ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.293.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 293/2019-2595
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 27. 3. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného A. C. , nar. XY v XY, bytem XY, okres Kroměříž, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 1 To 67/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 5/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. C. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 24. 8. 2018, č. j. 68 T 5/2015-2353, byl obviněný A. C. uznán vinným v bodech I. 1) – 7), II. 1) – 2) přečinem kuplířství podle §189 odst. 1 alinea první, alinea druhá tr. zákoníku, v bodě III. zločinem obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinem podávání alkoholu dítěti podle §204 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §168 odst. 3, §58 odst. 1, odst. 3 písm. c), §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest v celkové výši 500 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl stanoven pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nevykonal, náhradní trest odnětí svobody na pět měsíců. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to finančních částek uvedených ve výroku rozsudku. Naproti tomu byl podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro další skutky, ve kterých obžaloba spatřovala zločin obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku a přečiny ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, podávání alkoholu dítěti podle §204 tr. zákoníku, kuplířství podle §169 odst. 1 alinea první, alinea druhá tr. zákoníku. Zproštěná část není předmětem přezkumu v dovolacím řízení. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině, trestu v bodech II., III. a IV. i o zproštění obžaloby A. Č., což také není předmětem přezkumu v dovolacím řízení.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný přečinu kuplířství dopustil v podstatě tím, že:
v bodě I) v přesně nezjištěnou dobu v letech 2006 až 2014 v místě sídla družstva P., na adrese XY, XY, okres Kroměříž, v Penzionu V. K., zejména pro své obchodní partnery a známé pořádal večírky za stanovenou částku nejméně 12 000 Kč za osobu, při kterých pozvaným poskytovaly sexuální služby najaté ženy, které sjednával sám a rovněž cestou neveřejné části webových stránek XY, a to za účelem provozování prostituce v úmyslu z této kořistit a získat tak pro sebe majetkový prospěch, kdy se jednalo o poškozené K. T. (roz. T.), J. V., V. J., K. S., K. B., I. T. a T. S., které po různou dobu v rámci uvedeného období dobrovolně, opakovaně, v různém počtu případů, po požití nabízeného a volně dostupného alkoholu poskytovaly sexuální služby mužům, a také obviněnému, kdy za jednu noc poskytnutých sexuálních služeb obdržely od obviněného odměnu v rozmezí od 1 000 Kč do 3 000 Kč, přičemž z trestné činnosti získal obviněný blíže nezjištěné množství finančních prostředků.
V bodě II) na shodném místě, za stejných okolností, podmínek a účelem jako v bodě I), ovšem společně s A. Č. v přesně nezjištěnou dobu v letech 2009 až 2012 v úmyslu kořistit z prostituce a získat tak pro sebe majetkový prospěch sjednávali k tomuto účelu poškozené V. M. a A. N., které v uvedeném období dobrovolně poskytovaly sexuální služby mužům a také obviněnému, za což od obviněného prostřednictvím A. Č. obdržely za jednu noc poskytnutých sexuálních služeb odměnu ve výši 3 000 Kč, přičemž z trestné činnosti získali obviněný a A. Č. blíže nezjištěné množství finančních prostředků.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 12. 2018, č. j. 1 To 67/2018-2459, částečně zrušil napadený rozsudek ve výrocích o vině pod body III. a též IV. ad 3), který se týkal jen A. Č., ve výrocích o trestech, a znovu rozhodl tak, že obviněného při nepatrném upřesnění skutkového děje uznal v bodě III. vinným zločinem obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a odsoudil jej podle §168 odst. 3, §58 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku mu uložil peněžitý trest v celkové výši 500 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu stanovil pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nevykonal, náhradní trest odnětí svobody na pět měsíců. Současně rozhodl o vině A. Č. v bodech III. a IV. 3) a trestu.
Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně se obviněný uvedených trestných činů v bodě III. dopustil v podstatě tím, že společně s A. Č. v přesně nezjištěnou dobu od léta 2010 do 15. 4. 2011 v místě sídla družstva P., na adrese XY, XY, okres Kroměříž, v Penzionu V. K., zejména pro své obchodní partnery a známé pořádali večírky za stanovenou částku nejméně 12 000 Kč za osobu, při kterých pozvaným poskytovaly služby najaté ženy, které zjednávali sami a rovněž cestou neveřejné části webových stránek www.penzionkostelany.cz , a to za účelem provozování prostituce v úmyslu z této kořistit a získat tak pro sebe majetkový prospěch, přičemž takto zlákali a zjednali M. C., nar. XY, která dobrovolně po požití alkoholu, který jí obvinění poskytli, v přesně nezjištěném množství případů poskytovala sexuální služby mužům, za které jí pak ráno vyplatila obviněná A. Č. pevně stanovenou částku 3 000 Kč a celkově tak obdržela řádově desetitisíce korun, přičemž obviněný i A. Č. věděli, že M. C. je osobou mladší osmnácti let, a z trestné činnosti získali blíže nezjištěné množství finančních prostředků.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájců dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že nebylo prokázáno, že by sám či společně s A. Č. nabízel dívkám možnost za předem stanovených podmínek v penzionu „pracovat“. Neuzavřeli žádnou dohodu, jejímž obsahem je provozování prostituce. Tato otázka měla být přitom zjišťována jako zásadní, tedy zda existovala dohoda o úplatě. Ani v jednom případě nebylo spolehlivě prokázáno, že by dívky tak činily na popud, návod či z jeho donucení. Dívky navštěvovaly podnik z vlastního rozhodnutí, za účelem zábavy a nikoliv na objednávku či na základě dohody o odměně. Toto jednání se navíc vztahuje na subjekt projevující zájem o služby a na druhé straně na takový subjekt, který na nabídku přistoupí. Jedná se tak o dvoustranný občanskoprávní vztah, jehož obsah a důsledek nemohou být bez dalšího přičitatelné třetí osobě. Odkázal též na odvolací námitky s tím, že bylo porušeno právo rovnosti účastníků. Dále namítl řadu procesních vad v postupu orgánů činných v trestním řízení, čímž bylo porušeno jeho právo na obhajobu. Jeho jednání nenaplnilo znaky trestných činů kladených mu za vinu. Při úvahách o trestu nebylo přihlédnuto k délce řízení.
Další část dovolání směřuje výlučně do skutku v bodě III. Za stěžejní považuje, zda věděl kolik let je poškozené M. C. Poukázal přitom na její výpověď z hlavního líčení, a pokud soudy ji vyhodnotily jako usvědčující důkaz, pak nastolily extrémní rozpor mezi obsahem důkazu a jeho hodnocením. Obžaloba je neurčitá, neboť z ní není jasné, čím byla ohrožena výchova dítěte, tedy poškozené M. C., a s jakými následky mělo být ohrožení spojeno, když tato se měla živit prostitucí již v dřívější době. Nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním a tvrzeným vzniklým následkem. Skutkové závěry soudu nejsou v tomto bodě správné s ohledem na výpověď M. C. Došlo k porušení práva na spravedlivý proces a k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení jeho jednání. Dále namítl existenci tzv. opomenutých důkazů, neboť nebyly vyžádány znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví pediatrie či sexuologie, z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, z oboru grafologie, nebyly vyhodnoceny kamerové záznamy z penzionu V. K. K těmto důkazům dodal, že i když nebyly některé z nich výslovně navrženy, má soud podle §2 odst. 5 tr. ř. povinnost doplnit dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. písm. l) tr. ř. spatřuje v tom, že vytýkaná pochybení mohl a měl napravit odvolací soud, avšak tak neučinil.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotněprávní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněného směřující do skutkových zjištění soudů a námitky procesní co do rozsahu provedeného dokazování, způsobu jeho provádění, do hodnocení důkazů a průběhu trestního řízení, jsou procesními a skutkovými námitkami, které obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, ani jiným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 tr. ř. Svými námitkami se obviněný snaží nastínit vlastní verzi skutkového děje, který by vyzníval v jeho prospěch a zároveň zpochybňuje skutková zjištění vyplývající z provedeného dokazování. Ačkoli obviněný ve svém dovolání mj. namítl, že svým jednáním nenaplnil objektivní a subjektivní stránku trestných činů, tuto námitku formuloval značně obecně a postavil ji výhradně na své vlastní verzi skutkového děje, která je však odlišná od skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Tato námitka by tedy formálně byla s to naplnit uplatněný dovolací důvod, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a proto ji pod tento dovolací důvod nelze podřadit.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Nejvyšší soud v hodnocení důkazů neshledal žádné rozpory, natož extrémní. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů. Odvolací soud pak případné drobné nedostatky rozsudku soudu prvního stupně svým rozhodnutím napravil. Tomuto zásahu odvolacího soudu přitom nelze nic vytknout, neboť v návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena především výpověďmi spoluobviněné A. Č., dále svědkyň K. B., I. T., T. S., V. M., A. N., K. T., roz. T., J. V., V. J. a dalších svědků, jakož i listinnými důkazy, a to zejména fotokopiemi webových stránek XY, fotokopiemi stránek žlutého záznamníku a fotografiemi dívek zajištěnými v počítači obviněného. Je na místě poznamenat, že soudy obou stupňů v odůvodněních svých rozhodnutí velmi podrobně jednotlivé důkazy rozebraly a hodnotily. Důsledně se zabývaly výpovědí svědkyně M. C., věrohodností její výpovědi v hlavním líčení v porovnání s její výpovědí z přípravného řízení a logicky odůvodnily, jaká skutková zjištění lze z těchto výpovědí učinit, a které části tvrzení mohou být pro ně podkladem. Nelze přisvědčit námitce obviněného stran tzv. opomenutých důkazů. Odvolací soud se s důkazními návrhy vypořádal (odst. 18 rozsudku odvolacího soudu). V tomto směru lze s poukazem na ústavněprávní rovinu námitky (neboť tuto námitku nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod) poukázat na již delší dobu ustálenou judikaturu (např. nálezy ÚS ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 32/95 nebo ze dne 24. 3. 1998, sp. zn. II. ÚS 122/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05), ze které vyplývá, že soudy nejsou povinny vyhovět všem návrhům účastníků řízení a naopak sám soud musí rozhodnout o tom, jakými důkazními prostředky bude objasňovat okolnosti, které jsou důležité pro náležité zjištění skutečného stavu věci a pro správné posouzení viny či neviny obviněného. Pokud tedy odvolací soud dospěl v projednávaném případě k závěru, že rozsah provedených důkazů je postačující pro spolehlivé rozhodnutí ve věci a s důkazy navrženými obviněným se řádně vypořádal, pak postupoval v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Pokud poté obviněný konstatoval, že nebyly-li některé důkazy výslovně navrženy, měl soud podle §2 odst. 5 tr. ř. povinnost doplnit dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, pak nezbývá něž konstatovat, že soudy provedly všechny důkazy, které byly nezbytné pro rozhodnutí ve věci, na základě nich pak také rozhodly. Lze tedy zhodnotit, že rozsah dokazování je úplný a pokud soudy neshledaly, že je dokazování třeba doplnit, nelze v tomto postupu shledat porušení §2 odst. 5 tr. ř. Nad rámec uvedeného je třeba doplnit, že obviněný uplatnil v dovolání shodné námitky jak již v odvolání, přičemž se s nimi odvolací soud v dostatečné míře vypořádal a Nejvyšší soud se s jeho závěry plně ztotožňuje. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal existenci žádného, natož extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde důvodu k zásahu do skutkových zjištění a Nejvyšší soud vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a jak jej s menším upřesněním akceptoval i soud druhého stupně.
Námitka obviněného stran nepřiměřenosti trestu není námitkou, která by byla s to naplnit uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1135/2016). Obiter dictum je však namístě poznamenat, že uložený trest nelze považovat za nepřiměřeně přísný, přičemž s ohledem na rozsah trestné činnosti, okolnosti případu, osobu obviněného i délku trestního řízení je zjevné, že soudy obou stupňů zohlednily i obviněným namítané okolnosti a náležitě v jeho prospěch je promítly do výše trestu.
Pokud jde o odkaz obviněného na obsah jeho odvolání, Nejvyšší soud připomíná, že se v dovolacím řízení může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Z těchto důvodů je bezpředmětný odkaz obviněného na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož řádný opravný prostředek obviněného nebyl zamítnut ani odmítnut, tento dovolací důvod nebyl uplatněn přiléhavě a tudíž tato obecná námitka obviněného se míjí s uplatněným dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 3. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu