Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.02.2020, sp. zn. 11 Tdo 768/2019 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.768.2019.1

sp. zn. 11 Tdo 768/2019-1076 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2020 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného ve prospěch i v neprospěch T. O., narozeného XY, bytem XY, a ve prospěch i v neprospěch P. W., narozeného XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2019, č. j. 5 To 20/2019-931, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 103 T 94/2018, takto: Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce ve vztahu k obviněnému T. O. odmítá. Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce ve vztahu k obviněnému P. W. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvinění T. O. a P. W. (dále také jen „obvinění“) byly rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově [dále také jen „soud prvního stupně“] ze dne 3. 12. 2018, č. j. 103 T 94/2018-876, uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu, podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) a §21 odst. 1 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obvinění podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili následovně: od přesně neustanovené doby, nejméně však od dubna roku 2017 do 20. září 2017 v objektu rodinného domu v XY, okres Karviná, na ulici XY číslo popisné XY, vědomě bez povolení podle zvláštního předpisu, po předchozí vzájemné domluvě, v úmyslu dosažení finančního prospěchu, vedeni záměrem vyrobit neurčené množství marihuany nejméně ve třech vegetačních cyklech, T. O. po společné domluvě s P. W. a rozdělení rolí, sám poskytl finanční prostředky na vybavení pěstírny, zabezpečil její potřebné vybavení a zařídil pronájem objektu, kde poté společně s P. W., pokoje vybavili technickým zařízením, zejména vzduchotechnikou, regulátory osvětlení a teploty, spínači zabezpečující pěstební cykly a osvětlením, které vytvářelo teplo pro pěstování rostlin, a za pomoci zavlažování a speciálních hnojiv, v takto vytvořené pěstírně, ačkoliv věděli o jaké rostliny se jedná, znali jejich zneužití a věděli, že jde o látku zakázanou, pěstovali rostliny konopí setého – marihuanu, o které se P. W. pravidelně, podle doporučení T. O., staral, zaléval je a jinak obsluhoval, kdy tímto způsobem postupně vypěstovali a usušili nejméně 1,2 kilogramu rostliny konopí setého - marihuany, kterou následně prodali za částku 75 000 Kč dosud neznámým osobám, za tyto peníze dále vybavili pěstírnu novými rostlinami, které pěstovali za účelem dalšího prodeje, naposledy se starali o celkem 160 kusů rostlin konopí setého - marihuany, kdy však ke sklizení a následnému usušení a prodeji těchto usušených rostlin nacházející se v různém stupni růstu nedošlo, z důvodu včasného zásahu policejního orgánu dne 20. září 2017, při kterém bylo zajištěno celkem 160 kusů rostlin konopí, ze kterých by bylo vyrobeno nejméně 850,1 gramů marihuany) a 416,18 gramů marihuany, obsahující 27,78 gramů THC, kdy marihuana - konopí seté, je omamnou látkou uvedenou v seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. v návaznosti na §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., obsahuje psychoaktivní látku delta 9 tetrahydrocanabinol, která je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. v návaznosti na §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb. a je koncentrována v pryskyřici z konopí, která je omamnou látkou uvedenou v seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. v návaznosti na §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., nad to T. O. sám předal zdarma nejméně v jednom případě nezjištěné množství marihuany k zakouření si J. M. v průběhu měsíce září 2017, P. W. předal zdarma v nezjištěném množství případů nezjištěné množství marihuany N. M., která si látku užila. 2. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně obviněnému T. O. uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců, pro jeho výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku dále soud prvního stupně uložil obviněnému T. O. trest propadnutí věci, resp. věcí – finanční hotovosti v českých korunách a polských zlotých, které podrobně vymezil ve výroku svého rozsudku a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pak trest propadnutí věci – mobilního telefonu, který rovněž blíže specifikoval. Obviněnému P. W. pak soud prvního stupně za shora popsaný trestný čin uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 5 (pěti) let a současně nad obviněným vyslovil dohled podle §49 tr. zákoníku. 3. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku soud prvního stupně dále uložil obviněným T. O. a P. W. trest propadnutí věci, a to: - 100 kusů rostlin žluto-zelené barvy, zasazené v květináčích černé barvy, o vzrůstu 40 55 cm, - 60 kusů rostlin zeleno-hnědé barvy, zasazené v květináčích o vzrůstu 40-50 cm, - plastové nádoby - 1 ks bílá s popruhem – prázdná, o obsahu 5 litrů, 1 ks zn. JUNGLE M a 1 ks zn. JUNGLE B-prázdné, - další plastové nádoby 1 ks zn. JUNGLE B, 1 ks JUNGLE M, 1 ks JUNGLE A, s kompletní výživou rostlin, - 1 plastová láhev s nápisem JUNGLE, uzavřená „kompletní výživa rostlin“, červené barvy, - nezjištěný počet zbytků sušených rostlin hnědé barvy – stonky, - 1 ks digitální váhy zn. TORO, bílé barvy a 1 ks digitální váhy, nerez, bez označení, - 2 ks malé nůžky barvy červené a černo-zelené, - černý plastový pytel obsahující zelenou sušenou hmotu zelené barvy, - 3 ks elektrických objímek s hliníkovými stínidly a zbytky kabelu, - 1 ks elektrického ventilátoru zn. Prima klima s původním hliníkovým potrubím, - 4 ks elektrických traf zn. VALT/CLM H600, 2x ELT, 1x DICD10, - 6 ks elektrických výbojek bez označení, 600W, - 2 ks elektrických ventilátorů bílé barvy, zn. Gallet, - 1 ks plynové bomby – láhev zn. Linde, šedé barvy, - 1 ks klimatizace „Klimatizator“, s. n. 17020210, šedé barvy, model WAP-41EWH, zn. EQUATION s plastovou hadicí odvodu vzduchu bílé barvy, - 10 ks elektrických výbojek s hliníkovým krytem a 9 ks elektrických výbojek s kabeláží, - 10 ks elektrických traf 220V (5 ks zn. ETA, 4 ks zn. GIB, 1 ks zn. MARR), - 4 ks elektrických časovačů 220V (3 zn. EMOS, 1 ks zn. Masterdear), - 2 ks elektrický ventilátor zn. CAN-FAN RK160L, 1 ks elektrický ventilátor zn. BLYSS TT200, 1 ks elektrický časovač zn. Masterdear, 1 ks elektrický spínač zn. GSE, 600W s kabeláží, 1 ks pachový filtr, - 1 ks pěstební stan černé barvy, - 1 ks plastový pytel „zahradnický substrát universal“, 70 litrů, které byly zajištěny při domovní prohlídce provedené dne 20. 9. 2017 v bydlišti obžalovaného P. W. a jsou uloženy ve skladu omamných a psychotropních látek – u složky PČR – OKTE Frýdek-Místek a - 2 ks umělohmotných barelů bílé barvy, s černým víkem, zajištěných dne 20. 9. 2017 ve vozidle zn. Alfa Romeo 147, RZ XY, barvy černá metalíza, VIN XY, které obžalovaný P. W. užíval se souhlasem jeho majitele a jsou uloženy ve skladu omamných a psychotropních látek – u složky PČR – OKTE Frýdek-Místek. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání státní zástupkyně (a to ve prospěch i v neprospěch obou obviněných do výroku o trestu propadnutí věci) a obviněný T. O. [a to jak do výroku o vině, tak i do výroku o trestu]. Krajský soud v Ostravě (dále také jen „odvolací soud“) pak z podnětu podaných odvolání v záhlaví označeným rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil v napadeném rozsudku soudu prvního stupně celý výrok o trestu v případě obou obviněných. Za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu následně nově rozhodl tak, že obviněnému T. O. uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněnému P. W. pak odvolací soud uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 4 (čtyř) let a současně nad obviněným vyslovil dohled podle §49 tr. zákoníku. 5. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku odvolací soud dále uložil obviněným T. O. a P. W. trest propadnutí věci, a to: - 100 kusů rostlin žluto-zelené barvy, zasazené v květináčích černé barvy, o vzrůstu 40 55 cm, - 60 kusů rostlin zeleno-hnědé barvy, zasazené v květináčích o vzrůstu 40-50 cm, které byly zajištěny při domovní prohlídce provedené dne 20. 9. 2017 v bydlišti obžalovaného P. W. a jsou uloženy ve skladu omamných a psychotropních látek – u složky PČR – OKTE Frýdek-Místek, - 1 ks igelitového uzavíratelného sáčku s obsahem zelené sušené hmoty, 2x „dealerák“ s obsahem sušené hmoty, 1 „dealerák“ prázdný, krabička cigaret LM naplněná zelenou sušinou, - 1 „dealerák“ se sušinou a skleněnkou, - 2 ks černých igelitových sáčků s obsahem zelené sušiny, - 1 ks igelitová taška Kaufland s obsahem zelené sušiny, zajištěné při domovní prohlídce provedené dne 20. 9. 2017 v bydlišti obžalovaného T. O. a které jsou uloženy ve skladu omamných a psychotropních látek – u složky PČR – OKTE Frýdek-Místek. 6. Současně podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku odvolací soud uložil obviněným T. O. a P. W. další trest propadnutí věci, a to: - plastové nádoby - 1 ks bílá s popruhem – prázdná, o obsahu 5 litrů, 1 ks zn. JUNGLE M a 1 ks zn. JUNGLE B-prázdné, - další plastové nádoby 1 ks zn. JUNGLE B, 1 ks JUNGLE M, 1 ks JUNGLE A, s kompletní výživou rostlin, - 1 plastová láhev s nápisem JUNGLE, uzavřená „kompletní výživa rostlin“, červené barvy, - nezjištěný počet zbytků sušených rostlin hnědé barvy – stonky, - 1 ks digitální váhy zn. TORO, bílé barvy a 1 ks digitální váhy, nerez, bez označení, - 2 ks malé nůžky barvy červené a černo-zelené, - černý plastový pytel obsahující zelenou sušenou hmotu zelené barvy, - 3 ks elektrických objímek s hliníkovými stínidly a zbytky kabelu, - 1 ks elektrického ventilátoru zn. Prima klima s původním hliníkovým potrubím, - 4 ks elektrických traf zn. VALT/CLM H600, 2x ELT, 1x DICD10, - 6 ks elektrických výbojek bez označení, 600W, - 2 ks elektrických ventilátorů bílé barvy, zn. Gallet, - 1 ks plynové bomby – láhev zn. Linde, šedé barvy, - 1 ks klimatizace „Klimatizator“, s. n. 17020210, šedé barvy, model WAP-41EWH, zn. EQUATION s plastovou hadicí odvodu vzduchu bílé barvy, - 10 ks elektrických výbojek s hliníkovým krytem a 9 ks elektrických výbojek s kabeláží, - 10 ks elektrických traf 220V (5 ks zn. ETA, 4 ks zn. GIB, 1 ks zn. MARR), - 4 ks elektrických časovačů 220V (3 zn. EMOS, 1 ks zn. Masterdear), - 2 ks elektrický ventilátor zn. CAN-FAN RK160L, 1 ks elektrický ventilátor zn. BLYSS TT200, 1 ks elektrický časovač zn. Masterdear), 1 ks elektrický spínač zn. GSE, 600W s kabeláží, 1 ks pachový filtr, - 1 ks pěstební stan černé barvy, - 1 ks plastový pytel „zahradnický substrát universal“, 70 litrů, které byly zajištěny při domovní prohlídce provedené dne 20. 9. 2017 v bydlišti obžalovaného P. W. a jsou uloženy ve skladu omamných a psychotropních látek – u složky PČR – OKTE Frýdek-Místek a - 2 ks umělohmotných barelů bílé barvy, s černým víkem, zajištěných dne 20. 9. 2017 ve vozidle zn. Alfa Romeo 147, RZ XY, barvy černá metalíza, VIN XY, které obžalovaný P. W. užíval se souhlasem jeho majitele a jsou uloženy ve skladu omamných a psychotropních látek – u složky PČR – OKTE Frýdek-Místek. 7. Ve zbytku odvolací soud ponechal rozsudek soudu prvního stupně nezměněný. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní nejvyšší státní zástupce dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť má za to, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl obviněným uložen nepřípustný druh trestu. 9. Nejvyšší státní zástupce předně připomíná, že odvolací soud dal zjevně za pravdu argumentaci státní zástupkyně uplatněné v odvolání a vytknul soudu prvního stupně, že písemné vyhotovení jeho rozsudku nebylo v souladu s tím, jak byl ústně vyhlášen. Jak je totiž zřejmé z písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně byl totiž trest propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen oběma obviněným, ačkoliv z protokolu o hlavním líčení se podává, že byl uložen pouze obviněnému P. W. Odvolací soud přitom ve vztahu k otázce vlastnictví věcí, které byly předmětem uvedeného trestu propadnutí věci, dospěl k závěru, že tyto jsou v podílovém spoluvlastnictví obou obviněných, neboť veškerý zisk, který obvinění získali z první várky vypěstovaných rostlin (přibližně 75 000 Kč) byl využit na nákup řízků rostlin a dalšího vybavení pěstírny. Obdobný právní závěr pak odvolací soud učinil i ve vztahu k věcem, které byly dovezeny na místo činu některým z obviněných, neboť tyto byly užívány za jediným účelem, a to vypěstování rostlin konopí, kdy zisk z tohoto „podnikání“ si měli obvinění rovným dílem rozdělit. 10. Nejvyšší státní zástupce dále (mimo jiné) připomenul, že odvolací soud ve svém rozsudku rozdělil zajištěné věci na ty, které byly bezprostředním výnosem trestné činnosti (§70 odst. 1 tr. zákoníku) a na věci, které byly nástrojem trestné činnosti [§70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku]. O propadnutí věci podle §70 odst. 1 tr. zákoníku přitom odvolací soud nově rozhodl i ohledně zpracované sušené hmoty pocházející z konopí, o níž dříve rozhodl soud prvního stupně podle §81b odst. 1 tr. řádu. 11. S výše uvedenými právními závěry odvolacího soudu se nejvyšší státní zástupce neztotožňuje, neboť uložení trestu propadnutí věci společně oběma obviněným považuje za nesprávné. 12. In concreto nejvyšší státní zástupce namítá, že každý druh trestu lze ukládat pouze individuálně, tedy, že trest nelze uložit společně, což platí i pro trest propadnutí věci podle §70 tr. zákoníku (k čemuž odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 2 To 144/03-III., uveřejněné pod číslem 19/2004 Sb. rozh. tr.). Trestní zákoník je totiž založen na zásadě personality ukládaných trestů a neumožňuje uložení jednoho trestu společně několika pachatelům (jak se podává z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 8 Tdo 172/2011, uveřejněného pod číslem 38/2012 Sb. rozh. tr.). Vada napadeného výroku rozsudku odvolacího soudu o trestu pak v dané věci spočívá podle nejvyššího státního zástupce v tom, že tento byl uložen společně oběma obviněným, což založilo stav, jako kdyby každému z obviněných bylo uloženo propadnutí každé ze shora specifikovaných věcí, přestože každému z nich náležel vždy pouze spoluvlastnický podíl k daným věcem. Tím podle nejvyššího státního zástupce došlo k dotčení §70 odst. 3 tr. zákoníku, podle něhož může soud uložit trest propadnutí věci jen, jde-li o věc náležející pachateli. V projednávané trestní věci však byl daný druh trestu uložen každému z obviněných i ve vztahu k té části věci, která mu nenáležela, a tedy nad rámec posledně uvedeného zákonného ustanovení. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru o podílovém spoluvlastnictví obviněných k daným věcem, měl rovněž podle nejvyššího státního zástupce trest propadnutí věci uložit vzhledem ke každému z obviněných pouze v rozsahu jeho spoluvlastnického podílu. 13. Nejvyšší státní zástupce tak uzavírá, že pokud odvolací soud uložil trest propadnutí věci společně oběma obviněným, jde o nepřípustný druh trestu, čímž byl založen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Třebaže je přitom touto vadou zatížena toliko ta část výroku rozsudku odvolacího soudu týkající se trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, má nejvyšší státní zástupce za to, že s ohledem na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 5 Tdo 741/2010, uveřejněného pod číslem 40/2011 Sb. rozh. tr., je třeba zrušit v rámci napadeného rozsudku celý výrok o trestu. 14. Z těchto důvodů proto nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu, za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu, zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 15. Nejvyšší soud zaslal dovolání nejvyššího státního zástupce obviněným k případným replikám. Obvinění svého práva vyjádřit se k dovolání do dnešního dne nevyužili. 16. Dne 6. 11. 2019 se Nejvyšší soud obrátil na nejvyššího státního zástupce, jakož i na obhájce obviněného T. O., s tím, že v průběhu dovolacího řízení zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2019, č. j. 34 T 8/2017-568, který nabyl právní moci téhož dne, došlo ve vztahu k obviněnému T. O. postupem podle §43 odst. 2 tr. zákoníku ke zrušení výroků o trestech z rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 3. 12. 2018, č. j. 103 T 94/2018-876, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2019, č. j. 5 To 20/2019-931. S ohledem na toto zjištění Nejvyšší soud požádal jednotlivé strany, aby se k nově nastalé procesní situaci eventuálně vyjádřili. 17. Obviněný O. ve svém vyjádření podaném prostřednictvím svého obhájce uvedl, že podané dovolání, resp. v něm navrhovaný postup, považuje z hlediska svých práv a oprávněných zájmů za ryze akademickou záležitost, přičemž se ztrátou vlastnického práva k předmětným věcem je – i s ohledem na skutečnost, že proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2019, č. j. 34 T 8/2017-568, nepodal odvolání, ztotožněn. Co se týče samotné věcné argumentace nejvyššího státního zástupce stran nepřípustnosti uloženého trestu propadnutí věci oběma obviněným, s touto souhlasí a dodává, že oporu pro závěr nejvyššího státního zástupce lze nalézt v rozhodovací praxi, na niž tento odkazuje, jakož i v teorii trestního práva. Ostatně výrazem požadavku individualizace trestu je podle obviněného i shora označený rozsudek odvolacího soudu, z něhož je zřejmé, že postupem podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen dovoláním napadený rozsudek ve výroku o trestu propadnutí věci i ve vztahu k obviněnému P. W., když při ukládání jediného nepřípustného „společného“ trestu nelze díl každého z obviněných oddělit. Současná procesní situace tak podle obviněného O. vede k tomu, že dovolání podané v nynější trestní věci směřuje proti části rozsudku odvolacího soudu, která byla pravomocně zrušena rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2019, č. j. 34 T 8/2017-568, proti němuž již dovolání podáno nebylo. Uvedenou situaci je přitom podle obviněného třeba řešit tak, že jestliže Nejvyšší soud shledá dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, zruší část napadeného rozsudku v celém výroku o trestu a současně zruší též další rozhodnutí na zrušovanou část rozsudku navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 18. Nejvyšší státní zástupce ve svém vyjádření k přípisu Nejvyššího soudu předně připomněl důvody vedoucí k podání dovolání v nyní projednávané věci, s tím, že navrhoval zrušení všech rozhodnutí na případně zrušenou část napadeného rozsudku odvolacího soudu navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za takové rozhodnutí je přitom podle nejvyššího státního zástupce třeba považovat i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2019, č. j. 34 T 8/2017-568, k čemuž státní zástupce odkázal na závěry usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018-I., uveřejněného pod číslem 12/2019 Sb. rozh. tr. S ohledem na výše uvedené má proto nejvyšší státní zástupce za to, že situaci, kdy zde vedle sebe existují dvě pravomocná soudní rozhodnutí ukládající dvěma různým obviněným trest propadnutí naprosto totožných věcí, nelze akceptovat, neboť je třeba zabránit výkonu trestu, o jehož zákonnosti nelze uvažovat. III. Přípustnost dovolání 19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu. III.1. K dovolání nejvyššího státního zástupce podaného ve prospěch i v neprospěch obviněného T. O. 20. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání nejvyššího státního zástupce podané ve prospěch i v neprospěch obviněného T. O., není přípustné. 21. Přípustnost dovolání je vymezena ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. řádu, z něhož se podává, proti jakým rozhodnutím a za jakých dalších podmínek je dovolání přípustné. Současně je třeba zdůraznit, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, a proto jej nelze podat proti kterémukoliv pravomocnému rozhodnutí, neboť není určeno k univerzálnímu přezkumu a k nápravě všech tvrzených vad a všech rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí současně splňovat kumulativně stanovené podmínky, a to, že jde o rozhodnutí soudu, které bylo učiněno ve věci samé. Taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je dovolání přípustné, je obsažen v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu. 22. Dalším nezbytným předpokladem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu je skutečnost, že v době jeho rozhodování existuje rozhodnutí, eventuálně výrok rozhodnutí, jež je dovoláním napadán. Jestliže po podání dovolání došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí či jeho části v souvislosti s ukládáním společného trestu za pokračování v trestném činu podle §45 tr. zákoníku nebo souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, pak Nejvyšší soud takové dovolání směřující proti již neexistujícímu rozhodnutí nemůže přezkoumat, ale odmítne je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004 sp. zn. 11 Tdo 245/2004 (uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2004, svazek 4 pod č. T 683), či ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007 (uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2007, svazek 35, pod č. T 988), ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1288/2011, anebo ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 4 Tdo 1093/2010]. Právě tak je tomu i v nyní projednávané trestní věci, a to v té části, v níž je dovolání podáno ve prospěch i v neprospěch obviněného T. O. 23. Jak totiž Nejvyšší soud zjistil z opisu evidence Rejstříku trestů k osobě obviněného T. O. (a dále z obsahu spisu vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 8/2017, který si Nejvyšší soud za tímto účelem vyžádal), výrok o trestu napadeného rozsudku odvolacího soudu (jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu) byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2019, č. j. 34 T 8/2017-568, podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen. 24. Z obsahu uvedeného rozsudku se přitom podává, že obviněný T. O. byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a dále přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) a §21 odst. 1 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 3. 12. 2018, č. j. 103 T 94/2018-876, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2019, č. j. 5 To 20/2019-931, byl obviněnému T. O. podle §283 odst. 2 ve spojení s §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň Krajský soud v Ostravě obviněnému uložil i trest propadnutí věci podle §70 odst. 1 tr. zákoníku a trest propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jenž zahrnuje (mimo jiné) i věci, které byly předmětem těchto trestů uložených obviněnému nyní napadeným rozsudkem odvolacího soudu [viz č. l. 570-571 shora označeného spisu]. 25. Je přitom zřejmé, že postup Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 34 T 8/2017, podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, se může týkat pouze obviněného T. O. a část výroku ukládající tresty propadnutí věci podle §70 odst. 1 a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému P. W. napadeným rozsudkem odvolacího soudu zůstala nedotčena (byť se uvedené výslovně z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2019, č. j. 34 T 8/2017-568, nepodává). 26. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že z obsahu spisu vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 8/2017, je zřejmé, že po vyhlášení odsuzujícího rozsudku a po poučení o opravných prostředích se obviněný, jakož i státní zástupce, ve smyslu §250 odst. 1 tr. řádu vzdali práva na podání odvolání. Obviněný tak přitom učinil i za osoby uvedené v §247 odst. 2 tr. řádu (viz č. l. 565). V dané trestní věci tedy již nelze prostřednictvím odvolání či dovolání dosáhnout přezkumu uložených trestů propadnutí věci. 27. Nejvyšší soud tedy shrnuje, že v současné situaci již neexistuje výrok o trestech propadnutí věci podle §70 odst. 1 tr. zákoníku a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložených obviněnému T. O. dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu. S ohledem na shora prezentované závěry rozhodovací praxe Nejvyššího soudu proto dovolání nejvyššího státního zástupce podané ve prospěch i v neprospěch obviněného T. O. odmítl podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné. III.2. K dovolání nejvyššího státního zástupce podaného ve prospěch i v neprospěch obviněného P. W. 28. Co se týče druhé části dovolání, tedy té směřované ve prospěch i v neprospěch obviněného P. W., Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání je v dané části přípustné a splňuje i další shora zákonné předpoklady jeho projednání Nejvyšším soudem, včetně obligatorních obsahových náležitostí tohoto mimořádného opravného prostředku upravených v §265f tr. řádu. 29. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu). 30. Nejvyšší státní zástupce v rámci svého dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se přitom podává, že daný dovolací důvod je založen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. 31. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, je třeba rozumět zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu se pak týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody). 32. Naopak jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015, či ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). IV. Důvodnost dovolání 33. Poté, co se Nejvyšší soud důkladně seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu a spisového materiálu, dospěl k závěru, že dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Ačkoliv lze zároveň dovolání nejvyššího státního v tomto směru považovat i za opodstatněné, má Nejvyšší soud za to, že zjištěnou vadu napadeného rozsudku odvolacího soudu není třeba napravit kasačním zásahem Nejvyššího soudu, ani vydáním nového rozhodnutí ve věci samé. 34. Ačkoliv Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl dílem jako nepřípustné, považuje za nezbytné připomenout, že jeho podstatou je nesouhlas se způsobem uložení trestů propadnutí věci podle §70 odst. 1 a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněným T. O. a P. W. s tím, že odvolacím soudem byly tyto tresty uloženy nesprávně „společně“ oběma obviněným, de facto duplicitně, tedy, že každý z trestů propadnutí věci byl uložen dvakrát k týmž věcem. 35. Je třeba říci – jak ostatně nejvyšší státní zástupce připomněl –, že obdobným případem se Nejvyšší soud zabýval ve svém usnesení ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 8 Tdo 172/2011, uveřejněným pod číslem 38/2012 Sb. rozh. tr. V označené trestní věci šlo stručně řečeno o to, že obviněným byl uložen trest propadnutí majetku do výše 10 000 000 Kč, jenž jim byl odvolacím soudem uložen jako trest společný, a to s ohledem na existenci společného jmění obviněných (manželů). V dané trestní věci k odvolání obviněné Nejvyšší soud konstatoval, že ačkoliv tato brojila prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu proti takto uloženému druhu trestu, kdy formální předpoklady pro jeho uložení stanovené §51 odst. 1 tr. zák. byly zásadně splněny, je námitka, že spoluobviněným manželům byl podle §51 tr. zák. (dnes §66 tr. zákoníku) nesprávně uložen společný trest propadnutí majetku, podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť jde o nepřípustný druh uloženého trestu. 36. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že rovněž námitku nejvyššího státního zástupce, že obviněným T. O. a P. W. (resp. s ohledem na shora uvedené lze tento závěr učinit toliko vůči obviněnému P. W.) byl uložen nepřípustný druh trestu, když tresty propadnutí věci podle §70 odst. 1 a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku měly být uloženy každému z obviněných vždy toliko do výše odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu k těmto věcem (s ohledem na jejich podílové spoluvlastnictví), nikoliv každému z nich vždy ve vztahu k celé věci (a tedy nad rámec jeho spoluvlastnického podílu), lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. 37. Co se týče samotné opodstatněnosti uvedené námitky, je třeba připomenout, jak ostatně učinil i nejvyšší státní zástupce, že trestní zákoník jednoznačně vychází ze zásady personality ukládaných trestů a neumožňuje uložení jednoho trestu společně několika pachatelům (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 8 Tdo 172/2011, uveřejněné pod číslem 38/2012 Sb. rozh. tr.). Každý druh trestu lze ukládat jen individuálně; obviněným nelze uložit trest společně, a to ani trest propadnutí věci podle §70 tr. zákoníku. Pokud bude zjištěno, že věc je např. v jejich spoluvlastnictví, pak lze uložit trest propadnutí věci každému z nich podle výše spoluvlastnického podílu (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 2 To 144/03-III., uveřejněné pod číslem 19/2004 Sb. rozh. tr.). 38. Jestliže tedy v nyní projednávané věci odvolací soud uložil trest propadnutí věci podle §70 odst. 1 tr. zákoníku a trest propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku oběma obviněným [výroková část rozsudku odvolacího soudu v tomto směru zní tak, že „Podle §70 odstavec 1 trestního zákoníku se obžalovaným T. O. a P. W. ukládá trest propadnutí věci a to (…)“ a „Podle §70 odstavec 2 písmeno a) trestního zákoníku se obžalovaným T. O. a P. W. ukládá trest propadnutí věci a to (…) “], je třeba takový postup odvolacího soudu označit za odporující zákonu. Platí totiž, že trestní zákoník nezná, vyjma ustanovení §45 tr. zákoníku (které se však týká ukládání společného trestu jedinému pachateli za pokračování v trestném činu), institut společného trestu, a proto je třeba uložené „společné“ tresty propadnutí věci označit za nepřípustný druh trestu. 39. Pokud tedy v dané trestní věci soudy nižších stupňů na základě provedeného dokazování dospěly k závěru o existenci spoluvlastnictví obviněných k daným věcem (viz bod 14. rozsudku odvolacího soudu), měly tento poznatek promítnout do ukládaných trestů propadnutí věci podle §70 odst. 1 a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku tak, že by tyto uložily každému z obviněných vždy ve vztahu k jedné ideální polovině dané věci, což by odpovídalo závěru o existenci podílového spoluvlastnictví (samozřejmě při stejné výši spoluvlastnických podílů). Platí totiž, že každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu (§1121 o. z.). 40. Ačkoliv by se za této procesní situace nabízel závěr o nezbytnosti kasace celého výroku o trestu napadeného rozsudku odvolacího soudu ve vztahu k obviněnému P. W. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 5 Tdo 741/2010, uveřejněné pod číslem 40/2011 Sb. rozh. tr., či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 5. 1996, sp. zn. 2 Tzn 101/96, uveřejněné pod číslem 10/1997 Sb. rozh. tr.), má Nejvyšší soud za to, že takový postup není namístě. 41. Samotné projednání dovolání a případné zrušení napadeného rozsudku ve výroku o trestu by totiž zcela zřejmě nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného P. W., v jehož prospěch i neprospěch nejvyšší státní zástupce své dovolání podal. Důvodem je skutečnost, že podle údajů obsažených v opisu Rejstříku trestů fyzických osob k osobě P. W. byly tresty propadnutí věci podle §70 odst. 1 a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dne 27. 2. 2019 již vykonány. Výsledek případného kasačního zásahu Nejvyššího soudu by proto představoval pouze pomyslný akademický výrok, neboť by se nijak příznivě na postavení obviněného P. W. (ale rovněž ani T. O.) nemohl odrazit, když k výkonu těchto – byť nezákonně uložených – trestů již došlo. Současně platí, že dovolání nejvyššího státního zástupce nenastoluje otázku, jejíž vyřešení by po právní stránce mělo zásadní význam, neboť závěr o nemožnosti uložení „společného“ trestu dvěma či více obviněným je v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu již judikatorně ustálen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 8 Tdo 172/2011, uveřejněné pod číslem 38/2012 Sb. rozh. tr. a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 2 To 144/03-III., uveřejněné pod číslem 19/2004 Sb. rozh. tr.). 42. S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce podané ve prospěch i v neprospěch obviněného P. W. je třeba odmítnout podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu, jelikož projednání dovolání by nemělo podstatný význam ani pro obviněného ani pro tvorbu judikatury. V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu 43. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že na pokladu dovolání nejvyššího státního zástupce nepřistoupil ke zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu. Ve vztahu k obviněnému T. O. tak učinil proto, neboť dospěl k závěru, že zde absentuje ta část výroku o trestu napadeného rozsudku, proti níž dovolatel brojí, jakožto předpoklad přípustnosti podaného dovolání. Z tohoto důvodu dovolání nejvyššího státního zástupce ve vztahu k obviněnému T. O. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl jako nepřípustné. Co se týče zbývající části dovolání nejvyššího státního zástupce, má Nejvyšší soud za to, že ačkoliv v ní uplatněné dovolací námitky naplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a Nejvyšší soud je současně shledal důvodnými, v poměrech projednávané věci by projednání dovolání nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného P. W. (uložené tresty propadnutí věci podle §70 odst. 1 tr. zákoníku a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, byly dne 27. 2. 2019 vykonány), přičemž otázka, která měla být z podnětu dovolání řešena, již byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena. 44. Nad rámec výše uvedeného považuje Nejvyšší soud za nezbytné doplnit, že i v případě, kdy by dovolání nejvyššího státního zástupce vyhověl, nebylo by možné na nyní projednávanou trestní věc aplikovat závěry usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018-I., uveřejněného pod číslem 12/2019 Sb. rozh. tr., na něž odkázal ve svém vyjádření nejvyšší státní zástupce, a tedy ani přistoupit k případnému zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2019, č. j. 34 T 8/2017-568, co se výroku o souhrnném trestu týče. Závěry, které Nejvyšší soud v označeném usnesení svého velkého senátu formuloval, totiž dopadají toliko na případ, kdy Nejvyšší soud svým kasačním zásahem podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zruší výrok o vině obsažený v napadeném rozsudku, kterýžto představuje nezbytný předpoklad pro uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku v jiné trestní věci téhož obviněného. Právě takovýto rozsudek, jímž byl uložen souhrnný trest, je třeba považovat za další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí nebo jeho zrušenou část obsahově navazující ve smyslu §265k odst. 2 věty druhé tr. řádu. 45. Jinými slovy souhrnný trest představuje právní následek trestní odpovědnosti pachatele za veškeré sbíhající se trestné činy, tj. nejen za trestný čin (trestné činy), jehož spácháním byl obviněný shledán vinným v jiné (pozdější), samostatně vedené trestní věci, nýbrž i za trestný čin (trestné činy), jímž byl pravomocně uznán vinným dovoláním napadeným rozhodnutím. Pokud je předchozí (dovoláním napadené) rozhodnutí zrušeno ve výroku o vině, u souhrnného trestu dochází logicky k přetržení nezbytné vazby dané existencí trestného činu a k němu se upínajícímu trestu jakožto právního následku trestní odpovědnosti jeho pachatele. Otázka přiměřenosti souhrnného trestu je totiž zvažována ve vztahu k veškerým sbíhajícím se trestným činům. Konkrétní výměra souhrnného trestu je soudem zvolena i s přihlédnutím k původnímu výroku o vině, vůči němuž bylo podáno dovolání, tj. při zvážení povahy a závažnosti nejen sbíhajícího se trestného činu později souzeného, nýbrž i trestného činu obsaženého v dřívějším (dovoláním napadeném) rozhodnutí. Výrok o souhrnném trestu, jenž je právním následkem částečně nesprávně zjištěné trestní odpovědnosti pachatele, tudíž po zrušení vadného výroku o vině (nebo jeho části), k němuž se souhrnný trest vztahuje, dále nemůže obstát, a to i se zřetelem k zásadě nulla poena sine crimine (viz usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018-I., uveřejněné pod číslem 12/2019 Sb. rozh. tr., bod 70.). Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu). V Brně dne 12. 2. 2020 JUDr. Antonín Draštík předseda senátu Vypracoval: JUDr. Petr Škvain, Ph.D.