hodnocení důkazů dovodily takové skutkové závěry, které mají oporu v provedeném dokazování a dokazování provedené v této trestní věci je proto v souladu s ustanoveními §2 odst. 5 a 6 tr. ř.
15. Výsledky dokazování pak obviněného jednoznačně a bez důvodných pochybností usvědčují, kdy podkladem o vině obviněného není jen výpověď přímého svědka R., ale také na tuto výpověď navazující další provedené důkazy, které s jeho výpovědí jednak korespondují, jednak svědčí o věrohodnosti uvedeného svědka. Z hlediska konkrétního a podrobného hodnocení provedených důkazů, se kterým se Nejvyšší soud ztotožňuje, lze proto zcela odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně, a to zejména body 9. a 10. rozsudku soudu prvního stupně, respektive odůvodnění na straně 3 – 8 rozsudku krajského soudu. Na těchto místech soudy logicky a přesvědčivě odůvodněné skutkové závěry soudů svědčí jednak o pachatelství obviněného a podobě jeho protiprávního jednání, jednak pro závěr, že spáchání trestné činnosti obviněným není s provedenými důkazy v žádném, natož extrémním rozporu a dovoláním napadené rozhodnutí není projevem jakékoli svévole. Lze tedy shrnout, že pokud obviněný v rámci svého dovolání namítal nesprávnost hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudů, rozpory a skutkové pochybnosti, pak nelze tuto jeho argumentaci shledat podřaditelnou pod uplatněný, stejně jako jakýkoliv jiný dovolací důvod a je nutné ji označit za nedůvodnou.
16. Shora uvedené závěry pak platí o to více, že obviněný ve svém dovolání v mnoha námitkách v podstatě pouze opakuje skutečnosti, které již na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích trestního řízení a se kterými se soudy v souladu s ustanovením §125 odst.1 tr. ř. a 134 odst. 2 tr. ř. správným a dostatečným způsobem vypořádaly. Pokud z judikatury dovolacího soudu vyplývá, že opakuje-li dovolatel v dovolání námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se tyto soudy dostatečně a správně vypořádaly, pak jde zpravidla o dovolání nedůvodné (srov. např. rozhodnutí ve věci sp. zn. 5 Tdo 86/2002), pak uvedené rozhodnutí plně dopadá na trestní věc obviněného.
V.
17. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože v případě všech uplatněných námitek bylo podáno z jiného důvodů, než z důvodů, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř.
18. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o dovolání v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 9. 2019
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu
Vyhotovil:
JUDr. Aleš Kolář