ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1252.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 1252/2020-101
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2020 o dovolání obviněného T. H., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 7 To 161/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 9 T 150/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 9 T 150/2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 7 To 161/2020, jako soudu rozhodujícího jednak k odvolání státního zástupce podanému v neprospěch obviněného, jednak k odvolání obviněného, byl obviněný T. H. uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jenž byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Obviněnému byl dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to zajištěného bezpečnostního sáčku Orgatech s rostlinným materiálem o hmotnosti 5,82 g obsahující omamnou látku konopí.
2. Stalo se tak v podstatě na základě zjištění, že obviněný T. H.
v přesně nezjištěné době od konce měsíce května roku 2019 do 7. 7. 2019 v lesoparku u XY v XY, okr. XY, poskytl směnou za finanční hotovost minimálně v 8 případech celkově přinejmenším 160 g sušených částí rostlin rodu konopí jako tzv. marihuanu s neustanoveným obsahem delta-9-THC F. J., nar. XY, a nejméně dne 11. 7. 2019 v 10.00 hod. v budově Policie ČR, XY, v domě č. p. XY v ul. XY, okr. XY, úmyslně držel při sobě minimálně za účelem distribuce neustanoveným osobám celkově 6,35 g sušených částí rostlin rodu konopí jako tzv. marihuanu s neurčeným obsahem delta-9-THC,
a takto jednal, ačkoli konopí je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamu návykových látek, jako omamná látka zařazená do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 Sb.) a THC, stejně jako jeho izomery a stereochemické varianty, je uveden v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamu návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.) a k nakládání s uvedenou omamnou a psychotropní látkou neměl příslušné povolení.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
3. Proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání. Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
4. Po stručném shrnutí dosavadního průběhu řízení obviněný v podstatě uvedl, že pokud jde o uplatněný dovolací důvod, jedná se v jeho případě o přípustnou výjimku ve vztahu ke skutkovým námitkám, která dovoluje dovolacímu soudu zasáhnout do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Takový zásah je totiž odůvodněn extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Skutková zjištění soudu prvního stupně akceptovaná i odvolacím soudem postrádají v projednávané věci obsahovou spojitost s důkazy a z logického způsobu hodnocení důkazů nemohou učiněná skutková zjištění soudů obstát. Obviněný konkrétně směřoval své námitky pouze do „druhého skutku napadeného rozsudku“, tedy držení 6,35 g tzv. marihuany dne 11. 7. 2019 v budově Policie ČR v XY. V tomto směru namítl jednak extrémní nesoulad s provedenými důkazy, jednak nesprávné právní posouzení věci. Extrémní nesoulad s provedenými důkazy obviněný spatřuje v tom, že nižší soudy nesprávně uzavřely, že jeho jednání spočívalo v tom, že úmyslně držel při sobě za účelem distribuce blíže neustanoveným osobám 6,35 g tzv. marihuany. Tato zjištění jsou v rozporu s provedenými důkazy, resp. nemají oporu v žádném z provedených důkazů v řízení před soudem prvního stupně. Nesprávné právní posouzení pak spočívá v otázce, zda jednání obviněného popsané pod tímto, podle obviněného tzv. druhým (dílčím) skutkem ve vztahu k předchozí distribuci psychotropních látek jednomu odběrateli, která se měla odehrávat celkem v osmi případech, je možné posoudit jako trvající trestný čin sestávající se z více částí tvořící jeden skutek nebo zda představuje samostatný skutek. Ze skutkové věty napadeného rozsudku ani provedeného dokazování nevyplývá, že se mělo jednat o dílčí jednání trvajícího trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Toto jednání je nutné považovat za samostatné jednání, které však nevykazuje znaky trestného činu.
K namítanému tzv. extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním obviněný dále uvedl, že nižší soudy učinily skutkové zjištění, že obviněný při sobě úmyslně držel v množství 6,35 g za účelem distribuce tzv. marihuanu s neurčeným obsahem delta-9-THC, přičemž dovodily závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku vycházejíce právě z drženého množství drogy a z kontinuity jednání obviněného v průběhu celého stíhaného období. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že obviněný měl v úmyslu drženou marihuanu dále distribuovat. S odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, pak obviněný namítl, že svým jednáním nemohl naplnit ani skutkovou podstatu trestného činu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku právě s ohledem na zjištěné množství marihuany, kterou držel pro svou osobní potřebu.
K tvrzenému nesprávnému právnímu posouzení obviněný dále uvedl, že toto jeho jednání nelze považovat za dílčí jednání trvajícího trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť neměl v úmyslu omamnou a psychotropní látku distribuovat. Ve věci se tak nejedná o případ jediného skutku. Jeho jednání nebylo tvořeno řadou navazujících aktů spočívajících v opakované distribuci marihuany různým osobám, kterých by se měl dopouštět v rámci vymezeného časového úseku a které by byly propojeny úmyslem obviněného soustavně neoprávněně nakládat s psychotropní látkou. Období, kdy k přechovávání marihuany mělo dojít, se nekryje s obdobím, v němž obviněný poskytl marihuanu F. J. Pokud jde navíc o F. J., tento byl sám trestně stíhán pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, když nejméně ve dvou případech poskytl za úplatu minimálně 20 g sušených částí rostlin rodu konopí jako tzv. marihuanu, a v jednom případě poskytl nezjištěné množství tzv. marihuany zdarma v podobě jednoho jointu, přičemž z rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Děčíně, sp. zn. 1 ZT 238/2019, vyplývá, že trestní stíhání F. J. bylo podle §307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 18 měsíců. Za obdobnou trestnou činnost byl tedy dovolateli uložen nepoměrně jiný a zcela nesrovnatelně přísnější trest. Pakliže má být rozhodováno podle zásad přiměřenosti a rozhodnutí soudu, příp. orgánů činných v trestním řízení, mají být předvídatelná, je proto namístě, aby bylo ve věci obviněného rozhodnuto obdobně.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 7 To 161/2020, a Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III.
Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
7. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
8. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
9. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
10. Obviněný naplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitkou brojící proti nesprávnému právnímu posouzení jím označeného druhého dílčího (samostatného) skutku spáchaného jednáním ze dne 11. 7. 2019 jako dílčího útoku trvajícího přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
11. Z usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 15 Tdo 887/2014 vyplývá, že „[z]nak trvání se vyznačuje plynulostí navozeného protiprávního stavu, který existuje nepřetržitě až do jeho ukončení. Trestné činy trvající se posuzují jako jediné jednání, ať protiprávní stav trvá sebedéle.“ Jednání obviněného lze kvalifikovat jako jediný trestný čin spočívající v trvajícím jednání, jímž obviněný jednak v období od měsíce května roku 2019 do 7. 7. 2019 postupně předával 160 g sušených částí rostlin rodu konopí jako tzv. marihuanu F. J., jednak nejméně dne 11. 7. 2019 přechovával za účelem další distribuce blíže nezjištěným osobám 6,35 g sušených částí rostlin rodu konopí (tzv. marihuanu). V tomto jednání je patrná vzájemná časová a místní provázanost, kdy obviněný svým jednáním skutkovou podstatu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Z výpovědi obviněného navíc vyplynulo, že si z každého prodeje ponechával množství 2 – 3 g drogy, tudíž u něj zajištěné množství přesahuje i obvyklé množství, které míval pro svou vlastní potřebu. Nejvyšší soud se proto s hodnocením nižších soudů, které vyústily ve výše citované skutkové závěry, ztotožňuje, resp. neshledal žádný podstatný důvod se od nich odchýlit. Vzhledem k výše uvedenému pak nemohl shledat právní námitky obviněného opodstatněnými. Nejvyšší soud tak souhlasí s právním posouzením jednání obviněného jako jediného trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku s celkovým množstvím 166,35 g drogy, s níž obviněný neoprávněně nakládal.
12. K namítanému tzv. extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním je potřeba uvést, že Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže proto přezkoumávat a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku.
13. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je Nejvyšší soud oprávněn a zároveň povinen přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska skutkových námitek pouze v takovém případě, kdy v rozhodování soudů předchozích stupňů byla učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy a kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
14. Po prostudování spisového materiálu však Nejvyšší soud konstatuje, že ve věci obviněného neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor s provedenými důkazy. V posuzované věci je zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. Ztotožnil se proto s právní kvalifikací skutku v rozsudku soudu prvního stupně, kterou jako správnou potvrdil též soud odvolací. Nejvyšší soud na podkladě spisu navíc rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů v posuzované věci jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů.
15. Ze spisového materiálu navíc vyplývá, že obviněný v zásadě výše uvedené námitky již uplatnil v předcházejícím řízení před nižšími soudy, a jedná se tak pouze o opakování jeho dosavadní obhajoby. S těmito námitkami se však již dostatečně vypořádal jak nalézací soud (viz bod 13. rozsudku nalézacího soudu), tak odvolací soud (viz bod 12. rozsudku odvolacího soudu). Tyto soudy na ně reagovaly, přesvědčivě se s nimi vypořádaly a své úvahy vyjádřily v odůvodnění svých rozhodnutí. Nejvyšší soud se s jejich závěry ztotožnil, přičemž neshledal jakoukoli snahu o deformaci důkazních prostředků ani tendenčnost v uvažování v neprospěch obviněného při hodnocení důkazů. Lze doplnit, že pokud dovolání obsahuje totožné námitky, s nimiž se v předchozím řízení zabýval a dostatečně vypořádal již soud prvního, resp. druhého stupně, Nejvyšší soud je zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
16. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 12. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu