ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1433.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 1433/2019-714
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2020 o dovolání obviněného J. B. , narozeného XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 4. 2019, č. j. 55 To 144/2019-622, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 2 T 143/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (dále také jen „soud prvního stupně“) ze dne 4. 2. 2019, č. j. 2 T 143/2012-583, byl obviněný J. B. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný tím, že:
v přesně nezjištěné době od června roku 2009 do srpna roku 2011, na adrese XY, Pěnčín – Alšovice 2019, ve stavební buňce v Kokoníně, v Jablonci nad Nisou ve XY ulici ve squatu a také na jiných místech Libereckého kraje, neoprávněně předal A. M., nar. XY, denně psychotropní látku metamfetamin (pervitin) po 0,4 – 0,5 g, kdy jí takto celkem předal nejméně 350 g, přičemž metamfetamin, zvaný pervitin, je jako psychotropní látka zařazen do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších změn a doplňků a obviněný se tohoto jednání dopustil bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR.
2. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v délce čtyř a půl roku, pro jehož výkon byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl tímto rozsudkem soudu prvního stupně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 12. 2011, č. j. 4 T 225/2011-87, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému rovněž uloženo ochranné léčení protitoxikomanické v ambulantní formě.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, na základě kterého Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále také jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 4. 2019, č. j. 55 To 144/2019-622, podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině uložil podle §259 odst. 3 tr. řádu obviněnému souhrnný trest odnětí svobody v délce tří roků, pro jehož výkon obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil i výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 12. 2011, č. j. 4 T 225/2011-87, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 4. 2019, č. j. 55 To 144/2019-622, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Obviněný úvodem svého dovolání uvedl, že poškozené A. M. v žádném případě neposkytl tolik pervitinu, kolik uvedla. Drogy v tomto množství by totiž musel nakoupit cca za 632 000 Kč, a to v žádném případě nebylo možné, neboť tolik peněz nikdy dohromady neměli. Namítl, že poškozená na něho podala trestní oznámení, protože ho nenávidí a chce se mu mstít. Kromě toho obviněný poukázal na množstevní nepřesnost co do předaných gramů drogy, neboť při správném násobku mohl za dané období předat pouze 316 g látky, kterou poškozená označuje za pervitin.
6. Obviněný dále namítl, že nebylo znaleckým posudkem objasněno, jaké množství účinné psychotropní látky obsahovala látka, kterou měl denně předávat poškozené a kterou soud na základě jejího tvrzení označuje za metamfetamin, a stejně tak, zda látka označená soudem jako metamfetamin jím skutečně byla, když v letech 2009 až 2015 byla v severních Čechách dostupná látka s účinky metamfetaminu, která však nebyla zařazena do seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách a nebyla uvedena v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých zákonů ve znění pozdějších změn a doplňků, ani v příloze č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb. V této souvislosti poukázal obviněný na to, že poškozená A. M. vypověděla, že brali i náhražky, a v trestním oznámení uvedla, že obviněný obstarával drogu na bázi opiátu.
7. Podle dovolatele je dále závěr soudu o nepřetržitých denních dávkách 0,4 - 0,5 gramu pervitinu za období od června 2009 do srpna 2011 založen výlučně na tvrzení poškozené A. M. uvedeném v jejím dopisu Policii ČR z věznice dne 29. 6. 2012 (který navíc napsala po předchozí výzvě policie), kde se nacházela pro krádeže páchané s obviněným. Toho nenáviděla, neboť se domnívala, že si našel jinou ženu a potřebovala se také očistit před svými rodiči v tom směru, že pervitin jí podával obviněný a ona je jeho obětí. Vzhledem k tomu je podle obviněného její výpověď, založená na modelu „pachatel – oběť“, zcela nevěrohodná. K objasnění, zda látka, kterou měl obviněný podávat poškozené A. M., byla skutečně metamfetamin a jaké množství účinné psychotropní látky obsahovala, je podle obviněného třeba odborných znalostí, které soud nemá a nemůže v tomto směru svou úvahou nahradit znalecký posudek. Ponechávat bez povšimnutí věcnou správnost určení a složení látky uvedené poškozenou A. M., která nemá odborné znalosti, a mimo to nejpozději od roku 2011 nenáviděla obviněného, by podle mínění dovolatele ve svých důsledcích znamenalo popřít zásadu volného hodnocení důkazů soudem podle svého vnitřního přesvědčení, privilegovat svědeckou výpověď a přenášet tak odpovědnost za skutkovou správnost soudního rozhodování na poškozenou A. M. Takovýto postup však podle dovolatele nelze z ústavněprávních hledisek akceptovat.
8. Podle obviněného zatížily vzhledem k výše uvedenému soudy nižších stupňů svá rozhodnutí extrémním rozporem mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, přičemž tento extrémní rozpor lze podle judikatury Ústavního soudu uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
9. Obviněný uvedl, že výpověď poškozené A. M. je v extrémním rozporu se všemi ostatními provedenými důkazy. V tomto směru poukázal na to, že bylo prokázáno, že si pervitin, jiné drogy či náhražky opatřovali obviněný a poškozená společně a několik let spolu žili jako druh a družka ve společné domácnosti. Namítl, že drogy nepředával poškozené obviněný, ale přebírali je od nespecifikovaných osob společně nebo jednotlivě. Ostatně sama poškozená uvedla, že byla při nákupech drogy. Rovněž uvedla, že ji obviněný k užívání drog nenutil. Obviněný také poukázal na to, že na nákup drog byly použity v době, kdy spolu obviněný a poškozená žili ve společné domácnosti, převážně finance opatřené poškozenou, a že drogy tedy opatřovala v převážné míře pro jejich společnou domácnost poškozená. Rovněž poukázal na již zmíněné náhražky a opiáty, jejichž užívání poškozená zmínila v trestním oznámení. Dále připomněl, že při hlavním líčení soud bez uvedení důvodu nepovolil obhajobou navržený a obviněným požadovaný důkaz konfrontací obviněného s poškozenou, ač její výpověď je jediným důkazem. K výpovědi rodičů poškozené uvedl, že pokud by byl správný údaj o denním množství konzumované drogy, jistě by to její rodiče během půl roku, kdy u nich bydleli, poznali. Není tedy správný údaj v bodě 14 rozsudku krajského soudu, že výpověď poškozené je podporována výpověďmi jejích rodičů, neboť jejich výpovědi naopak konzumaci drog obviněným a jejich dcerou v době, kdy žili v Pěnčíně, co do množství jednoznačně vyvrací.
10. Dovolatel dále namítl, že pokud soudy dospěly k závěru o jeho vině zvlášť závažným zločinem podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, měly v takovém případě i poškozenou A. M. shledat vinnou stejným trestným činem, pro který byl odsouzen on, a to ve formě návodu a pomoci podle §24 odst. 1 písm. b) a c) tr. zákoníku. Poškozená se totiž doznala, že jako osoba na drogách závislá požadovala po obviněném pervitin, vzbuzovala v něm tedy jako návodce rozhodnutí drogu pro ni opatřit. Obstarala dále jako pomocník prodejem auta a vybráním vkladů finanční prostředky na nákup drog pro sebe a pro obviněného. Nebýt jejího opatření finančních prostředků a jízd pro drogy, nedošlo by k páchání údajné trestné činnosti v rozsahu, jaký je uveden ve výroku soudu prvního stupně. Jestliže poškozená opatřovala drogy pro sebe a pro obviněného, nebyla podle mínění obviněného poškozenou, ale spolupachatelem daného trestného činu.
11. Konečně obviněný uzavřel, že on i poškozená si společně opatřovali drogy za účelem jejich konzumace. Nebylo podle něj zjištěno, že by některý z nich přechovával pro vlastní potřebu v množství větším než malém jinou omamnou nebo psychotropní látku než konopí. Získanou drogu zřejmě s ohledem na stálý nedostatek peněz, zejména v době, kdy žili na ulici, totiž neprodleně spotřebovávali. Podle mínění dovolatele se tak ani jeden z nich nedopouštěl trestné činnosti.
12. Z těchto důvodů dovolatel Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil oba rozsudky soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
13. Dovolání obviněného J. B. bylo zasláno nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.
14. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření úvodem zrekapitulovala obsah dovolání obviněného, načež uvedla, že dovolací námitky neodpovídají uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu. S poukazem na uvedený dovolací důvod se totiž není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Ve věci přitom podle státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
15. Dále se státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství věnovala otázce konfrontace s poškozenou u hlavního líčení, kterou obviněný ve svém dovolání nastolil. K této problematice uvedla, že při hlavním líčení konaném dne 14. 1. 2013 byl návrh obviněného na provedení konfrontace zamítnut z důvodu manipulativního postoje obviněného vůči poškozené a ta byla vyslechnuta v jeho nepřítomnosti. Při druhém hlavním líčení konaném dne 4. 2. 2019 pak konfrontace nemohla proběhnout, protože hlavní líčení se podle §202 odst. 2 tr. řádu konalo v nepřítomnosti obviněného na jeho výslovnou žádost, čímž dal podle státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství obviněný najevo, že na konfrontaci netrvá.
16. V další části svého vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství pojednala o věrohodnosti poškozené a svědkyně A. M. Připomněla, že věrohodnost její výpovědi je dána tím, že poškozená vypovídala o prožitých událostech stále shodně, pouze s drobnými odchylkami, které lze vysvětlit časovým vytěsňováním negativních prožitků z paměti. Její věrohodnost je podporována také závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie.
17. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uzavřela, že soudy obou stupňů v napadených rozsudcích v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. řádu). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily, přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. řádu).
18. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství dospěla k závěru, že dovolání obviněného obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání toto dovolání jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením tr. řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu, přičemž zjistil, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
20. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je (mimo jiné) podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
21. Obviněný v rámci dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tento dovolací důvod je naplněn tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
22. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
23. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
24. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
25. Nejvyšší soud úvodem konstatuje, že dovolací námitky obviněného nesměřují proti právnímu posouzení skutku, popřípadě vůči jinému hmotněprávnímu posouzení, ale toliko do oblasti dokazování, které je však čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. řádu) odvolacího soudu. Nejvyššímu soudu, jakožto orgánu rozhodujícímu zásadně o mimořádných opravných prostředcích v trestním řízení, tak přehodnocovat skutkové závěry soudů nižších stupňů nepřísluší. Obdobně není Nejvyšší soud povolán k nápravě procesních pochybení učiněných v předchozím řízení, s výjimkou těch, které jsou taxativně vymezeny jako dovolací důvody v rámci §265b odst. 1 písm. a) až f) a písm. k) a l) tr. řádu. Žádný z takových důvodů však obviněný v nyní projednávané věci neuplatňuje. Argumentace obviněného se tedy míjí s jím uplatněným dovolacím důvodem a současně platí, že tuto nelze podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu.
26. Vzhledem k tomu, že obviněný namítá, že skutkové závěry soudů nižších stupňů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, přistoupil Nejvyšší soud k přezkumu napadených rozhodnutí z hlediska těchto dovolatelem vytýkaných vad důkazního řízení. Po seznámení se s obsahem těchto rozhodnutí a se spisovým materiálem je však dovolací soud nucen konstatovat, že postup soudů nižších stupňů obviněným vytýkané vady nevykazuje. Námitky stran extrémního rozporu proto shledal Nejvyšší soud nedůvodnými. Dovolání obviněného se tak nemohlo setkat s úspěchem.
27. Při zkoumání namítaného extrémního rozporu se dovolací soud nejprve zabýval otázkou věrohodnosti poškozené a svědkyně A. M., jejíž výpověď vzal nalézací soud za základ zjištěného skutkového stavu a jejíž věrohodnost obviněný ve svém odvolání a následně i dovolání zpochybnil. Nejvyšší soud se však ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů, že výpověď této poškozené lze považovat za věrohodnou. Tento závěr totiž podporuje nejen znalecký posudek z oboru psychiatrie, odvětví klinická psychologie (č. l. 26 až 39), nýbrž i svědecké výpovědi jejích rodičů R. M. a J. M., kteří podrobně popsali, k jakým změnám u poškozené došlo poté, co se seznámila s obviněným (v přípravném řízení č. l. 90 až 93 a v hlavním líčení č. l. 213 verte až 215). Vzhledem k uvedenému lze tedy přisvědčit nalézacímu soudu, který považoval výpověď poškozené A. M. za pravdivou (viz bod 16. rozsudku soudu prvního stupně), a odkázat lze i na odůvodnění rozsudku soudu odvolacího (viz bod 14. tohoto rozsudku), který se s totožnou argumentací obviněného přesvědčivě vypořádal i v rámci odvolacího přezkumu.
28. Vzhledem k závěru o věrohodnosti výpovědi poškozené je přirozené, že soudy nižších stupňů vzaly její svědectví za základ svých skutkových zjištění. Nelze tak přisvědčit obhajobě obviněného, že poškozená na něho podala trestní oznámení s úmyslem se mu pomstít.
29. Pokud jde o množství drogy, kterou obviněný poškozené v období od června roku 2009 do srpna roku 2011 předal, soudy nižších stupňů nepochybily, pokud vycházely z údajů, které jim poskytla poškozená, tedy že jí obviněný dával cca 0,4 až 0,5 g pervitinu denně. Nelze v této souvislosti přisvědčit ani poznámce obviněného, že při správném propočtu by poškozené v tomto období mohl předat pouze 316 g pervitinu. Takový propočet obviněného totiž vychází z toho, že poškozené předával denně 0,4 g drogy. Poškozená však – poté, co jí byla předestřena její výpověď z přípravného řízení – potvrdila, že toto množství se pohybovalo mezi 0,4 g až 0,5 g (k čemuž lze odkázat na bod 7. rozsudku soudu prvního stupně in fine ). Právě z tohoto údaje poškozené o četnosti předávání drogy (a nikoliv tedy z předchozího tvrzení poškozené o 0,4 gramech) přitom soud prvního stupně při ustálení svých skutkových závěrů vyšel. Správný je tedy závěr soudů nižších stupňů o tom, že předáno bylo nejméně 350 g, neboť pokud by za průměrnou denní dávku byla vzata střední hodnota 0,45 g, celkové poskytnuté množství by za dané období od června 2009 do srpna 2011 činilo více než 350 g.
30. K tomuto Nejvyšší soud toliko poznamenává, že podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., se u pervitinu (metamfetaminu) za „množství větší než malé“ považuje více než 1,5 gramů drogy pervitinu, která musí obsahovat nejméně 0,5 g účinné psychotropní látky metamfetaminu či 0,6 gramů soli hydrochloridu metamfetaminu, a znak „značný rozsah“ je dán hranicí 150 gramů metamfetaminu při obsahu alespoň 50 g účinné látky či 60 gramů účinné látky v případě solí hydrochloridu metamfetaminu. Z toho zjevně vyplývá, že i pokud by soud prvního stupně vycházel z tvrzení poškozené o hmotnosti jedné denní dávky „toliko“ ve výši 0,4 gramu (což však neučinil – k tomu srovnej výše), z čeho by plynulo, že obviněný nedovoleně nakládal „pouze“ s 316 g pervitinu, i v takovém případě by jeho jednání zákonný znak „značného rozsahu“ uvedený v §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku naplňovalo. Proto daná výhrada obviněného nemohla nijak zpochybnit správnost přisouzené právní kvalifikace.
31. Namítá-li dále obviněný, že nemělo být prokázáno, že látka, kterou měl poškozené předávat, byla skutečně metamfetamin a nikoliv jiná látka, např. různé náhražky, je nutno konstatovat, že v tomto trestním řízení je mu kladeno za vinu předání (obstarání) toliko pervitinu (metamfetaminu) poškozené a nikoliv případné předání jiné, blíže nespecifikované drogy, přičemž množství předaného pervitinu bylo provedenými důkazy prokázáno. Pro závěr o trestní odpovědnosti obviněného za nyní posuzovaný skutek (předání pervitinu) je tak nerozhodné, zda ze strany obviněného došlo i k případnému předání nějakých jiných látek poškozené.
32. Jako důvodnou Nejvyšší soud nevyhodnotil ani námitku obviněného stran požadované konfrontace s obviněnou při hlavním líčení, neboť při prvním hlavním líčení nebylo ke konfrontaci přistoupeno a poškozená byla vyslechnuta v nepřítomnosti obviněného z důvodu jeho manipulativního postoje vůči ní, což soud prvního stupně následně přesvědčivě odůvodnil. K druhému hlavnímu líčení konanému dne 4. 2. 2019 se pak obviněný nedostavil a na jeho výslovnou žádost bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Nejvyšší soud se ztotožňuje se státní zástupkyní Nejvyššího státního zastupitelství, že tímto postojem dal obviněný najevo, že na provedení konfrontace již netrvá.
33. Věrohodnou výpovědí poškozené byly vyvráceny i námitky obviněného o tom, že si obviněný a poškozená drogy opatřovali společně a že drogy sháněla i sama poškozená. Poškozená totiž po celou dobu trestního řízení konstantně uváděla, že drogy obstarával výlučně obviněný od svých dodavatelů, že vše připravoval on a že měl vše pod dohledem (viz výpověď poškozené v přípravném řízení na č. l. 55 a během hlavního líčení konaného dne 14. 1. 2013 na č. l. 212). Na závěru o vině obviněného pak nemění nic ani skutečnost, že poškozená prodala své auto a provedla výběr ze svého účtu stavebního spoření a že tyto finanční prostředky spolu s jejími příjmy nejprve ze zaměstnání a poté z podpory v nezaměstnanosti a následně z krádeží byly použity na nákup drog. Obviněnému je totiž kladeno za vinu výlučně neoprávněné obstarání drogy poškozené, když podle tzv. právní věty odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně obviněný „ neoprávněně jinak jinému opatřil psychotropní látku a čin spáchal ve značném rozsahu “. Z hlediska právní kvalifikace tedy není rozhodné, odkud pocházely finanční prostředky potřebné k nákupu drog nebo že poškozená brala drogy obstarané obviněným dobrovolně a sama se na financování jejich pořízení podílela. Je zcela přirozené, že poškozená, která byla vinou obviněného drogově závislá, byla ochotna za drogy, které jí obviněný poskytoval, utratit i poslední finanční prostředky.
34. Stejně tak není v nyní projednávané trestní věci obviněného podstatné ani to, že si podle něj spolu s poškozenou opatřovali drogy toliko pro vlastní spotřebu a že nebylo zjištěno, že by některý z nich přechovával pro vlastní potřebu v množství větším než malém jinou omamnou nebo psychotropní látku než konopí. Jak bylo již uvedeno, obviněnému je kladeno za vinu výhradně to, že poškozené neoprávněně opatřil metamfetamin v uvedeném množství, a nikoliv případné přechovávání omamných nebo psychotropních látek. Neoprávněné opatření omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu je přitom pouze jednou z alternativ objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. V nyní projednávané věci tak není podstatné, v jakém množství obviněný omamné nebo psychotropní látky přechovával a zda tak činil pouze pro vlastní potřebu, když pro právní posouzení je rozhodné pouze to, že v uvedeném období prokazatelně neoprávněně opatřil určité množství pervitinu (metamfetaminu) poškozené.
35. Pokud jde o obviněným namítanou trestní odpovědnost poškozené, která podle jeho názoru měla spáchat stejný trestný čin jako on ve formě návodu a pomoci podle §24 odst. 1 písm. b) a c) tr. zákoníku, Nejvyšší soud odkazuje na skutková zjištění soudů nižších stupňů, podle kterých to byl obviněný, kdo poškozenou přivedl k užívání drog a kdo jejich drogové „aktivity“ řídil a organizoval. Ani případný závěr o trestní odpovědnosti poškozené by navíc nemohl ničeho změnit na tom, že obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
36. Na základě posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného Nejvyšší soud konstatuje, že soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení jednání obviněného J. B., které z hlediska hodnocení provedených důkazů a navazujícího zjištěného skutkového stavu, jakož i jeho právní kvalifikace, nevykazuje žádných logických či jiných vad. Postup nalézacího soudu posléze náležitě přezkoumal i soud odvolací, který po řádném a důkladném posouzení odvolání obviněného dospěl k závěru, že ve výroku o vině je rozhodnutí soudu prvního stupně správné, a změnil toliko výrok o trestu. Odvolací soud se podle názoru Nejvyššího soudu bez pochybností a logicky vypořádal s otázkami, které obviněný v rámci svého dovolání namítl, zejména pak s otázkou věrohodnosti svědeckých výpovědí poškozené A. M. Nejvyšší soud tak uzavírá, že, na rozdíl od dovolatele, shledal skutkové závěry učiněné soudy nižších stupňů správnými a souladnými s požadavky uvedenými v §2 odst. 5 a 6 tr. řádu. Námitku extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními proto vyhodnotil jako nedůvodnou.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
37. Vzhledem k tomu, že obviněným uplatněné dovolací námitky, které měly výlučně skutkovou povahu, nelze podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť ve skutkových zjištěních soudů nižších stupňů nebyl shledán extrémní rozpor s provedenými důkazy, ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b tr. řádu, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného odmítnout podle §265 i odst. 1 písm. b) tr. řádu, přičemž tak učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 2. 2020
|
JUDr. Antonín Draštík
|
|
předseda senátu
|
|
Vypracoval:
|
|
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
|