Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 04.11.2020, sp. zn. 24 Cdo 1603/2020 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1603.2020.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1603.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 1603/2020-29 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. B., narozené dne XY, bytem XY, za účasti S. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 75/48, o vklad vlastnického práva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 93 C 4/2017, o dovolání S. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2020, č. j. 4 Co 168/2019-14, takto: I. Dovolání S. B. se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. března 2019, č. j. 93 C 4/2017-6, odmítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro XY, Katastrální pracoviště XY ze dne 10. července 2017, č. j. V-86876/2016-101, kterým byl povolen vklad vlastnického práva (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). K odvolání obou účastníků Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 20. února 2020, č. j. 4 Co 168/2019-14, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Ztotožnil se s tím, že žalobkyně napadla žalobou podle části páté občanského soudního řádu rozhodnutí katastrálního úřadu, jímž byl povolen vklad do katastru nemovitostí, a proto v úvahu nepřichází jiný postup, než aby podle ustanovení §18 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) a ustanovení §250 g odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jeno. s. ř.“), byla žaloba odmítnuta. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal S. B. (dále též „dovolatel“) prostřednictvím advokáta včasné dovolání, které ovšem Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) neshledal – z důvodů níže rozvedených – přípustným podle ustanovení §237 o. s. ř. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo dovolacím soudem je rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, dovolací návrh. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit nejenom, které z předpokladů považuje za splněné, (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz , zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz ), ale také o kterou konkrétní právní otázku jde (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Má-li, dle dovolatele, být dovolání přípustné jednak proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jednak proto, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, bylo na dovolateli, aby vždy ke každému z těchto předpokladů přípustnosti dovolání zformuloval konkrétní právní otázku, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí; je založeno. V případě předpokladu přípustnosti dovolání spočívající v odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení dané právní otázky dovolatel nezformuloval konkrétní právní otázku, a to vůbec. Jeho uvedení je ve vztahu k přípustnosti dovolání bezvýznamné. Kromě toho zvolený předpoklad přípustnosti nevymezil řádně. Neuvedl, a z obsahu dovolání to není seznatelné (§41 odst. 2 o. s. ř.), od jaké konkrétní ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud při řešení dané právní otázky odchýlit. Právní otázky, které má za dosud v rozhodování dovolacího soudu nevyřešené zformuloval následovně: „1. Podle kterého podkladu katastrální úřad zrušil s právními účinky od 29. listopadu 2016 vlastnické právo žalobkyně k pozemku p. č. XY, když ke dni 29. listopadu 2016, i v jistém období po tomto dni, byl tento pozemek zapsán na LV č. XY s vlastnickým podílem žalobkyně k němu ve výši id. 1/33, a žalobkyně přitom tento svůj vlastnický podíl žádným svým projevem vůle nezcizila a na dovolatele jej nepřevedla?“; „2. Provedl katastrální úřad vklad do katastru nemovitostí ve vkladovém řízení V 86876/2016-101, a to s právními účinky od 29. listopadu 2019, v souladu s ustanoveními §7, §10, §17 odst. 1, odst. 5 a §18 odst. 2 katastrálního zákona (zák. č. 256/2013 Sb.)?“; „3. Je převedení vlastnického podílu žalobkyně k pozemku p. č. XY na dovolatele katastrálním úřadem proti jejich vůli takovým zásahem do vlastnictví, že jde o porušení jejich práva na ochranu vlastnictví, zaručeného Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod?“ Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu ovšem na žádné z těchto právních otázek založeno není. Rozhodnutí závisí na řešení právní otázky spočívající v odmítnutí žaloby podané podle části páté občanského soudního řádu, kterou bylo napadeno rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu. Odvolací soud přezkoumával správnost postupu soudu prvního stupně podle ustanovení §18 odst. 4 katastrálního zákona a uzavřel-li dále, že řízení není stiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, případně také vyslovil svůj názor pouze pro úplnost (odstavec 9 in fine napadeného rozhodnutí), je to ve vztahu k právní otázce, na níž je rozhodnutí založeno nepodstatné. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu na žádné z těchto otázek založeno není, nemohou založit přípustnost dovolání. Přípustnost dovolání nezakládá ani právní otázka „zda věc měla být v soudních řízeních posuzována podle §18 odst. 4 nebo s přihlédnutím k §18 odst. 5 katastrálního zákona“, neboť nelze dojít k závěru – i při zohlednění obsahu dovolání –, že by se jednalo, o konkrétně zformulovanou právní otázku (k formulaci právní otázky srov. např. plenární stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, bod 50). Kromě toho, že dovolatel právní otázku vymezuje odkazem na ustanovení katastrálního zákona (§18 odst. 4 a 5), což rozhodovací praxe dovolacího soudu reprobuje, přehlíží skutkový stav, ze kterého vyšel odvolací soud. V posuzované věci odvolací soud vyšel z toho, že žalobou podle části páté občanského soudního řádu bylo napadeno rozhodnutí katastrálního úřadu, kterým byl vklad povolen a nikoliv zamítnut. Na tuto skutečnost dovolatelova polemika založená na tom, že vklad „ve skutečnosti proveden nebyl, neboť místo něj katastrální úřad provedl vklad zásadním způsobem odlišný, s výsledkem, který nebyl vkladateli zamýšlen“, pročež se má (snad) postupovat obdobně podle ustanovení §18 odst. 5 katastrálního zákona, tedy jako kdyby byl zamítnut, vliv nemá, a proto je nepodstatná. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, nebo ze dne 23. října 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013). K dovolatelem namítaným vadám řízení je pak nezbytné zdůraznit, že vady řízení jsou subsidiárním dovolacím důvodem (srovnej §241a odst. 1 a contrario a §242 odst. 3 o. s. ř.), a jestliže dovolatel v souvislosti s tvrzenými vadami řízení nevymezil právní otázku, nemůže dovolací soud k vadám řízení (i kdyby jimi bylo řízení postiženo) přihlédnout, neshledá-li dovolání z jiného důvodu přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 23. července 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014, ze dne 28. srpna 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, ze dne 9. září 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, či ze dne 25. listopadu 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014). Ústavní soud taktéž nezpochybňuje, že vady řízení, natož námitka porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, samy o sobě k přípustnosti dovolání nepostačují (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. září. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, bod 22 a 23), a protože dovolatel ani v souvislosti s touto námitkou nevymezil řádně právní otázku přípustnosti dovolání, nelze ani z tohoto důvodu shledat dovolání přípustným. Nejvyšší soud proto dovolání S. B. podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 4. 11. 2020 JUDr. Pavel Vrcha, MBA předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/04/2020
Spisová značka:24 Cdo 1603/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1603.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:01/23/2021
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 197/21
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12