ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.33.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 33/2019-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. 1. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. M. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 67 To 212/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 69/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 5. 2018, č. j. 7 T 69/2017-765, byl obviněný J. M. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen za tento přečin a sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za který byl pravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 2 T 140/2015, podle §209 odst. 3, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1, 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let a současně mu byla uložena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil a možností nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. Současně byl zrušen výrok o trestu z uvedené sbíhající se trestní věci.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že dne 6. 12. 2012 v XY, ul. XY, v sídle poškozené společnosti Pražská plynárenská, a. s., vystupujíc jako rada Ekonomické sekce Ambasády Konžské demokratické republiky prostřednictvím J. D., uzavřel smlouvu č. 0321121241, ačkoliv věděl, že již není zaměstnancem Velvyslanectví Konžské demokratické republiky a tento úřad nežádá o zřízení nového odběrného místa, přičemž jmenovanému den předtím předal plnou moc a souhlas manželů J. a H. J., jako vlastníků domu na adrese XY, XY s umístěním odběrného místa v tomto domě ve prospěch uvedeného úřadu, na základě čehož umožnil, aby byl rodině J. na uvedenou adresu dodáván zemní plyn až do 14. 7. 2015, kdy došlo k ukončení smlouvy z důvodu neplacení faktur, čímž způsobil uvedené poškozené společnosti celkovou škodu ve výši 286 667 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 8. 2018, č. j. 67 To 212/2018-805, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů se nevypořádaly s otázkou motivu a subjektivní stránky. Zpochybnil věrohodnost svědka J. J. a uvedl, že to byl právě tento svědek, kdo se dopustil projednávaného skutku, přičemž jeho motivem bylo vypomoci své rodině. Dále namítl porušení zásady in dubio pro reo. Soudy obou stupňů hodnotily důkazy v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž veškeré důkazy hodnotily výlučně v jeho neprospěch. Soud prvního stupně pochybil i v tom, že svědka J. J. nechal vyslechnout dožádaným soudem.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací námitky obviněného směřují výhradně proti skutkovým zjištěním, hodnocení důkazů a způsobu provádění důkazů soudy obou stupňů. Svými námitkami se obviněný snaží nastínit vlastní verzi skutkového děje, který by vyzníval v jeho prospěch a zároveň zpochybňuje skutková zjištění vyplývající z provedeného dokazování. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Ačkoli obviněný mj. namítl, že se soudy nevypořádaly s otázkou subjektivní stránky, tuto námitku postavil výhradně na vlastní verzi skutkového děje, která je však diametrálně odlišná od skutkových závěrů učiněných soudy. Formálně by tedy tato námitka byla s to naplnit uplatněný dovolací důvod, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a proto ji pod tento dovolací důvod nelze podřadit. S ohledem na uvedené nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit ani námitku obviněného, že se soudy nezabývaly absencí jeho motivu uvedený čin spáchat, neboť tato námitka rovněž vychází z jeho vlastní verze skutkového děje.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena výpověďmi svědků J. D., J. J., M. K., znaleckými posudky a listinnými důkazy. Je na místě poznamenat, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí jednotlivé důkazy velmi podrobně rozebral a hodnotil a nelze přisvědčit námitce obviněného, že by hodnocení důkazů bylo provedeno v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů. Navíc obviněný uplatnil v dovolání prakticky shodné námitky, jak v odvolání, a s těmito se spolehlivě vypořádal odvolací soud. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněný žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006). Ani námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Námitky obviněného, kterými brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 1. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu