ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1001.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 1001/2020-395
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2020 o dovolání obviněného T. L. , narozeného XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020, č. j. 12 To 81/2020-363, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 142/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného T. L. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obviněný T. L. byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 12. 2. 2020, č. j. 2 T 142/2019-329, uznán vinným ze spáchání pokračujícího zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Týmž rozsudkem zároveň soud prvního stupně uznal spoluobviněného Z. K. vinným návodem k přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a §283 odst. 1 tr. zákoníku a dále přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Uvedených sbíhajících se trestných činů se přitom obviněný T. L. (dílem v součinnosti s obviněným Z. K.) podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil následovně:
Z. K. a T. L.
1) po předchozí vzájemné dohodě zorganizovali a zrealizovali v listopadu 2018 zaslání drogy pervitin do Věznice XY, a to tak, že Z. K. jako odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY, XY, XY, okr. XY, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 3 T 146/2011 ze dne 13. 12. 2011 pravomocným dne 31. 1. 2012, cestou povolených telefonních hovorů z uvedené věznice požádal dne 12. 11. 2018 svou matku H. K., nar. XY, která o tom, že ve věci se jedná o zasílání drog do věznice, nevěděla, o poslání částky 1 500,- Kč poštou na adresu T. L., XY, XY, což H. K. dne 13. 11. 2018 učinila, přičemž Z. K. se prostřednictvím dalších osob pomocí povolených hovorů z uvedené věznice v průběhu listopadu 2018 současně zkontaktoval s T. L. a požádal ho o zaslání drogy pervitin formou balíku pro svou osobu do Věznice XY, čemuž T. L. v návaznosti na obdržení výše uvedené částky ve výši 1 500,- Kč vyhověl, a při vědomí toho, že se jedná o pervitin pro Z. K. vykonávajícího trest odnětí svobody v uvedené věznici, opatřil na jeho popud celkem 1,7131 g pervitinu, sáčky s touto drogou ukryl do patních částí podrážek pantoflí zn. Comfort Step, vel. 43, které vložil do jím zabaleného balíku, na kterém jako adresáta uvedl osobu Z. K., XY, XY, a jako odesílatele osobu H. K., XY, XY, načež tento balík předal dne 21. 11. 2018 kolem 15.00 hodin v místě svého bydliště v XY, část XY, K. M., nar. XY, který o jeho skutečném obsahu nevěděl a který jej téhož dne kolem 16.00 hodin na základě instrukcí T. L. odeslal z pobočky České pošty, s. p. Jablonec nad Nisou 4, na adrese Želivského 5050/2, Jablonec nad Nisou - Rýnovice, do Věznice XY, kde byl dne 26. 11. 2018 uvedený pervitin zadržen během kontroly příchozí korespondence pracovníky Vězeňské služby ČR, přičemž oba obžalovaní si byli vědomi toho, že hlavní účinnou látkou drogy pervitin je látka metamfetamin, která je uvedena v příloze č. 5 „Psychotropní látky zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách“ nařízení vlády č. 463/2013 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a toho, že svým jednáním porušují přísně regulovaný a kontrolovaný režim Věznice XY daný mimo jiné ustanovením §28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, v platném znění, dle kterého je odsouzeným zakázáno vyrábět, přechovávat a konzumovat návykové látky, neboť jejich užití odsouzenými by mohlo závažným způsobem narušit vnitřní pořádek věznice a tím mařit účel výkonu trestu odnětí svobody,
T. L.
2) v blíže nezjištěné době od 24. 10. 2018 do 23. 12. 2018 v místě svého bydliště v XY, část XY, prodal K. M., nar. XY, nejméně ve třech případech nejméně celkem 0,9 g pervitinu vždy za částku 500,- Kč, a to při vědomí toho, že hlavní účinnou látkou drogy pervitin je látka metamfetamin, která je uvedena v příloze č. 5 „Psychotropní látky zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách“ nařízení vlády č. 463/2013 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
přičemž T. L. se jednání popsaného pod body 1) a 2) dopustil i přesto, že byl za trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1 trestního zákoníku rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 15 T 135/2013 – 190 ze dne 20. 7. 2015, který nabyl právní moci dne 16. 2. 2017, odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 18 měsíců, který vykonal 24. 10. 2018.
2. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku, ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil soud prvního stupně trest propadnutí věci, a to 1,5825 gramu pervitinu, vč. obalu a jednoho páru pánských pantoflí Comfort Step, vel. 43 s poškozenou podrážkou.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný T. L. odvolání, k němuž Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to pouze ve výroku o trestu odnětí svobody. Nově pak odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. řádu rozhodl tak, že obviněnému – při nezměněném výroku o vině a výroku o trestu propadnutí věci – uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku, ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že v dané trestní věci došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku.
5. Obviněný své dovolání buduje na tvrzení, že soudy nižších stupňů nedostály své povinnosti a neposoudily danou trestní věc náležitě objektivně a v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. řádu, přičemž má za to, že nikdo jiný než Nejvyšší soud nemůže odstranit pochybnosti a nedostatky v předchozím řízení, jichž se tyto dopustily. Následně obviněný uvádí, že svým dovoláním brojí jak proti rozsudku odvolacího soudu, tak i rozsudku soudu prvního stupně, a to proto, že výrok rozsudku soudu prvního stupně o vině byl opřen toliko o dva důkazy – výpověď svědka K. M. a zajištěnou stopu DNA obviněného, která však nebyla nalezena uvnitř předmětného balíku či na sáčku obsahujícím drogu, ale na přelepu žluté lepicí pásky. Podle obviněného takto popsaná situace – již označuje za důkazní nouzi – s níž se spokojil i odvolací soud, je zcela zásadně nedostatečná pro to, aby mohlo být rozhodnuto o vině a trestu.
6. Dále obviněný připomíná, že strávil již více než 12 let svého života ve výkonu trestu odnětí svobody, kdy tato skutečnost je důležitá pro posouzení celého skutku proto, neboť veškeré své přátelské vazby má právě ve věznicích. V takovém případě pak osoba přivykne na život ve věznicích, kde se na obsah zasílaného balíku vězni společně skládají, přičemž následně dochází k tomu, že předmětný balík je zaslán do dané věznice. Na základě výše uvedeného je tak dle obviněného zřejmé, že o zaslání jednoho balíku žádá osobu žijící na svobodě vždy jeden vězeň, který v danou chvíli jeho odeslání „řeší“ za ostatní zúčastněné vězně, kteří se na zmíněný balík skládají. Nelze proto nikdy jednoznačně říci, kdo konkrétně si kteroukoli část balíku objednal. Obdobně tomu bylo i v nyní projednávané trestní věci, kdy obviněný byl pouze osobou, která lepicí páskou balík přelepila (neboť toho času byl obviněný na svobodě) a zajišťoval tak pro své přátele dodání balíků do vězení ve výše uvedeném smyslu. Obviněný tak má za to, že nebylo v žádném případě prokázáno, že se skutek stal tak, jak je mu kladeno za vinu a že jej spáchal právě on, když pro takový závěr nebyl předložen jediný relevantní důkaz, přičemž výslech svědka M., toho času drogově závislého, nelze v žádném případě brát v potaz jako jediný stěžejní důkaz, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Obdobně pak ani v kontextu se zajištěnými stopami DNA nelze dle obviněného jakkoliv uzavřít, že skutek spáchal právě on, když tímto důkazem bylo pouze prokázáno, že držel v ruce lepenku, kterou byl předmětný balík, obsahující pervitin, přelepen.
7. Na základě shora uvedeného tak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud jeho dovolání vyhověl a napadený rozsudek odvolacího soudu podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil, dále podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Dovolání obviněného soud prvního stupně zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání obviněného uvedl, že podstata dovolací argumentace není v prvé řadě nikterak komplikovaná, když obviněný popírá, že by se trestné činnosti dopustil, zpochybňuje věrohodnost výpovědi svědka M., přičemž v návaznosti na zajištěné stopy jeho DNA na lepicí pásce tvrdí, že o obsahu balíku nic nevěděl a byl pouze osobou, která balík zaslaný spoluobviněnému K. touto páskou přelepila. Jinými slovy obviněný se snaží přesvědčit Nejvyšší soud, že žádný relevantní důkaz o jeho vině neexistuje.
9. K těmto námitkám státní zástupce uvádí, že krom toho, že jsou v podstatě opakováním dosavadní obhajoby obviněného uplatňované v předchozích stadiích trestního řízení, je pod vytýkaný dovolací důvod podřadit nelze. Platí totiž, že uplatnil-li obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pak tento opravňuje Nejvyšší soud k přezkumu otázek hmotněprávních, nikoliv procesních (přičemž o žádný z případů, kdy by Nejvyšší soud mohl zasáhnout do skutkových zjištění soudů nižších stupňů podle státního zástupce v této trestní věci nejde). Obviněný tak v podstatě svůj mimořádný opravný prostředek zaměňuje za další odvolání a dovolací námitky staví výlučně na tvrzení, že trestná činnost mu provedenými důkazy prokázána nebyla. Takto koncipované námitky však dle státního zástupce pod obviněným uplatněný – ale ani žádný jiný – dovolací důvod podřadit nelze.
10. Pouze pro doplnění státní zástupce uvádí, že soud prvního stupně v průběhu dokazování provedl všechny v úvahu přicházející důkazy, tyto řádným způsobem vyhodnotil, přičemž dospěl k takovým skutkovým závěrům, které z nich lze logicky dovodit, což také v zásadě zcela vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. V tomto směru soud prvního stupně ve vztahu ke skutku uvedenému výše pod bodem 1) akcentoval nejen shora vzpomenuté důkazy, ale také monitoring telefonních hovorů spoluobviněného K. s jeho přítelkyní a matkou, kdy z jejich kontextu je zřejmé, že obviněnému byly nejprve poskytnuty peněžní prostředky na nákup pervitinu, tento za ně drogu zajistil, připravil balík a tento prostřednictvím svědka M. odeslal do Věznice XY právě spoluobviněnému K. Co se týče skutku uvedeného výše pod bodem 2), pak platí, že obviněný je z něj spolehlivě usvědčován věrohodnou výpovědí svědka M.
11. Pokud jde o postup odvolacího soudu, má státní zástupce za to, že tento odvolání obviněného řádně přezkoumal a s jeho námitkami se vypořádal, resp. se s nimi – co do výroku o vině – neztotožnil. Lze tak uzavřít, že soud prvního stupně jednak učinil správná skutková zjištění a současně jednání obviněného také odpovídajícím způsobem právně kvalifikoval. S přihlédnutím k uvedenému proto státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
12. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice, již ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
14. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
15. Obviněný v podaném dovolání uplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve skutečnosti ale v jeho dovolací argumentaci lze vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, neboť zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí obviněný vztahuje k rozsudku soudu prvního stupně (právě před tímto soudem totiž probíhalo dokazování, s jehož vývody se obviněný neztotožňuje). Jeho přezkumu se však lze v dovolacím řízení zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
16. Pokud jde o samotný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, platí, že je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
17. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
18. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
19. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
20. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadených rozsudků soudů nižších stupňů, jakož i s průběhem jim předcházejícího trestního řízení, konstatuje, že dovolací námitky obviněného neodpovídají ani jím uvedenému, ale ani žádnému jinému, zákonnému dovolacímu důvodu. Obviněný totiž odvolacímu – potažmo i prvostupňovému – soudu nevytýká nesprávné právní posouzení skutku pod body 1) a 2) ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Naopak, obviněný brojí čistě proti hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně, potažmo proti přezkumu jeho hodnotících úvah soudem odvolacím, kdy má za to, že učiněná skutková zjištění nepostačují pro závěr, že se shora uvedených skutků dopustil. Taková námitka však [ve světle výše uvedeného] není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod.
21. Současně je třeba dodat, že otázkou nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, tj. otázkou hodnocení provedených důkazů, se Nejvyšší soud může ve zcela výjimečných případech zabývat. To však toliko tehdy, pokud takový nesoulad lze označit za extrémní a vznese-li obviněný zároveň takovou námitku výslovně ve svém dovolání, a tak ji učiní předmětem dovolacího přezkumu. Jak však Nejvyšší soud zjistil a jak vyloží níže, skutková zjištění soudu prvního stupně mají jednak dostatečně pevný podklad v provedeném dokazování a současně také platí, že obviněný danou námitku ani neučinil předmětem svého dovolání. K dílčím tvrzením obviněného proto – ve shodě s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující:
22. Stran skutku pod bodem 1) obviněný tvrdí, že závěr o jeho vině se opírá toliko o dva důkazy (jejichž vypovídací hodnotu zároveň zpochybňuje) – výpověď svědka M. a ztotožnění stop DNA nalezených na lepicí pásce na krabici (obsahující pantofle, v nichž byla skryta droga) v místě přelepu.
23. K tomu je však třeba říci, že závěr o vině obviněného se podává nejen z těchto, ale i z dalšího důkazu, který obviněný nezmiňuje. Tím je obsah monitorovaných telefonních hovorů spoluobviněného K., které tento uskutečňoval z Věznice XY v listopadu 2018, v době předcházející doručení předmětného balíku (viz protokol o hlavním líčení ze dne 15. 1. 2020 na č. l. 295 verte). V hovorech spoluobviněného K. s jeho matkou H. K. a s přítelkyní M. K. tento zmiňuje obviněného T. L. (a to včetně uvedení jeho bydliště v XY, popř. konkrétní adresy), kdy hovor s M. K. se zjevně týká omamných a psychotropních látek, popř. jejich zasílání do věznice a případně ceny za tyto (právě v tomto kontextu zaznívá jméno obviněného L.), hovor s matkou obviněného K. se pak týká zaslání částky 1 500 Kč obviněnému L. (viz úřední záznam na č. l. 82 až 98, konkrétně na č. l. 86 až 88; srov. též zvukový záznam na CD založený na č. l. 99).
24. Právě zasazení poznatků vyplynuvších z monitorovaných telefonních hovorů spoluobviněného K. z Věznice XY do kontextu již výše uvedených důkazů, ale rovněž ve spojení s videozáznamem z pobočky České pošty, s. p. v Jablonci nad Nisou, Želivského 5050/20, ze dne 21. 11. 2018 (ze kterého je zřejmé, že následně zajištěný balík odesílá – v souladu se svou výpovědí – svědek M.), nedává dle Nejvyššího soudu žádný prostor pro důvodné pochybnosti o tom, že se skutek stal, tak je shora popsán a jak jej soud prvního stupně zjistil (srov. bod 12. jeho rozsudku). O stavu důkazní nouze, který zmiňuje obviněný, tak v tomto směru rozhodně hovořit nelze.
25. Pouze pro upřesnění lze poukázat na to, že sama obhajoba obviněného – totiž že byl pouze osobou, která lepicí páskou balík přelepila a zajišťoval tak pro své přátele dodání balíku do vězení – ve světle výpovědi svědka M. (jejímž hodnocením se v kontextu dalších důkazů, a tedy v souladu s požadavky §2 odst. 5 tr. řádu, zabýval soud prvního stupně v bodu 12. svého rozsudku) nemůže obstát. To z toho důvodu, že svědek opakovaně (viz protokol o výslechu svědka ze dne 3. 9. 2019 na č. l. 157 a protokol o hlavním líčení ze dne 15. 1. 2020 na č. l. 294 verte) uvedl, že věděl, že obviněný L. prodával drogy, které svědek v té době užíval a za tímto účelem jej opakovaně kontaktoval, a to včetně dne, kdy od něj na žádost obviněného převzal předmětný balík, který svědek odeslal ze shora uvedené pobočky České pošty s. p. (srov. č. l. 27 a č. l. 73). Uvedená výpověď svědka M. v tomto směru není osamocena – naopak, závěr o tom, že obviněný byl osobou disponující s drogami, se zřetelně podává i z monitorovaných telefonních hovorů spoluobviněného K. s M. K. (viz č. l. 87). Pokud dále obviněný namítá, že soud prvního stupně uvěřil výpovědi drogově závislého svědka, pak Nejvyšší soud považuje za nezbytné dodat, že sama skutečnost, že svědek přinejmenším v době spáchání činu obviněného užíval omamné a psychotropní látky, jeho výpověď obecně nečiní nevěrohodnou. Takový poznatek toliko na soud provádějící hodnocení důkazů klade požadavek, aby jej v rámci hodnocení vzal v potaz, resp. s jeho vědomím hodnotil výpověď takového svědka bedlivě v kontextu dalších důkazů, což se v nyní projednávané trestní věci i stalo (k tomu srov. bod 7. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
26. Zbývá dodat, že ve vztahu ke skutku pod bodem 2) obviněný žádné konkrétní námitky – krom hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka M. – nečiní, přičemž co se dané otázky týče, platí, že tuto soud prvního stupně dovodil na základě porovnání výpovědí svědka M. s dalšími provedenými důkazy, a to obsahem monitorovaných telefonních hovorů spoluobviněného K. s M. K., z nichž zjevně plyne, že obviněný L. v dané době distribuoval omamné a psychotropní látky.
27. Nejvyšší soud tak uzavírá, že na základě provedeného dokazování, a to při pečlivém hodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu, dospěl soud prvního stupně k praktické jistotě o tom, že se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti, kdy tento svůj závěr zcela logicky, přesvědčivě a jasně (tj. v souladu s požadavky §125 odst. 1 a §134 odst. 2 tr. řádu) odůvodnil. Takový postup soudu prvního stupně – jenž obstál i optikou přezkumu soudu odvolacího – přitom nelze hodnotit jako zakládající tzv. extrémní nesoulad a tedy porušující ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
28. Protože dovolací argumentace obviněného T. L. neodpovídala jím uplatněnému, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, přičemž zjevně nedošlo ani k tzv. extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, nezbylo Nejvyššímu soudu, než jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 11. 2020
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.