ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1295.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 1295/2019-999
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2019 o dovolání obviněného D. C. , nar. XY v XY, státního občana Rumunské republiky, bytem XY, Rumunsko, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 4 To 74/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 7/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněný D. C. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2018, sp. zn. 10 T 7/2018, uznán vinným, že
jako člen organizované skupiny, v úmyslu vytvořit podmínky a opatřit prostředek k podvodnému vylákání peněžních prostředků od právnických osob v České republice si nezjištěným způsobem opatřil padělané nizozemské doklady totožnosti – cestovní pas číslo XY a osobní doklad číslo XY na jméno S. B., oba doklady opatřené svojí vlastní fotografií, a se záměrem je použít jako pravé k založení bankovních účtů u bank v České republice, sloužících k podvodnému vylákání peněžních prostředků od právnických osob z České republiky, se následně osobně dostavil do poboček bank uvedených pod body 1 až 8, kde se po předložení těchto dokladů vydával za občana Nizozemska S. B., nar. XY, a na jeho jméno založil celkem 16 bankovních účtů u bank v České republice:
1) dne 26. ledna 2015 u Oberbank AG, pobočka Česká republika, I. P. Pavlova 3, Praha 1, účet číslo XY vedený v měně CZK a účet číslo XY vedený v měně EUR,
2) dne 19. února 2015 u České spořitelny a. s., pobočka Strossmayerovo náměstí, Praha 7, účet číslo XY vedený v měně CZK a účet číslo XY vedený v měně EUR,
3) dne 23. ledna 2015 u Expobank CZ a. s., pobočka Václavské náměstí 795/40, Praha 1, účet číslo XY vedený v měně CZK a účet číslo XY vedený v měně EUR,
4) dne 23. ledna 2015 u Moneta Money Bank a. s. (dříve GE Money Bank a. s.), pobočka Václavské náměstí 806/62, Praha 1, účet číslo XY vedený v měně CZK a účet číslo XY vedený v měně EUR,
5) dne 24. ledna 2015 u Raiffeisen bank a. s, pobočka náměstí Republiky - Palladium, Praha 1, účet číslo XY vedený v měně CZK, EUR a USD a účet číslo XY vedený v měně EUR,
6) dne 23. ledna 2015 u Sberbank a. s., pobočka Na Příkopě, Praha 1, účet číslo XY vedený v měně CZK a účet číslo XY vedený v měně EUR,
7) dne 23. ledna 2015 u UniCredit bank Czech republic and Slovakia a. s., pobočka Havelská 19, Praha 1, účet číslo XY vedený v měně CZK a účet číslo XY vedený v měně EUR,
8) dne 19. února 2015 u Fio banky a. s., pobočka Senovážné náměstí 24, Praha 1, účet číslo XY vedený v měně CZK a účet číslo XY vedený v měně EUR,
dispozice k těmto účtům předal další dosud neztotožněné osobě či osobám působícím v rámci organizované skupiny, s vědomím, že takto založené účty budou sloužit k podvodnému vylákání peněžních prostředků od právnických osob z České republiky, přičemž účet číslo XY vedený v měně CZK, u Oberbank AG, pobočka Česká republika, byl následně použit k zamýšlenému účelu, když dosud neztotožněná osoba, působící v rámci organizované skupiny, pod smyšleným jménem D. D., údajná účetní společnosti Kapsch Telematic Services spol. s r. o., IČ: 27371531, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, z blíže nezjištěného místa, nejprve telefonicky, a poté dne 2. března 2015 z e-mailové adresy uctarna.kapsch.cz@financier.com , kontaktovala společnost Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČ: 65993390, se sídlem Čerčanská 12, Praha 4, s tím, že došlo ke změně bankovního účtu společnosti Kapsch a požadovala, aby veškeré budoucí platby plynoucí z obchodního styku obou jmenovaných subjektů byly provedeny na nový účet číslo XY, čímž neztotožněná osoba či osoby působící v rámci organizované skupiny se pokusily uvést spol. Ředitelství silnic a dálnic ČR v omyl, a to v úmyslu sebe nebo jiného obohatit, neboť v případě jejího plnění na tento účet by jí byla způsobena škoda ve výši 74 760 031,25 Kč, k jejímuž způsobení však nedošlo, neboť společnost Ředitelství silnic a dálnic ČR zachovala obezřetnost, informaci si ověřila a žádné finanční prostředky na účet číslo XY nepřevedla,
přičemž účet číslo XY vedený v měně CZK, u UniCredit bank Czech Republic and Slovakia a. s., byl následně použit k zamýšlenému účelu, když dosud neztotožněná osoba, působící v rámci organizované skupiny, pod smyšleným jménem P. S., údajná ekonomka společnosti BV – Technika, a. s., IČ: 26824256, se sídlem K Vydralinám 705, Ostrava, z blíže nezjištěného místa nejprve telefonicky a poté dne 6. března 2015 z e-mailové adresy uctarna.bvtechnika.cz@financier.com , kontaktovala firmu Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Školní zemědělský podnik Nový Jičín, IČ: 621571124, se sídlem Elišky Krásnohorské 178, Šenov u Nového Jičína s tím, že došlo ke změně bankovního účtu společnosti BV Technika a požadovala, aby veškeré budoucí platby plynoucí z obchodního styku obou jmenovaných subjektů byly provedeny na nový účet číslo XY, čímž neztotožněná osoba či osoby působící v rámci organizované skupiny se pokusily uvést Školní a zemědělský podnik Nový Jičín v omyl, a to v úmyslu sebe nebo jiného obohatit, neboť v případě jeho plnění na tento účet by mu byla způsobena škoda ve výši 134 316 Kč, k jejímuž způsobení však nedošlo, neboť Školní a zemědělský podnik Nový Jičín zachoval obezřetnost, informaci si ověřil a žádné finanční prostředky na účet číslo XY nepřevedl, když další, jím založené účty, již nebyly k zamýšlenému účelu použity.
2. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jednak jako účastenství na zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jednak jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, a dále jako zločin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to mu uložil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle §101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku soud rovněž vyslovil, že se zabírají peněžní prostředky na účtech obviněného, a to částka ve výši 9 000 EUR na bankovním účtu č. XY vedeném u Fio banky a. s. a částka ve výši 1 048,20 EUR na účtu č. XY vedeném u České spořitelny a. s.
3. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, přičemž tak učinil jednak prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Jany Švábové, Ph.D. (toto jeho podání směřovalo toliko do výroku o uloženém nepodmíněném trestu odnětí svobody, který považoval za nepřiměřeně přísný) a dále prostřednictvím rumunského obhájce Anghela Mihai Mariuse (tímto se mimo jiné i s poukazem na to, že jeho jednáním nedošlo ke vzniku žádné škody, domáhal podmíněného skončení trestního stíhání ve smyslu §307 odst. 1 tr. ř., popřípadě skončení trestního stíhání ve smyslu §309 odst. 1 tr. ř., tudíž jím brojil proti výroku o vině). Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 4 To 74/2018, rozhodl tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Obviněný se ani s rozhodnutím soudu druhého stupně neztotožnil a prostřednictvím obhájce JUDr. et Mgr. Pavla Klímy proti němu podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že soudy obou stupňů nesprávně právně kvalifikovaly jeho jednání, neboť se dostatečně nezabývaly problematikou (aspektem) subjektivní stránky z jeho strany.
5. V podrobnostech dovolatel rozvedl, že nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů o tom, že jednak jednal jako člen organizované skupiny, jednak s vědomím, že založené bankovní účty budou sloužit k podvodnému vylákání peněžních prostředků od podnikatelských subjektů v České republice a dále v úmyslu vytvořit podmínky a opatřit prostředek k podvodnému vylákání peněz od těchto subjektů. Zdůraznil, že v předmětné době byl ve svízelné situaci (byl závislý na hazardních hrách, měl dluhy), což bylo zneužito skutečným pachatelem či pachateli. Výše uvedené závěry soudů označil za důkazně nepodložené, neboť z jeho krátkých dvou pobytů s jinými osobami na témže pokoji v Praze či komunikace mezi některými z nich nelze automaticky bez dalších konkrétních důkazů dovozovat, že šlo o organizovanou skupinu, která jednala v úmyslu dosáhnout podvodného vylákání peněžních prostředků; to tím spíše, když soudy blíže neobjasnily konkrétní roli údajných členů této skupiny a vztahy mezi nimi, dále ani nebyly ztotožněny osoby, které skutečně komunikovaly s poškozenými a informovaly je o údajné změně účtů. Považoval za možné se domnívat, že skuteční pachatelé a členové organizované skupiny podvodů tohoto typu zneužívají životní situaci jiných osob, které však nejsou srozuměny se všemi okolnostmi, resp. s tím, co skutečně je důvodem či cílem jednání, které od nich skuteční pachatelé požadují.
6. Navzdory tomu, že obviněný si byl vědom toho, že jednání, jehož se dopustil, je nesprávné a nezákonné, nesouhlasil s jeho právní kvalifikací. Pokud šlo o tu jeho část, jež byla posouzena jako účastenství ve formě pomoci na zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu, vyslovil názor, že nebylo prokázáno, že věděl, k jakému konkrétnímu účelu budou tyto účty následně použity, a nebyl srozuměn s tím, že hlavní pachatel či pachatelé uvedou někoho v omyl. Obdobně ve vztahu k další části jednání ohledně zbylých účtů, u kterých nedošlo k pokusu vylákání peněz, jež byla posuzována jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu přípravy, uvedl, že nevěděl a nebyl srozuměn s tím, k čemu založené účty mají či budou sloužit; navíc nebylo prokázáno, že i tyto účty (jednalo se celkem o čtrnáct účtů) měly rovněž sloužit ke spáchání trestného činu podvodu, když v podstatě se tato skutečnost automaticky předpokládá na základě toho, že dva z účtů takto použity byly.
7. V závěru svého podání dovolatel vyjádřil lítost nad svým jednáním a zdůraznil, že své jednání nikdy nebagatelizoval a nebagatelizuje. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 4 To 74/2018, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl.
8. Dovolání obviněného bylo v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření uvedla, že pokud jde o dovolatelem zpochybňovanou subjektivní stránku jeho jednání s poukazem na nedostatek jeho srozumění s tím, že účty, které zakládal, mají být či budou zneužity k vylákání peněžních prostředků, soudy obou stupňů zcela správně poukázaly na skutkové okolnosti minimálně ve smyslu jeho nepřímého úmyslu. V tomto směru nemohly přehlédnout, že obviněný ke zhotovení padělaných osobních dokladů poskytl svoje fotografie, těmito se pak prezentoval pod jinou než jeho skutečnou identitou a použil je k založení všech šestnácti bankovních účtů u osmi bankovních institucí; za účelem správy takto nově založených účtů pak vstupoval s bankami v osobní kontakt, uváděl nikoli svoje kontaktní údaje, podepisoval veškerá nezbytná smluvní ujednání s bankami a v neposlední řadě za fiktivního disponenta bankovních účtů poskytoval podpisové vzory s napodobeninou jeho podpisu. Obdržel-li od blíže nezjištěných osob (se kterými byl nicméně ubytován na hotelových pokojích při svém pobytu v Praze) za založení jednoho bankovního účtu částku 150 EUR a jestliže předal těmto osobám veškeré informace k nově založeným účtům, jakož i technické prostředky k využití dispozičního oprávnění, pak byl přinejmenším srozuměn s tím, že způsob použití jím nově založených účtů bude ze strany těchto osob nejen doslova na hony vzdálen obvyklému bezhotovostnímu obchodování v rámci standardního platebního styku seriózních obchodních partnerů, ale že se prostřednictvím nich budou uskutečňovat podvodná jednání založená na bezhotovostním inkasu finančních prostředků ve prospěch disponenta nečitelné identity, a tím i za účelem jeho neoprávněného obohacení. Za této situace je pak zcela správný právní závěr obou soudů o tom, že obviněný jednal minimálně za podmínek §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a je třeba odkázat na odpovídající pasáže odůvodnění jejich rozhodnutí.
9. Pokud dovolatel vznesl námitky k naplnění znaku „jako člen organizované skupiny“, státní zástupkyně zdůraznila, že se omezuje na výčet skutkových okolností, které k takovému právnímu závěru soudy vedly, s tím, že pro takové jeho postavení neexistují konkrétní důkazy. V této souvislosti odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a uvedla, že postačí, pokud bylo prokázáno, že mezi nejméně třemi skutečně existujícími a vzájemně spolupracujícími osobami existovala vzájemná součinnost na provedení trestné činnosti, pro kterou byla charakteristická taková míra plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinace úloh jednotlivých účastníků, že tyto okolnosti zvýšily pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu; pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví (nebo mohou jevit) jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku. Obviněný přitom jednal podle pokynů v rámci nejméně dalších pěti osob sdílejících s ním nejen hotelové pokoje, ale užívajících různé varianty shodného mobilního kontaktu jako on a pohybujících se nejen na území Prahy, ale v minulosti operujících i v celoevropském měřítku. Takové skutkové okolnosti nenechávají na pochybách o tom, že přisouzeným způsobem jednal při naplnění znaku „jako člen organizované skupiny“.
10. S ohledem na výše uvedené skutečnosti státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. navrhla, aby Nejvyšší soud učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání, a s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
11. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státní zástupkyně datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 24. 10. 2019). Obviněný ve své replice k němu zopakoval svou dovolací argumentaci založenou na nesouhlasu s právní kvalifikací daného skutku s ohledem na absenci subjektivní stránky s tím, že setrval na svém tvrzení, že v době spáchání předmětné trestné činnosti se nacházel ve svízelné životní situaci a nechal se tedy přesvědčit jinou osobou k otvírání účtů na falešnou identitu, avšak nevěděl a ani nebyl srozuměn s tím, že účty, které zakládal, budou zneužity k vylákání peněžních prostředků od podnikatelských subjektů v České republice a ani nejednal v úmyslu vytvořit podmínky a opatřit prostředek k takovému podvodnému jednání. Jestliže státní zástupkyně dovodila, že z jeho strany se jednalo o zavinění ve formě minimálně nepřímého úmyslu, a to s poukazem na to, že ke zhotovení padělaných osobních dokladů poskytl svoje fotografie, těmito se pak prezentoval pod jinou než svou skutečnou identitou, použil je k založení všech šestnácti bankovních účtů u osmi bankovních institucí, za účelem správy takto nově založených účtů pak vstupoval s bankami v osobní kontakt, uváděl nikoli svoje kontaktní údaje, podepisoval veškerá nezbytná smluvní ujednání s bankami, za fiktivního disponenta bankovních účtů poskytoval podpisové vzory s napodobeninou jeho podpisu, a dále s ohledem na to, že obdržel od blíže nezjištěných osob za založení jednoho bankovního účtu částku 150 EUR a předal těmto osobám veškeré informace k nově založeným účtům, jakož i technické prostředky k využití dispozičního oprávnění, vyslovil názor, že se jedná o nepodložené, spekulativní tvrzení (závěr), jež nemá podklad ve zjištěných skutkových okolnostech ani provedených důkazech. Opětovně vyjádřil přesvědčení, že nebylo prokázáno ani to, že měl být členem organizované skupiny, když navíc soudy obou stupňů blíže neobjasnily konkrétní roli (činnost) jejích údajných členů v jejím rámci, vztahy mezi nimi, a dále ani nebyly ztotožněny osoby, které skutečně komunikovaly s poškozenými a informovaly je o údajné změně účtů. Na závěr své repliky považoval za nutné rovněž zopakovat, že v současnosti si je velmi dobře vědom toho, že to, co činil, činit neměl, jednal nesprávně a nezákonně a velmi svého jednání, které nikdy nebagatelizoval a nebagatelizuje, lituje.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
14. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
15. V tomto ohledu je zapotřebí předně uvést, že dovolací argumentace obviněného spočívající ve zpochybnění závěru soudů obou nižších instancí o tom, že se zvlášť závažného zločinu podvodu ve stadiu pokusu (resp. účastenství ve formě pomoci na zvlášť závažném zločinu podvodu ve stadiu pokusu a zvlášť závažného zločinu podvodu ve stadiu přípravy) dopustil jednak úmyslným jednáním minimálně ve formě nepřímého úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a dále jako člen organizované skupiny, je pod jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelná jen s jistou mírou tolerance, neboť ve své podstatě vychází z jiného způsobu hodnocení provedených důkazů a jeho vlastních tvrzení odlišných od skutkových zjištění učiněných v tomto směru oběma soudy.
16. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání (což v dané věci obviněný ani neučinil). Zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se totiž nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle některých rozhodnutí Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu srov. například nálezy Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 177/04, sp. zn. IV. ÚS 570/03, z poslední doby pak sp. zn. I. ÚS 520/06, a zejména stanovisko pléna Ústavního soudu Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014, publikované pod č. 40/2014 Sb.).
17. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady však Nejvyšší soud v dané věci neshledal. Případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založen jen na tom, že dovolatel sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem (jemu prospívajícím). Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně přitom vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí také řádně a přesvědčivě vyložil, jaké závěry z jednotlivých důkazů učinil, a zabýval se rovněž obhajobou obviněného (srov. zejména strany 8 až 10 jeho rozsudku). S těmito hodnotícími úvahami a závěry, pokud šlo o podvodné jednání obviněného, se plně ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého rozhodnutí (srov. zejména strany 4 a 5 jeho usnesení). Současně dostatečně vysvětlil, proč však neakceptoval rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu k právní kvalifikaci předmětného skutku a z jakého důvodu mělo být celé jednání obviněného správně právně posouzeno jako pokus zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, za použití §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s dokonaným zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku; vzhledem k absenci odvolání státního zástupce však nemohl uvedené pochybení (jímž byl obviněný v rozporu s obsahem provedených důkazů zvýhodněn) napravit, neboť by došlo k porušení zásady zákazu reformace in peius. Nejvyšší soud nemá, co by takovému postupu odvolacího soudu, stejně jako soudu nalézacího, mohl vytknout.
18. Jakkoli tedy Nejvyšší soud považoval shora zmíněné námitky obviněného z hlediska jím uplatněného dovolacího důvodu za relevantní, současně je neshledal opodstatněnými. V tomto směru považuje za potřebné (obdobně, jak to učinila státní zástupkyně ve svém vyjádření) poukázat na to, že ze skutkových zjištění vyplývá, že obviněný v období od 23. 1. 2015 do 19. 2. 2015 založil celkem šestnáct bankovních účtů u osmi bankovních institucí, k čemuž použil jednak padělaný nizozemský cestovní pas, jednak padělaný nizozemský osobní doklad na jméno S. B., oba opatřené jeho fotografiemi, z čehož je zřejmé, že se na jejich padělání sám aktivně podílel; v předmětných bankách pak tyto používal ve snaze zakrýt vlastní totožnost, přičemž v nich aktivně vystupoval, uváděl (nikoliv svoje) kontaktní údaje, podepisoval smlouvy o zřízení účtů a podpisové vzory. V té době pobýval v Praze (dokonce i na stejných pokojích) s osobami jménem A. M. D. (s tímto měl dle zprávy Interpolu zakládat účty i v Polské republice), A. D., E. R. (všichni občané Rumunské republiky), s nimiž současně komunikoval mobilními telefony, přičemž bylo zjištěno, že v letech 2014 a 2015 došlo na území České republiky k většímu počtu podvodných jednání jako v dané věci, pachatelé vystupovali pod různými identitami (zejména pod jmény S. B. a P. T.) a zakládali účty na území celé Evropy (celkem došlo k založení 104 účtů a nahlášeno bylo 23 případů podvodných jednání, kdy jako zakladatelé účtů byly zjištěni vždy rumunští státní příslušníci); jednalo se tedy o organizovanou skupinu z Rumunska, která danou trestnou činnost plánovala předem, jak to ostatně vyplývá ze skutečnosti, že musely být vyhotoveny padělané doklady pro obviněného na jméno S. B. (který byl vyslechnut v rámci dožádání na území Nizozemska a popřel, že by v České republice kdykoliv předtím byl a zakládal zde jakékoli účty; jejich založení svou osobou obviněný ostatně ani nezpochybňoval). Jak bylo zjištěno na podkladě provedeného dokazování, obviněný následně (na základě předem udělených pokynů) veškeré doklady k předmětným bankovním účtům, platební karty a přístupy předával dalším osobám (jež se pak vydávaly za zástupce společností Kapsch Telematic Services spol. s r. o. a BV – Technika, a. s. a jménem těchto společností kontaktovaly příjemce jejich služeb s tím, že došlo ke změně bankovního účtu s cílem vylákat z nich platby na podkladě vystavených, ale dosud neproplacených faktur) a za zřízení jednoho takového účtu obdržel, jak sám vypověděl, 150 EUR (celkem tedy 2 400 EUR), kdy tato výše není úměrná ani vynaložené práci ani času ze strany obviněného. Z těchto okolností je nepochybné, že obviněný se daného jednání dopustil přinejmenším srozuměn s tím, že takto založené účty nebudou sloužit k legálním účelům, ale naopak, že budou použity k podvodným jednáním, a tudíž závěr soudů o tom, že tak jednal po subjektivní stránce minimálně v úmyslu nepřímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, je správný, mající plnou oporu v provedených důkazech a zjištěných skutečnostech.
19. Obdobně nelze přisvědčit obviněnému v jeho tvrzení, že v dané věci není možné na podkladě provedených důkazů dovodit, že jednal jako člen organizované skupiny.
20. Jen ve stručnosti lze v tomto směru nejprve připomenout (jak to též učinila státní zástupkyně ve svém přiléhavém vyjádření), že za organizovanou skupinu (kterou trestní zákoník výslovně nedefinuje) se podle ustálené judikatury považuje sdružení více osob (nejméně tří trestně odpovědných osob fyzických nebo právnických), v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jeho jednotlivé členy a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho závažnost, resp. společenskou škodlivost (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 5. 1976, sp. zn. 4 To 13/76, publikované pod č. 53/1976-II. Sb. rozh. tr., a rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 7. 1985, sp. zn. 11 To 51/85, publikovaný pod č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Současně je vhodné zdůraznit, že tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. Postačí totiž, pokud bylo zjištěno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 1325-1.).
21. Při aplikaci uvedených východisek podle dosavadní judikatury na posuzovaný případ je zřejmé, že pokud obviněný jednal podle pokynů v rámci skupiny nejméně pěti dalších osob, kam patřili rumunští státní občané A. M. D. (s tímto měl podle zprávy Interpolu zakládat účty i v Polské republice), A. D. a E. R. a dále dvě osoby ženského pohlaví, které kontaktovaly poškozené společnosti, s nimiž komunikoval jednak osobně (sdílel s nimi hotelové pokoje), jednak prostřednictvím mobilních telefonů, a to nejen na území hlavního města Prahy, ale v minulosti i na území Polské republiky, kde též zakládal účty a odkud přišla nejméně část prostředků v eurech, které byly posléze zajištěny na území České republiky, byl nade vši pochybnost součástí organizované skupiny osob páchající danou trestnou činnost v celoevropském měřítku. Znak působení v organizované skupině byl přitom dán nejen ve vztahu ke zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ale i ve vztahu k zvlášť závažnému zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jak na to správně upozornil soud druhého stupně. Obdobně se s tímto soudem lze ztotožnit v jeho závěru, že soud prvního stupně pochybil nejen v této otázce, ale v právní kvalifikaci předmětného skutku vůbec, neboť jednání obviněného mělo být právně posouzeno jako pokus zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku za použití §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (nikoli pouze ve formě účastenství), v jednočinném souběhu s dokonaným zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Ovšem vzhledem k nutnosti respektovat zásadu zákazu reformace in peius byly takové právní závěry odvolacího soudu (a nyní i soudu dovolacího) bezpředmětné, odvíjející se pouze v teoretické rovině.
22. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění zákonných podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu