ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1229.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 1229/2019-238
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2019 o dovolání, které podal obviněný R. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. 11 To 164/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 94/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 2. 2019, sp. zn. 3 T 94/2018, byl obviněný R. H. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: „dne 30. 9. 2017 mezi 20:00 až 22:00 hodinou na silnici XY ve směru od XY na obec XY po předchozím požití alkoholických nápojů řídil osobní motorové vozidlo zn. XY rz XY, kdy ve vysoké rychlosti nezvládl řízení motorového vozidla, dostal smyk, havaroval, když se vozidlo několikrát převrátilo mimo vozovku, po nehodě vozidlo opustil a odešel do svého bydliště, přičemž při pátrání po řidiči v místě jeho bydliště při kontrole policejním orgánem při dechové zkoušce přístrojem zn. Dräger dne 1. 10. 2017 v 02:01 hod. byla zjištěna hodnota 0,78 g/kg alkoholu v krvi, přičemž při další kontrole v 02:09 hod. při dechové zkoušce přístrojem zn. Dräger byla zjištěna hodnota 0,80 g/kg alkoholu v krvi, po prověrce na místě dopravní nehody v 03:08 hod., kdy se podrobil lékařskému odběru krve byla zjištěna hodnota 0,67 g/kg alkoholu v krvi, následně v 03:38 hod. byla zjištěna hodnota 0,56 g/kg alkoholu v krvi, přičemž provedeným znaleckým posudkem bylo zjištěno, že v době dopravní nehody dne 30. 9. 2017 mezi 20:00 až 22:00 hod. byla hodnota v jeho krvi nejméně 1,29 g/kg alkoholu.“
2. Za uvedený přečin byl podle §274 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvou let.
3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. 11 To 164/2019, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
5. Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že z rozboru krve odebrané mu teprve následující den ve 3:08 hodin a v 3:38 hodin byly zjištěny hladiny 0,67 ‰ a 0,56 ‰ alkoholu. Podle něj je tedy zřejmé, že tyto hodnoty nemohou prokazovat stav vylučující způsobilost k řízení motorového vozidla. Proto byl znalcem MUDr. Petrem Balážem vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, podle kterého se v krvi obviněného mělo nacházet přinejmenším 1,29 ‰, ovšem pouze za předpokladu, že by ukončil požívání alkoholických nápojů alespoň hodinu před předmětnou událostí a nepožil alkoholický nápoj po nehodě. Přitom při svém výslechu uvedl, že konzumoval alkohol až po dopravní nehodě. Aby tedy bylo možno dospět k závěru, že se v jeho těle v době dopravní nehody nacházelo víc než 1 ‰ alkoholu, muselo by být procesně vyvráceno nejen to, že po dopravní nehodě již nekonzumoval žádné alkoholické nápoje, ale i to, že s jejich konzumací skončil alespoň jednu hodinu před projednávaným skutkem. Nebyl však proveden žádný důkaz, který by tyto skutečnosti vyvracel. MUDr. Petr Baláž ve svém znaleckém posudku uvedl, že je nutné připustit, že obviněný mohl požít alkoholický nápoj po předmětné nehodě. V doplňku znaleckého posudku pak potvrdil, že z výše uvedených údajů a daných okolností (tj. výsledku rozboru krve a zejména výpovědi obviněného) nelze v daném případě vypočítat koncentraci ethylalkoholu v krvi obviněného k předpokládaným časům dopravní nehody. Znalec pak uzavřel, že se nelze spolehlivě vyjádřit k případnému stupni ovlivnění ethylalkoholem v té době. Uvedený znalecký posudek tedy podle obviněného sám o sobě nemůže prokazovat, že se (obviněný) nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorové vozidlo. Okresní soud v Hradci Králové však přesto považoval tento znalecký posudek za usvědčující důkaz, neboť podle znalce je vyloučena možnost, že obviněný až po nehodě vypil 0,5 l lihoviny Jack Daniel´s Whisky, protože v takovém případě by byla z odběrů krve zjištěna násobně vyšší koncentrace alkoholu. Tuto skutečnost však obviněný v žádné své procesně použitelné výpovědi neuvedl.
6. Nalézací soud nemohl za takovéto důkazní situace dospět k závěru, že dovolatel byl v době dopravní nehody ve stavu vylučujícím způsobilost, a to ani na základě znaleckého posudku, kdy znalec konstatoval, že jeho závěry jsou platné pouze za předpokladu, že dovolatel alkohol po dopravní nehodě nepožíval. Proto si Okresní soud v Hradci Králové „pomohl“ výpovědí dovolatele učiněnou před zahájením jeho trestního stíhání, konkrétně tvrzeními učiněnými dne 31. 1. 2018 do úředního záznamu podle §158 odst. 6 tr. ř. Tento důkaz však byl procesně nepoužitelný, neboť zákonné podmínky pro jeho použití (souhlas státního zástupce a obviněného podle §211 odst. 6 tr. ř.) nebyly splněny. K tomu obviněný dodal, že tvrzení učiněná jím vůči zasahujícím policistům jsou procesně nepřípustná. Odkázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012, č. j. 7 Tdo 347/2012-17. Pokud se týká nálezu Ústavního soudu, na který odkázal Krajský soud v Hradci Králové, tento podle dovolatele v dané věci neobstojí, neboť se v projednávaném případě nejednalo o situaci, ve které by náhodní svědci byli shodou okolností též policisté „v civilu“, ale jednalo se o zasahující policisty při výkonu policejní činnosti. Tím, že Okresní soud v Hradci Králové „vyvrátil“ obhajobu dovolatele za použití procesně nepoužitelných důkazů, dopustil se porušení jeho práva na spravedlivý proces.
7. V projednávaném případě nebylo podle obviněného prokázáno, že by se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost. Zde odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1975/08. Soudy obou stupňů podle něj v rozporu se zásadou in dubio pro reo vyšly z varianty, která je v jeho neprospěch. Tím porušily princip presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny a právo na spravedlivý proces. Soudy se rovněž dopustily nesprávného právního posouzení, když nesprávně kvalifikovaly jeho stav v době údajného řízení jako stav vylučující způsobilost. Krajský soud v Hradci Králové svým postupem porušil ustanovení obecné i zvláštní části trestního řádu, když na základě odvolání dovolatele nedostál své přezkumné povinnosti podle §254 odst. 1 tr. ř., zcela zásadní pochybení nalézacího soudu neodstranil a sám tyto vady nenapravil, popř. neučinil alespoň potřebné relevantní procesní kroky k nápravě, a prakticky žádným způsobem se v rozporu s §125 odst. 1 tr. ř. nevyjádřil k argumentaci obhajoby, nevypořádal se s výhradami spočívajícími v tom, že znalecký posudek MUDr. Petra Baláže neprokazuje stav vylučující způsobilost. Tímto způsobem došlo podle dovolatele k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Obviněný dodal, že tím, že se oba soudy nezabývaly jeho námitkami, porušily jeho právo na spravedlivý proces.
8. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud na základě §265k odst. 1 tr. ř. ve spojení s §265 l odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení a v rozsahu zrušení věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
9. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že uplatněné důvody dovolání mohou námitky dovolatele naplňovat toliko, pokud by se jednalo o možný tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Ohledně všech dalších námitek lze podle něj konstatovat, že dovolatel sice formálně deklaruje nesprávné právní posouzení, zejména pokud jde o kvalifikaci jeho stavu v době dopravní nehody jako stavu vylučujícího způsobilost řídit motorové vozidlo, ale fakticky se domáhá jiného hodnocení provedených důkazů. Navíc opakuje námitky již uplatněné v podaném odvolání, se kterými se podle názoru státního zástupce, odvolací soud řádně a velmi podrobně vypořádal. Soudy obou stupňů zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zároveň důkazy pečlivě hodnotily zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Pokud jde o námitku tzv. extrémního nesouladu, tak rozhodnutí soudů v dané věci podle státního zástupce takovým deficitem netrpí.
10. K závěrům obou soudů v návaznosti na námitky dovolatele, jež by mohly směřovat k tzv. extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, státní zástupce uvedl, že nalézací soud jako listinný důkaz provedl v rámci hlavního líčení i protokol o lékařském vyšetření z čl. 44 – 45 spisu, ze kterého vyplývá, že obviněný měl při vyplňování tohoto protokolu uvést, že vypil v době od 23.30 do 02.00 hodin předmětných dnů 0,5 l lihoviny Jack Daniel´s, přičemž s těmito údaji disponoval lékař provádějící vyšetření a následně i znalec. Není tedy pravdou tvrzení dovolatele, že soudy si pomohly procesně nepoužitelnými úředními záznamy o podaném vysvětlení. Pokud jde o hodnocení důkazu spočívajícího ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, znalce MUDr. Petra Baláže (včetně jeho doplnění) ze strany dovolatele a v této souvislosti dovolávání se neaplikování zásady in dubio pro reo, je zřejmé, že dovolatel řadu závěrů znalce vytrhává z kontextu a některé závěry zamlčuje.
11. Dále státní zástupce uvedl, že obviněný při řízení motorového vozidla zjevně nepřizpůsobil rychlost jízdy předvídatelným okolnostem, v důsledku čehož dostal vozidlo do nekontrolovatelného smyku a havaroval. Nepřizpůsobení rychlosti jízdy a chybné ovládání vozidla je přitom pravidelným důsledkem ovlivnění alkoholem, a je tak zřejmé, že i toto zjištění svědčí o stavu obviněného vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla. Je přitom zjevné, že vyjádření obviněného, zejména co se týče doby a množství konzumace alkoholických nápojů, se v průběhu trestního řízení lišila, čímž byla značně snížena jeho věrohodnost, a nebyl proveden žádný důkaz, který by skutečnost konzumace alkoholických nápojů až po dopravní nehodě podpořil.
12. Vzhledem k rozvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného v neveřejném zasedání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné, než navrhované rozhodnutí.
III.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
14. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. 11 To 164/2019, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
17. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
18. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) , nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
19. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
20. V posuzované věci však námitky obviněného uplatněné v podaném dovolání směřují primárně do oblasti skutkové, resp. procesní. V první řadě totiž soudům nižších stupňů vytýká vadné hodnocení důkazů, včetně použití důkazů procesně nepoužitelných, porušení zásady in dubio pro reo a vadná skutková zjištění, co se týče jeho stavu v době řízení motorového vozidla. Současně přitom prosazuje vlastní hodnotící úvahy týkající se provedených důkazů, zejména znaleckého posudku MUDr. Petra Baláže, se závěrem, že v projednávaném případě nebylo prokázáno, že by se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla. Právě a výlučně tak na základě skutkových, resp. procesních, námitek (sekundárně) vyvozuje vadu v podobě nesprávného právního posouzení skutku.
21. Obviněný tudíž neuplatnil žádné hmotně právní námitky vážící se na skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů. Pouze námitka vztahující se ke stavu vylučujícímu způsobilost by se mohla jevit námitkou hmotněprávní, avšak není tomu tak, neboť obviněný ji vystavěl na změněném skutkovém stavu neodpovídajícím stavu popsanému ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 2, 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
22. Jak již shora naznačeno, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní rozpor (nesoulad) . O ten se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (viz přiměřeně sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 a další). V tomto kontextu je namístě uvést, že v posuzované věci taková situace nenastala – mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů není podle Nejvyššího soudu extrémní rozpor (nesoulad) dán.
23. Podle názoru Nejvyššího soudu tedy postačí zmínit následující skutečnosti. K námitce obviněného stran procesní nepoužitelnosti tvrzení, která učinil vůči zasahujícím policistům, lze poznamenat, že již z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně je patrno, že tento soud si byl vědom obviněným namítaného principu zákazu sebeobviňování, a proto v případě výpovědí svědků - policistů vyšetřujících danou věc vycházel pouze z toho, co policisté sami vnímali svými smysly při vyšetřování dopravní nehody, a nikoli z toho, co jim sám obviněný sdělil. Tuto skutečnost deklaroval výslovně v odůvodnění svého rozhodnutí na str. 2 v odst. 3. Jaké skutečnosti vzal z jejich výpovědí za prokázané, pak soud prvního stupně uvedl na str. 2-3 odst. 4 odůvodnění svého rozhodnutí. Nepochybil pak (což platí i pro odvolací soud), jestliže shledal, že obviněný řídil motorové vozidlo ovlivněn alkoholem do té míry, že byl ve stavu vylučujícím způsobilost k takové činnosti.
24. Na tomto místě je nutno zejména zdůraznit, že soudy obou stupňů správně shledaly jako zcela nevěrohodné (nepřijatelné) tvrzení obviněného o tom, že alkohol požil až po nehodě. Tento závěr neplyne toliko ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, znalce MUDr. Petra Baláže, ale i z dalších důkazů. Z úředního záznamu zachycujícího hlášení obviněného na linku 158 (č. l. 78) plyne, že dne 1. 10. 2017 v 01.35 hodin obviněný na policii oznámil, že mu bylo odcizeno osobní vozidlo XY (tedy osobní vozidlo, které v kritickou dobu řídil a s nímž havaroval). Z lékařské zprávy (č. l. 120) se ovšem podává, že dne 1. 10. 2017 navštívil obviněný Fakultní nemocnici v Hradci Králové, chirurgickou pohotovost, přičemž zde uvedl „včera se jako řidič OA dostal do smyku, udává rychlost asi 160km/hod., auto se několikrát převrátilo, bezpečnostní pás neměl, airbag -, nepamatuje si, jak z auta vylezl, ale vylezl sám.“ Z uvedeného je jasně patrné, že obviněný uváděl nepravdu stran toho, zda řídil motorové vozidlo a zda s ním havaroval. Za tohoto stavu pak nemůže obstát ani jeho obhajoba, že až po nehodě konzumoval alkoholický nápoj. Nutno tedy, jak již shora naznačeno, přisvědčit závěru soudů nižších stupňů, že alkohol, který byl u obviněného objektivně zjištěn na základě laboratorního rozboru opakovaně odebrané krve (v čase 3:08 hod. dne 1. 10. 2017 hodnota 0,67 g/kg a v čase 3:38 hod. téhož dne hodnota 0,56 g/kg), nepožil až po nehodě, nýbrž před ní.
25. Při popsaném zjištění pak důvodně na základě již zmíněného znaleckého posudku soudy dospěly k závěru, že obviněný řídil motorové vozidlo, maje v krvi nejméně 1,29 g/kg alkoholu, což koneckonců odpovídá i skutečnosti, jež rovněž z rozboru jeho krve vyplynula, a to rychlosti odbourávání etylalkoholu z krve (hodnotě tzv. eliminační konstanty), kterou lze dovodit právě na základě opakovaného odběru krve a která se ostatně pohybovala na samé horní hranici rozpětí hodnot znalcem uvažovaných.
26. Uvedené závěry jsou pak významně podpořeny i další skutečností, na niž důvodně poukázal státní zástupce ve svém vyjádření, a to, že obviněný při řízení motorového vozidla na rovném přehledném úseku pozemní komunikace bez jakýchkoliv překážek na vozovce s dobrými rozhledovými poměry, viditelností, která nebyla snížena vlivem povětrnostních podmínek a na povrchu vozovky, který byl suchý, neznečistěný a v dobrém stavu zjevně nepřizpůsobil rychlost jízdy předvídatelným okolnostem, v důsledku čehož dostal vozidlo do nekontrolovatelného smyku a havaroval. Nepřizpůsobení rychlosti jízdy a chybné ovládání vozidla je přitom pravidelným důsledkem ovlivnění řidiče alkoholem a je tak zřejmé, že i toto zjištění svědčí o stavu obviněného vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla.
27. Nelze tedy činit závěr, že by vykonaná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. K uvedenému nutno dodat, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
28. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
29. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů a právě z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
30. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. pak Nejvyšší soud uvádí, že rozhodl-li v posuzované věci odvolací soud po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a předcházejícího řízení, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé alternativě [tj. byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.]. S ohledem na výše uvedené ovšem nutno konstatovat, že za situace, kdy se námitky obviněného míjely s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nebylo možno podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nemohly být podřazeny ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
31. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 10. 2019
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu