ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.189.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 189/2019-294
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 3. 2019 o dovolání, které podal obviněný P. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. v ochranném ústavním psychiatrickém léčení v Psychiatrické nemocnici v Jihlavě, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 5 To 242/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 29/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21. 5. 2018, č. j. 1 T 29/2018-216, byl obviněný P. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle §151 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustil skutkem popsaným ve výroku daného rozhodnutí.
2. Za tyto přečiny byl odsouzen podle §151 tr. zákoníku, za užití §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu propadnutí věci, a to osobního automobilu tov. zn. Opel Astra 2.0 D P-J, reg. zn. XY. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání pěti let. Podle §99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě. Dále mu podle §228 odst. 1 tr. ř. byla uložena povinnost zaplatit náhradu škody, přičemž takto bylo rozhodnuto o náhradě škody Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky a T. V.
3. Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 5 To 242/2018, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
5. V odůvodnění podaného dovolání uvedl, že naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. shledává v nesplnění podmínek stanovených zákonem pro uložení ochranného opatření. Předně vyzvedl, že trpí akutní ischemickou centrální mozkovou příhodou postihující frontotemporoparietookcipitální oblast včetně kůry v povodí arteria cerebri media, s pravostrannou hemiparézou a fatickou poruchou, v důsledku čehož není schopen číst, psát, vyjádřit se ke složitější problematice a na jednoduché otázky odpovídá pouze „jo“ a v zápětí „ne“ , nebo opačně. Tato skutečnost vyplynula i z vypracovaného znaleckého posudku MUDr. Jana Horčičky, v němž bylo konstatováno, že v době spáchání dotčených přečinů byly ovládací schopnosti odsouzeného podstatně sníženy asi na polovinu a jeho rozpoznávací schopnosti byly sníženy jen lehce, tj. nepodstatně. Dovolatel poznamenal, že tento posudek zcela jasně a bez důvodných pochybností neodpověděl na otázku, kdy a jakým způsobem je schopen odpovídat na položené otázky, potažmo v jakém rozsahu. Na tomto základě navrhnul vypracování revizního znaleckého posudku, což bylo nalézacím soudem zamítnuto. Ochranné léčení ve formě ústavní uložené soudem nalézacím se mu zdá být příliš přísné a nepřiměřené, neboť není člověkem agresivním, v rodině nemá nikoho, s kým by komunikoval, nikdo se o něj nestará a ochranné léčení mu doposud nebylo uloženo, a to ani ve formě ambulantní.
6. K dovolacímu důvodu podle §§265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2168/07, sp. zn. I. ÚS 394/97, sp. zn. II. ÚS 417/99, sp. zn. IV. ÚS 10/2002, předestřel, že si je vědom možnosti dovolacího soudu zasahovat do důkazního řízení jen ve výjimečných případech, zejména bylo-li řízení u nižších soudů zatíženo např. opomenutými důkazy, důkazy provedenými v rozporu s procesními předpisy, svévolným hodnocením důkazů provedeným bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního a logického základu. V návaznosti na zmíněné vytkl nalézacímu soudu, že vinu prokazuje a v odůvodnění odkazuje na jeho vyjádření ze dne 26. 7. 2017, z něhož je však zřejmé, že nerozuměl položeným otázkám, nečte, neumí se vyjádřit a v té době neměl ustanoveného obhájce, jinak řečeno, nemohl se hájit. Teprve po vyhotovení znaleckého posudku ze dne 3. 1. 2018 mu byl obhájce ustanoven. Další výtky dovolatele směřovaly proti tomu, že se v řízení nemohl vyjádřit k výpovědi znalce, čtení jeho posudku a k úředním záznamům o podání vysvětlení, přičemž dodal, že kývání hlavou nelze považovat za srozumění a chápání obsahu příslušných důkazů. Chybu rovněž spatřoval v tom, že se soud při své úvaze nezabýval potenciálním vyloučením jeho trestní odpovědnosti s ohledem na obsah již zmiňovaného znaleckého posudku.
7. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2018 , č. j. 5 To 242/2018-246, a rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21. 5. 2018, č. j. 1 T 29/2018-216, podle 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně k novému projednání, popřípadě podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl .
8. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství k tomuto dovolání.
III.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v první řadě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
10. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 5 To 242/2018, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dovolatel je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
14. Vzhledem ke zvolené argumentaci v dovolání je zřejmé, že dovolatel napadá správnost rozhodnutí o uložení ochranného opatření [ostatně s odkazem na §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. explicitně uvedl, že „při rozhodování o uložení ochranného opatření nebyly splněny podmínky stanovené zákonem“ ], lze tudíž usuzovat, že měl na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř.
15. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Předmětný dovolací důvod tak směřuje k nápravě vad spočívajících v nesprávném dovození splnění hmotněprávních podmínek při ukládání ochranných opatření, přičemž dovolací soud, obdobně, jak je tomu v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musí vycházet ze zjištěného skutkového stavu v rámci trestního řízení - výjimkou je pouze případ tzv. extrémního nesouladu. Jeho úkolem tak je zjistit, zda nebyla porušena hmotněprávní ustanovení při ukládání ochranného opatření v rámci již zjištěného skutkového stavu.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo dovolatele dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
17. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
18. Nejvyšší soud k dovolací argumentaci vztažené k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. konstatuje, že tato sice formálně deklaruje, že rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném hmotně právním posouzení, fakticky se však opírá o námitky ryze skutkové a procesní povahy. Dovolatel totiž soudu nalézacímu vytýká primárně nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění, což činí zejména odkazem na nesprávné hodnocení jeho výpovědi, z které nalézací soud vyvozuje, že v inkriminovanou dobu řídil svůj osobní automobil a srazil jim na přechodu poškozeného V. Uvádí zejména nezákonné užití jeho vyjádření ze dne 26. 7. 2017, jakožto důkazu (přestože toto jako důkaz užito nebylo), neboť u tohoto úkonu nebyl jeho obhájce, ačkoliv vzhledem k jeho zdravotnímu stavu se jednalo o případ nutné obhajoby. Avšak zpochybňuje nejen toto své vyjádření učiněné před provedením znaleckého posudku vypracovaného MUDr. Janem Horčičkou, ale i výslech, který byl prováděn již za přítomnosti obhájce. Tvrdí, že z výslechu konkrétně nevyplývá jeho doznání se k činu. Rovněž namítá, že neměl možnost se vyjádřit k výpovědi znalce, ke čtení znaleckého posudku nebo k úředním záznamům o podání vysvětlení osob. Prosazuje pak závěr, že mu nebylo jednoznačně prokázáno spáchání přečinů, jimiž byl uznán vinným. Právě z těchto skutkových a procesních námitek vyvozuje existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
19. Dovolatel tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení důkazů) a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností, nevznáší tak žádné konkrétní hmotně právní argumenty. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
20. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. dovolatel uplatňuje rovněž námitky primárně skutkového charakteru, přičemž takto formulované námitky nelze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit. Výhrady vůči uloženému ochrannému psychiatrickému ústavnímu léčení totiž zakládá na zpochybňování znaleckého posudku MUDr. Jana Horčičky, přičemž vyžaduje vypracování revizního znaleckého posudku. Pokud tedy jde o tuto námitku stran znaleckého posudku, resp. zamítnutí provedení revizního znaleckého posudku nalézacím soudem, je možné zmínit, že má, jak již bylo řečeno, základ ve skutkové rovině, dovolatel totiž předkládá vlastní hodnotící výklad tohoto posudku. Revizní znalecký posudek je ovšem třeba vypracovat ve chvíli, kdy není možné odstranit nejasnosti nebo neúplnosti původního znaleckého posudku prostřednictvím vysvětlení znalce, zpravidla jeho výslechem, jak o tom hovoří ustanovení §109 tr. ř. Lze konstatovat, že v projednávaném případě se znalec ve svém posudku k tázaným otázkám řádně a jasně vyjádřil a se všemi podstatnými náležitostmi se vypořádal, proto nezavdal pochybnosti soudu nalézacímu, aby nařídil vypracování revizního znaleckého posudku (srov. bod 15. rozsudku nalézacího soudu), jak navrhovala obhajoba. Nalézací soud řádně provedl veškeré potřebné důkazy a žádný neopomenul, i otázkou duševního stavu obviněného, potažmo skutkových podkladů pro posouzení podmínek pro uložení ochranného léčení se s dostatečnou péčí zabýval a nelze mu vytknout jeho závěry. Stran argumentace o uložení ochranného léčení v ústavní formě dovolatel uvádí, že toto se mu zdá být přísné a nepřiměřené. K tomu je na místě uvést, že nalézací soud se v rámci odůvodnění svého rozsudku náležitě věnoval podmínkám uložení ochranného ústavního psychiatrického léčení (srov. bod 13. jeho rozsudku), přičemž jeho závěry mají obsahové ukotvení v provedených důkazech. K výše zmíněnému je třeba opětovně dodat, že i ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. musí dovolací námitky směřovat proti nesprávnému užití příslušných hmotněprávních ustanovení o ukládání ochranných opatření. Nejvyššímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat skutková zjištění soudů nižších stupňů. Stručně řečeno, ani v rámci tohoto důvodu se zásadně nelze domáhat zrušení rozhodnutí na základě zpochybnění skutkového základu, z něhož soudy nižších stupňů vyvozují podmínky a důvody uložení ochranného léčení.
21. Jak již bylo výše naznačeno, Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání zasahuje do skutkových zjištění soudů nižších stupňů jen zcela výjimečně, jestliže je mezi nimi a provedenými důkazy dán extrémní nesoulad. O případy tzv. extrémního nesouladu se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (sp. zn. III. ÚS 177/04, sp. zn. IV. ÚS 570/03 a další).
22. Nejvyšší soud však konstatuje, že v nyní projednávané věci není dán žádný z výše uvedených případů extrémního nesouladu. K tomu lze alespoň ve stručnosti zmínit, že nalézací soud se otázkou pachatelství obviněného řádně zabýval (srov. bod 14. rozsudku nalézacího soudu), když své úvahy opřel o provedené důkazy, a to nejen o výpověď samotného dovolatele (provedenou v hlavním líčení), jejíž věrohodnost hodnotil v rámci vypracovaného znaleckého posudku MUDr. Jana Horčičky, neboť ta nestojí jako důkaz samostatně, ale koresponduje i s dalšími provedenými důkazy (zejména protokolem o ohledání motorového vozidla v kontextu odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika, výpovědí T. V. a úředním záznamem o podání vysvětlení A. Š.). Pouze na okraj lze doplnit, že se zřetelem k závěrům posudku znalce MUDr. Jana Horčičky zde nebyl dán důvod pro nevyvození trestní odpovědnosti obviněného z pohledu jeho příčetnosti (na základě zmíněného posudku lze činit spolehlivý závěr, že obviněný nejednal jako pachatel nepříčetný, jeho příčetnost byla toliko zmenšená). Lze pak dodat, jak již bylo shora zmíněno, že nalézací soud se rovněž dostatečně zabýval podmínkami uložení ochranného ústavního psychiatrického léčení, když si na základě provedeného dokazování a náležitého hodnocení provedených důkazů vytvořil patřičný skutkový základ pro takové rozhodnutí.
23. S přihlédnutím k výše uvedenému nutno shrnout, že soud prvního stupně, kterému především přísluší důkazy provádět a hodnotit a na tomto základě zjišťovat skutkový stav věci, si byl dobře vědom důkazní situace, provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl, jak hodnotil provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěl – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Soud druhého stupně se následně po provedeném přezkumu s jeho skutkovými i právními závěry ztotožnil.
24. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně, potvrzenými rozhodnutími soudu druhého stupně, na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry včetně otázky ochranného opatření) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Nadto lze dodat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
25. Na tomto místě je vhodné poukázat též na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
26. Stručně pak lze ještě doplnit, a to ve vztahu k námitkám obviněného, že se nemohl vyjádřit k výpovědi znalce, ke čtení znaleckého posudku nebo k úředním záznamům o podání vysvětlení osob, že vzhledem ke skutečnostem plynoucím ze znaleckého posudku znalce MUDr. Jana Horčičky, byl schopen účasti na trestním řízení a rovněž byl s jistým omezením (jehož si byl soud prvního stupně vědom a přizpůsobil mu vedení hlavního líčení) schopen chápat jeho smysl, přičemž k ochraně jeho obhajovacích práv mu byla ustanovena obhájkyně, která byla stejně jako obviněný účastna při hlavním líčení. Soud prvního stupně přitom v rámci hlavního líčení obviněnému, resp. jeho obhájkyni, poskytl patřičný prostor pro uplatnění obhajovacích práv, včetně možnosti klást otázky vyslýchaným osobám a vyjádřit se k jednotlivým důkazům. Nelze tudíž ani v tomto směru konstatovat, že by došlo k porušení práv obhajoby a tím porušení pravidel spravedlivého procesu.
27. Činí-li dovolatel za této situace kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v rozhodnutích soudů nižších stupňů a výlučně z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak nutno opětovně zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného důvodu (i jiných důvodů) dovolání irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož „právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.“
28. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. pak Nejvyšší soud uvádí, že rozhodl-li v posuzované věci odvolací soud po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a předcházejícího řízení, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé alternativě [tj. byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.]. S ohledem na výše uvedené ovšem nutno konstatovat, že za situace, kdy námitky obviněného nenaplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nebylo možno podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., nemohl být dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. naplněn ani v jeho druhé alternativě.
29. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud doplňuje, že podmínkou uložení ochranného léčení ústavního podle §99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku je, že „ pachatel trestný čin spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný“ , tudíž soud musí zkoumat dvě hlediska, těmi jsou duševní porucha a nebezpečnost pobytu pachatele na svobodě. Jak vyplynulo ze znaleckého posudku MUDr. Jana Horčičky, dovolatel se shora popsané trestné činnosti dopustil ve stavu vyvolaném duševní poruchou. Správně přitom soudy nižších stupňů shledaly (mimo jiné opět na podkladě zmíněného znaleckého posudku), že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Jednotlivé jimi zjištěné skutečnosti současně ve svém komplexu svědčí o správnosti uložení ochranného léčení ve formě ústavní, neboť ambulantní forma, vzhledem k poruše, kterou dovolatel trpí, není zjevně dostačující. V rámci jejího hodnocení totiž bylo třeba přihlédnout ke skutečnostem, které vyplynuly jak ze znaleckého zkoumání, tak z výpovědi obviněného. Přestože demence a afázie jsou neléčitelné, je nutné za pomocí léčby působit na dovolatele a tím tlumit jeho impulzivitu, rovněž sledovat vývoj jeho duševní poruchy a adekvátně na něj reagovat. Předmětná situace je umocněna tím, že obviněný nenavštěvuje lékaře a je zcela zjevné, že u něj absentuje jakýkoliv náhled na potřebnost léčby, a to i přes její nezbytnost. Nedostatečnost ambulantní formy ochranného léčení vyplývá jak ze sdělení obviněného u hlavního líčení, že lékaře navštěvovat nebude, tak z jeho skutečného postoje, kdy k provedení znaleckého vyšetření musel být předveden. Lze uzavřít, že nalézací soud v rámci svých úvah o přiměřenosti sledoval nejen zájem na ochraně společnosti, ale také zájem na ochraně samotného dovolatele prostřednictvím zajištění potřebné odborné pomoci v jeho tíživé situaci (srov. bod 20. rozsudku nalézacího soudu).
30. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem v §265b tr. ř., rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 3. 2019
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu