ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.504.2020.1
sp. zn. 21 Cdo 504/2020-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci zástavní věřitelky SILMET Příbram a. s. se sídlem v Příbrami III 168, IČO 26210428, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně č. 168, a zástavního dlužníka J. Z. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Konířem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 583/15, za účasti J. Z. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Konířem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 583/15, o nařízení soudního prodeje zástavy, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 337/2018, o dovolání zástavního věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 5. srpna 2019, č. j. 54 Co 180/2019-170, takto:
Usnesení krajského soudu ve výroku I. a usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 10. dubna 2019, č. j. 12 C 337/2018-161, v části, kterou bylo rozhodnuto o připuštění J. Z. jako vedlejší účastnice na straně zástavního dlužníka do řízení o nařízení soudního prodeje zástavy ohledně pozemků p. č. XY a p. č. XY, obou zapsaných na LV č. XY pro k. ú. XY, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 12. 11. 2018 se zástavní věřitelka domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud k uspokojení její pohledávky za společností DEVREK TRADE s. r. o., IČO 24191825, ve výši 7 359 106 Kč s příslušenstvím, tj. úrokem ve výši 0,05 % denně za každý započatý den prodlení z částek v žalobě konkrétně uvedených, zajištěné zástavním právem, zřízeným zástavní smlouvou ze dne 16. 2. 2016, nařídil soudní prodej zástavy, tj. nemovitých věcí ve výlučném vlastnictví zástavního dlužníka, a to pozemku p. č. XY – zahrada a p. č. XY – zast. pl. a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY, rodinný dům, zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. XY pro obec a k. ú. XY. Manželka zástavního dlužníka J. Z. současně s vyjádřením zástavního dlužníka k žalobě oznámila soudu svůj vstup do řízení jako vedlejší účastník na straně zástavního dlužníka, který s jejím vstupem do řízení vyslovil jednoznačný souhlas. Návrh odůvodnila tím, že je „…manželkou zástavního dlužníka, osobou, která má na nemovitostech majetkovou účast a současně je v těchto nemovitostech výhradní rodinná domácnost zástavního dlužníka, jeho manželky a dětí…“.
Zástavní věřitel se vstupem J. Z. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně zástavního dlužníka nesouhlasil s tím, že manželka zástavního dlužníka nemá právní zájem na výsledku tohoto řízení.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 10. 4. 2019, č. j. 12 C 337/2018-161, připustil přistoupení J. Z. jako vedlejší účastnice na straně zástavního dlužníka. Vycházeje z ustanovení §93 o. s. ř. dospěl k závěru, že manželka zástavního dlužníka má právní zájem na výsledku sporu, neboť „…pokud se v řízení před soudem prokáže, že zástava je ve společném jmění zástavního dlužníka a jeho manželky, potom se případný soudní prodej zástavy dotkne jednoznačně vlastnických práv manželky zástavního dlužníka k předmětu zástavy…“.
Po odvolání zástavního věřitele Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 5. 8. 2019, č. j. 54 Co 180/2019-170, usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k řízení o soudním prodeji zástavy, a to pozemku p. č. XY – zahrada a p. č. XY – zast. pl. a nádvoří - potvrdil (výrok I.), ve vztahu k řízení o soudním prodeji zástavy – budovy č. p. XY - usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení (výrok II.). Dovodil, že také vedlejší účastenství je u vybraných typů soudních řízení upravených zákonem o zvláštních řízeních soudních (řízení o soudním prodeji zástavy z toho nevyjímaje) v obecné rovině přípustné. Má za to, že „…uvedenému závěru ostatně koresponduje i postup Nejvyššího soudu ve věcech vedených u tohoto soudu pod sp. zn. 21 Cdo 78/2011, 21 Cdo 810/2013, nebo 21 Cdo 5987/2016, ve kterých Nejvyšší soud jako soud dovolací jednal mimo jiné i s třetími osobami odlišnými od osob zástavních věřitelů či zástavních dlužníků, jako s vedlejšími účastníky (tam na straně zástavních věřitelů)…“. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně v tom, že pokud manželka zástavního dlužníka užívá stavbu umístěnou na posledně uvedeném pozemku jako společnou rodinnou domácnost se zástavním dlužníkem a jejich dětmi, resp. prvně uváděný pozemek jako zahradu přiléhající k domu, bylo by nepochybně nařízením soudního prodeje takové zástavy zasaženo do jejích právních zájmů na dalším užívání objektu k bydlení. Ve vztahu k výroku o připuštění J. Z. jako vedlejší účastnice na straně zástavního dlužníka do řízení o nařízení soudního prodeje zástavy ohledně domu č. p. XY dovodil, že pokud též jmenovaná svoji vedlejší intervenci odůvodňuje tím, že dům je v jejím společném jmění se zástavním dlužníkem, je její vedlejší účastenství vyloučeno v situaci, kdy by dům byl skutečně ve společném jmění J. Z. a zástavního dlužníka. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 623/2007, a usnesení ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4919/2016), a dovodil, že je proto třeba postavit na jisto, zda dům č. p. XY je skutečně ve společném jmění J. Z. a zástavního dlužníka, neboť v takovém případě by J. Z. musela v řízení vystupovat pouze jako hlavní účastník.
Proti tomuto usnesení, a to proti výroku I., podala dovolání zástavní věřitelka. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky, která nebyla doposud v praxi dovolacího soudu řešena, a to otázky přípustnosti vedlejšího účastenství na straně zástavního dlužníka v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy. Má za to, že odvolací soud tuto otázku nevyřešil správně, dovozuje, že v případě řízení podle zákona o zvláštních řízeních soudních je vedlejší intervence vyloučena, což koresponduje i se závěry v odborné literatuře. Odkaz odvolacího soudu na jím citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu je zcela nepřípadný, neboť odkazovaná rozhodnutí problematiku přípustnosti vedlejší intervence v těchto řízeních neřeší. Má též za to, že ani v konkrétní rovině manželka zástavního dlužníka právní zájem na výsledku sporu nemá a navrhuje, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo změněno tak, že se vedlejší účastenství paní Z. nepřipouští.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání zástavní věřitelky podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy. Protože tato otázka doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání zástavní věřitelky je podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku I. ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání zástavní věřitelky je opodstatněné.
Odpověď na uvedenou otázku je třeba hledat v zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a (podpůrně) v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
Podle §1 z. ř. s. podle tohoto zákona projednávají a rozhodují soudy právní věci stanovené v tomto zákoně (odstavec 1). Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád (odstavec 2). Nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu (odstavec 3).
Podle ustanovení §2 písm. n) z. ř. s. tento zákon upravuje řízení o soudním prodeji zástavy.
Podle §6 z. ř. s. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (odstavec 1). Účastníkem je také navrhovatel a ten, kterého zákon za účastníka označuje (odstavec 2).
Podle ustanovení §355 z. ř. s. účastníky (řízení o soudním prodeji zástavy – pozn. dovolacího soudu) jsou zástavní věřitel a zástavní dlužník.
Podle §90 o. s. ř. jsou účastníky řízení žalobce a žalovaný.
Podle ustanovení §93 o. s. ř. jako vedlejší účastník se může vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku (odstavec 1). Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh (odstavec 2). V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností (odstavec 3).
Z citovaných ustanovení vyplývá, že úprava okruhu účastníků řízení jak v obecné rovině, tak i v rovině zvláštní (pro řízení o soudním prodeji zástavy), nedoznala změnou právní úpravy – přijetím zákona o zvláštních řízeních soudních – změn; úprava ustanovení §6 z. ř. s. je zcela totožná s ustanoveními §94 odst. 1 věta první a §94 odst. 2 o. s. ř. ve znění do účinnosti zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění občanský soudní řád a některé další zákony (dále jen „o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013“), úprava ustanovení §7 z . ř. s. potom zcela koresponduje s ustanovením §94 odst. 3 a 4 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013; znění ustanovení §355 z. ř. s. potom zcela koresponduje s ustanovením §200y odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013. Za této situace tak neexistuje rozumný důvod odchylovat se od judikatury, řešící problematiku vedlejší intervence v tzv. „nesporných“ řízeních, tedy řízeních podle části třetí, hlavy páté o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013, jejichž úprava byla převzata do zákona o zvláštních řízeních soudních.
Standardní judikatura se shodla na závěru, že vedlejší účastenství může přicházet v úvahu jen v řízení sporném, neboť jen ve sporu proti sobě vystupují dvě strany s protichůdnými zájmy; v tzv. nesporném řízení, v němž jeho účastníci nejsou vzájemně v pozici protistran a soud je povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí, aniž by byl omezen skutečnostmi, které uvádějí účastníci (§20 odst. 1 z. ř. s.), je z povahy věci vyloučeno (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 20 Cdo 91/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 1999, pod číslem 73, ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 1019/2006, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2008, pod číslem 148, ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1259/2009, ze dne 23. 2.2011, sp. zn. 29 Cdo 3880/2009, ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4161/2013, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5735/2015, ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1136/2015, ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1116/2016, a ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2787/2015).
K názorům, publikovaným ve shora uvedených rozhodnutích, se i ve vztahu k řízením podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, přihlásil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1868/2016.
Řízení v projednávané věci lze považovat za řízení tzv. nesporné, neboť (jak dovodila stabilní judikatura) povaha řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fáze soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení §358 odst. 1 větě první z. ř. s., u nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se okolností uvedených v ustanovení §358 odst. 1 větě první z. ř. s., jednak ani neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků. Řízení o soudním prodeji zástavy je tedy charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků; nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení §358 odst. 1 větě první z. ř. s., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování. Protože v řízení o soudním prodeji se (pojmově) neprovádí dokazování, nepřichází v něm v úvahu použití ustanovení §357 z. ř. s. (jeho zařazení do zákona je zjevnou legislativní chybou), a v odvolacím řízení ani ustanovení §28 odst. 1 z. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4979/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze 25. 7. 2017, sp. zn. 21 Cdo 277/2017).
Z uvedeného vyplývá, že byť zástavní věřitel a zástavní dlužník mají (obecně) protichůdné zájmy, povaha řízení o soudní prodej zástavy neumožňuje, aby se (v procesním slova smyslu) tato kontradikce projevila, vedlejší účastenství je tak i zde z povahy věci vyloučeno.
Pokud odvolací soud dovodil opačné řešení, vycházeje též z jím citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, pak zcela přehlédl, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 78/2011, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 810/2013, byly vydány v řízeních o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, což je typicky sporným řízením, ve kterém samozřejmě vedlejší intervence při splnění podmínek ustanovení §93 odst. 1 o. s. ř. přípustná je; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5987/2016, sice bylo vydáno v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy, avšak jde o stručné usnesení o odmítnutí dovolání, ve kterém vůbec problematika přípustnosti vedlejšího účastenství řešena nebyla a s ohledem na meze dovolacího přezkumu ani řešena být nemohla.
Na podkladě uvedeného dospěl dovolací soud k závěru, že aplikace ustanovení §93 o. s. ř. je v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy podle ustanovení §353a a násl. z. ř. s. vyloučena (§1 odst. 3 z. ř. s.); oznamuje-li proto v takovém řízení třetí osoba, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na kterékoliv straně, rozhodne soud o nepřipuštění takového účastenství formou usnesení, které má povahu usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, proti němuž není odvolání přípustné [srov. ustanovení §1 odst. 2 z. ř. s., §202 odst. 1 písm. a) o. s. ř., k tomu též srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1136/2015].
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu (vycházející z jiného právního názoru) není v napadeném výroku správné. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu (dovolací soud, s ohledem na povahu usnesení, které správně nemělo být vydáno, sám rozhodnout ve věci nemůže), Nejvyšší soud toto usnesení ve výroku I. zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil v odpovídající části i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 4. 2020
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu