ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1348.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 1348/2019-372
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2019 o dovolání, které podal obviněný J. R. , nar. XY v XY, trvale XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2019, č. j. 3 To 29/2019-297, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 3 T 59/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 10. 7. 2018, č. j. 3 T 59/2017-261 , byl obviněný J. R. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
společně s dosud neustanovenými dvěma pachateli v době kolem 15.00 hod. dne 9. 9. 2016, pod záminkou úhrady dlužné výplaty ve výši 8.000 Kč, vylákal A. V. do kanceláře společnosti N., XY, kde jej nechal podepsat pokladní doklad, ve kterém bylo uvedeno doplacení výplaty ve výši 8.000 Kč, přitom mu peníze neuhradil, přičemž k poškozenému přistoupili dva mu neznámí muži, kdy A. V. si z obavy o svůj život chtěl přivolat pomoc a schovat se na toaletě, v čemž mu muži zabránili a povalili ho na zem, kde ho drželi v poloze na zádech po dobu cca dvou minut, kdy jeden z mužů ho držel jednou rukou na krku a druhou na čele a druhý muž mu stoupl nohou na břicho, přičemž mu J. R. vyhrožoval, ať se nepokouší nic dělat nebo si to vyřídí s jeho rodinou a pokud to bude chtít řešit, tak ho zabije a zabije i jeho matku, kdy mu A. V. z obavy o svůj život a život matky přislíbil, že tomu rozumí, že to již řešit nebude, čímž poškozenému A. V., nar. XY, způsobili zranění (drobné oděrky na krku, hrudníku, zádech, noze, otok zápěstí a ruky PHK a levého kolenního kloubu), se kterýmžto zraněním vyhledal dne 14. 9. 2016 lékařskou pomoc, bez dosavadního omezení v obvyklém způsobu života, škodu na majetku roztržením trička ve výši 200 Kč.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 32 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 60 měsíců. Podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §53 odst. 2 tr. zákoníku, §67 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 50 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činní 500 Kč, tedy celkem ve výši 25 000 Kč. Pro případ, že nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému částku 200 Kč a poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně ČR částku 805 Kč a na náhradě nemajetkové újmy poškozenému částku 1 500 Kč.
3. O odvolání obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 2. 2019, č. j. 3 To 29/2019-297 , jímž ho podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obžalovaného zrušil ve výroku o jeho povinnosti k náhradě nemajetkové újmy ve výši 1.500 Kč poškozenému. Odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. k) a g) tr. ř.
5. Předně dovolatel uvedl, že nebylo rozhodnuto o zbytku jeho odvolání. Dále namítl, že provedené důkazy nebyly zohledněny při ustálení skutkového stavu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah. Svědecká výpověď P. V. podle jeho mínění nebyla získána procesně přípustným způsobem. Učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Orgány činné v trestním řízení v přípravném řízení ignorovaly §2 odst. 5 tr. ř., při vyšetřování postupovaly jednostranně a s důkazy manipulovaly (zatajovaly, odstraňovaly ze spisu).
6. Soudy se podle názoru obhajoby nevypořádaly s jejími procesními námitkami. Stran výpovědi poškozeného A. V. obviněný uvedl, že se jedná o narkomana, který v minulosti vznesl smyšlená trestní oznámení a doklady o tom byly ze spisu odstraněny (viz výslech vyšetřovatele R. B.). Za podivnou označil skutečnost, že přestože předmětem sporu mezi obviněným a poškozeným měla být neuhrazená výplata ve výši 8 000 Kč, poškozený tuto neuplatnil v průběhu řízení. Podle výpovědi poškozeného měl útok trvat 15 minut, schůzka však začala 15:00 hod a jeho telefonát na policii se uskutečnil už v 15:09 hod. Přestože měl být útok značné intenzity, lékařskou péči vyhledal až o týden později a nebyl hospitalizován ani neproběhla léčba. Logiku postrádá podle jeho mínění výpověď poškozeného, že byl prvně propuštěn a poté znovu pronásledován.
7. K výpovědi svědka P. V. dovolatel namítl, že mu bylo umožněno nahlížet do spisu, aby si mohl poškozený oživit, jak vypovídal. Čtyři dny poté byl svědek vyslechnut. Svědek uvedl, že poškozeného viděl až po týdnu, datum na plné moci udělené mu poškozeným je však ze dne incidentu. N. H. je uživatelkou návykových látek, informace o tom, však byly ze spisu odstraněny. Policista ve věci manipuloval důkazy, když podepisoval úřední záznamy a tvrdil, že se svědky mluvil, ti to však popřeli. Nalézací soud neřešil rozpory mezi výpověďmi svědka P. V. a J. M.
8. Dovolatel dále uvedl, že poškozenému vyšel pozitivní test na návykové látky, nebyla však provedena krevní zkouška. Policisté sami test zhodnotili jako falešně pozitivní. Samotný poškozený se k užívání drog přiznal. Obhajoba tudíž považuje za zřejmé, že poškozený trestní oznámení učinil pod vlivem návykových látek a policisté proto dál znehodnocovali důkazy a manipulovali se spisem. Za zvláštní považuje také okolnosti přiznání nemajetkové újmy poškozenému.
9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2019, č. j. 3 To 29/2019-297, a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 10. 7. 2018, č. j. 3 T 59/2017-261, zrušil, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který v návaznosti na teoretická východiska užití dovolacích důvodů zvolených dovolatelem uvedl, že odvolací soud správně o odvolání nerozhodoval dalším výrokem, neboť odvolání tvoří zásadně jediný celek, tj. jeden opravný prostředek. Zjednodušeně řečeno – pokud odvolací soud částečně vyhověl podanému odvolání, nemusel již např. samostatným výrokem podle §256 trestního řádu rozhodovat o zamítnutí „zbylé části" odvolání. Na tom nic nemění ani skutečnost, že odvolací soud svým rozhodnutím vytvořil vůči nezrušeným výrokům odvoláním napadeného rozsudku v podstatě stejný právní stav, jako by ohledně nich podané odvolání de facto zamítl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 3 Tdo 640/2006, a další). Případný výrok, který mnohdy v rozhodnutích odvolacích soudů bývá uváděn, tyto soudy zmiňují pouze z důvodu větší srozumitelnosti napadeného rozhodnutí. Fakticky je však takové vyjádření nadbytečné. Napadené usnesení proto není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zatíženo vadou spočívající v absenci či neúplnosti některého výroku. To, že se tento soud odvolacími námitkami řádně zabýval, je pak patrno právě z odůvodnění jeho usnesení.
11. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., námitky obviněného jsou doslovným opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, se kterými se soudy vypořádaly. Obviněný sice formálně prohlašuje naplnění uvedeného dovolacího důvodu, ve skutečnosti však vůbec nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku či jiného hmotně právního posouzení. V rámci podaného dovolání pouze zpochybňuje věrohodnost poškozeného a v jeho prospěch vypovídajících svědků, soudům vytýká vadné hodnocení provedených důkazů, v návaznosti na to popírá jimi učiněná skutková zjištění, přičemž dovozuje, že žádného závadového jednání vůči poškozenému se nedopustil. Pomíjí přitom, že je to soud (a nikoli obviněný), kdo důkazy hodnotí a na jejich podkladě činí skutkové závěry. Takto koncipované námitky ryze skutkové a procesní povahy se s uplatněným i jakýmkoli jiným dovolacím důvodem zcela míjí.
12. Obviněný ve svém opravném prostředku vytkl také extrémní nesoulad provedených důkazů a skutkových zjištění. Nalézací soud provedl obsáhlé dokazování v rozsahu nezbytném pro náležité objasnění věci, své úvahy a zjištěné závěry také pečlivě rozvedl, stejně jako vymezil ty důkazy, které obviněného usvědčují a na jejichž základě má jeho obhajobu za vyvrácenou (viz zejména body 21. a násl. odsuzujícího rozsudku). Řádně se zabýval i hodnocením věrohodnosti poškozeného. Pokud soud prvého stupně některým návrhům obviněného na doplnění dokazování pro nadbytečnost nevyhověl, tento svůj postup také řádně zdůvodnil. Části výhrad směřovaných zejména vůči některým krokům policejního orgánu bylo sice namístě přisvědčit, nejednalo se však o takové nedostatky, které by měly vliv na správnost a zákonnost odsuzujícího rozsudku, a to tím spíš v situaci, kdy dokazování realizuje soud v rámci hlavního líčení (event. veřejného zasedání) a nikoli policejní orgán ve stadiu přípravného řízení. Neztotožňuje se proto s tvrzením dovolatele, že v projednávané trestní věci jde o případ tzv. extrémního nesouladu, který by svědčil o porušení práv obviněného na spravedlivý proces, a jež by současně odůvodňoval zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění a do procesu dokazování. Je proto namístě vycházet ze skutkových zjištění precizovaných ve výrokové části rozsudku Okresního soudu v Třebíči a dále rozvedených v jeho odůvodnění, event. i v odůvodnění rozsudku (pozn. správně usnesení) odvolacího soudu.
13. Stěžejním důkazem prokazujícím trestnou činnost obviněného je zejména výpověď poškozeného A. V., který konzistentním a přesvědčivým způsobem popsal jednání, jehož se na něm obviněný spolu s dalšími dvěma neznámými osobami dopustil. Podle zjištění soudu přitom nebylo prokázáno, že by byl poškozený v době útoku a při následném oznámení věci na Policii ČR intoxikován návykovou látkou. Výpověď poškozeného navíc nezůstala důkazem osamoceným. Pravdivost jím prezentovaného popisu událostí je podporována rovněž Mgr. Norou Brátkovou, znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie. Ta u poškozeného nezjistila sklony ke konfabulaci ani jiné znaky, jež by snižovaly věrohodnost jeho výpovědi, přičemž vyjádřila přesvědčení, že právě přítomnost atributů typických pro věrohodnou výpověď svědčí tomu, že poškozený popisuje skutečně prožité události. Výpověď poškozeného je pak nepřímo potvrzována i dalšími důkazy, jde zejména o výpovědi svědků P. V. a N. H., protokol o prohlídce těla s fotodokumentací, jež byly vyhotoveny nedlouho po činu poté, co poškozený protiprávní jednání oznámil na Policii ČR, dále lékařskou zprávu objektivizující poranění poškozeného, emailovou komunikaci dokladující, že mezi obviněným a poškozeným mělo dojít ke schůzce, a konečně pokladní doklad, který byl poškozený nucen podepsat. Bez významu není ani zjištění soudu, že právě obviněný úmyslně manipuloval s kamerami u domu tak, aby směřovaly na „hluché“ místo a nezaznamenaly pohyb dalších osob. Dále státní zástupce uvedl, že poškozený neuplatnil nárok na údajně dlužnou částku 8.000 Kč, protože zmíněná peněžní částka nebyla škodou způsobenou projednávaným trestným činem (§43 odst. 3 tr. ř.; k této výhradě se vyjádřil rovněž odvolací soud – viz závěr třetího odstavce na str. 3 usnesení).
14. Shrnul proto, že nalézací soud učinil správná skutková zjištění a těm přiřadil rovněž odpovídající právní kvalifikaci. Tu část výhrad obviněného, které v dovolání uplatnil s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. Zbylou námitku vztaženou k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. považoval za zjevně neopodstatněnou. Navrhl tedy, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
15. Obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Stanislavy Jurčíkové zaslal k tomuto vyjádření svoji repliku . V této vyjadřuje především nesouhlas s tím, že by nedošlo k naplnění dovolacích důvodů, které uplatnil, a to pouze uvedením judikatury bez připojení konkrétní argumentace (část I.). Ve zbytku svého podání dovolatel opakuje námitky, které vznesl v rámci svého dovolání, a to stran extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními [část II. A)] a absence vybraných znaků objektivní stránky a absence subjektivní stránky trestného činu [část II. B)]. Obsáhlé podání dovolatele je pouze opakováním jeho (skutkových) námitek, aniž by reagovalo na argumentaci vznesenou státním zástupcem v jeho vyjádření. Absentuje tedy obsah, na nějž by dovolací soud mohl či měl reagovat, a Nejvyšší soud zde proto nebude dále v podrobnostech jeho obsah rozvádět a vyjádří se k němu dále v části věnující se posouzení dovolání obviněného.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
17. Pro úplnost nutno dodat, že Nejvyšší soud v projednávané věci rozhoduje až po opětovném předložení spisu s dovoláním obviněného nalézacím soudem. Při prvním jeho předložení (věc vedena pod sp. zn. 6 Tdo 871/2019) byl spis předsedou senátu Nejvyššího soudu vrácen bez věcného vyřízení, neboť nenastaly podmínky pro předložení spisu podle §265h odst. 2 tr. ř., když všem oprávněným osobám neuplynula lhůta k podání dovolání. Stalo se tak (viz č. l. 325) z důvodu nesprávného doručení opisu rozhodnutí odvolacího soudu obviněnému (písemnost byla obviněnému vhozena do schránky ihned po jejím neúspěšném doručení, aniž by byla uložena po dobu 10 dnů podle §64 odst. 2, 3 a 4 tr. ř.). O tomto postupu byl zároveň informován obhájce obviněného Mgr. Luděk Růžička, přičemž byl současně upozorněn, že obviněnému nepočala plynout lhůta k podání dovolání a do jejího uplynutí nadále může měnit rozsah a důvody dovolání (přípis byl obhájci doručen do datové schránky dne 19. 7. 2019). Nalézací soud po vrácení spisu Nejvyšším soudem opětovně doručoval opis rozhodnutí soudu druhého stupně obviněnému, přičemž tomuto bylo řádně doručeno dne 19. 8. 2019, kdy si písemnost vyzvedl na poště (viz doručenka připojená k č. l. 329). Obviněnému tedy od tohoto dne počala běžet dvouměsíční lhůta k podání dovolání, během níž mohl měnit rozsah i důvody dovolání (§265e odst. 1 tr. ř. a §265f odst. 2 tr. ř.).
18. Obhájkyně obviněného Mgr. Stanislava Jurčíková po převzetí obhajoby o této skutečnosti informovala dne 13. 11. 2019 Nejvyšší soud a zároveň uvedla, že obviněnému nebylo doručeno rozhodnutí druhého stupně, přičemž „[n]áhledem do spisu dne 6. 11. 2019 dovolatel zjistil, že ve spise se sice nachází doručenka s datem doručení 19. 8. 2019, avšak podpis není jednoznačně jeho, což lze jednoduše ověřit porovnáním s podpisem na všech jiných listinách nacházejících se ve spise“. K dotazu Nejvyššího soudu k okolnostem doručení uvedené zásilky Česká pošta odpověděla, že zásilka byla předána dne 19. 8. 2019 v 16:15 hodin na přepážce pošty 676 02 Moravské Budějovice 2. Zároveň připojila kopii stvrzeného dodacího dokladu k této zásilce, v níž byly uvedeny údaje přebírající osoby – obviněného – včetně čísla předloženého občanského průkazu. Protože obviněný prostřednictvím své obhájkyně neuvedl, že by mu byl jeho občanský průkaz odcizen, a zároveň platným občanským průkazem prokazoval svoji totožnost při nahlížení do spisu u Nejvyššího soudu dne 6. 11. 2019, může dovolací soud pouze vyjádřit podiv nad jeho tvrzením, že opis rozhodnutí nedostal a podpis na doručence není jeho. V uvedené souvislosti pouze opakuje to, co již zmínil výše, že opis usnesení odvolacího soudu, vůči němuž obviněný dovolání podal, mu byl řádně doručen dne 19. 8. 2019. Toto datum je rozhodující pro vyvození závěru, do kdy (kterého data) byl obviněný oprávněn relevantním způsobem brojit v rámci dovolacího řízení proti napadenému usnesení (viz dále).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
19. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
20. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
21. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
22. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
23. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Za neúplný se považuje takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. pokud v případě výroku o vině není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu podle §120 odst. 1 písm. c) tr. ř. K naplnění tohoto dovolacího důvodu však nepostačuje skutečnost, že jeden z výroků rozhodnutí ve věci samé je vadný, např. pokud je ve výroku o vině uvedena nesprávná doba spáchání skutku.
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
25. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
26. Námitky vznesené dovolatelem pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohou naplnit jím zvolený dovolací důvod, neboť nenapadají právní posouzení skutku nebo jiné hmotněprávní posouzení věci, ale zpochybňují rozsah dokazování a způsob provedení a hodnocení důkazů soudem. Obviněný předkládá vlastní verzi hodnocení provedených důkazů a z toho vyplývající odlišná skutková zjištění. Zbývající námitky dovolatele ryze procesního charakteru taktéž citovanému dovolacímu důvodu neodpovídají a přezkumnou pravomoc dovolacího soudu vyvolat nemohou.
27. Dovolatel vznesl, jak sám výslovně uvedl, znovu své procesní námitky, které již uplatnil před nalézacím a odvolacím soudem, neboť má za to, že tyto soudy se nimi dostatečně nevypořádaly. K takovému jeho přístupu zvolenému při formulaci dovolacích námitek je však nezbytné podotknout, že z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002). Zde je však třeba doplnit, že takto, tj. zjevně neopodstatněné, lze dovolání posoudit jen tehdy, opakuje-li námitky obsahově vyhovující uplatněnému důvodu dovolání. Jiný závěr je třeba učinit, jsou-li předmětem posouzení výhrady dovolatele, které zvolený, či jakýkoli jiný dovolací důvod upravený v §265b tr. ř. nenaplňují.
28. V daných souvislostech je třeba konstatovat, že z obsahu odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že se věcí řádně zabývaly a s námitkami obhajoby se dostatečně vypořádaly. Úkolem dovolacího soudu přitom není, aby v podrobnostech znovu reagoval na ty námitky, se kterými se soudy nižších stupňů řádně vypořádaly, a to platí tím spíše, jedná-li se o námitky, které jeho přezkumnou pravomoc nevyvolávají. Nejvyšší soud proto jen ve stručnosti sdělí k uvedeným námitkám dovolatele své stanovisko, a to s případným odkazem na rozhodnutí soudů nižších stupňů tak, aby bylo zcela najisto a transparentně vyloženo, že namítané procesní nedostatky a vady nenabyly rozměrů, které by zasáhly do práva obviněného na spravedlivý proces, jehož porušení by bylo třeba, v případě přijetí opačného závěru, v rozhodnutí dovolacího soudu (v podobě kasace napadených rozhodnutí) zohlednit.
29. Než přistoupí Nejvyšší soud ke stručnému zhodnocení konkrétních námitek dovolatele, vyjádří se k jeho námitkám obecného charakteru. V rámci nich dovolatel namítl, že nalézací soud neučinil provedené důkazy předmětem svých úvah a hodnocení, a že v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. V případě obou těchto námitek však dovolatel uplatnil pouze takto obecně znějící výhrady, aniž by k nim připojil jakoukoli relevantní a konkrétní argumentaci. Nevymezil, v čem by jím tvrzené vady rozhodnutí měly spočívat, jak se měly při rozhodování soudů projevit, popř. jaké měly mít negativní důsledky pro jeho práva. Dovolatel dokonce ani neuvedl, jakých důkazů či skutkových zjištění by se uvedené vady měly týkat. Úkolem dovolacího soudu není, aby za dovolatele domýšlel, v jakém směru se má obecně uplatněná námitka v konkrétnosti projevit při posuzování důvodnosti podaného dovolání. Nezbývá než zopakovat, že Nejvyšší soud není povolán k tomu, aby
a) namísto dovolatele takovou právní argumentaci dotvářel či přímo vytvářel, případně domýšlel právní konstrukci, kterou snad obviněný hodlal uplatnit a na které hodlal stavět svoji obhajobu, či
b) z vlastní iniciativy vyhledával případné vady dovoláním napadených rozhodnutí, neboť revizní princip se v řízení o dovolání neuplatňuje, což plyne ostatně i z textu §265 odst. 3 tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.
30. Přestože dovolatel namítá, aniž by zároveň uvedl jakékoli konkrétní skutečnosti, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou tzv. extrémního nesouladu, dovolací soud tento jeho závěr nesdílí. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu by obsahovalo taková skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného. K uvedenému se, taktéž na popud námitky dovolatele, vyjádřil již odvolací soud, který shledal, že nalézací soud své skutkové i právní závěry přesně, jasně a přesvědčivě zdůvodnil a ve svém rozhodnutí provedené důkazy zhodnotil tak, jak mu to ukládá ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., přičemž odvolací soud nezjistil jakýkoli rozpor se zásadami formální logiky (viz str. 3 usnesení).
31. Dovolatel namítl, že bylo v přípravném řízení manipulováno s důkazy, že byly důkazy odstraňovány ze spisu atd. Uvedené mělo spočívat ve vadách v úředních záznamech o podaném vysvětlení svědků a výslechu svědka P. V. poté, kdy na základě zmocnění poškozeného nahlížel do spisu. S první z těchto námitek se zcela vypořádal odvolací soud na str. 3 odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž s uvedeným posouzením se dovolací soud zcela ztotožňuje. Dodává, že v případě úředních záznamů o podaných vysvětleních svědků došlo ke zhojení jakýchkoli procesních vad tím, že uvedení svědci byli vyslechnuti v hlavním líčení před soudem, a to procesně bezchybným způsobem. Přestože by z důvodu těchto vad mohlo dojít k procesní nepřípustnosti, resp. neúčinnosti těchto úředních záznamů v důkazním řízení (jejichž čtení v hlavním líčení by stejně bylo přípustné pouze za souhlasu státního zástupce a obžalovaného podle §211 odst. 6 tr. ř.), pokud byly výslechy těchto svědků provedeny v hlavním líčení, nemohou mít případné vady z přípravného řízení vliv na následnou použitelnost výslechů realizovaných soudem, natož způsobit procesní vadu dosahující závažnosti, jež by odůvodňovala zrušení uvedeného rozhodnutí.
32. Obviněný dále namítl, že skutečnost, že P. V. v přípravném řízení nahlížel do spisu, způsobila procesní nepřípustnost jeho svědecké výpovědi. Zde je nutno předně upozornit, že podle §50 odst. 1 tr. ř. se poškozený může dát zastupovat zmocněncem. Omezení stran osoby zmocněnce stanoví §50 odst. 2 tr. ř. tak, že v případě, kdy je zmocněncem poškozeného fyzická osoba, nesmí jím být osoba, která není plně svéprávná nebo jejíž svéprávnost je omezena, a při hlavním líčení a veřejném zasedání nemůže být zmocněncem ten, kdo je k němu předvolán jako svědek, znalec nebo tlumočník. Je tedy zřejmé, že uvedené omezení, že zmocněncem nemůže být ten, kdo byl předvolán jako svědek platí pro řízení před soudem a nikoli pro přípravné řízení [v němž ovšem P. V. v postavení svědka ani nevypovídal, když pouze podal vysvětlení podle §158 odst. 6 tr. ř.]. Podle §65 odst. 1 tr. ř. mají poškozený i jeho zmocněnec mj. právo nahlížet do spisů, které může být spolu s dalšími právy v uvedeném ustanovení jmenovanými podle §65 odst. 2 tr. ř. odepřeno v přípravném řízení ze závažných důvodů rozhodnutím státního zástupce nebo policejního orgánu. Přípravným řízením se podle §12 odst. 10 tr. ř. rozumí úsek řízení již od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení (tj. 9. 9. 2016 viz č. l. 10), tedy i před zahájením trestního stíhání. Skutečnost, že otec poškozeného vykonával ve stadiu přípravného řízení funkci zmocněnce poškozeného, nezakládá důvod nepřípustnosti jeho svědecké výpovědi. Pokud byla taková osoba v soudním stadiu řízení procesně bezchybným způsobem vyslechnuta, což je u případu svědka P. V., je jeho výpověď procesně účinným (použitelným) důkazem. Pokud dovolatel odkazuje na údajné rozpory mezi výpovědí tohoto svědka a výpovědí svědka J. M., dovolací soud žádné podstatné rozpory mezi těmito výpověďmi neshledal, přičemž i kdyby tyto existovaly, neměly by vliv na posouzení projednávané věci, neboť svědek J. M. k projednávanému skutku nevypovídal.
33. Pokud jde o údajné odstraňování materiálů ze spisu v přípravném řízení, mělo se jednat o informace stran předchozích trestních oznámení poškozeného (jejichž součástí byla informace o tom, že svědkyně N. H. v minulosti užívala drogy) a drogového testu poškozeného. Svědek R. B., policista činný v projednávané věci v přípravném řízení k drogovému testu při svém výslechu v hlavním líčení uvedl, že tento nebyl součástí spisového materiálu, ale byl pouze v pomocných materiálech, neboť byl pouze orientační a provádějící policisté jej vyhodnotili jako falešně pozitivní. Zároveň rozhodli, že není třeba provádět krevní zkoušku (viz bod 16. rozsudku nalézacího soudu). Policejní orgán v přípravném řízení postupuje tak, aby byly co nejrychleji v potřebném rozsahu vyhledány důkazy k objasnění všech základních skutečností důležitých pro posouzení případu. V přípravném řízení je na rozhodnutí policejního orgánu, resp. státního zástupce, jaké důkazy je třeba pro objasnění věci shromáždit, a které důkazy považuje za podstatné. Je zřejmé, že pokud se některé okolnosti ukáží jako nepodstatné pro projednávanou věc, nebudou učiněny součástí spisu (jedná se např. o prověrky a šetření nebo jiné pomocné dokumenty policejního orgánu). Je zřejmé, že policejní orgán vyhodnotil, že minulost poškozeného neměla na projednávanou věc vliv, zejména když zároveň dospěl k závěru, že v době podání trestního oznámení pod vlivem drog nebyl. Obviněný má však v průběhu trestního řízení právo navrhnout doplnění dokazování, jak také v projednávané věci učinil. Ostatně těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem, přičemž nalézací soud sám rozhoduje o tom, které důkazy provede a jestli a jakým způsobem doplní dokazování. V tomto ohledu není nikterak omezován pouze na důkazy shromážděné v přípravném řízení.
34. K opakovaným námitkám obviněného uplatňovaným v průběhu celého řízení stran údajného manipulování se spisem, zatajování či falšování důkazů lze s ohledem na výše uvedené konstatovat, že s těmito námitkami se zcela vyhovujícím způsobem vypořádaly soudy nižších stupňů. Přestože obhajoba soustavně směřovala svoji argumentaci právě k údajným vadám přípravného řízení, byla v rámci hlavního líčení upozorněna, že jakákoli možná procesní pochybení z přípravného řízení byla zhojena v řízení před soudem. Ostatně, tato snaha obhajoby odvést pozornost orgánů činných v trestním řízení, především soudů, od jádra projednávané věci je zřejmá také v řízení před Nejvyšším soudem, a to z tvrzení obviněného stran údajného nedoručení opisu rozhodnutí soudu druhého stupně, které bylo jednoznačně vyvráceno (viz bod 18).
35. Zároveň je třeba upozornit, že z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (např. přiměřeně věc K. proti Belgii, stížnost č. 40233/07, rozsudek ze dne 31. 1. 2017, body 89, 90) i judikatury Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. III. ÚS 1537/07) vyplývá, že posuzovat je třeba spravedlivost řízení jako celku a to, zda celkový průběh řízení je s to garantovat spravedlivý výsledek. I kdyby bylo zjištěno, že některé dílčí ustanovení trestního řádu bylo porušeno, nemusí vždy dojít ke zrušení napadených rozhodnutí, pokud takové porušení práva nedosahuje ústavněprávní dimenze. Zásah soudu není potřebný také tehdy, jestliže k namítanému porušení práva mělo dojít v přípravném řízení a toto porušení lze zhojit v dalších stadiích řízení, zejména v řízení před soudem (v podrobnostech srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. III. ÚS 1537/07).
36. Dovolatel dále zpochybňuje věrohodnost výpovědi poškozeného, kterého označuje za narkomana, přičemž poukazuje na to, že poškozený v minulosti podal smyšlená trestní oznámení a po incidentu měl údajně pozitivní test na drogy. Jak odvolací soud uvedl (viz str. 3 usnesení), nalézací soud se věrohodností tohoto svědka podrobně zabýval (viz bod 22. rozsudku nalézacího soudu) a k rozptýlení pochyb stran posléze učiněného závěru, z důvodu užívání návykových látek poškozeným v minulosti, nechal vypracovat znalecký posudek. Znalkyně Mgr. Nora Brátková ve svém znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, uvedla, že specifická věrohodnost poškozeného je dobrá. Tento závěr vyvodila z faktu, že byl schopen uvést řadu detailů, popsat interakce a místy i reprodukovat konverzace, jeho výpověď byla konstantní, okolnosti časově provázané (viz č. l. 715-716). Předchozí trestní oznámení souvisela s akutní intoxikací. Považovala za nepravděpodobné, že by v projednávané věci užil drogy (viz bod 15. rozsudku nalézacího soudu). Nelze než dodat, že poškozený vypovídal soustavně shodně a jeho výpověď byla podporována dalšími důkazy. Svědkové P. V. a N. H. uvedli údaje sdělené jim poškozeným, jež odpovídali tomu, jak sám situaci popsal ve své procesní výpovědi (viz body 12. a 13. rozsudku). Zranění poškozeného zachycená ve fotografické dokumentaci protokolu o prohlídce těla (č. l. 45-52) taktéž odpovídají jím popsanému běhu události.
37. Ke skutečnosti, proč poškozený nezaplacenou výplatu neuplatnil v rámci trestního řízení jako majetkovou škodu, se taktéž vyjádřil odvolací soud, když uvedl, že tuto uplatnit ani nemohl, neboť se nejedná o škodu způsobenou trestnou činností (viz str. 3 usnesení). Pokud jde o námitku okolností přiznání náhrady nemajetkové újmy poškozenému, je tato námitka zcela irelevantní s ohledem na to, že předmětný výrok byl usnesením odvolacího soudu zrušen. Taktéž pokud dovolatel zpochybňuje zranění poškozeného na základě výše uplatněné škody pojišťovnou, nelze než odkázat na lékařské zprávy na č. l. 56 a 59-60 spisu, v nichž jsou vzniklá zranění poškozeného i doporučená léčba popsány. Ostatně způsobená zranění na těle poškozeného jsou zcela zřejmá z fotografické dokumentace protokolu o prohlídce těla (č. l. 45-52). Věrohodnost poškozeného nenarušuje ani dovolatelem zmíněný rozpor, podle něhož poškozený uvedl, že incident trval 15 minut, zatímco k trestnímu oznámení došlo již v 15:09 hodin, přičemž schůzka byla naplánována na 15:00 hodin, neboť je zřejmé, že pokud se poškozený přímo po incidentu nepodíval na hodiny, je tímto namítaná nepřesnost odůvodnitelná, neboť údaj svědka je nutno považovat za jeho pouhý odhad.
38. K námitkám uplatněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze uvést, že chybějícím je některý výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části, a to popřípadě i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran. Chybějícím výrokem v rozhodnutí soudu druhého stupně, které se v dovolacím řízení přezkoumává, může být typicky neexistence výroku o tom, jak bylo rozhodnuto o některém z více souběžně podaných opravných prostředků, o nichž rozhodoval soud druhého stupně v rozhodnutí napadeném dovoláním - např. chybějící výrok o zamítnutí nedůvodného odvolání jednoho z více odvolatelů, z nichž některému bylo vyhověno. Naproti tomu se o chybějící výrok nejedná tehdy, pokud soud druhého stupně vyhoví opravnému prostředku určité osoby jen částečně a ve zbytku opravný prostředek nezamítne, což je přesně ta procesní situace, k níž v posuzované trestní věci došlo.
39. Takový závěr vychází ze zákonné úpravy i komentářové literatury, přičemž Nejvyšší soud k uvedené problematice ve svém judikatuře přistupuje naprosto jednotně (viz usnesení pod č. 20/2003 Sb. rozh. tr., č. 23/2003 Sb. rozh. tr., č. 14/2005 Sb. rozh. tr.) a Ústavní soud, jenž v minulosti rozhodoval v obdobných věcech o ústavních stížnostech obviněných, shora popsaný přístup Nejvyššího soudu k problematice výkladu ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. akceptoval. V posledních letech se tak stalo například v jeho usneseních ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. III. ÚS 3806/16, ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2135/18, ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4042/2018, ze dne 3. 6. 2019, sp. zn. III. ÚS 1836/18, ze dne 30. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2710/19 ze dne 30. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2165/19, ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2293/19 aj. Ústavní soud však také vydal několik nálezů, v nichž zaujal k řešené problematice (prakticky ve stejné době, někdy dokonce ve stejném senátě IV.) zcela odlišný názor. Zřejmě poprvé se tak stalo v jeho nálezu ze dne 10. 7. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1272/18, když v jeho odůvodnění mimo jiné uvedl: „Přestože stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky, s nimiž se soudy vypořádaly, spatřuje Ústavní soud zásadní vadu v neúplnosti usnesení Nejvyššího soudu. … Výrok o trestu je závislý na existenci výroku o vině a … není možné, aby Nejvyšší soud zrušil samostatně jen výrok o trestu, aniž by se jakkoliv vypořádal s napadeným výrokem o vině – otázka viny zůstala po rozhodnutí dovolacího soudu otevřená a zakládá právní nejistotu. “. Podstatě stejný názor zaujal v nálezech ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. IV. ÚS 597/18 a ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 448/19.
40. Nejvyšší soud si těchto byl vědom a již na tyto ve svých rozhodnutích reagoval (v podrobnostech viz usnesení ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1059/2019 a sp. zn. 8 Tdo 944/2019). V těchto poukázal, že případné lpění na přepjatém právním formalismu ve smyslu těchto nálezů by ve svém důsledku dokonce mohlo vést k poškození obviněného v rámci uplatnění jeho ústavně zaručených práv na spravedlivý proces. Pokud by totiž Nejvyšší soud důsledně postupoval podle uvedených nálezů Ústavního soudu, musel by nejprve v neveřejném zasedání usnesením podle §265 l odst. 2 tr. ř. uložit odvolacímu soudu, aby v požadovaném směru své původní rozhodnutí doplnil. Odvolací soud by následně musel znovu nařídit ve věci veřejné zasedání a v něm o vině a trestu obviněného explicitně rozhodnout. Obviněnému (a jeho obhájci) by pak běžela nová dovolací lhůta, takže se lze právem domnívat, že věc by byla Nejvyššímu soudu znovu předložena s odstupem několika měsíců. To by nepochybně bylo v rozporu se zásadami rychlosti a hospodárnosti řízení, což by ve svém důsledku nemuselo být ve prospěch dovolatele (zvláště za situace, kdy se již nachází ve výkonu trestu odnětí svobody). Zároveň poukázal na to, že i když odvolací soud explicitně odvolání obviněného v části námitek, kterým nepřisvědčil, nezamítl, implicitně správnost všech dalších výroků odsuzujícího rozsudku potvrdil. Pokud se tedy oba soudy nižších instancí náležitě vypořádaly se všemi námitkami obviněného a poskytly mu dostatečnou ochranu všech jeho práv, nemohlo být jejich postupem porušeno žádné z jeho základních práv, především pak právo na spravedlivý proces. Závěrem dodal, že lze rovněž důvodně předpokládat, že po doplnění výroku rozhodnutí soudu druhého stupně v požadovaném směru by se na jeho důvodech (již s ohledem na odůvodnění tohoto rozhodnutí) nic nezměnilo, takže Nejvyšší soud by byl – ovšem s odstupem několika měsíců – ve stejném postavení. Nejvyšší soud proto v těchto rozhodnutích uzavřel, že uvedený procesní postup soudů druhého stupně sice není v plném souladu s posledními nálezy Ústavního soudu, avšak na druhé straně není tak závažného charakteru, aby v řízení o dovolání bylo nezbytně nutné jej napravovat výše zmíněným způsobem.
41. Nejvyšší soud nemá důvod se od tohoto názoru odchýlit ani v projednávané věci. Odvolací soud z podnětu odvolání obviněného zrušil napadené rozhodnutí pouze ve výroku o náhradě nemajetkové újmy, přičemž ve svém odůvodnění výslovně uvedl, že výrok o vině potvrdil jako správný a správným shledal také výrok o trestu a zamítl proto odvolání státního zástupce, které proti němu směřovalo (viz str. 4 usnesení odvolacího soudu). Z reakce tohoto soudu na námitky obviněného uplatněné v jeho odvolání rozvedené na str. 3 jeho rozhodnutí je taktéž zřejmé, že tyto neshledal opodstatněnými. Přestože tedy výslovně o zbytku odvolání obviněného rozhodl samostatným výrokem, z obsahu odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že se výroky o vině a trestu náležitě zabýval a shledal je správnými, čímž je potvrdil. V souladu s výše uvedeným proto Nejvyšší soud uzavírá, že postupem odvolacího soudu nedošlo k pochybení, které by odůvodňovalo zrušení jeho rozhodnutí.
V.
Ke způsobu rozhodnutí
42. Jak plyne z výše uvedeného, Nejvyšší soud v tomto usnesení zaujal stanovisko k námitkám, které dovolatel uplatnil v rámci jím (resp. jeho obhájcem) podaného dovolání. Jen argumentaci obsaženou v takovém podání (§59 tr. ř.), které lze označit za dovolání (§265f tr. ř.), a navíc podaném v zákonem stanovené lhůtě (§265e tr. ř.) může dovolací soud zvažovat při rozhodování o tomto mimořádném opravném prostředku. V uvedeném směru se totiž uplatňuje princip právní jistoty, který se musí projevit v právním řádu vymezením příslušných ustanovení tak, aby bylo možno konstatovat, že tyto odpovídají požadavkům zákonnosti a předvídatelnosti. Tento princip je nezbytné vztáhnout i na zákonnou úpravu opravných prostředků (k tomu srov. přiměřeně např. rozsudek ESLP ve věci Mihalache proti Rumunsku, stížnost č. 54012/10). Jestliže zákon jednoznačně stanoví, do kterého okamžiku lze rozhodnutí soudu druhého stupně napadnout, jaké náležitosti musí dovolání vymezit a konkrétně i stanoví, že po zákonem (§265e odst. 1 tr. ř.) stanovené lhůtě již nelze nejen rozsah, ale i důvody dovolání měnit, neboť podle §265f odst. 2 tr. ř. je lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, poté je zřejmé, že dovolací soud může posuzovat jen ty námitky, které dovolatel uplatní ve svém dovolání podaném ve lhůtě upravené v §265e tr. ř., resp. výjimečně ve lhůtě dodatečné, plynoucí z uplatnění postupu upraveného v §265h odst. 1 tr. ř. Vyjádřeno jinak, nelze přihlížet k námitkám, které by dovolatel uplatnil např. v doplnění dovolání, které by soudu nebylo doručeno v zákonné lhůtě stanovené pro podání tohoto mimořádného opravného prostředku, příp. k těm, které by vznesl v tzv. replice k vyjádření protistrany, zejména byla-li by i tato soudům doručena po uplynutí lhůty k podání dovolání (jak se stalo ve věci nyní posuzované). Takovýto přístup, který je z hlediska principu rovnosti zbraní třeba uplatňovat k oběma možným dovolatelům, tj. nejvyššímu státnímu zástupci i obviněnému, zabraňuje nejistotě stran časového vymezení toho, v jakém rozsahu a z jakých důvodů lze dovoláním pravomocná rozhodnutí vymezená v §265a tr. ř. napadat.
43. Pokud jde o repliku obviněného k vyjádření státního zástupce, tuto nebylo možno v rozhodování dovolacího soudu zohledňovat způsobem, kterého patrně hodlal obviněný dosáhnout. Jak bylo výše řečeno, replika neslouží jako prostředek prodlužování lhůty pro podání dovolání. Nemůže proto mít ani povahu „doplnění“ dovolání, pokud obsahuje další odůvodnění a argumentaci obviněného. Replika má naopak sloužit jako prostředek obviněného k reagování na argumentaci státního zástupce v jeho vyjádření k dovolání. Pokud proto replika obviněného pouze opakuje skutečnosti již řečené v jeho dovolání, tím spíše jedná-li se pouze o neustálé opakování skutkových námitek, které by ani tak nemohly vyvolat přezkumnou pravomoc Nejvyššího soudu, nebo se pokouší o doplňování obsahu tohoto dovolání po uplynutí dovolací lhůty, není tento soud povinen na ně reagovat.
44. Lze opět zopakovat, že s ohledem na chybu nalézacího soudu, v důsledku níž nemohlo být první doručování opisu rozhodnutí odvolacího soudu považováno za řádné, měl obviněný k podání a případnému doplnění dovolání podstatně více času, než by tomu za normálních okolností bylo. Obviněný byl přítomen veřejnému zasedání dne 27. 2. 2019, na němž bylo rozhodnutí odvolacího soudu vyhlášeno, a dovolací lhůta mu uplynula až dne 19. 10. 2019. Jeho obhájci bylo rozhodnutí řádně doručeno záhy po jeho vyhotovení a navíc byl upozorněn po vrácení spisu Nejvyšším soudem soudu prvního stupně k odstranění vad, že lhůta k podání dovolání začne plynout až s řádným doručením, a obviněný proto nadále může měnit rozsah a důvody svého dovolání. Obviněný však udělil plnou moc k zastupování nové obhájkyni až 10. 11. 2019, tedy po uplynutí lhůty k podání dovolání, a repliky využil namísto reakce na vyjádření státního zástupce k podání faktického doplnění dovolání. Ostatně snahu obviněného o další prodloužení lhůty k podání dovolání a tím umožnění změny či doplnění důvodů jím podaného dovolání by bylo lze shledávat i v jeho tvrzení o údajném nedoručení opisu odvolacího řízení ani při jeho druhém doručování nalézacím soudem, které bylo jednoznačně vyvráceno (viz bod 18.), pokud by totiž Nejvyšší soud rozhodl o opakovaném doručení, lhůta obviněného pro podání dovolání by tím byla prodloužena. Takový případ však nenastal a lhůta obviněnému uplynula dne 19. 10. 2019. K jakémukoli doplnění dovolání (ať už nazvané jako replika či jinak) po jejím uplynutí již Nejvyšší soud nebude přihlížet. Vzhledem k tomu, že krom těchto námitek replika neobsahuje žádnou reakci na vyjádření státního zástupce, nebude se Nejvyšší soud k této dále vyjadřovat.
45. Stejně tak neshledává dovolací soud důvod k tomu, aby nějakým způsobem reagoval na podání manželky dovolatele, s nímž se na Nejvyšší soud obrátila.
46. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz body 26. až 37.), uplatnil dovolatel ve svém dovolání výhradně námitky, které se s tímto zcela věcně rozešly. Námitka vznesená pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. tomuto důvodu sice odpovídala, nebyla však shledána opodstatněnou (body 38. až 41). Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
47. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 11. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu