ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.1072.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 1072/2020-100
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 11. 2020 o dovolání, které podal obviněný D. N. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 5 To 100/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 33/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 1 T 33/2020, byl obviněný D. N. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že
ačkoliv byl nezpůsobilý k řízení motorových vozidel, když bylo v jeho krevním séru zjištěno 50,9 ng/ml THC, dne 2. listopadu 2019 ve 13.30 hod. řídil po silnici č. 406 ve směru na Pelhřimov osobní automobil zn. Š Felicia, RZ XY, a byl při tom na autobusové zastávce Hosov-Hájenka u Jihlavy kontrolován policií .
2. Za uvedený přečin byl obviněný odsouzen podle §274 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. a) a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 75 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 530 Kč, celkem tedy 39.750 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 30 měsíců.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 1 T 33/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání.
4. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 5 To 100/2020, tak, že jej podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 5 To 100/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Obviněný má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení otázky, zda motorové vozidlo řídil ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti. Poukazuje na to, že podle ustálené judikatury je stav vylučující způsobilost třeba stejně jako ostatní znaky skutkové podstaty v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat, a to zásadně na podkladě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 499/2010). Tento postup podle něj nemůže být nahrazen obecným konstatováním soudů, že určitá hladina návykové látky v krvi sama o sobě představuje „stav vylučující způsobilost“, není-li pro to podklad v důkazech vztahujících se ke konkrétnímu projednávanému případu. Dále poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1185/2017, a na to, že zjištění týkající se množství návykové látky v krvi obviněného a vyplývající ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, musí být následně předmětem zkoumání z toho hlediska, zda a v jakém rozsahu byl obviněný za daných okolností ovlivněn ve způsobilosti řídit motorové vozidlo.
7. Pokud jde o skutková stav, obviněný nerozporuje, že předmětného dne řídil motorové vozidlo pod vlivem THC. Nezpochybňuje ani znalecký posudek z odvětví toxikologie, podle kterého měl v krvi 50,9 ng/ml látky THC. Tento posudek však podle něj nemohl odpovědět, a v zásadě si v tomto směru nečinil ani žádné ambice, na otázku, jak tento druh a množství návykové látky ovlivnilo v tomto konkrétním případě obviněného z hlediska jeho způsobilosti k řízení motorových vozidel a zda se tedy obviněný nacházel ve stavu, kdy by jeho způsobilost k výkonu této činnosti byla zcela vyloučena. Má tedy za to, že byl odsouzen za jednání, které však nezahrnuje základní znak skutkové podstaty, a to stav vylučující způsobilost, který nebyl vůbec předmětem dokazování. Důkaz o existenci tohoto znaku skutkové podstaty tak nebyl podle obviněného v tomto řízení podán, neboť závěr o jeho existenci byl činěn pouze na základě obecného konstatování soudu, že při zjištění množství návykové látky v krvi se musel obviněný nacházet ve stavu vylučujícím jeho způsobilost k řízení motorových vozidel.
8. Při řešení této otázky však podle obviněného nelze vycházet obecně z toho, jaký vliv má určité množství návykové látky v obvyklých případech, ale je třeba učinit závěry individualizované ve vztahu k osobě obviněného, neboť je obecně známou skutečností, že předmětný druh návykové látky působí s ohledem na řadu individuálních faktorů na každého člověka zcela jiným způsobem. Zcela zásadní je podle něj v této otázce zejména vliv doby, po kterou je osoba užívající takovou návykovou látku jejím aktivním konzumentem, což nepochybně má vliv na toleranci organismu, kdy při dlouhodobé aplikaci může být zachována odpověď tělesných funkcí organismu v tom směru, že příjemce látky se i při vysokých dávkách zjištěných v krvi nemusí nacházet ve stavu vylučujícím jeho způsobilost k výkonu činnosti, při níž by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. To je podle něj důvodem, proč zákonná úprava nestanoví a nemůže stanovit pevnou hranici konkrétním množství látky v krvi, a proč rozhodovací praxe dovolacího soudu jednoznačně, na rozdíl od alkoholu, staví na požadavek, aby míra v jaké byla způsobilost konkrétní osoby dotčena, byla následně ověřena znaleckým posudek z odvětví psychiatrie.
9. Obviněný rovněž upozorňuje na to, že z protokolu lékaře jednoznačně vyplynulo mimo jiné to, že jeho vědomí bylo v době vyšetření jasné, chování zdvořilé, nálada normální, řeč normální, chůze jistá, rovná po čáře, kdy ani žádný z dalších provedených testových postupů nenasvědčoval ovlivnění obviněného do té míry, že by byla jeho schopnost řídit motorové vozidlo vyloučena. Podezření podle něj nenabyl ani policista, který dopravní kontrolu prováděl. Z toho důvodu proto obviněný v rámci své obhajoby navrhoval jednak výslech lékaře provádějící toto vyšetření v souvislosti s odběrem krve a dále výslech spolujezdkyně obviněného, která se v okamžiku kontroly nacházela ve vozidle a mohla se tedy přímo vyjádřit ke stavu obviněného. Ani jeden z těchto důkazních návrhů však soud prvního stupně neakceptoval a důkazy navržené obhajobou neprovedl, přestože výslech těchto osob by podle obviněného nejen doplnil závěry posudku z odvětví toxikologie, ale zejména by osvětlil jeho skutečný stav v době řízení vozidla.
10. Vzhledem k tomu, že podle obviněného nemohl být zákonný znak „stav vylučující způsobilost“ naplněn, a že příčinná souvislost není podle něj kryta ani jeho úmyslným zaviněním, obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně žádá, aby mu byl odložen výkon uloženého trestu zákazu činnosti, neboť nedílnou součástí jeho zaměstnání je řízení motorových vozidel a uložený trest tak pro něj znamená ztrátu zaměstnání.
11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
12. Státní zástupce uznává, že pevná kvantitativní hranice pro množství návykové látky v organismu pachatele z hlediska znaků trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku byla prozatím judikaturou a rozhodovací praxí stanovena pouze pro případy požití alkoholických nápojů (1,00 g/kg alkoholu v krvi), jakož i že v případech ovlivnění řidiče motorového vozidla jinou návykovou látkou nežli alkoholem se dosud rozhodovací praxe nesjednotila na obecně akceptované hranici množství jednotlivých druhů těchto látek v tělních tekutinách pachatele, při kterém by již žádný řidič bez ohledu na individuální vlastnosti a schopnosti nebyl schopen motorové vozidlo bezpečně ovládnout a že podle dosavadní rozhodovací praxe je nutno vycházet z konkrétních okolností a především ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele.
13. Připomíná však, že i dosavadní judikatura Nejvyššího soudu připouští, že uvedený znalecký posudek není jediným a výlučným důkazem, který by měl být pro posouzení ovlivnění návykovou látkou hodnocen. Současně nelze dovozovat, že by – též v návaznosti na vývoj vědeckých poznatků z příslušných oborů – bylo i do budoucna absolutně vyloučeno, aby se aplikační praxe sjednotila na obecně akceptované hranici množství jednotlivých druhů nealkoholových návykových látek v tělních tekutinách pachatele, při které by již žádný řidič bez ohledu na individuální vlastnosti a schopnosti nebyl s to motorové vozidlo bezpečně ovládat.
14. Podle státního zástupce je z dostupných poznatků plynoucích z mezinárodních toxikologických databází, které jsou systematicky aktualizovány na základě nejčerstvějších vědeckých a klinických poznatků, jakož i z příslušné odborné literatury, zřejmé, že v současné době je možné stanovit určité hodnoty jednotlivých návykových látek, které představují toxické plazmatické koncentrace. Z lékařského hlediska se zpravidla jedná o otravu nebo stav vyžadující odbornou zdravotní péči. Při zjištění uvedených hodnot v krevním vzorku osoby vykonávající zaměstnání či jinou činnost, je taková osoba ovlivněna příslušnou návykovou látkou do té míry, že se nachází ve stavu intoxikace, která zapříčiňuje nezpůsobilost k výkonu zaměstnání či jiné činnosti (např. řízení motorového vozidla). Tyto hodnoty jsou totiž natolik vysoké, že i přes individuální dopady vlivu návykových látek na každého uživatele není možné, aby řidič s takovými naměřenými hodnotami byl schopen zcela adekvátně reagovat na situace vznikající v silničním provozu a koordinovat své chování, neboť se již z hlediska lékařského nachází ve stavu intoxikace.
15. Z uvedených zásad podle státního zástupce vychází též nalézacím soudem připomenutý pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 5/2019, který však v případě 9-THC nestanoví, na rozdíl od jiných návykových látek, tzv. toxickou hranici. V tomto případě vychází tabulka pokynu z pětinásobku limitní hodnoty množství návykové látky v těle řidiče stanovené nařízením vlády a rovněž z lékařských poznatků o vlivu této návykové látky na uživatele. Řízení vozidla je totiž činností, pro jejíž bezpečný výkon se vyžaduje soustředěná pozornost a schopnost správně vnímat a pohotově reagovat na situace vznikající v silničním provozu na pozemních komunikacích. Zásadní ovlivnění se však zpravidla projeví až v zátěžové kritické situaci. Pro přestupkové řízení je stanovena limitní hodnota na spodní hranici možné měřitelné odchylky, při níž se má za to, že již ovlivňuje způsobilost řídit motorové vozidlo, tedy na hodnotu 2 ng/ml. Pětinásobek této limitní hodnoty návykové látky 9-THC pak již představuje natolik vysokou koncentraci návykové látky v těle řidiče, která při obecné znalosti účinků této návykové látky na centrální nervovou soustavu člověka způsobuje, že při zjištění takové a vyšší hodnoty návykové látky v krvi je řidič ovlivněn návykovou látkou natolik, že je vyloučena jeho způsobilost bezpečného řízení vozidla, a to bez ohledu na jeho fyzické dispozice a předchozí zkušenosti s užíváním této návykové látky. Již hodnota 10 ng/ml 9-THC je tedy podle státního zástupce vnímána za natolik kritickou, že její dosažení odůvodňuje závěr o existenci stavu vylučujícího způsobilost. Ostatně o postupném vývoji poznatků v aktuálně řešené problematice svědčí také Stanovisko České lékařské společnosti J. E. Purkyně k mezním hodnotám návykových látek v krvi řidičů ze dne 1. 7. 2020, které v odpovědi na otázku 3 v tabulce vymezilo limitní hodnoty jednotlivých návykových látek potřebných pro závěr, zda se již řidič motorového vozidla nachází ve stavu vylučujícím způsobilost k jeho řízení či ještě nikoli. V případě 9-THC pak toto stanovisko onu limitní hodnotu vyjádřilo obdobně jako pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 5/2019, tedy hodnotou 10 ng/ml.
16. Pouze na okraj a při vědomí dosavadního stanoviska Nejvyššího soudu o zásadní nutnosti provedení znaleckého dokazování z odvětví psychiatrie státní zástupce upozorňuje na do značné míry omezené možnosti znalce-psychiatra zpětně zjistit, jak dalece byl obviněný v době jízdy zjištěným druhem a množstvím návykové látky ovlivněn. Znalec zpravidla nemá k dispozici jiný objektivně zjištěný údaj, nežli právě toxikologicky zjištěnou hladinu návykové látky v krvi obviněného. Čerpá-li další poznatky o subjektivních pocitech obviněného, způsobu jeho jízdy či jeho chování z dalších důkazů, kupříkladu z výpovědí svědků nebo vyjádření samotného obviněného, pak se již fakticky jedná spíš o hodnocení důkazů znalcem než o posuzování otázek vyžadujících odborné znalosti. Znalec-psychiatr současně nemůže provádět ani žádné znalecké „pokusy“ s uvedením posuzovaného do stavu intoxikace, jež by odpovídal zjištěné hladině drogy v době činu. Vedle samotné legality takového pokusu u ilegálních drog totiž na rozdíl od alkoholu neexistuje ani přesný výpočet, jak dané hladiny drogy dosáhnout.
17. Státní zástupce proto shledává dokazování realizované v trestní věci obviněného úplným, skutková zjištění nalézacího soudu považuje za správná a odpovídající provedeným důkazům, přičemž s ohledem na velmi vysokou hodnotu 9-THC zjištěnou v krevním séru obviněného pokládá za odůvodněný rovněž ten závěr nalézacího soudu, se kterým se ztotožnil také soud odvolací, podle něhož obviněný řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost.
18. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, jakož i s tím, aby podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
20. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
21. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
22. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
23. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
24. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
25. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
26. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
27. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
28. Z podaného dovolání Nejvyšší soud zjistil, že toto směřuje proti výroku o vině přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku s odůvodněním, že v trestním řízení nebylo zkoumáno naplnění znaku „ve stavu vylučujícím způsobilost“ v rozsahu vyžadovaném judikaturou Nejvyššího soudu, tedy i prostřednictvím znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
29. V nyní projednávané trestní věci soudy k vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, nepřistoupily, neboť podle jejich názoru lze mít na základě zjištěného množství návykové látky 9-THC v krvi obviněného, které pětinásobně přesahovalo hranici trestní odpovědnosti ve smyslu pokynu nejvyššího státního zástupce č. 5/2019 a ústavních znaleckých posudků použitých v trestních řízeních vedených u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 192/2014 a u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 15/2019 (podle kterých je limitní hodnotou představující hranici mezi negativním ovlivněním řidičských schopností a vyloučením schopnosti řídit motorové vozidlo v případě 9-THC hladina 10 ng/ml), za prokázané, že obviněný řídil motorové vozidlo ve stavu, který vylučoval jeho způsobilost k této činnosti. Z toho důvodu a s konstatováním, že dosavadní praxi vycházející mj. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, je s ohledem na tyto posudky nutno považovat za překonanou, nalézací soud návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, pro nadbytečnost zamítl.
30. Nejvyšší soud úvodem projednávané problematiky připomíná, že přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
31. K otázce zjišťování míry ovlivnění řidiče motorového vozidla vycházela dosavadní praxe z názoru vysloveného v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23/2011, podle kterého „jestliže pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno nejen, o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu §201 odst. 1 tr. zák. o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky. Nelze-li stanovit druh, množství a míru ovlivnění takovou návykovou látkou v době řízení motorového vozidla jinak (k tomu např. rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.), zpravidla se nebude možno obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce toxikologa, přičemž jejich zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství návykové látky v době řízení motorového vozidla. Na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení“.
32. V poměrech nyní projednávané věci je nutno upozornit na to, že v době, kdy soudy rozhodovaly o tom, zda obviněný byl nebo nebyl požitou návykovou látkou natolik ovlivněn, že se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, nebyl názor Nejvyššího soudu vyslovený v citovaném usnesení ze dne 12. 5. 2010, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23/2011, překonaný, jak uvedl soud prvního stupně. Nejvyšší soud se totiž k tomuto závěru opakovaně i v nedávné době přihlašoval, a to např. v usnesení ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1127/2018, ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 4 Tdo 58/2018, ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 7 Tdo 425/2018, ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1185/2017, ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 10/2017, nebo ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 7 Tdo 979/2015. Nelze tedy souhlasit se soudem prvního stupně, že tyto závěry byly překonané, ani se soudem druhého stupně, že rozhodovací činnost Nejvyššího soudu nebyla zcela ustálená. I v již citovaných usneseních Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1127/2018, nebo ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 10/2017, se totiž uvádí, že dosud nenastal stav, kdy by bylo možno v důsledku nových odborných poznatků učinit právní závěr, že řidič ovlivněný nealkoholovou návykovou látkou (drogou) se v době jízdy s motorovým vozidlem nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost i bez důkazu v podobě odborného zjištění znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Potud je tedy postup soudů nižších stupňů nutno označit za nesprávný.
33. Je však třeba současně připomenout, že předmětnou problematikou se Nejvyšší soud zabýval v nedávném stanovisku trestního kolegia ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2020, ve kterém mj. uvedl, že řidič se nachází ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku, pokud řídí motorové vozidlo po užití jiné návykové látky než alkoholu, jejíž koncentrace v krevním séru dosáhne v případě návykové látky 9-THC hodnoty nejméně 10 ng/ml a že „závěr o vině takového řidiče přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky lze proto učinit již na podkladě zjištění o výši koncentrace příslušné návykové látky obsaženého ve znaleckém posudku nebo odborném vyjádření z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. V tomto případě není třeba opatřit znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ke zjištění stupně ovlivnění řidiče návykovou látkou“. Rovněž byly v tomto stanovisku uvedené případy, kdy bude pro účely trestního řízení nezbytné ke zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, přistoupit.
34. Promítnou-li se tyto závěry vyplývající ze stanoviska trestního kolegia do okolností nyní projednávané věci, lze dospět k závěru, že rozsah dokazování provedený nalézacím soudem je pro závěr o naplnění znaku „ve stavu vylučujícím způsobilost“ dostatečný, neboť znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, bylo zjištěno, že obviněný měl v době řízení motorového vozidla v krvi návykovou látku 9-THC v koncentraci 50,9 ng/ml. Současně pak nejsou dány žádné podmínky předpokládané v citovaném stanovisku pro to, aby bylo nutné v této trestní věci nechat zpracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
35. Závěry uvedené ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2020, tedy dopadají i na nyní projednávanou věci, a to přesto, že k jeho přijetí došlo až poté, co se obviněný dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, a poté, co proti němu bylo zahájeno trestní stíhání. V tomto ohledu se totiž nejedná o nepřípustnou retroaktivitu, nýbrž o projev zásady tzv. incidentní retrospektivity, podle které, pokud dojde ke změně judikatury, působí „nový“ právní názor i zpětně v řízeních zahájených před touto změnou (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2728/17). Přijetí stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu, které překonává dosavadní judikaturu k určité otázce, lze přitom srovnat s případy judikatorních změn.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
36. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
37. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněného vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné, Nejvyšší soud neshledal před vydáním tohoto rozhodnutí ani důvod k odkladu výkonu rozhodnutí, který tento obviněný v rámci svého dovolání navrhoval.
38. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 11. 2020
JUDr. Petr Šabata předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář