ECLI:CZ:NS:2019:8.TZ.84.2019.1
sp. zn. 8 Tz 84/2019-225
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 4. 12. 2019 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Jana Bláhy a JUDr. Věry Kůrkové stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. T., nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří (ve věci Okresního soudu v Chebu sp. zn. 7 T 152/2018), proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 2 ZT 87/2019, a rozhodl takto:
I. Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že usnesením státní
zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 26. 6. 2019, sp.
zn. 2 ZT 87/2019, byl porušen zákon v ustanoveních §143 odst. 1 tr. ř. a §148
odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného M. T.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje. Zrušují se i
všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §270 odst. 1 tr. ř. se přikazuje státní zástupkyni Okresního
státního zastupitelství v Chebu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a
rozhodla.
Odůvodnění:
I. Z obsahu stížnosti pro porušení zákona
1. Stížnost pro porušení zákona č. j. MSP-626/2019-ODKA-SPZ/2 podaná ministryní
spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného M. T. (dále
„obviněný“) směřuje proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního
státního zastupitelství v Chebu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 2 ZT 87/2019, jímž
byla podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta jako opožděně podaná
stížnost obviněného proti usnesení Policie České republiky, Krajského
ředitelství policie Karlovarského kraje, územního odboru Cheb ze dne 12. 6.
2019, č. j. KRPK-47092-73/TČ-2019-190272, kterým bylo podle §160 odst. 1 tr.
ř. zahájeno trestní stíhání obviněného pro přečiny krádeže podle §205 odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, neoprávněného užívání cizí věci podle §207
odst. 1 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337
odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Toto usnesení bylo obviněnému doručeno dne 12.
6. 2019, jeho obhájci dne 17. 6. 2019.
2. Ministryně spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona poukázala na
Odůvodnění:přezkoumávaného usnesení, jímž státní zástupkyně zamítla obviněným
podanou stížnost jako opožděnou proto, že byla odeslána dne 21. 6. 2019, ač
posledním dnem, kdy mohla být včasně podána, bylo 20. 6. 2019, a navíc v
Odůvodnění:uvedla, že zjistila, že i kdyby byla stížnost podána včas, musela by
být zamítnuta, neboť dosud shromážděné důkazů svědčí o tom, že skutky, pro
které bylo zahájeno trestní stíhání, byly spáchány, vykazují znaky skutkové
podstaty stíhaného přečinu a jsou zřejmé důvody k podezření, že se jich
dopustil právě obviněný.
3. Pro posouzení důvodnosti námitek vznesených ve stížnosti pro porušení zákona
ministryně spravedlnosti považovala za stěžejní ustanovení §60 odst. 4 písm.
a) tr. ř., §143 odst. 1 tr. ř., §147 odst. 1 písm. b) tr. ř., §148 odst. 1
písm. b) tr. ř., na jejichž zákonné vymezení poukázala, a konstatovala, že v
předmětné věci třídenní lhůta k podání stížnosti začala běžet od oznámení
usnesení obhájci obviněného dne 17. 6. 2019, a tudíž poslední den lhůty připadl
na 20. 6. 2019. Protože z obsahu spisu vyplynulo, že stížnost obviněného byla
dodána do datové schránky policejního orgánu v tento den, tj. 20. 6. 2019, je
třeba mít za to, že obviněný ji podal včas. Tento názor ministryně
spravedlnosti opřela o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci vedené pod
sp. zn. 9 Afs 28/2010, podle něhož pro posouzení včasnosti podání datové zprávy
účastníka řízení učiněného vůči orgánu veřejné moci je rozhodný okamžik dodání,
od kterého je datová zpráva dostupná v datové schránce příjemce zprávy, a
nikoliv odeslání datové zprávy nebo okamžik, kdy se do datové schránky orgánu
veřejné moci přihlásí oprávněná či pověřená osoba. Pokud za této situace
okresní státní zástupkyně zamítla stížnost obviněného jako opožděně podanou,
rozhodla v rozporu se zákonem v jeho neprospěch.
4. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 4 Tz
60/2003, ministryně spravedlnosti upozornila, že jí podaná stížnost pro
porušení zákona je v předmětné věci přípustná, neboť její podstatou není
polemika s důvodností zahájení trestního stíhání, ale materiální odepření
spravedlnosti, které nastalo v důsledku vadné aplikace ustanovení trestního
řádu dozorující státní zástupkyní. Zdůraznila též, že na tento závěr nemá vliv,
že státní zástupkyně v závěru napadeného usnesení konstatovala věcnou správnost
rozhodnutí policejního orgánu, jelikož tato pasáž je toliko obecná, chybí v ní
jakékoliv vypořádání konkrétních námitek obviněného obsažených v jeho stížnosti
a odůvodnění je tak zcela nedostatečné (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 7.
2003, sp. zn. III. ÚS 511/02).
5. Z uvedených důvodů ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle
§268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního
státního zastupitelství v Chebu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 2 ZT 87/2019, byl v
neprospěch obviněného M. T. porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 písm. b)
tr. ř. a §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené
usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
zrušil a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu státnímu
zastupitelství v Chebu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednalo a rozhodlo.
II. Ke stížnosti pro porušení zákona
6. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a důvodnost
rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z
důvodů v ní uvedených, a shledal, že i když stížnost pro porušení zákona
směřuje proti rozhodnutí, jímž byla zamítnuta stížnost proti usnesení
policejního orgánu, kterým bylo zahájeno trestní stíhání obviněného M. T., je
ve smyslu §266 odst. 1 tr. ř. přípustná, a to i přes obecnou zásadu, že z
obžalovací zásady (§2 odst. 8 tr. ř.) s ohledem na postavení státního zástupce
plyne jeho oprávnění v přípravném řízení rozhodovat o tom, kdo a za jaký čin má
být trestně stíhán a následně kdo bude na základě obžaloby, kterou podává,
postaven před soud. Z uvedených důvodů také není zahájení trestního stíhání
proti konkrétní osobě podmíněno přezkumem soudu, a tím spíše není takový zásah
připuštěn ani v rámci mimořádných opravných prostředků (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 4 Tz 60/2003), neboť zasahování do
rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve fázi přípravného řízení není
žádoucí. Takový přezkum je možné připustit pouze v mimořádných situacích, kdy
by bylo zahájení trestního stíhání spojeno se skutečným zásahem do základních
práv a svobod, které by bylo nemožné odčinit jinak např., pokud je současně
dotčena osobní svoboda jednotlivce (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9.
1999, sp. zn. IV. ÚS 316/99, ze dne 11. 12. 2001, sp. zn. I. ÚS 486/01 ze dne
30. 6. 2003, sp. zn. IV. ÚS 262/03, a další).
7. Z těchto zásad Nejvyšší soud v přezkoumávané věci vyšel a shledal, že
stížnost pro porušení zákona nezasahuje do zásady obžalovací, ale směřuje proti
pochybení státní zástupkyně, která nedůvodně odmítla věcný přezkum stížnosti,
což je vada, jíž nelze napravit cestou jiných zákonných prostředků, a přitom
svým obsahem směřuje k ochraně procesních práv obviněného ve snaze zajistit
spravedlivý proces zakotvený v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp.
zn. 8 Tz 46/2018, případně srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2017,
sp. zn. II. ÚS 3012/16). I v takové situaci je ovšem nezbytné respektovat, že
Nejvyššímu soudu v této fázi řízení ve smyslu zásady obžalovací podle §2 odst.
8 tr. ř. nepřísluší jakkoli přezkoumávat po věcné (meritorní) stránce
opodstatněnost rozhodnutí o zahájení trestního stíhání konkrétní osoby (§160
odst. 1 tr. ř.), ale může se vyjádřit toliko k tomu, zda stížností pro porušení
zákona napadené usnesení bylo vydáno v souladu s §147 odst. 1 tr. ř. a zda
tento postup je v potřebné míře patrný z obsahu odůvodnění tohoto usnesení,
tedy zda koresponduje s dalšími pravidly spravedlivého procesu.
8. Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal podanou stížnost pro porušení zákona
přípustnou.
III. Z vyjádření stran
9. V průběhu veřejného zasedání obhájce obviněného k této stížnosti pro
porušení zákona uvedl, že se s jejím obsahem i konečným návrhem ztotožňuje,
protože stížnost odeslal ze svého počítače e-mailem včas, a proto měla být
meritorně přezkoumána.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství při veřejném zasedání
přítomný stížnost pro porušení zákona rovněž považoval za důvodně podanou,
připomínky však vznesl proti některým argumentům, jimiž ji ministryně
spravedlnosti podložila. Konkrétně upřesnil, že k podání stížnosti obhájce
nedošlo prostřednictvím datových schránek, nýbrž se jednalo o datovou zprávou
podanou e-mailem s připojeným zaručeným elektronickým podpisem, což je
nepřesnost, na níž je třeba poukázat, avšak pro věcnou správnost postupu nemá
vliv na celkový obsah a důvodnost stížnosti pro porušení zákona. Za
neodpovídající projednávané problematice považoval odkaz na nález Ústavního
soudu ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. III. ÚS 511/2002, neboť ten reaguje na
nedostatečnost odůvodnění rozhodnutí státního zástupce za zcela jiné situace,
pokud meritorně stížnost přezkoumával. V projednávané věci je však situace
zcela jiná, protože státní zástupkyně dospěla k názoru, že stížnost obviněného
je opožděná, a v takovém případě již nebylo její povinností se vůbec zabývat
námitkami v podané stížnosti a správností obsahu usnesení. I přes tyto výhrady
se zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ztotožnil se závěrečným návrhem,
k němuž zdůraznil, že věc by měla být přikázána státní zástupkyni Okresního
státního zastupitelství v Chebu, nikoliv okresnímu státnímu zastupitelství.
IV. Řízení předcházející stížností pro porušení zákona napadenému rozhodnutí
11. Podkladem pro přezkoumání podané stížnosti pro porušení zákona je spis
Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje,
Územního odboru Cheb sp. zn. KRPK-47092-116/TČ-2019, jehož součástí je i
napadené usnesení Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 26. 6. 2019,
sp. zn. 2 ZT 87/2019. Z jeho obsahu se podává, že proti obviněnému M. T. bylo
usnesením Policie České republiky ze dne 12. 6. 2019, č. j.
KRPK-47092-73/TČ-2019-190272, podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní
stíhání pro přečiny uvedené ve stížnosti pro porušení zákona (č. l. 16 až 23).
Podle doručenek založených u č. l. 23 toto usnesení obviněný převzal osobně dne
12. 6. 2019, obhájce Mgr. Zdeněk Ptáček se přihlásil do datové schránky, do níž
mu bylo usnesení zasláno, dne 17. 6. 2019 [srov. §8 odst. 1 až 4 zákona č.
300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve
znění pozdějších předpisů (dále “zákon č. 300/2008 Sb.“)].
12. Stížnost proti tomuto usnesení o zahájení trestního stíhání podal obviněný
prostřednictvím obhájce Mgr. Zdeňka Ptáčka. Z jejího obsahu plyne, že byla
sepsána dne 20. 6. 2019 (č. l. 25) a byla adresována Policii České republiky,
Krajskému ředitelství policie Karlovarského kraje, Územnímu odboru Cheb, 2.
Oddělení obecné kriminality, Valdštejnova 4, Cheb. Podle dokladu podatelny
Policie České republiky, Strojnická č. p. 27, Praha (vyplněný tiskopis) je
identifikátor podatelny: EPOD-15756/2019, podle něhož podání bylo zaevidováno
do podatelny 21. 6. 2019 v 04:46:05., došlo: 20. 6. 2019 v 16:21:55; Původce
akptacek@email.cz. (č. l. 28). Podle ověřovacích doložek Policie České
republiky Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje lze zjistit, že
doručení digitálního dokumentu: 21. 6. 2019, 07:41, způsob doručení:
E-podatelna (EPOD-15756/2019). Název souboru: stížnost PČR – zahájení – T.
2019.pdf (čas ověření 24. 6. 2019). Podpis: Mgr. Zdeněk Ptáček, výsledek
ověření: Elektronický certifikát nebyl v okamžiku podepsání revokovaný nebo
expirovaný a podpis je možné prohlásit za platný. Typ podpisu: Zaručený
elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu. Jednalo se o
„uznávaný elektronický podpis podle zákona č. 297/2016 Sb.“ (viz č. l. 26 a 27.)
13. Z obsahu spisu dále plyne, že stížnost obviněného byla dne 26. 6. 2019
předložena Okresnímu státnímu zastupitelství v Chebu jako stížnostnímu orgánu
(č. l. 25) a státní zástupkyně zde působící usnesením ze dne 26. 6. 2019, sp.
zn. 2 ZT 87/2019, rozhodla o této stížnosti tak, že ji podle §148 odst. 1
písm. b) tr. ř. zamítla jako opožděně podanou s odůvodněním, že stížnost byla
podána dne 21. 6. 2019 sice oprávněnou osobou, avšak opožděně, neboť podle
předložených podkladů byla sice datována dne 20. 6. 2019, ale to byl poslední
den lhůty, a z předložené e-mailové korespondence vyplynulo, že stížnost byla
odeslána až dne 21. 6. 2019. Následně státní zástupkyně konstatovala, že i přes
uvedené zjištění bylo usnesení policejního orgánu přezkoumáno se závěrem, že i
v případě, že by stížnost byla podána včas, musela by být zamítnuta, neboť
napadené usnesení bylo vyhotoveno oprávněně na základě dostatečných podkladů,
které svědčí pro to, že skutky se staly, vykazují znaky stíhaných přečinů a
spáchal je obviněný (č. l. 29 až 30).
V. K důvodnosti stížnosti pro porušení zákona
14. Na základě těchto zjištění podávajících se z obsahu připojeného spisu
Nejvyšší soud shledal, že stížnost pro porušení zákona je důvodná, avšak část
její argumentace není zcela přesná, proto je třeba podle obsahu zdůraznit, že
stížnost obviněného směřující proti usnesení policejního orgánu o zahájení
ústního stíhání byla obhájcem obviněného JUDr. Zdeňkem Ptáčkem podána Policii
České republiky, jakožto orgánu činnému v trestním řízení v prvním stupni,
zaslána z jeho e-mailové adresy akptacek@email.cz. Nebyla tedy odeslána z
datové schránky, jak nesprávně uváděla ministryně spravedlnosti, a došla na
centrální doručovnu Policie České republiky č. PPCR-eObec-47392/19, dne 20. 6.
2019 v 16:21:55 hod. a byla předána na E-podatelnu pod číslem EPOD-15756/2019
dne 21. 6. 2019 v 04:46:05 hod. (č. l. 27, 28 verte). Téhož dne, tj. 21. 6.
2019, byla v 07:41:02 doručena na podatelnu příslušného policejního orgánu,
jímž je v posuzované věci Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje,
Územní odbor Cheb (tzv. doručovna; č. l. 26 až 27).
15. Z uvedeného zjištění vyplývá, že obhájce obviněného JUDr. Zdeněk Ptáček
odeslal ze své e-mailové adresy stížnost proti usnesení o zahájení trestního
stíhání dne 20. 6. 2019 příslušnému policejnímu orgánu Policii České republiky,
Krajskému ředitelství policie Karlovarského kraje, Územní odbor Cheb, 2.
Oddělení obecné kriminality, Valdštejnova 4, Cheb. O této skutečnosti kromě
údajů obsažených v připojeném trestním spise svědčí i informace (tělo datové
zprávy) zaslaná Nejvyššímu soudu na základě jeho požadavku obhájcem obviněného,
jež byla vytištěna z jeho počítače, kterou byly tyto skutečnosti potvrzeny,
neboť jako příloha byla stížnost PČR – zahájení – T. 2019.pdf, adresována
podatelně.policie@pcr.cz, k č. j. KRPK-47092-73/TČ-2019-190272, s datem 20. 6.
2019 v čase 16:21 hodin (je tady zřejmé, že údaje o okamžiku odeslání stížnosti
dne 20. 6. 2019 v dokladu předloženém obhájcem a podklady založené ve spise se
shodují).
16. Posoudí-li se obsah těchto skutečností, vyplynulo z nich, že pokud bylo
usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému doručeno dne 12. 6. 2019 a
jeho obhájce dne 17. 6. 2019, třídenní lhůta pro podání stížnosti stanovená v §
143 odst. 1 tr. ř. od pozdějšího doručení, tj. doručení obhájci, uplynula dne
20. 6. 2019, což byl třetí a poslední den této lhůty, který připadl na čtvrtek
(srov. §60 odst. 1, 3 tr. ř., podle něhož do lhůty určené podle dní se
nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty, připadne-li
konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za
poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den). Rovněž bylo dostatečně
objasněno, že stížnost byla obhájcem obviněného odeslána z jeho e-mailové
adresy, a bylo ověřeno, že ji obhájce odeslal příslušnému orgánu, tj. Policie
České republiky na E-podatelnu, čímž byla tato stížnost uvedeným způsobem
předána k poštovní přepravě. Uvedený postup je v souladu s ustanovením §60
odst. 4 písm. a) tr. ř., podle kterého je lhůta zachována též tehdy, jestliže
podání bylo ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu
zástupci nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci
rozhodnout. V tomto směru také nevznikají pochybnosti, protože byla odeslána v
elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů (srov. §
59 odst. 1 tr. ř.).
17. Nejvyšší soud podle těchto zjištění posuzoval, zda stížnost obviněného
proti předmětnému usnesení o zahájení trestního stíhání podaná elektronicky
prostřednictvím e-mailové schránky jeho obhájcem (v souladu s §59 odst. 1 věta
druhá tr. ř.) byla učiněna ve stanovené lhůtě k podání stížnosti §143 odst. 1
tr. ř., když podle policejní evidence jsou zaznamenána dvě data, a to 20. 6.
2019 a 21. 6. 2019 (z tohoto druhého data vycházela okresní státní zástupkyně).
V této souvislosti Nejvyšší soud okolnosti zjištěné v této trestní věci
posuzoval v souladu s názorem vysloveným v rozhodnutí č. 51/2013 Sb. rozh. tr.,
podle kterého k zachování zákonné lhůty k podání stížnosti oprávněné osoby
proti usnesení policejního orgánu postačí, pokud stížnost podaná proti tomuto
usnesení a adresovaná příslušnému policejnímu orgánu byla včas doručena do
datové schránky centrálního úložiště zřízeného na krajském ředitelství Policie
České republiky, které je nadřízeným orgánem tohoto policejního orgánu, a to
bez ohledu na skutečnost, zda a kdy byla následně dodána do datové schránky
policejního útvaru, jehož orgán napadené usnesení vydal, nebo jestli mu byla
doručena jiným způsobem. V přezkoumávané věci jde o obdobnou situaci, protože
policejnímu orgánu bylo předmětné podání učiněno podle detailu zprávy z
policejní E-podatelny (č. l. 28 verte) na jeho centrální elektronickou
podatelnu dne 20. 6. 2019 v 16:21:55 hod., tj. okamžik, od kterého je
elektronická či datová zpráva dostupná v datové či e-mailové schránce příjemce
zprávy (takovým orgánem je Policie České republiky), a nikoli doba, kdy se
příjemce, zde Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, Územní odbor
Cheb s obsahem tohoto podání skutečně seznámí (analogicky srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 9 Afs 28/2010,
uveřejněné pod č. 2131/2010 Sb. rozh. NSS). Z těchto důvodů je rozhodné datum
20. 6. 2019 z hlediska zachování lhůty k podání opravného prostředku (§143
odst. 1 tr. ř.), a nikoliv datum 21. 6. 2019. Lze jen dodat, že elektronické
podatelny pro podání učiněná v elektronické podobě prostřednictvím veřejné
datové sítě (e-mailová podání) jsou pouze technickým prostředkem, jehož
využitím dochází k přenosu datové zprávy od odesílatele k příjemci (k tomu
obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, sp.
zn. 5 Afs 77/2005, nebo ze dne 11. 8. 2006, sp. zn. 8 Afs 82/2006).
18. Pro úplnost lze poznamenat, že podání obviněného učiněné ve formě
elektronického podání bylo opatřeno zaručeným (uznávaným) elektronickým
podpisem (viz č. l. 26 verte, 28), a proto je třeba s ním spojovat stejné
důsledky jako s úkonem učiněným prostřednictvím držitele poštovní licence
(srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. I. ÚS
250/05, nebo ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. III. ÚS 2361/08).
19. Při tomto závěru o včasném podání stížnosti obviněného měla tuto stížnost
státní zástupkyně přezkoumat (ve smyslu §147 odst. 1 tr. ř.) a posoudit
správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat
stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení. Pokud však stížnost
nesprávně považovala za podanou opožděně, porušila zákon v §143 odst. 1 tr. ř.
a §148 odst. 1 písm. b) tr. ř.
20. Narozdíl od ministryně spravedlnosti Nejvyšší soud neshledal porušení
zákona v §147 odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož při rozhodování o stížnosti
přezkoumá nadřízený orgán řízení předcházející napadenému usnesení. Toto
ustanovení vyjadřuje povinnost stížnostního orgánu z jejího podnětu přezkoumat
napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející. Takový postup se však uplatní
tehdy, jestliže stížnost nezamítne z formálních důvodů podle §148 odst. 1
písm. a), b) tr. ř., protože pokud zjistí některé skutečnosti zde uvedené, není
oprávněn na základě takové stížnosti napadené usnesení vůbec meritorně
přezkoumávat, tzn., že přezkum podle §147 tr. ř. neprovádí (srov. ŠÁMAL, P. a
kol. Trestní řád I. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1791).
Vyjde-li se z této zásady, v tomto případě, když bylo porušení zákona shledáno
opožděnosti stížnosti, nemohlo porušení zákona směřovat proti ustanovení §147
odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť k přezkumu podle tohoto ustanovení nemohlo
dojít.
21. Naopak Nejvyšší soud shledal, že byl zákon porušen v ustanovení §143 odst.
1 tr. ř., který byl v přezkoumávané věci určujícím zákonným podkladem pro
postup státní zástupkyně, protože vymezuje, že se stížnost podává u orgánu,
proti jehož usnesení směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§137 tr.
ř. ); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho opatrovníku nebo
obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději. V
souladu s ministryní spravedlnosti dovolací soud považoval za porušený zákon i
v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož nadřízený orgán zamítne
stížnost, byla-li podána opožděně, což státní zástupkyně v této věci s ohledem
na zjištěné skutečnosti nerespektovala.
VI. Závěr
22. Nejvyšší soud poté, co přezkoumal stížnost pro porušení zákona i řízení,
které vydanému a napadenému usnesení předcházelo, shledal, že je důvodná, neboť
státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu rozhodující o
stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání pochybila,
když stížnost, která byla podána včas ve smyslu §143 odst. 1 tr. ř. a neměla
být zamítnuta, považovala za opožděnou podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř.
23. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud na podkladě stížnosti pro porušení zákona
rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno, neboť stížností pro
porušení zákona napadeným usnesením bylo porušeno právo obviněného na řádné
projednání věci s využitím všech zákonných prostředků k realizaci jeho práva na
obhajobu. Na státní zástupkyni v dalším řízení bude, aby o stížnosti obviněného
věcně ve smyslu podle §147 odst. 1 tr. ř. rozhodla, tzn., aby přezkoumala
správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat
stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení, a to zcela v souladu se
všemi zákonnými podmínkami, které vyplývají z pravidel řádného a nezaujatého
přezkumu, když se nemůže řídit svou zcela předčasnou a neprocesní úvahou,
kterou v závěru nyní přezkoumávaného usnesení o věcné správnosti usnesení o
zahájení trestního stíhání učinila. V zájmu nestranného a spravedlivého
posouzení podané stížnost obviněného bude třeba, aby na podkladě všech ve věci
zajištěných důkazů posoudila důvodnost podané stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 12. 2019
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu