ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1349.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 1349/2019-438
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2019 o dovolání, které podal obviněný D. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 13 To 142/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 160/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. D. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 3. 2019, sp. zn. 3 T 160/2017, byl obviněný D. D. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“), uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „dne 3. 3. 2017 v době od 18:25 hod. do 18:51 hod., po předchozím požívání alkoholických nápojů, kdy hladina alkoholu v jeho krvi činila 2,35 g/kg, z parkoviště před Krajským ředitelstvím policie Pardubického kraje, Na Spravedlnosti 2516, Pardubice, do místa svého bydliště, tj. XY, Pardubice – Staré Hradiště, řídil osobní motorové vozidlo tov. značky Hyundai ix35, rzv. XY, přičemž kolem 18:30 hod. na silnici II. třídy č. XY v km 64,105 na ulici XY v Pardubicích, před světelnou křižovatkou s místními komunikacemi XY a XY ve směru jízdy k XY, svoje vozidlo nedobrzdil a narazil do zadní části před ním stojícího vozidla tov. zn. Škoda Octávia, rzv. XY, majitelky V. J., které řídil J. Č., a který s vozidlem stál na signál s červeným světlem „Stůj“ tříbarevné soustavy světelného signalizačního zařízení, čímž na vozidle Škoda Octávia poškodil zadní nárazník a zadní páté dveře s celkovou škodou ve výši 38 906 Kč, následně z místa dopravní nehody ujel a pokračoval do místa svého bydliště, kde vozidlo v 18:51 hod. odstavil, následně byl kontrolován hlídkou Policie ČR, přičemž se podrobil dechové zkoušce s výsledkem 2,28 g/kg resp. 2,25 a 2,48 g/kg alkoholu v dechu (dechové zkoušky provedeny dne 3. 3. 2017 v 18:58 hod., resp. 19:04 a 19:24 hod.), následným odběrem krve byla metodou plynové chormatografie stanovena hladina alkoholu v krvi v výsledkem 1,96 g/kg, resp. 1,79 g/kg (odběry krve provedeny dne 3. 3. 2017 v 20:48 hod., resp. 21:48 hod.).“
2. Za tento přečin byl odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu v celkové výměře 50.000 Kč tvořenému 100 denními sazbami po 500 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že peněžitý trest bude zaplacen v měsíčních splátkách ve výši 10.000 Kč. Zároveň bylo určeno, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže odsouzený nezaplatí dílčí splátku včas. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu tří let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost nahradit poškozené České podnikatelské pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group, způsobenou škodu ve výši 48 229 Kč.
3. Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 13 To 142/2019, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. V odůvodnění podaného dovolání předestřel, že své námitky nesměřuje proti tomu, v jakém rozsahu byly provedeny důkazy, ale proti tomu, jakým způsobem byla část důkazů provedena a zejména proti závěrům, které z provedeného dokazování byly oběma soudy vyvozeny. Konstatoval, že již od počátku trestního řízení nepopíral svou účast na dopravní nehodě, kterou řešil omluvou a sdělením telefonického kontaktu druhému řidiči, načež odjel řešit domů nastalou vážnou situaci související se smrtí synova psa, která se jej také dotkla, a proto vypil během krátké doby láhev neoznačeného alkoholu o objemu 0,5 nebo 0,7 l, což potvrdil jeho syn. Po příjezdu Policie se podrobil dechovým zkouškám, lékařskému vyšetření a odběru krve. Po celou dobu trestního řízení uváděl, že před jízdou osobním automobilem nepožil žádné alkoholické nápoje, ale napil se až po příjezdu domů. Této obhajobě však oba soudy neuvěřily a považovaly ji za vyvrácenou provedenými důkazy (výpověďmi svědků Č., D., M., L., B., V., K., K., S., dále pak výsledky dechových zkoušek a znaleckého posudku).
6. Dále se zaměřil na znalecký posudek MUDr. Berana, v němž byly zdůrazněny nepřesnosti výsledků měření při dechových zkouškách, výhrady k eliminační konstantě a zpochybňováno oprávnění znalkyně PharmDr. Malákové stran jejích závěrů, objektivity a formálních nedostatků její expertizy. Oba znalci však ve svých posudcích dospěli ke shodným závěrům, že v případě verze obviněného (vypití alkoholu až po jízdě), mělo být v době prvního odběru krve v jeho krvi 2,01 g/kg, přičemž tato skutečnost byla potvrzena, když bylo naměřeno množství 1,96 g/kg, což odpovídá tolerovanému množství.
7. Obviněný proto vyjádřil přesvědčení, že neexistuje žádný přímý důkaz, který by prokazoval, že by požil alkohol před jízdou či během jízdy. Dechové zkoušky sice prokázaly alkohol, jehož požití po příjezdu domu nepopíral, avšak jejich hodnoty jsou nepřesné, a nelze tak provést zpětný propočet alkoholu v krvi v době nehody, jak provedla znalkyně PharmDr. Maláková, jejíž výsledky jsou tak pouhou hypotetickou úvahou, nikoliv potvrzením reálné situace. Soudy se pak řádně nevypořádaly s výhradami znalce MUDr. Berana vůči znaleckému posudku jmenované znalkyně. Mimo to, dechové zkoušky nebyly provedeny v souladu s pravidly, což oba soudy výslovně připustily. Za základ pro svá rozhodnutí tak použily důkaz, který nebyl opatřen zákonem předepsaným způsobem. Z těchto skutečností je pak třeba pochybovat o skutkovém ději a tím i o právním posouzení skutku tak, jak jej zjistily soudy nižších stupňů, proto se měly podle zásady in dubio pro reo přiklonit ke skutkové verzi pro obviněného příznivější.
8. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 13 To 142/2019, jakož i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 3. 2019, sp. zn. 3 T 160/2017, a věc podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. vrátil Okresnímu soudu v Pardubicích, aby ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
9. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Předně uvedla, že dovolatel opakuje svoji obhajobu uplatněnou již v odvolacím řízení, přitom bylo jeho jednání prokázáno zejména výpověďmi svědků Č. a Č., kamerového záznamu z vozidla svědka Č. a znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie se specializací na stanovení alkoholu PharmDr. Malákové. S uvedenými důkazy se odvolací soud náležitě a dostatečně podrobně zabýval, jeho závěry jsou logické, vycházejí z provedeného dokazování a lze na ně zcela bez výhrad odkázat. Takto odůvodněné dovolání by mělo být jako zjevně neopodstatněné odmítnuto.
10. Dále však uvedla, že se obviněný svou argumentací zabývá pouze otázkami skutkovými, resp. komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se tak domáhá pouze odlišného hodnocení zásadních důkazů, vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výtky však nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
11. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř., a to v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.]. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v první řadě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
13. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 13 To 142/2019, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo dovolatele dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
17. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
18. Nejvyšší soud k uplatněné dovolací argumentaci konstatuje, že tato sice formálně deklaruje, že rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, fakticky se však opírá výlučně o námitky skutkové, resp. procesní povahy. Obviněný totiž soudům obou stupňů vytýká nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění. Činí tak zejména snahou o prosazení vlastní verze skutkového stavu na základě vlastního přehodnocení provedených důkazů. Za tímto účelem především uvádí (a to i s odkazem na výpověď svého syna), že před ani v průběhu jízdy osobním automobilem nepožil žádný alkohol, teprve až dorazil domů, v krátké chvíli vypil 0,5 – 0,7 l neoznačeného alkoholu z důvodu náhlé smrti synova psa, která jej zasáhla. S odkazem na znalecký posudek MUDr. Berana zpochybňuje závěry znalkyně PharmDr. Malákové, přičemž výhrady uplatňuje i vůči dechovým zkouškám. Namítá rovněž porušení zásady in dubio pro reo . Právě z těchto skutkových a procesních námitek vyvozuje existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
19. Dovolatel tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry učiněnými po zhodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně (potvrzenými zamítavým rozhodnutím odvolacího soudu) a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 2, 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
20. Jak již bylo výše naznačeno, Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání zasahuje do skutkových zjištění soudů nižších stupňů jen zcela výjimečně, jestliže je mezi nimi a provedenými důkazy dán extrémní nesoulad. O případy tzv. extrémního nesouladu se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (srov. přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, sp. zn. IV. ÚS 570/03 a další).
21. V nyní projednávané věci však není dán žádný z výše uvedených případů extrémního nesouladu (který ostatně obviněný ani nenamítl). K tomu lze alespoň ve stručnosti zmínit, že soud prvního stupně se jednotlivými skutkovými okolnostmi řádně zabýval, když své úvahy opřel o provedené důkazy, kdy z výpovědí poškozeného Č. a svědka Č., dále pak z kamerového záznamu z vozidla svědka Č. měl za prokázané, že obviněný řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, za pomoci znaleckého posudku PharmDr. Malákové pak stanovil míru ovlivnění obviněného alkoholem (srov. bod 22. jeho rozsudku, obdobně bod 14. usnesení odvolacího soudu). Jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně dostatečně vysvětlily, z jakého důvodu se přiklonily k závěrům znaleckého posudku PharmDr. Malákové stran požití alkoholu již před jízdou (srov. bod 19. rozsudku nalézacího soudu, bod 16. usnesení odvolacího soudu), přičemž s tím je možné se ztotožnit. Ve shrnutí lze konstatovat, že uvedený znalecký posudek byl soudy hodnocen v souvislosti s ostatními důkazy (shora zmiňovanými výpověďmi a kamerovým záznamem), jimiž je obviněný usvědčován z žalovaného skutku. Znalecký posudek tak dokresluje celou situaci, kdy je z něj možné určit hodnoty alkoholu v krvi obviněného v inkriminovanou dobu, kdy eliminační konstanta je určena z provedených a nijak nezpochybňovaných krevních zkoušek. Stran údajného vypití alkoholu obviněným po jeho příjezdu domů, což měl potvrdit syn obviněného, je třeba opět odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (bod 20.), v němž jsou vyloženy důvody, pro něž daná obhajoba nemohla obstát.
22. Na základě uvedeného je pak nutno konstatovat, že soud prvního stupně, kterému především přísluší důkazy provádět a hodnotit a na tomto základě zjišťovat skutkový stav věci, si byl dobře vědom důkazní situace, provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl, jak hodnotil provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěl – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Soud druhého stupně se proto následně po provedeném přezkumu se skutkovými, potažmo právními, závěry nalézacího soudu důvodně ztotožnil.
23. V daných souvislostech nutno zmínit, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupiny důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně, potvrzenými rozhodnutími soudu druhého stupně, na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Nadto lze dodat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
24. Na tomto místě je vhodné poukázat též na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
25. Činí-li dovolatel za této situace kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v rozhodnutích soudů nižších stupňů a výlučně z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak nutno opětovně zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného důvodu (i jiných důvodů) dovolání irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož „právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.“
26. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání dovolatele nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem v §265b tr. ř., rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 11. 2019
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu