ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.829.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 829/2020-5587
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2020 o dovolání obviněného R. B. , narozeného XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2019, č. j. 15 To 17/2019-5123, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 7/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 45 T 7/2017, byl (mimo jiné) obviněný R. B. uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se přitom obviněný – podle skutkových zjištění soudu prvního stupně – dopustil takto: v rozporu s ustanovením §4 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, úmyslně a s vědomím, že se o takovou látku jedná, motivováni finančním ziskem, neoprávněně prodávali a přechovávali pro jiného k další distribuci heroin, omamnou látku zařazenou v Seznamu č. IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a uvedenou v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů stanoví seznamy omamných a psychotropních látek a obžal. F. M. i kokain, omamnou látku zařazenou v Seznamu č. I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a uvedenou v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů stanoví seznamy omamných a psychotropních látek.
od přesně nezjištěné doby, až do svého zadržení dne 01. 12. 2016 na různých místech hlavního města Prahy prodávali na základě předchozí telefonické domluvy ve značném rozsahu heroin osobám z řad uživatelů omamných a psychotropních látek tak, že zájemci o nákup drogy kontaktovali určená telefonní čísla, v jejichž užívání se střídal obžalovaný R. B. vystupující jako P. K. nebo K. a obžalovaný R. B. vystupující jako P., zájemce odkázali na místo a čas nákupu, a to zejména:
od blíže nezjištěné doby, nejméně však v období od měsíce ledna 2016 do začátku listopadu 2016, v okolí svého bydliště v Praze 5 XY a jinde v Praze, prodali osobě M. K., nar. XY, postupně nejméně 66 gramů heroinu,
od blíže nezjištěné doby, nejméně však v období ode dne 19. 05. 2016 do dne 30. 11. 2016, v okolí svého bydliště v Praze 5 XY, nebo jinde v Praze, prodali osobě J. J., nar. XY, vystupující pod přezdívkou D., nejméně 195 gramů heroinu,
od blíže nezjištěné doby, nejméně však v období od měsíce května 2016 do září 2016, v okolí svého bydliště v Praze 5 XY, a jinde v Praze, prodali osobě A. S., nar. XY, nejméně 18 gramů heroinu,
od blíže nezjištěné doby měsíce května do září 2016 v okolí svého bydliště v Praze 5 XY a na dalších místech Prahy prodali osobě P. D., nar. XY, nejméně ve 40 případech celkem 200 gramů heroinu, a to v rozsahu 5 gramů heroinu v každém jednotlivém případě,
v blíže nezjištěné době nejméně však v období od podzimu roku 2015 do podzimu roku 2016 v okolí svého bydliště v Praze 5 XY, na XY v okolí stanice metra A. a jinde v Praze, prodali osobě M. Ch. (§55 odst. 2 tr. řádu) nejméně 100 gramů heroinu,
od blíže nezjištěné doby, nejméně ode dne 19. 05. 2016 do dne 10. 09. 2016 v okolí svého bydliště v Praze 5 XY a na dalších místech Prahy prodali osobám vystupujícími pod jmény či přezdívkami Z., V., P., P., M., P., R., J. B., A., M., K. a dalším neztotožněným osobám nezjištěné množství heroinu za nezjištěnou částku,
v blíže nezjištěné době nejméně v období od začátku roku 2016 do 21. 07. 2016 zejména v okolí svého bydliště v Praze 5 XY a na XY, prodali osobě A. H., nar. XY, heroin nejméně ve 40 případech v množství 251,969 gramů heroinu,
od blíže nezjištěné doby, nejméně však v období od měsíce září 2016 do konce listopadu 2016, v okolí svého bydliště v Praze 5 XY, a jinde v Praze, prodali osobě T. W., nar. XY, nejméně ve třech případech nejméně 0,9 gramů heroinu,
v přesně nezjištěném období roku 2015-2016 2016, v okolí OC XY, Praha 5, prodal R. B. osobě D. H., nar. XY, ve 2 případech celkem 0,6 gramů heroinu,
od blíže nezjištěné doby do 04.30 hodin dne 01. 12. 2016, v místě svého bydliště na adrese XY č. XY, Praha 5 XY, v bytě č. 5, R. B. pro jiného přechovával na stolku v pokoji heroin uložený v 13 plastových sáčcích s přítlačnou lištou o rozměru 4,0 x 8,0 cm v celkovém množství 3,956 gramů s obsahem účinné látky 0,74 gramů, v koncentraci 18,6 % heroinu base.
2. Za uvedený trestný čin pak soud prvního stupně uložil obviněnému R. B. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále soud prvního stupně uložil obviněnému tresty propadnutí věci, resp. věcí, které podrobně specifikoval ve výroku svého rozsudku. Konečně podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud prvního stupně rozhodl o uložení ochranného opatření zabrání věci, a to (mimo jiné) osobního automobilu značky ŠKODA model Superb 3T, r. z. XY, r. v. 2008, barva černá-metal, VIN kód XY, evidovaný na otce obviněného, pana F. B.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze odvolání (mimo jiné) v neprospěch obviněného, a to jak proti výroku o vině, tak i proti výroku o trestu. Rovněž obviněný (spolu s dalšími spoluobviněnými) napadl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, a to do všech jeho výroků. V záhlaví označeným rozsudkem pak Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozhodl stran obviněného tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu k odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu nově odvolací soud rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině uložil obviněnému podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let a 6 (šesti) měsíců a podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej pro jeho výkon zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného, jakož i dalších spoluobviněných, státní zástupkyně (ve vztahu k některým z dalších spoluobviněných) a odvolání zúčastněné osoby F. B. pak odvolací soud podle §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudkům odvolacího soudu a soudu prvního stupně podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jímž napadá všechny výroky, tj. výrok o vině, o trestu odnětí svobody, jakož i „o trestu propadnutí a zabrání věci ve všech bodech“ . Své dovolání obviněný opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný je přesvědčen, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a odvolacím soudem byl nesprávně posouzen a také nesprávně právně kvalifikován, a to v rozporu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
5. Pokud jde o konkrétní dovolací námitky, obviněný předně uvádí, že se shora popsaného jednání nedopustil, načež vyslovuje přesvědčení, že byl do trestního stíhání zatažen uměle, a to z důvodu důkazní nouze. V řízení pak neměly být provedeny řádné důkazy, které by jej usvědčovaly ze spáchání předmětné trestné činnosti. K tomu obviněný dodává, že pokud by si opatřoval (případně tak činil přes svoji družku M. S.) omamné a psychotropní látky, takovéto přechovával, případně je někomu prodával, jistě by orgány činné v trestním řízení při domovní prohlídce v jeho obydlí a při prohlídce jím užívaného automobilu nalezly předmětný heroin a další nepostradatelné věci dealerů, jako jsou váhy, igelitové pytlíčky, popř. velké množství hotovosti stejných bankovek. Při domovní prohlídce obydlí obviněného však nic takového nalezeno nebylo.
6. Stran výslechu jednotlivých svědků obviněný tvrdí, že tito jej z trestné činnosti neusvědčují, přičemž spoluobviněná M. S. vypovídala zcela účelově ze strachu o své nezletilé dítě. Jediným dalším obviněnému známým svědkem je P. D., který ve své výpovědi domněnku orgánů činných v řízení o prodeji heroinu obviněným vyvrátil. Další osoby svědků obviněný nezná a ani tito nebyli schopni jej identifikovat. K tomu obviněný dodává, že tito beztak byli osobami závislými na omamných a psychotropních látkách, které užili několik hodin nebo bezprostředně před jejich výslechem policejním orgánem či soudem, popř. při svém výslechu prožívali silné abstinenční příznaky a tak byli schopni vypovědět cokoliv pro to, aby byl jejich výslech ukončen. Řada svědků byla po dobu trestního stíhání obviněného též trestně stíhána, velké množství z nich přiznalo, že jim byla cestou k výslechu jejich předchozí výpověď přečtena policejním orgánem. Obviněný se proto domnívá, že těmto bylo policejním orgánem výměnou za usvědčující výpověď nabídnuto „přilepšení“ v jejich vlastním trestním stíhání. Ohledně svědka M. Ch. obviněný namítá, že policejní orgán v jeho případě postupoval v rozporu se zákonem, když mu ukázal fotografii obviněného nikoliv ve skupině dalších – obviněnému podobných – osob.
7. Obviněný dále namítá, že ani provedené odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu neprokazují jeho vinu, neboť z nich nelze dovodit jakékoliv jeho jednání, ač už trestné či nikoliv. Podle obviněného je dále otázkou, proč orgány činné v trestním řízení daná telefonní čísla spojují právě s jeho osobou. Z mobilních telefonů zajištěných policejním orgánem pak dle obviněného nebyl zajištěn jediný důkaz proti jeho osobě a nebylo tak doloženo, že by tyto byly použity pro páchání zvlášť závažné trestné činnosti. Pouze na okraj obviněný dodává, že tlačítkové telefony byly zakoupeny pro jeho otce – negramotnou osobu vysokého věku, který smartphone neumí používat.
8. Dále obviněný brojí proti zabrání věci – osobního automobilu, který není a nikdy nebyl v jeho vlastnictví, když tento byl zakoupen a evidován na osobu jeho otce – F. B. a obviněný jej obsluhoval pouze za účelem zajištění potřeb svého otce. Pokud by jej používal k převážení omamných a psychotropních látek, jistě by v něm byly nalezeny jejich stopy, což se však při prohlídce daného vozu nestalo. Co se týče hotovosti, ohledně níž mu byl uložen trest propadnutí věci, uvádí obviněný, že se nepodařilo prokázat, že by tato pocházela z trestné činnosti. Obviněný k tomuto poukazuje na pravidelný příjem sebe a dalších členů své rodiny v podobě sociálních dávek, který činí měsíčně až 30.000 Kč, a to po dobu několika let. Z těchto prostředků je možné uspořit jak finanční hotovost (která nevykazovala bankovky typické pro dealery drog), tak i na nákup ojetého osobního automobilu v hodnotě 174.000 Kč. Ani tyto důkazy tak neprokazují vinu obviněného.
9. V neposlední řadě obviněný vznáší námitku extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, k čemuž poukazuje na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.
10. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud z důvodu nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zrušil v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
11. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po úvodní rekapitulaci průběhu trestního řízení ve věci obviněného, jakož i připomenutí jeho dovolacích námitek, státní zástupkyně uvádí, že obviněný na podporu uplatněného dovolacího důvodu znovu snáší tutéž argumentaci, jakou uplatnil již ve svém odvolání. Jednání obviněného přitom bylo dle státní zástupkyně prokázáno jak výpověďmi svědků, kteří jej rovněž identifikovali jako P. K. či osobu vystupující pod přezdívkou K. a také jeho bratr R. B. byl těmito označen jako osoba vystupující pod přezdívkou P. Státní zástupkyně v tomto směru poukazuje na výpovědi svědků M. K., J. F. a J. J., kteří mimo jiné uvedli, že kdo z uvedených obviněných zvedl telefon, ten také přišel. Svědek J. pak oba obviněné identifikoval dle přezdívek v hlavním líčení. Označený svědek pak dle státní zástupkyně dne 30. 11. 2016 vydal sáček s látkou, v níž byl později odborným zkoumáním zjištěn heroin, kterou měl zakoupit od P. z XY. Výpověď daného svědka přitom byla dle státní zástupkyně soudem prvního stupně hodnocena ve spojení s provedenými odposlechy, z nichž byla dovozena vazba svědka na obviněné R. a R. B. i i četnost svědkem odebíraného heroinu. Uvedené důkazy přitom byly podle státní zástupkyně provedeny v souladu se zákonem.
12. S ohledem na výše uvedené státní zástupkyně shrnuje, že výhrady obviněného nelze považovat za důvodné a napadené rozhodnutí není zatížené vadou, již by bylo možné a nutné napravit cestou dovolání. Dovolání obviněného proto navrhuje odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než uvádí §265b tr. řádu.
13. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, již však do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
15. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
16. Obviněný v dovolání uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
17. Uvedený dovolací důvod je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
18. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
19. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
20. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
21. Nejvyšší soud se seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s průběhem řízení, které předcházelo jeho vydání a dále s obsahem rozsudku soudu prvního stupně. Na tomto základě může konstatovat, že dovolání obviněného neodpovídá jím uplatněnému, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Rovněž námitky obviněného, jejichž prostřednictvím tento poukazuje na údajný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními, Nejvyšší soud nevyhodnotil jako relevantní, když skutkovým zjištěním soudu prvního stupně stran viny obviněného shora popsaným skutkem nelze ničeho vytknout. Jinými slovy soudy nižších stupňů respektovaly ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces a nijak se jeho požadavkům nezpronevěřily. K jednotlivým dovolacím námitkám obviněného pak Nejvyšší soud – ve shodě s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – uvádí následující:
22. Obviněný v prvé řadě namítá, že ve věci nebyly provedeny žádné důkazy, které by prokazovaly jeho výše popsanou trestnou činnost. Jak se však podává z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, tento ve vztahu k osobě obviněného vyšel z řady provedených důkazů.
23. Předně je třeba zmínit výpovědi svědků M. K., J. F., J. J., A. S., K. K., M. Ch., A. H., T. W. a D. H., kteréžto jej (popř. i spoluobviněného R. B.) jednoznačně usvědčují z prodeje heroinu jednotlivým osobám uvedeným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně (viz body 253., 255., 259., 260., 268., 273., 276., 277., 280., 281., 285., 288. a 289. rozsudku soudu prvního stupně). Výjimku v tomto směru tvoří pouze prodej heroinu blíže neustanoveným osobám (viz výše), jenž však byl dokumentován skrze provedené odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu (viz bod 279. rozsudku soudu prvního stupně). Dále je třeba zmínit i věcné důkazy, korespondující výpovědím svědků J. a H. Konkrétně jde o práškovitou hmotu s obsahem 0,158 gramu heroinu ve formě báze, kterou dne 30. 11. 2016 svědek J. vydal Policii České republiky s tím, že jde o heroin, který téhož dne zakoupil od osoby, kterou zná jako „P. z R.“ (viz body 261. a 262. rozsudku soudu prvního stupně), a dále o práškovitou hnědou látku o hmotnosti 1,969 gramů s obsahem 0,42 gramu heroinu ve formě báze, již dne 19. 4. 2016 vydal R. B. Policii České republiky, přičemž svědkyně H. k tomuto uvedla, že šlo o heroin, který předtím svědek koupil „od K.“ (viz body 280. a 282. rozsudku soudu prvního stupně). V neposlední řadě je pak vina obviněného prokázána i na základě ve věci provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu v rámci akcí s krycím názvem „K.“ (srov. body 256., 263., 269., 274., 279., 283. a 286. rozsudku soudu prvního stupně). Obdobně lze v tomto směru odkázat na body 52. a 53. rozsudku odvolacího soud, v nichž tento připomenul zásadní skutková zjištění k osobě obviněného, jež z provedených svědeckých výpovědí a záznamů telekomunikačního provozu vyplynula.
24. Lze tedy konstatovat, že vina obviněného byla prokázána řadou přímých a i nepřímých důkazů, přičemž soud prvního stupně se velmi pečlivě zabýval hodnocením jednotlivých svědeckých výpovědí (v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, jež se podává z ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu), svědky v případě rozporu mezi jejich výpověďmi učiněnými v hlavním líčení konfrontoval s obsahem jejich výpovědí učiněných v řízení přípravném (za splnění podmínek §211 odst. 3 tr. řádu) a eventuální rozpory mezi těmito náležitě a přesvědčivě (v souladu s §125 odst. 1 tr. řádu) také vysvětlil. Samotnou skutečnost, že ve vozidle užívaném obviněným, popř. v jeho obydlí, nebyly nalezeny stopy omamných a psychotropních látek nelze ve světle výše vzpomenutých skutkových zjištění vyložit tak, že by se snad obviněný nedopustil shora označeného jednání.
25. Ve vztahu k osobám jednotlivých svědků pak obviněný namítá, že tito jej z předmětné trestné činnosti neusvědčují. K tomu je třeba říci, že co se týče svědkyně Stojkové, pak není zřejmé, v jakém směru by tato měla vypovídat zcela účelově a ze strachu o své dítě. Ve vztahu k osobě obviněného totiž její výpověď žádné poznatky o jeho trestné činnosti jako takové nepřináší (viz bod. 88. rozsudku soudu prvního stupně). Pokud jde o výpověď svědka D., tak platí, že tento skutečně jakoukoliv trestnou činnost obviněného popřel, resp. v rámci své výpovědi v přípravném řízení dokonce popřel i to, že obviněného zná (viz bod 271. rozsudku soudu prvního stupně a navazující hodnocení věrohodnosti daného svědka). Trestná činnost obviněného ve vztahu ke svědku D. však plyne z výpovědi svědka K. (viz bod 273. rozsudku soudu prvního stupně), který uvedl, že svědka D. za obviněným vozil do XY, a to za účelem nákupu heroinu. Výpověď svědka K. přitom koresponduje i poznatkům z provedených odposlechů (srov. bod 274. rozsudku soudu prvního stupně).
26. Obviněný dále namítá, že zbývající osoby svědků nezná, popř. jej tito nebyli schopni identifikovat. Jak však vyplývá z provedeného dokazování, obviněný byl ztotožněn s osobou, která se představovala jako „P. K.“ či „K.“. Tak předně svědkyně K. spoluobviněnou M. S. označila za ženu či přítelkyni P. K. (srov. bod 253. rozsudku soudu prvního stupně). Obdobně svědek J. zmínil partnerský vztah mezi obviněným a M. S. a oba spoluobviněné B. v rámci hlavního líčení označil jejich přezdívkami tj. „P. K.“ a „P.“ (viz bod 260. rozsudku soudu prvního stupně). Svědek S. pak obviněného označil jako osobu P., za nímž jezdil – mimo jiné – i pro heroin (viz bod 268. rozsudku soudu prvního stupně), svědek K. pak hovoří o osobě romského původu, za níž do XY vozil svého tehdejšího kamaráda svědka D., který od něj nakupoval heroin (přičemž čilý kontakt mezi svědkem D. a obviněným byl prokázán na základě provedených odposlechů – srov. body 273. a 274. rozsudku soudu prvního stupně). Svědek Ch. pak obviněného identifikoval jak jeho pravým jménem, tak i přezdívkou „P. K.“ (viz bod 276. rozsudku soudu prvního stupně, ale rovněž bod 53. rozsudku odvolacího soudu, kde se tento vyjádřil k postřehu daného svědka o tělesném handicapu obviněného – napadání na jednu nohu a používání hůlky jako opory). Na tomto základu tak lze bez důvodných pochybností konstatovat, že obviněný byl právě tou osobou, která se představovala dalším svědkům jako „P. K.“ či „K.“ a od níž tito (popř. od spoluobviněného B.) odebírali heroin [srov. také výpověď svědka H. z hlavního líčení – viz bod 289. rozsudku soudu prvního stupně].
27. Obviněný dále v obecné poloze namítá, že svědci byli osobami drogově závislými, kteří případně dané látky měli užít několik hodin nebo bezprostředně před svým výslechem policejním orgánem či soudem, popř. při svém výslechu prožívali silné abstinenční příznaky. Těmito otázkami se ve vztahu k hodnocení výpovědí svědků zabýval již odvolací soud, který poukázal na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle níž skutečnost, že svědek byl uživatelem návykových látek, nečiní jeho svědectví a priori nevěrohodným (viz body 38. a 55. jeho rozsudku; srov. také v obecné poloze usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 11 Tdo 1406/2017, bod 24., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017). Lze tak pouze poukázat na výpověď svědka Ch., který při svém výslechu dne 7. 6. 2017 uvedl, že není pod vlivem žádných omamných a psychotropních látek (viz bod 276. rozsudku soudu prvního stupně); totéž při svém výslechu uvedli i svědci K., F. a H. (viz body 225., 253. a 281. rozsudku soudu prvního stupně).
28. Další námitka obviněného stran svědků se týká jejich údajného ovlivnění ze strany policie. Jak však Nejvyšší soud zjistil, touto námitkou se již dříve zabývaly soudy nižších stupňů (viz body 254. a 258. rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu ke svědkyni K., která nejprve uvedla, že vypovídala pod nátlakem policejního orgánu, k dotazu soudu však připustila, že na ni žádný nátlak činěn nebyl). Jestliže pak svědkyně H. uvedla, že cestou k hlavnímu líčení jí měl dát vyšetřovatel přečíst její předchozí výpověď, protože měla říci, že si „to již nepamatuje“, pak soud prvního stupně na toto tvrzení svědkyně reagoval dotazem, zda si u hlavního líčení něco sama vybavila, k čemuž svědkyně připustila, že si nic nepamatuje ani u hlavního líčení (viz bod 281. rozsudku soudu prvního stupně). Konečně pokud jde o spekulativní tvrzení obviněného, že některým svědkům mělo být ze stran policejního orgánu výměnou za jejich výpověď nabízeno „přilepšení“ v jejich vlastním trestním stíhání, pak Nejvyšší soud uvádí, že k takové ničím nepodložené domněnce obviněného se nemůže věcně vyjádřit. V obecné rovině lze k dané námitce odkázat na bod 55. rozsudku odvolacího soudu.
29. Obviněný dále brojí proti tomu, že policejní orgán měl ukázat jeho fotografii svědku Ch. nikoliv ve skupině dalších – obviněnému podobných – osob. Jak Nejvyšší soud zjistil, platí, že i touto námitkou se podrobně zabýval odvolací soud, a to v bodu 56. svého rozsudku. Závěr odvolacího soudu, že s ohledem na skutečnost, že obviněného jeho odběratelé znali a provedení rekognice (§104b tr. řádu) by proto v jeho případě bylo zcela nadbytečné, považuje Nejvyšší soud za zcela logický.
30. Stran námitky obviněného ohledně provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, jež nemají prokazovat jeho vinu, Nejvyšší soud uvádí, že právě tyto – ve spojení s výpověďmi jednotlivých svědků (odběratelů heroinu, popř. svědků takového jednání) – prokazují četnost a intenzitu jeho trestné činnosti, a to včetně vazby na další osoby (především spoluobviněných B. a S.). Spojení příslušných telefonních čísel s osobou obviněného se pak detailně zabýval soud prvního stupně v bodech 80. až 86. svého rozsudku, přičemž na tyto Nejvyšší soud plně odkazuje.
31. Jinými slovy na základě provedeného dokazování, a to při pečlivém hodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu, dospěly soudy nižších stupňů k praktické jistotě o tom, že obviněný se (společně s dalším spoluobviněným) dopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu, kdy tento svůj závěr zcela logicky, přesvědčivě a jasně odůvodnily (v souladu s požadavky §125 odst. 1 a §134 odst. 2 tr. řádu). Takový postup soudů nižších stupňů přitom nelze hodnotit jako zakládající tzv. extrémní nesoulad a jako takový tedy i porušující ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces.
32. Toliko na závěr Nejvyšší soud doplňuje, že námitkami obviněného proti výrokům o trestech a o ochranném opatření se nemohl zabývat.
33. Ve vztahu k uloženému ochrannému opatření zabrání věci podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku je tomu tak proto, neboť obviněný není osobou oprávněnou k podání dovolání do tohoto výroku soudu prvního stupně, a to z toho důvodu, neboť nejde o výrok rozhodnutí soudu, který se obviněného bezprostředně dotýká [§265d odst. 1 písm. c) tr. řádu].
34. Pokud jde o uložený trest odnětí svobody a tresty propadnutí věci, pak platí, že přezkumem těchto výroků napadených rozsudků se Nejvyšší soud nemohl zabývat proto, neboť rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 6. 2019, sp. zn. 4 T 137/2018 (jenž nabyl právní moci dne 7. 8. 2019) byly dané výroky podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušeny. Označeným rozsudkem byl pak obviněnému uložen podle §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl obviněný zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou a současně mu byly podle §70 odst. 1 tr. zákoníku a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uloženy i tresty propadnutí věci, resp. věcí (srov. bod 14. opisu evidence Rejstříku trestů k osobě obviněného).
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
35. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného R. B. nebyly dány podmínky pro jeho případný kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněnému dovolacímu důvodu. Námitky obviněného týkající se údajného porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces z důvodu existence tzv. extrémního nesouladu Nejvyšší soud neshledal jako důvodné, když takové pochybení v projednávané trestní věci ve vztahu k osobě obviněného neshledal. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnul, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 9. 2020
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.