ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.879.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 879/2019-271
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Angyalossy, Ph. D., a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Michala Mikláše rozhodl dne 29. 10. 2019 ve veřejném zasedání o dovolání obviněného M. Š. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 9 To 344/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 2 T 52/2018, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2019, č. j. 9 To 344/2018-203, a to v části, v níž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o náhradě škody vůči poškozené České poště, s. p., se sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1, IČ: 47114983, a současně rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 4. 9. 2018, č. j. 2 T 52/2018-170, ve výroku o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř., jímž byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené České poště, s. p., škodu ve výši 800 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 800 000 Kč od 14. 5. 2018 do zaplacení, a ve výroku podle §229 odst. 2 tr. ř., jímž byla poškozená Česká pošta, s. p., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265m odst. 2 tr. ř. s přiměřeným užitím §265 tr. ř. a podle §228 odst. 1 tr. ř. se obviněnému ukládá , aby poškozené České poště, s. p., se sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1, IČ: 47114983, nahradil majetkovou škodu ve výši 800 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 800 000 Kč od 14. 5. 2018 do zaplacení.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. se poškozená Česká pošta, s. p., odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 4. 9. 2018, č. j. 2 T 52/2018-170, byl obviněný uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené České poště, s. p., škodu ve výši 800 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 800 000 Kč od 14. 5. 2018 do zaplacení, a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Česká pošta, s. p., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že dne 9. 1. 2017 v XY, okres Beroun, uzavřel jako jednatel společnosti G. F. C., s poškozenou Českou poštou, s. p., Smlouvu o zajištění služeb pro Českou poštu, s. p., číslo 2017/0423 s platností od 1. 4. 2017 spočívající v provozování a vedení pobočky Pošta Partner XY na adrese XY, přičemž v přesně nezjištěné době od začátku měsíce října 2017 do 15. 11. 2017 si postupně přisvojil bez vědomí poškozené k tomuto účelu svěřenou finanční hotovost v celkové výši 888 720 Kč, kterou v rozporu s uzavřenou smlouvou a tedy v rozporu s účelem jejího svěření poškozené neodvedl, ponechal si ji a naložil s ní nezjištěným způsobem, čímž způsobil poškozené škodu ve výši 888 720 Kč, z níž pak dne 16. 11. 2017 v návaznosti na provedenou kontrolu a uznání závazku s náhradou škody dne 15. 11. 2017 uhradil částku ve výši 88 720 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 2. 2019, č. j. 9 To 344/2018-203, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. s odkazem na občanskoprávní judikaturu namítl, že ačkoliv se nemohl účastnit veřejného zasedání u odvolacího soudu z důvodu předem oznámených akutních zdravotních problémů, odvolací soud jednal a jeho odvolání zamítl. Tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, resp. jeho právo být přítomen veřejnému zasedání. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že v rámci celého trestního řízení nebyl předložen ani jeden přímý důkaz, který by prokazoval jeho vinu. Soudy vycházely pouze ze spekulací. Došlo též k porušení zásady in dubio pro reo, neboť se nepodařilo vyvrátit pochybnosti o tom, že by tento skutek spáchal právě on. V neposlední řadě namítl, že z rozhodnutí soudů obou stupňů není zřejmé, z jakého důvodu byla přiznána náhrada škody v uvedené výši včetně úroků z prodlení ve výši 8,5 % p. a. a právě od 14. 5. 2018 do zaplacení. Není zde jediného důvodu, aby bylo přiznáno též příslušenství této pohledávky, navíc od data, které není nikde v rozhodnutí zdůvodněno.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby byla věc přikázána soudu prvního stupně, pokud k vadě došlo již u toho soudu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a k námitce vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že obviněný svoji neúčast včas a akceptovatelnými důvody neomluvil, byť tak učinit nepochybně mohl. Postup odvolacího soudu, který konal veřejné zasedání i bez přítomnosti obviněného, nebyl zásahem do práva obviněného podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Obviněný byl o konání veřejného zasedání vyrozuměn, nikoli předvolán, předseda senátu tedy nepovažoval jeho účast u veřejného zasedání za nezbytnou. K veřejnému zasedání se obviněný nedostavil, svou neúčast dopředu řádně neomluvil, když zaslal až bezprostředně před konáním veřejného zasedání e-mailem bez ověřeného elektronického podpisu sdělení, že žádá o odročení jednání z důvodu zranění z předchozího dne. Tuto žádost nedoložil žádnou listinou, ze které by bylo možno dovodit, že je skutečně neschopen účasti u veřejného zasedání. Odvolací soud tedy správně na požadavek k odročení veřejného zasedání nepřistoupil. Upozornil rovněž na přístup obviněného k jeho účasti na úkonech v předchozím průběhu trestního řízení. Tato námitka je zjevně neopodstatněná. K námitkám vztahujícím se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že směřují do oblasti skutkových zjištění a jsou zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. S odkazem na judikaturu a požadavek poškozené na přiznání i úroku z prodlení uvedl, že takovéto právo poškozený v rámci adhezního řízení má a soudy v trestním řízení o něm běžně rozhodují. U obviněného dlužníka dojde k prodlení ve smyslu §1968 o. z., obvykle poté, co byl seznámen s výsledky vyšetřování a tak se dozvěděl o uplatněném nároku poškozeného na náhradu škody. Není však vyloučeno, že se obviněný dozví o uplatněném nároku dříve či později. Poškozená s obviněným o vzniklé škodě jednala ještě před zahájením trestního stíhání a písemně se dne 15. 11. 2017 dohodli na její náhradě. Z této dohody vyplývá, že obviněný se zavázal nahradit škodu ve výši 888 720 Kč do 30. 11. 2017, pakliže do 30. 11. 2017 došlo k úhradě částky 88 720 Kč, ocitl se obviněný od 1. 12. 2017 v prodlení s úhradou částky 800 000 Kč. Poškozený však v adhezním řízení uplatnil úrok z prodlení až od 14. 5. 2018, návrh poškozeného nemohl soud prvního stupně překročit a přiznat úroky za dobu dřívější. Dále poukázal na §2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ze kterého vyplývá, že ode dne 1. 7. 2017 činila výše repo sazby stanovené Českou národní bankou 0,05% a ode dne 1. 1. 2018 0,5 %. Soud prvního stupně tedy ve výroku o náhradě škody pochybil, když obviněnému uložil povinnost nahradit úrok z prodlení ve výši 8,5 % p. a., jelikož obviněný se ocitl v prodlení již 1. 12. 2017., a tedy měl soud vycházet z výše repo sazby stanovené ode dne 1. 7. 2017, tedy z úroku z prodlení ve výši 8,05%. Odvolací soud toto pochybení v neprospěch obviněného nenapravil, byť tak učinit měl.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení v té části, v níž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o náhradě škody, a dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody a nově rozhodl, že podle §228 odst. 1 tr. ř. se obviněnému ukládá povinnost nahradit poškozené České poště, s. p., škodu ve výši 800 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky 800 000 Kč od 14. 5. 2018 do zaplacení a podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je v části týkající se výroku o náhradě škody důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V souvislosti s tímto dovolacím důvodem je proto možné namítat, že hlavní líčení nebo veřejné zasedání bylo konáno bez přítomnosti obviněného v rozporu se zákonem, což vedlo k tomu, že tímto postupem bylo zkráceno jeho právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Ze zákonné formulace tohoto dovolacího důvodu je patrné, že nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze hlavní líčení nebo veřejné zasedání konat bez osobní účasti obviněného.
V souvislosti s tímto dovolacím důvodem obviněný vytkl odvolacímu soudu, že rozhodl o konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, ačkoli se řádně a včas omluvil. Tuto námitku lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit, avšak jí nelze přisvědčit. Je namístě připomenout, že přítomnost obviněného při veřejném zasedání je upravena v §263 odst. 4 tr. ř., z něhož vyplývá, že veřejné zasedání odvolacího soudu nelze konat v nepřítomnosti obviněného, jestliže je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, ledaže výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Aplikace tohoto ustanovení tedy nepřicházela v posuzované věci v úvahu, protože v době konání veřejného zasedání obviněný nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody. Odvolací soud rozhodl, že účast obviněného nebyla u veřejného zasedání nezbytná, neboť věc je možno i s přihlédnutím k jejímu charakteru spolehlivě rozhodnout a účelu předmětného trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a na základě toho tak obviněného ve smyslu §233 odst. 1 tr. ř. řádně vyrozuměl o konání veřejného zasedání nařízeného na 20. 2. 2019. O jeho konání byl obviněný vyrozuměn s dostatečným předstihem, když vyrozumění převzal dne 4. 2. 2019. Nelze přisvědčit obviněnému, že se z konání veřejného zasedání řádně a včas omluvil, pokud požádal o odročení veřejného zasedání prostřednictvím e-mailu, který ani nebyl opatřen ověřeným elektronickým podpisem, jen o něco víc než hodinu před zahájením veřejného zasedání, a jen obecně sdělil, že důvodem jeho žádosti o odročení je zranění z předešlého dne (viz č. l. 199). K žádosti přitom nedoložil žádný doklad, ze kterého by vyplývala faktická nemožnost dostavit se k veřejnému zasedání, nepřipojil ani lékařské zprávy a pouze avizoval, že tyto doloží až dodatečně po absolvování všech vyšetření. Obviněný o tvrzené nemožnosti zúčastnit se veřejného zasedání musel vědět již den před jeho konáním (kdy mělo dojít k uváděnému úrazu), a přesto omluvu, resp. sdělení odeslal až bezprostředně před veřejným zasedáním. Odvolací soud tedy nezjistil a neměl ani z čeho, že by u obviněného byly dány takové překážky, které by mu v účasti u veřejného zasedání skutečně bránily. Jestliže tedy odvolací soud takové obecné, nijak ověřitelné žádosti obviněného na odročení veřejného zasedání nevyhověl, nelze na jeho postupu shledat žádné pochybení, navíc po předchozích zkušenostech s přístupem obviněného k účasti na úkonech trestního řízení. Pro stručnost Nejvyšší soud dále odkazuje na přiléhavé odůvodnění usnesení odvolacího soudu, který konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného řádně zdůvodnil (odst. 5 usnesení odvolacího soudu). Nadto je třeba konstatovat, že ani z opožděně doložených lékařských zpráv (zaslaných e-mailem dne 22. 2. 2019) nijak nevyplývá, že by účast obviněného u veřejného zasedání byla v důsledku jeho zdravotního stavu skutečně vyloučena. Z těchto je naopak patrno, že obviněný se svou uváděnou zdravotní indispozicí lékaře navštívil dne 20. 2. 2019 až v 14:25 hod., tedy o několik hodin později, než se konalo veřejné zasedání, přičemž jeho zdravotní potíže byly řešeny obstřikem, kdy mu dále byl doporučen klidový režim a k obstřiku se měl opětovně dostavit dne 21. 2. 2019. Obviněný tedy byl schopen opakovat návštěvy u lékaře, přesto údajně nebyl schopen se dostavit k soudu. Na základě uvedeného Nejvyšší soud shledal, že postup odvolacího soudu nebyl v rozporu se zákonem a nebylo jím porušeno právo obviněného na spravedlivý proces ani z pohledu řízení jako celku, proto lze uzavřít, že uvedená námitka je zjevně neopodstatněná.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněného, kterými směřuje do hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jsou námitkami, které obsahově neodpovídají jím uplatněnému, ani jinému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Následně soudy pečlivě hodnotily důkazy jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Úvahy, kterými se soud prvního stupně řídil, v odůvodnění rozhodnutí podrobně rozvedl. Přitom také spolehlivě zdůvodnil, jak dospěl k závěru o vině obviněného, vypořádal se rovněž s výpověďmi jednotlivých svědků i dalšími důkazy. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněný ve svém dovolání žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, což by jedině opodstatňovalo případný zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006).
Ani námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitku vztahující se k otázce vyčíslení výše úroku z prodlení v rámci náhrady škody, neboť se jedná o jiné nesprávné hmotně právní posouzení. K tomuto obviněný namítl, že z rozhodnutí soudů obou stupňů není zřejmé, z jakého důvodu byla přiznána náhrada škody ve výši 800 000 Kč, a to včetně úroků z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od 14. 5. 2018 do zaplacení. Podle obviněného není jediného důvodu, aby bylo přiznáno příslušenství pohledávky navíc od data, které není nikde v rozhodnutí zdůvodněno. Námitce obviněného lze částečně přisvědčit, ne však v otázce přiznání náhrady škody včetně úroků z prodlení jako celku, ale v určení výše tohoto úroku od 14. 5. 2018, tedy správné aplikace jiného hmotně právního předpisu, a to nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za situace, pokud soud prvního stupně v projednávaném případě přiznal výši úroku z prodlení 8,5 % p. a., když zjevně vycházel z data počátku prodlení od 14. 5. 2018.
Pokud obviněný nesouhlasí s přiznáním náhrady škody včetně úroků z prodlení je třeba konstatovat, že jestliže poškozený uplatnil řádně a včas nárok na náhradu škody způsobené trestným činem (§43 odst. 3 tr. ř.) a jako příslušenství tohoto nároku žádal i úrok z prodlení, soud je povinen zabývat se i tímto návrhem, a je-li oprávněn, musí poškozenému přiznat podle §228 odst. 1 tr. ř. též tento úrok. Poškozený může ve smyslu §1970 o. z. po dlužníkovi požadovat i úrok z prodlení. Při odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku je z hlediska počátku prodlení obviněného v trestním řízení obvykle rozhodné, kdy policejní orgán poté, co uznal vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby, umožnil obviněnému prostudovat spisy (§166 odst. 1 tr. ř.), pokud spis obsahuje řádně uplatněný nárok na náhradu škody, a obviněný se tak z obsahu spisu mohl o něm dozvědět. To nevylučuje, že obviněný měl možnost dozvědět se o této skutečnosti v odlišné době. Rozhodující je však vždy zjištění, kdy se projev vůle poškozeného dostal do sféry dispozice obviněného, čímž je třeba rozumět konkrétní a objektivní možnost obviněného seznámit se s obsahem jemu adresovaného požadavku poškozeného na náhradu škody (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 8 Tdo 569/2013).
V projednávaném případě bylo obviněnému umožněno po skončení vyšetřování prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.) dne 4. 5. 2018. O tom byl vyrozuměn dne 27. 3. 2018 (č. l. 94). K tomuto úkonu se obviněný nedostavil, avšak podle §166 odst. 2 tr. ř. se má za to, že i v takovém případě k úkonu došlo. Z trestního spisu je dále patrno, že poškozený uplatnil nárok na náhradu škody v rámci trestního řízení až po 4. 5. 2018, konkrétně dne 14. 5. 2018 na listině poučení poškozeného (č. l. 105). Obviněný se tak s uplatněním tohoto nároku na náhradu škody seznámil až dne 28. 6. 2018 na počátku hlavního líčení. Ani toto datum však není v daném případě pro počátek prodlení s náhradou škody rozhodné, neboť je nutno vzít v potaz, že poškozený s obviněným o vzniklé škodě jednal ještě před zahájením trestního stíhání, kdy došlo k dohodě o její náhradě. Obviněný podepsal listinu o uznání závazku nahradit škodu ze dne 15. 11. 2017 (č. l. 20), přičemž na téže listině se obviněný zavázal uhradit poškozenému dluh, který v té době byl ve výši 888 720 Kč, a to do dne 30. 11. 2017. Část škody ve výši 88 720 Kč (č. l. 23) byla uhrazena do sjednaného dne 30. 11. 2017, dále nebylo uhrazeno ničeho, a tak se obviněný dostal dne 1. 12. 2017 do prodlení se zaplacením částky 800 000 Kč. Zmiňované listinné důkazy v průběhu veřejného zasedání Nejvyšší soud znovu provedl k důkazu, aby bylo zřejmé, z jakých důkazů tyto skutečnosti vyplývají. Od data 1. 12. 2017 tedy poškozenému vznikl nárok na úrok z prodlení. Poškozený nicméně v poučení poškozeného uplatnil nárok na úrok z prodlení až ode dne 14. 5. 2018 (č. l. 104-105). Tímto návrhem ohledně doby, za níž jsou úroky z prodlení požadovány, byl soud prvního stupně vázán a nemohl v tomto směru návrh poškozeného překročit a přisoudit mu úroky z prodlení za dobu dřívější. Z toho důvodu tedy nebylo možné přiznat úrok z prodlení dříve než od 14. 5. 2018. Výše úroku z prodlení je upravena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ze dne 16. 10. 2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Podle §2 tohoto nařízení vlády výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Jak bylo uvedeno shora, k prodlení došlo dne 1. 12. 2017 a soud prvního stupně měl tedy vycházet z repo sazby stanovené Českou národní bankou ode dne 1. 7. 2017, kdy výše repo sazby činila 0,05 %. Je třeba doplnit, že ode dne 1. 1. 2018 činila výše repo sazby 0,5 %. Soud prvního stupně ve výroku podle §228 odst. 1 tr. ř. pochybil, pokud obviněnému uložil povinnost nahradit poškozenému úrok z prodlení ve výši 8,5 % p. a. Zjevně vycházel z nesprávně určeného počátku prodlení (14. 5. 2018), a tím tedy z repo sazby stanovené pro období po 1. 1. 2018, ačkoliv se obviněný dostal do prodlení již 1. 12. 2017 a soud měl při výpočtu výše úroku z prodlení vycházet z repo sazby stanovené pro období od 1. 7. 2017. V tomto období (tedy i ke dni 1. 12. 2017) činila výše úroku z prodlení 8,05 % p. a. Tuto vadu nenapravil ani odvolací soud, přičemž soudy obou stupňů tento výrok odůvodnily ve svých rozhodnutích velice obecně a stroze, navíc bez upřesnění i ve výroku, že se jedná o majetkovou škodu.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2019, č. j. 9 To 344/2018-203 v části, v níž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o náhradě škody vůči poškozené České poště, s. p., a současně rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 4. 9. 2018, č. j. 2 T 52/2018-170, ve výroku o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř., jímž byla obviněnému uložena povinnost nahradit majetkovou škodu poškozené České poště, s. p., ve výši 800 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 800 000 Kč od 14. 5. 2018 do zaplacení, a ve výroku podle §229 odst. 2 tr. ř., jímž byla poškozená Česká pošta, s. p., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody ve věcech občanskoprávních. Podle §265k odst. 2 tr. ř. dále zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265m odst. 2 tr. ř. s přiměřeným užitím §265 tr. ř. a podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil, aby poškozené České poště, s. p., nahradil majetkovou škodu ve výši 800 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 800 000 Kč od 14. 5. 2018 do zaplacení a se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal poškozenou Českou poštu, s. p., podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Pokud obhájce obviněného v průběhu veřejného zasedání stran lékařského potvrzení ze dne 20. 2. 2019 odkázal na důkazní návrh učiněný v písemném vyhotovení dovolání, pak k tomu je namístě uvést, že na tento důkaz se obviněný odvolával při své argumentaci ohledně nemožnosti dostavit se k veřejnému zasedání odvolacího soudu. Tento důkaz ale nenavrhoval k provedení před Nejvyšším soudem. Z tohoto důvodu také nebylo rozhodováno v průběhu veřejného zasedání Nejvyššího soudu o zopakování provedení, či neprovedení tohoto důkazu.
Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 20. 2. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 9. 7. 2019 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům, když Nejvyšší soud nařídil ve věci veřejné zasedání nejprve na 13. 8. 2019, poté na 11. 9. 2019 a následně na 29. 10. 2019, když dřívější veřejná zasedání se nemohla konat pokaždé z důvodů na straně obhajoby.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 10. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu