ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1216.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1216/2019-367
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 9. 10. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného K. H. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 3 To 169/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 13/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 8. 4. 2019, č. j. 17 T 13/2019-256, byl obviněný uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 6 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil tím, že od přesně nezjištěné doby, nejméně však od roku 2002 do 15.45 hodin dne 8. 9. 2018 v obci XY č. p. XY, okr. Znojmo, v rodinném domku, týral svojí matku poškozenou A. H., když ji opakovaně v pravidelných i nepravidelných intervalech a se stále zvyšující četností a v poslední době téměř denně, verbálně urážel nadávkami "jsi stará kurva", vyhrožoval jí zabitím slovy "zabiju tě jako psa, ještě něco zažiješ, než chcípneš, chci vidět jak chcípáš", přičemž své výhrůžky někdy zdůrazňoval máváním nože před ní, dále ji fyzicky napadal údery pěstí do obličeje, také jí kopal po celém těle a v jednom případě, když kolem něho procházela, ji bezdůvodně kopl do hýždí, přičemž v několika případech musela poškozená z obavy o svůj život a zdraví utéct z domku a vyhledat pomoc u sousedů, kdy při posledním incidentu dne 8. 9. 2018 musela v jejich společně obývaném domě zakročit policejní hlídka, neboť poškozená měla opět obavu o svůj život z důvodu vulgárních nadávek a vyhrožování zabitím, kdy obžalovaný naznačoval údery pěstí i kopy nohou, kdy zároveň mával poškozené před obličejem kabelem od TV o délce cca 1,5 m a snažil se ji udeřit, přičemž poté si z kuchyně vzal ještě kuchyňský nůž s čepelí o délce 14,5 cm a šířce 2,5 cm, s nímž poškozené hrozil.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 5. 2019, č. j. 3 To 169/2019-295, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání. Přestože výslovně neuvedl dovolací důvod, o který dovolání opírá, v textu doslovně citoval znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a lze tedy konstatovat, že jej podal z uvedeného dovolacího důvodu. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že soudy vzaly za prokázaná skutková zjištění, která vyplývají pouze ze zprostředkovaných svědeckých výpovědí. V řízení opakovaně namítal, že se projednávaného činu nedopustil a jediným přímým důkazem je výpověď poškozené. Bylo prokázáno, že vztahy mezi ním a poškozenou byly dlouhodobě špatné a docházelo ke konfliktům, což nikdy nepopíral, avšak má za to, že soud dostatečně nezohlednil argumenty obhajoby. Poškozená si před začátkem trestního řízení na jeho chování nikomu nestěžovala, neobrátila se na policii, ani nevyhledala lékařské ošetření. Svědci se o uvedeném jednání dozvěděli až zprostředkovaně od poškozené, což mělo ovlivnit důkazní hodnotu jejich výpovědí. Dále s poukazem na judikaturu stran svědectví z doslechu namítl, že výpověď poškozené ve spojení se znaleckým posudkem nepostačuje k jeho odsouzení za předmětný zločin. Soudu prvního stupně rovněž vytkl spekulaci stran potíží poškozené v oblasti břicha, kdy tyto mohly být ve skutečnosti způsobeny i zdravotními problémy poškozené zapříčiněnými její životosprávou. Soud nepostupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo, přičemž dospěl k závěrům pro něj nepříznivějším, které jsou v rozporu s důkazy. Nebylo prokázáno, že by se kdy dopustil fyzického útoku vůči poškozené, či že by jí hrozil kuchyňským nožem. Pokud by soud prvního stupně vycházel z provedených důkazů, pak by jeho jednání ze dne 8. 9. 2018 v krajním případě mohlo být kvalifikováno jako přečin nebezpečného vyhrožování ve smyslu §353 tr. zákoníku.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby jej sám zprostil obžaloby v celém rozsahu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného sdělil, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný v dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky zločinu, za který byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Procesní námitky, kterými směřuje do provedeného dokazování, především pak námitky proti věrohodnosti poškozené, stejně jako námitky proti důkazní hodnotě výpovědí dalších svědků, jsou námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Ačkoli obviněný mj. namítl, že jeho jednání mělo být s ohledem na provedené důkazy kvalifikováno spíše jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 tr. zákoníku, tuto námitku postavil výhradně na vlastní verzi skutkového děje, která je však diametrálně odlišná od skutkových závěrů učiněných soudy. Formálně by tedy tato námitka byla s to naplnit uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a proto ji pod tento dovolací důvod nelze podřadit.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. V hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně, které následně potvrdil i soud odvolací, nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní. Zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle §2 odst. 6 tr. ř. soud pečlivě hodnotil, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla vyvrácena především výpovědí poškozené A. H., která byla dále podpořena výpověďmi svědků J. K., M. Z., E. D., J. R. i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie znalkyně PhDr. Marcely Langové-Šindelářové. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněný žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006). Ani námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo nemůže ve světle výše uvedeného naplnit zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Námitky obviněného se tak zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud rovněž doplňuje, že obviněný v dovolání převážně opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení a z odvolání, se kterou se soudy prvního a druhého stupně již vypořádaly a Nejvyšší soud se s jejich argumentací plně ztotožnil.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 10. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu