ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1179.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1179/2019-542
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 9. 10. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné D. Č. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2019, sp. zn. 8 To 469/2018, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 52/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné D. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2018, č. j. 88 T 52/2018-482, byla obviněná uznána vinnou přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a odsouzena podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dvacet čtyři měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyřiceti osmi měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku jí bylo dále uloženo, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedeného přečinu v podstatě tím, že s již pravomocně odsouzenou M. P., po vzájemné domluvě využily zjevné psychické nemoci poškozené Z. K., její naivity, důvěřivosti a ovlivnitelnosti pramenící z psychické poruchy a dne 10. 9. 2014 na pobočce Č. p., na poště XY, obviněná od poškozené pod legendou ověření podpisu, aby se mohla prodat její dosud neprodejná chata a pozemek nacházející se v katastrálním území XY, vylákala její podpis, kdy ve skutečnosti se jednalo o podpisy na smlouvě o prodeji chaty a pozemku a na příjmových pokladních dokladech, které jí cíleně podvodně podstrčila. Poškozená tak nevědomky prodala pozemek a chatu třetí osobě, M. P., kdy podle smlouvy a příjmových pokladních dokladů měla při podpisu smlouvy dne 10. 9. 2014 obdržet v hotovosti 165 500 Kč a následně dne 30. 9. 2014 částku 284 500 Kč, celkem tedy 450 000 Kč, aniž by ve skutečnosti nějaké peníze od M. P. obdržela, a ta se tak stala majitelkou chaty a pozemku, kdy dne 10. 9. 2014 podala M. P. na Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, "Návrh na vklad práva do katastru nemovitostí podle §14 zákona č. 256/2013 Sb.", kterým navrhovala vklad vlastnického práva k uvedeným pozemkům pro M. P., návrh byl zaregistrován dne 10. 9. 2014, zápis proveden dne 22. 10. 2014 pod č. j. V-9176/2014-702, s právními účinky zápisu ke dni 10. 9. 2014.
Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 2. 2019, č. j. 8 To 469/2018-513, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkla orgánům činným v trestním řízení, že objasňovaly pouze okolnosti svědčící v její neprospěch a nezabývaly se jejími argumenty a námitkami. Byla také porušena zásada in dubio pro reo. Soud se nevypořádal se zjevným rozporem ve výpovědích svědků a za nadbytečný považoval opětovný výslech svědka M. R., který byl podle názoru obhajoby nutný. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by se dopustila projednávaného skutku a ani její úmysl poškodit a podvést poškozenou. Ohledně prodeje chaty se nijak neangažovala a její jediné zapojení do celé věci bylo při ověřování podpisů na poště. Veškerou činnost související s podpisem činila v dobré víře ve schopnost poškozené rozeznat následky svého jednání a nevěděla, že poškozená trpí závažným psychickým onemocněním. Dále namítla, že jí byla uložena povinnost nahradit škodu, a to přesto, že v příčinné souvislosti s jejím jednáním poškozené žádná škoda nevznikla a sama nezískala žádný prospěch.
Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a zprostil ji obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněné uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací námitky obviněné směřují výhradně proti skutkovým zjištěním, rozsahu dokazování a hodnocení důkazů soudy obou stupňů a jsou tedy námitkami, které obsahově neodpovídají jí uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jinému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Tento dovolací důvod nejsou s to naplnit ani námitky obviněné, kterými brojí proti prokázání naplnění objektivní a subjektivní stránky přečinu podvodu. Formálně by sice tyto námitky mohly být pod obviněnou uplatněný dovolací důvod podřaditelné, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, neboť obviněná je založila na vlastní verzi průběhu skutkového děje, který je však diametrálně odlišný od skutkových zjištění soudu prvního stupně. Rovněž námitka obviněné, že v příčinné souvislosti s jejím jednáním nevznikla poškozené škoda, je postavena na skutkovém základě vlastní verze obhajoby a nelze ji pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. podřadit. Navíc je namístě zdůraznit, že poškozená o nemovitost přišla bez adekvátní kompenzace a podle skutkových zjištění soudů jí škoda vznikla právě v důsledku společného jednání obviněné a již odsouzené M. P.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Následně soudy pečlivě hodnotily důkazy, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. K námitce obviněné, že soud prvního stupně v řízení neprovedl opakovaný výslech svědka M. R. je namístě uvést, že se v tomto případě nejedná o tzv. opomenutý důkaz. Soud prvního stupně se s důkazním návrhem obviněné dostatečně vypořádal (odst. 25 rozsudku soudu prvního stupně) a odůvodnil, proč provedení tohoto důkazu považoval za nadbytečné. Obhajoba obviněné byla spolehlivě vyvrácena především výpověďmi poškozené Z. K., odsouzené M. P., přičemž tyto korespondují i s dalšími výpověďmi svědků Z. K. a M. R. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněná žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, ani nenamítla (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006).
Ve světle výše uvedeného nemůže ani námitka obviněné stran neuplatnění zásady in dubio pro reo naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Skutkové námitky obviněné nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud rovněž doplňuje, že obviněná v dovolání převážně opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení a z odvolání, se kterou se soudy prvního a druhého stupně již vypořádaly a Nejvyšší soud se s jejich argumentací plně ztotožnil.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 5. 2. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 18. 9. 2019 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 10. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu