ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.480.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 480/2019-358
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 24. 4. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. Ř. , nar. XY v XY, bytem XY, okres Kolín, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 9 To 364/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 4 T 79/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ř. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 24. 10. 2018, č. j. 4 T 79/2018-290, byl obviněný uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §146 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 tr. zákoníku (správně §81 odst. 1 tr. zákoníku) a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle §82 odst. 2 a §48 odst. 4 tr. zákoníku mu byla dále uložena přiměřená povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených přečinů v podstatě tím, že dne 24. 8. 2017 kolem 21:00 hod. v restauraci XY v obci XY, okres Kolín, po předchozí slovní rozepři udeřil nejméně jednou ranou pěstí do oblasti levého oka poškozeného P. L., a to za přítomnosti více než dvou osob, čímž mu způsobil zlomeninu vnitřní stěny levé očnice s vpáčením kostních úlomků do dutiny kosti čichové s částečným výhřezem vnitřního přímého očního svalu, krevní výron v oblasti levé očnice a další poranění, kdy podstatné omezení v běžném způsobu života poškozeného (dvojité vidění, bolestivost, dodržování klidového režimu) a doba léčení trvala déle než jeden týden.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a poškozený odvoláními, která Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. 12. 2018, č. j. 9 To 364/2018-325, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soud nesprávně vyhodnotil jednotlivé důkazy, nepřipustil provedení navrhovaných důkazů a nebylo zdokumentováno skutečné prostředí v době, kdy se událost stala. Zopakoval svoji verzi průběhu skutkového děje. Ke zraněním poškozeného mohlo dojít i mimo kiosek, zejména když v okolí po setmění může člověk vracející se v podnapilém stavu lehce upadnout. Výpovědi poškozeného a jeho družky nejsou pravdivé. Zranění si poškozený mohl přivodit i cestou domů, přičemž znalec nevyloučil, že tato zranění mohla být způsobena i ženou. Žádný ze svědků si zranění poškozeného nevšiml. Ve věci je řada rozporů, soudy se nevypořádaly dostatečně s jeho námitkami a porušily zásadu in dubio pro reo.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal věc soudu prvního stupně v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, s doporučením provést navrhované důkazy.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by skutek zjištěný soudy nevykazoval znaky přečinů, za které byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně proti hodnocení důkazů a rozsahu dokazování, přičemž se snaží nastínit vlastní verzi průběhu skutkového děje. Obviněný tak v dovolání neuplatnil žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soud si vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soud hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování, přičemž odvolací soud tyto závěry potvrdil. Obhajoba obviněného byla vyvrácena především výpovědí poškozeného P. L. a částečně i výpovědí svědkyně E. P. T. a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, znalce MUDr. Pavla Toupalíka, Ph. D. Soud prvního stupně se přitom řádně vypořádal s rozpory v jednotlivých výpovědích a Nejvyšší soud se s jeho závěry plně ztotožnil (srov. str. 6-8, odst. 15-21). Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněný žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006).
Ani námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo pak nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudů se tak na základě výše uvedeného zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že obviněný ve svém dovolání do značné míry opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení i z odvolání, se kterou se soudy prvního a druhého stupně již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí a Nejvyšší soud se s jejich argumentací plně ztotožnil.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 4. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu