ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.757.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 757/2020-2554
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 8. 2020 o dovolání, které podal obviněný T. R., nar. XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2019, sp. zn. 11 To 23/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 5/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. R. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2018, sp. zn. 57 T 5/2017, byl obviněný T. R. uznán vinným ze spáchání
pod bodem I./1-3 zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že
1) v blíže nezjištěné době od začátku roku 2015 do dubna 2015 na území hl. m. Prahy, zejm. v tanečním klubu R. M. H. v Praze 2, prodal K. Š., nar. XY, v blíže nezjištěném počtu případů celkem 100 ks tablet extáze za cenu 100 Kč za 1 tabletu,
2) v blíže nezjištěné době od dubna 2015 do 26. 2. 2016 na území hl. m. Prahy v přesně nezjištěném počtu případů prodal obviněnému D. N. nejméně 1000 ks tablet extáze za 50 – 70 Kč za 1 tabletu,
3) v úmyslu opatřit si návykové látky k další distribuci v blíže nezjištěné době nejpozději dne 25. 2. 2016 učinil prostřednictvím veřejně přístupné sítě internet pravděpodobně v Nizozemském království u blíže neustanovené osoby vystupující pod přezdívkou „From Amsterodam“ objednávku na nákup 50 gramů kokainu a 500 gramů MDMA, jako odběratele uvedl jméno T. T., adresa ul. U S., XY, Czech Republic, a kontaktní telefonní číslo +420 776 049 987, které sám užíval, úhradu za zboží v hodnotě 160.000 Kč provedl prostřednictvím kryptoměny Bitcoin, přičemž předmětná zásilka přepravovaná společností IN TIME SPEDICE s.r.o. pod přepravním číslem XY byla dne 1. 3. 2016 zajištěna a následným zkoumáním bylo zjištěno, že zásilka obsahovala 47,53 gramů kokainu ve formě bílého prášku s obsahem 68,1% kokainu base, tedy 32,36 gramů kokainu base, a dále 890,12 gramů MDMA ve formě tmavé krystalické hmoty s obsahem 79,6% 3,4-methyledioxy-N-mathylamfetaminu base (MDMA), tedy 708,53 gramů MDMA base, přičemž z uvedeného množství MDMA by bylo možno vyrobit 8.747 ks tablet, z nichž každá by obsahovala 0,081 g MDMA,
když kokain je uveden v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako omamná látka a účinná látka extáze methylenamfetamin (MDMA) je uveden v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka, přičemž obžalovaný jednal s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a že nakládání s nimi je nezákonné,
pod bodem II. přečinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1 tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že
od blíže nezjištěné doby do dne 27. 2. 2016 v místě svého bydliště na adrese XY, XY, ačkoli věděl, že nedisponuje jakýmkoliv oprávněním nakládat s látkami s anabolickým a jiným hormonálním účinkem, a byla mu známá povaha těchto látek, přechovával dvě originální balení léčiva Pregnyl® 5000 IU ve formě prášku a rozpouštědla pro injekční roztok obsahující účinnou látku Gonadotropinum chorionicum humanum – lidský chorionový gonadotropin (hCG), který je uveden v příloze 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb. jako látka s anabolickým a jiným hormonálním účinkem, jedno originální balení léčiva Clomiphene Tablets 50 mg ve formě tablet, jedno originální balení léčiva Clomiphene citrate® 50 mg ve formě tablet a jeden blistr léčiva Clomiphene citrate® s 11 tabletami, přičemž Clomiphen (klomifen) je uveden v příloze 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb. jako látka s anabolickým a jiným hormonálním účinkem, a dále celkem 18 jednotlivých balení produktů firmy BIO-PEPTIDE Co. Ltd. Hong Kong obsahující GHRP 2 neboli Pralmorelin, Ipamorelin a Melatonan, které jsou zahrnuty v příloze 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb. jako látky s anabolickým a hormonálním účinkem.
Za to byl obviněný odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to zajištěné finanční částky ve výši 98.600 Kč. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věci specifikovaných v rozhodnutí nalézacího soudu.
Současně bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně obviněných D. N., K. J., M. D. a M. H.
Obviněný T. R. byl dále podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že
od přesně nezjištěné doby do dne 27. 2. 2016 v místě svého bydliště na adrese XY, Praha 7, neoprávněně přechovával blistr léčiva Efedrina Level s 10 tabletami obsahující efedrin, který je uveden jako prekursor v příloze č. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 o prekursorech drog,
čímž měl spáchat přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek nebyl trestným činem a nebyl dán důvod k postoupení věci.
2. O odvolání obviněného T. R. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze, a to usnesením ze dne 3. 6. 2019, sp. zn. 11 To 23/2019, kdy podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
3. Obviněný dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce napadl usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2019, sp. zn. 11 To 23/2019, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2019, sp. zn. 57 T 5/2017, a to toliko ve výroku o vině pod bodem II. Své dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
4. Po stručném shrnutí dosavadního průběhu řízení obviněný uvedl, že nalézací soud ani soud odvolací se při dokazování dostatečně nezabývaly otázkou, zda zajištěné produkty společnosti BIO-PEPTITE Co. Ltd. Hong Kong jsou jako zakázané látky uvedeny v příloze č. 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb. Nalézací soud provedl dokazování znaleckým posudkem Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky (č. l. 634 – 635), kdy výsledkem je konstatování, že tyto látky jsou na seznamu látek zakázaných World Anti-Dopin Agency (dále v textu jako „WADA“) pro sportovce zúčastňující se oficiálních soutěží. Současně uvádí, že žádná z těchto látek není v ČR schválena pro humánní medicínu. Takto zpracovaný znalecký posudek ovšem nijak neodpovídá na otázku, zda tyto látky jsou nebo nejsou na seznamu látek uvedených v příloze č. 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb., či se jedná o látky s podobným účinkem ve smyslu uvedeného nařízení. Obviněný rovněž uvedl, že WADA vydává seznam zakázaných látek, ovšem nikoliv každá látka na tomto seznamu uvedená je zároveň uvedena v příloze č. 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb. Obviněný proto zastává názor, že výše uvedená otázka zůstala znalecky nezodpovězena, neboť znalec se vyjadřoval ke zcela jinému seznamu zakázaných látek, než podle kterého je posuzována trestnost činu ve smyslu §288 tr. zákoníku. Skutečnost, že uvedené látky nejsou v České republice schváleny pro humánní léčbu, sama o sobě neznamená, že by se jednalo o látky uvedené v citované normě. Předpokladem k trestnosti držení takových látek je skutečnost, že jsou takové látky v právním předpisu výslovně uvedeny.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud „rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2018 vydaný pod sp. zn. 57 T 5/2017 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2019, sp. zn. 11 To 23/2019, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.“
6. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného nejprve zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení a následně se vyjádřil k námitkám obviněného.
7. Státní zástupce ve svém vyjádření uvedl, že obviněný v podstatě opakuje skutečnosti, které již uplatnil v rámci své obhajoby v předchozích fázích trestního řízení. S těmito námitkami se však nižší soudy správným a dostatečným způsobem vypořádaly, přičemž je označily za nedůvodné. Státní zástupce se plně ztotožnil se závěry soudů, že předmětné látky lze kvalifikovat jako látky s anabolickým a hormonálním účinkem ve smyslu nařízení vlády č. 454/2009 Sb., kdy předmětný znalecký posudek je dostatečným podkladem. Námitku obviněného proto nepovažuje za důvodnou.
8. Z odůvodnění dotčených rozhodnutí státní zástupce ani nedovodil existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když z těchto vyplynulo, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná.
9. Vzhledem k uvedenému státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
13. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolací soud přitom zásadně musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
15. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 aj.).
16. Ustanovení §288 odst. 1 tr. zákoníku stanoví, že odnětím svobody až jeden rok bude potrestán ten, kdo neoprávněně ve větším množství vyrobí, přechovává, doveze, vyveze, proveze, nabízí, prodá, jinému poskytne nebo podá látku s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem za jiným než léčebným účelem, nebo kdo vůči jinému použije metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu nebo jinou metodu s dopingovým účinkem za jiným než léčebným účelem.
17. Podle §289 odst. 4 tr. zákoníku vláda nařízením stanoví, co se považuje za léky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem a jaké je větší množství ve smyslu §288 tr. zákoníku, a co se považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu a jiné metody s dopingovým účinkem ve smyslu §288 tr. zákoníku.
18. Podle §1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem ve smyslu §288 tr. zákoníku považují látky, které jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto nařízení. Podle bodu B. přílohy č. 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb. se za hormony a příbuzné látky považují látky stimulující eryerytropoesu (např. erytropoetin EPO, darbepoetin dEPO), růstový hormon (hGH), insulinu podobné růstové faktory (např. IGF-1), mechanické růstové faktory (MGF), Gonadotropiny (hCG); a luteinizační hormon (LH), insulin, kortikotropiny a další látky s podobnou chemickou strukturou nebo podobnými biologickými účinky a jejich uvolňující faktory.
19. Podle §2 nařízení vlády č. 454/2009 Sb. se větším množstvím u látek s anabolickým a jiným hormonálním účinkem ve smyslu §288 tr. zákoníku rozumí více než jeden blistr, injekce nebo podobné obvykle nedělitelné balení léku obsahujícího tyto látky nebo obdobné množství těchto látek ve speciálním dopingovém přípravku.
20. Ze spisového materiálu se podává, že soud při hodnocení, zda se jedná o látky ve smyslu §288 tr. zákoníku, vycházel především ze znaleckého posudku z oboru organická chemie, chemie peptidů zpracovaného Ústavem organické chemie a biochemie Akademie věd ČR (č. l. 634 – 635). Z tohoto znaleckého posudku vyplynulo, že obsah lékovek nadepsaných GHRP-2 a MT-2 odpovídal deklarovanému produktu v čistotě přes 95 %. Na druhou stranu obsah lékovek nadepsaných CJC-1295 a Ipamorelin deklarovanému produktu neodpovídal, avšak tyto lékovky obsahovaly stejnou látku, jako lékovky nadepsané GHRP-2. Z provedeného dokazování tudíž vyplynulo, že u obviněného byly nalezeny lékovky obsahující jednak GHRP-2, tedy hormon zvyšující hladinu růstového hormonu v krvi, zvětšující chuť k jídlu a urychlující růst svalové hmoty, tedy hormon mající anabolické účinky. Dále zajištěné lékovky obsahovaly Melanotan-2 (MT-2), což je hormon vyvinutý ke stimulaci ztmavnutí kůže jako ochrany před účinky slunečního záření. Tento hormon zároveň stimuluje spontánní psychogenní erekci u mužů a zapříčiňuje zvýšení sexuální žádostivosti u obou pohlaví. Výčet látek v předmětném nařízení není taxativní, neboť se do tohoto seznamu mimo výslovně vyjmenované látky řadí i další látky s podobnou chemickou strukturou nebo podobnými biologickými účinky a jejich uvolňující faktory. Z výše uvedených důvodů proto lze uzavřít, že látky GHRP-2 a Melanotan-2 jsou látky zahrnuté v příloze č. 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb., neboť je lze vzhledem k jejich chemické struktuře, resp. biologickým účinkům podřadit pod uvedené ustanovení.
21. Obviněný v rámci své dovolací námitky rovněž uvedl, že znalecký posudek nikterak neodpovídá na otázku, zda uvedené látky jsou nebo nejsou na seznamu látek uvedených v příloze č. 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb., či zda se jedná o látky s podobným účinkem ve smyslu tohoto nařízení. Otázka, zda uvedené látky lze podřadit pod ustanovení §288 tr. zákoníku, resp. §1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb., je otázkou právní, jejíž posouzení náleží výhradně orgánům činným v trestním řízení na základě skutečností vyplývajících z provedených důkazů. Povaha této otázky však vyžaduje, aby její právní posouzení bylo založeno na odborných znalostech z oboru organické chemie, chemie peptidů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. Ztotožnil se proto s právní kvalifikací namítaného skutku v rozsudku soudu prvního stupně, kterou jako správnou potvrdil též soud odvolací. Nejvyšší soud na podkladě spisu navíc rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů v posuzované věci jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů.
22. Nadto Nejvyšší soud dodává, že obviněný založil své dovolání na totožné námitce uplatněné v předcházejícím řízení, neboť argumenty obsažené v tomto dovolání uplatnil již v průběhu nalézacího a odvolacího řízení. Nejvyšší soud se však zcela ztotožnil s argumentací a odůvodněním ke shodné námitce obviněného, proto v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze (str. 16. – 17. a 43. – 44.) a odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze (bod 15.).
23. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že pokud v dovolání obviněný uvádí námitky, které namítal již v průběhu řízení nalézacího před soudem prvního stupně, popřípadě i v rámci řízení odvolacího před soudem druhého stupně, a soudy obou stupňů se s takovými námitkami dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 969/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 356/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 7 Tdo 105/2017).
24. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného T. R. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. 8. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu