ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.1124.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 1124/2020-514
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 11. 2020 o dovolání obviněného M. S. , nar. XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2020, sp. zn. 7 To 90/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 43 T 15/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného M. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. 43 T 15/2019 , byl obviněný M. S. uznán vinným pod bodem I. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, dále jen („tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že 1) dne 23. 11. 2017 v době kolem 20:50 hodin v obci XY, okres Brno-venkov, řídil nejméně po ulicích XY, XY a XY do místa bydliště, přičemž ujížděl hlídce Policie ČR, přestože si musel být vědom světelných a akustických výzev k zastavení vozidla, osobní motorové vozidlo tov. zn. Peugeot 407, reg. zn. XY, ačkoli věděl, že motorové vozidlo řídit nesmí, neboť mu byl rozhodnutím Městského úřadu Pohořelice ze dne 17. 2. 2017, č. j. MUPO-3784/2017/OD/BRI, které nabylo právní moci dne 11. 3. 2017, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců, s platností od 11. 3. 2017 do 30. 11. 2017 ,
a pod bodem II. pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že:
2) dne 14. 2. 2018 v době od 12:30 hodin do 12:50 hodin v prostoru areálu benzinové čerpací stanice T. O. v obci XY, okres Brno-venkov, řídil po pozemní komunikaci osobní motorové vozidlo tov. zn. Peugeot 407, reg. zn. XY,
3) dne 17. 2. 2018 v době kolem 01:11 hodin v obci XY, okres Brno-venkov, řídil nejméně po ulicích XY, XY a XY osobní motorové vozidlo tov. zn. Peugeot 407, reg. zn. XY, přičemž ujížděl hlídce Policie ČR, přestože si musel být vědom světelných a akustických výzev k zastavení vozidla, následně se snažil opustit místo řidiče přelezením na zadní sedadla vozu, aby tak zastřel své nezákonné jednání,
4) dne 4. 3. 2018 v době od 16:00 hodin do 16:10 hodin v prostoru areálu čerpací benzinové stanice E. O. v obci XY, okres Brno-venkov, řídil po pozemní komunikaci osobní motorové vozidlo tov. zn. Peugeot 407, reg. zn. XY,
5) dne 10. 3. 2018 v době od 21:57 hodin do 22:00 hodin v prostoru areálu benzinové čerpací stanice T. O. v obci XY, okres Brno-venkov, řídil po pozemní komunikaci osobní motorové vozidlo tov. zn. Peugeot 407, reg. zn. XY,
6) dne 12. 3. 2018 v době od 23:29 hodin do 23:34 hodin v prostoru areálu benzinové čerpací stanice U. v obci XY na ulici XY, okres Brno-venkov, řídil po pozemní komunikaci osobní motorové vozidlo tov. zn. Peugeot 407, reg. zn. XY,
7) dne 31. 3. 2018 v době od 16:40 hodin do 16:42 hodin v prostoru areálu benzinové čerpací stanice T. O. v obci XY, okres Brno-venkov, řídil po pozemní komunikaci osobní motorové vozidlo tov. zn. Peugeot 407, reg. zn. XY,
8) dne 31. 3. 2018 v době od 23:56 hodin do 23:58 hodin v prostoru areálu benzinové čerpací stanice T. O. v obci XY, okres Brno-venkov, řídil po pozemní komunikaci osobní motorové vozidlo tov. zn. Peugeot 407, reg. zn. XY,
9) dne 3. 4. 2018 v době od 17:25 hodin do 17:30 hodin v prostoru areálu benzinové čerpací stanice J. T. v obci XY na ulici XY, okres Brno-venkov, řídil po pozemní komunikaci osobní motorové vozidlo tov. zn. Peugeot 407, reg. zn. XY,
a takto jednal pod body 2) až 9) přesto, že věděl, že motorové vozidlo řídit nesmí, neboť mu byl trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2017, č. j. 91 T 149/2017-51, který nabyl právní moci dne 20. 12. 2017, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 36 měsíců .
Za přečin pod bodem I.1) a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19. 6. 2018, č. j. 1 T 18/2018-122, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2018, č. j. 5 To 354/2018-141, a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. 4. 2019, č. j. 2 T 142/2018-272, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2019, č. j. 3 To 241/2019-400, byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 39 (třiceti devíti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, na dobu 24 (dvaceti čtyř) měsíců.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19. 6. 2018, č. j. 1 T 18/2018-122, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2018, č. j. 5 To 354/2018-141, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. 4. 2019, č. j. 2 T 142/2018-272, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2019, č. j. 3 To 241/2019-400, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za přečin pod bodem II.2) – 9) byl obviněný odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, na dobu 48 (čtyřiceti osmi) měsíců.
Naproti tomu byl obviněný M. S. zproštěn obžaloby pro skutek, spočívající v tom, že v přesně nezjištěné době od 22:00 hodin dne 1. 12. 2017 do 06:35 hodin dne 2. 12. 2017 v obci XY na parkovišti P. L. na ul. XY, okr. Brno-venkov, v úmyslu získat majetkový prospěch, po předchozí vzájemné domluvě společně s dosud neustanovenou osobou nezjištěným způsobem vylomil zámek dveří řidiče nákladního motorového vozidla tovární značky Volkswagen Transporter registrační značky XY (D), čímž poškozené společnosti Turbo-HKS GmbH, se sídlem Robert-Gerwig 25, Gottmadingen, Spolková republika Německo, způsobil škodu poškozením ve výši 4.800 Kč, vnikl do kabiny vozidla a posléze i do nákladového prostoru vozidla a odcizil notebook značky Acer TravellMatte P455 s taškou a kabeláží, GPS přístroj (který je elektronickou knihou vozidla, připojenou konektorem k palubní desce), přístroj na měření indukce značky SKF šedočerné barvy včetně obalu (boxu) černé barvy, plastový kontejner na nářadí značky Holex o rozměrech 70x30x30 cm s obsahem různého ručního nářadí, zejména klíčů, ráčen, šroubováků a nožíků, elektrickou úhlovou brusku značky Bosch zelené barvy s průměrem kotouče 125 mm a dva kufry se speciálním nářadím pro zaměřování a výrobu nezjištěné značky a typu, čímž uvedené poškozené společnosti Turbo-HKS GmbH způsobil škodu odcizením ve výši 39.500 Kč, dále odcizil sluneční brýle nezjištěné značky černomodré barvy s polarizačními dioptrickými skly, dioptrické brýle nezjištěné značky stříbrné barvy, kufr značky Swiss černé barvy o rozměrech 80x60x30 cm včetně džínů černé barvy, dva kusy svetrů černé barvy, spodní prádlo nezjištěného počtu a druhu, ponožky, špinavé prádlo a jiné svršky, čímž poškozenému K. P., nar. XY, způsobil škodu odcizením ve výši 3.580 Kč, dále odcizil batoh černé barvy s oranžovými popruhy, tašku černé barvy včetně jednoho páru pracovních bot nezjištěné značky šedočerné barvy, dvoje pracovní kalhoty šedé barvy s červenými doplňky, dva kusy triček černé barvy s nápisem Turbo a pracovní vestu šedé barvy s nápisem Turbo, čímž poškozenému D. S., nar. XY, způsobil škodu odcizením ve výši 2.100 Kč, (č. j.: KRPB-275049/TČ-2018-060322), a takto jednal přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 7. 2010, sp. zn. 4 T 33/2010, který nabyl právní moci dne 24. 11. 2010, spolu s usnesením odvolacího Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 5 To 553/2010, odsouzen m. j. za trestný čin krádež podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 78 (sedmdesáti osmi) měsíců, který vykonal dne 14. 3. 2016 , v němž byl spatřován přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, podle §226 písm. c) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený K. P., nar. XY, bytem XY, XY, Spolková republika Německo, odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený D. S., nar. XY, bytem XY, XY, Švýcarská konfederace, odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. 43 T 15/2019, podal obviněný odvolání, které směřoval do výroků o vině a trestu.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 6. 2020, sp. zn. 7 To 90/2020, tak, že v bodě I. podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o vině pod bodem I.1), ve výroku o souhrnném trestu odnětí svobody včetně způsobu jeho výkonu a trestu zákazu činnosti k němu se vztahujícím. Nově rozhodl tak, že trestní věc obviněného M. S., stíhaného pro skutek spočívající v tom, že dne 23. 11. 2017 v době kolem 20:50 hodin v obci XY, okres Brno-venkov, řídil nejméně po ulicích XY, XY a XY do místa bydliště, přičemž ujížděl hlídce Policie ČR, přestože si musel být vědom světelných a akustických výzev k zastavení vozidla, osobní motorové vozidlo tov. zn. Peugeot 407, reg. zn. XY, ačkoli věděl, že motorové vozidlo řídit nesmí, neboť mu byl rozhodnutím Městského úřadu Pohořelice ze dne 17. 2. 2017, č. j. MUPO-3784/2017/OD/BRI, které nabylo právní moci dne 11. 3. 2017, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců, s platností od 11. 3. 2017 do 30. 11. 2017 , postoupil Městskému úřadu XY, neboť jednání obviněného není trestným činem, avšak zažalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek, o němž je tento orgán příslušný rozhodovat.
Jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn (bod II.).
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2020, sp. zn. 7 To 90/2020, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 496–500), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítl, že ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem II. výroku o vině z rozsudku nalézacího soudu, vypovídal stále stejně s tím, že z jeho výpovědi je jasné, že vozidlo velmi často půjčoval. To se potvrdilo ve zprošťující části rozsudku městského soudu ze dne 9. 12. 2019, č. j. 43 T 15/2019-397, ve které byl obviněný pravomocně zproštěn skutku – přečinu krádeže, neboť se prokázalo, že vozidlo neřídil on, ale že jej půjčil. Pokud z kamerových záznamů lze usoudit na to, že obviněný byl na čerpacích stanicích uvedených v jednotlivých skutcích, ještě to neznamená, že vozidlo řídil. Obviněný je přesvědčen, že existují pochybnosti o správnosti napadeného usnesení s tím, že skutek, tak, jak je popsán ve výrokové části napadeného rozhodnutí, není trestným činem.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2020, č. j. 7 To 90/2020-463, stejně jako další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 30. 9. 2020, sp. zn. 1 NZO 830/2020. Spis a dovolání obviněného bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 30. 9. 2020.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že námitka vtělená do odůvodnění dovolání je námitkou výsostně skutkovou, kterou nelze pod uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř. podřadit. Nadto je možno uvést, že byla v podstatě v totožné podobě obviněným uplatněna již před odvolacím soudem a ten se s ní v odůvodnění svého rozhodnutí řádně a věcně správně vypořádal s tím, že jí nepřisvědčil.
S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. S. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ postupu podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2020, sp. zn. 7 To 90/2020, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání obviněného zrušil rozsudek soudu prvního stupně pod bodem I. a výroku o trestech k němu se vztahujících, kdy současně výrok z rozsudku nalézacího soudu pod bodem II. zůstal beze změn, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině pod bodem II. zamítl. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodů.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který obviněný M. S. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti.
V rámci tohoto dovolacího důvodu je tedy možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Námitky obviněného však tento předpoklad nenaplňují, neboť byly vzneseny způsobem neregulérním. Obviněný namítl, že se skutků kladených mu za vinu pod bodem II. výroku z rozsudku nalézacího soudu nedopustil, resp. tyto nejsou trestným činem, neboť vozidlo často půjčoval a sama skutečnost, že se objevil na kamerových záznamech na čerpacích stanicích uvedených v jednotlivých skutcích, neznamená, že vozidlo řídil. Přestože by námitka, že jeho jednání není trestným činem, byla v obecné rovině podřaditelná pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný své námitky založil na vlastní verzi skutkových událostí, kdy trvá na tom, že vozidlo neřídil, čímž námitky směřují primárně ke změně skutkového stavu a teprve v návaznosti na to k jinému právnímu posouzení skutku. Pokud tedy obviněný uplatňuje uvedenou námitku s odkazem na nesprávná skutková zjištění a zejména pak vlastní verzi skutkového stavu věci, zcela se míjí s uplatněným dovolacím důvodem. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů, zde např. kamerových záznamů, kdy podle obviněného z těchto nevyplývají soudy učiněná skutková zjištění) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Jestliže tedy obviněný namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor dovozuje zejména z tvrzených vadných skutkových zjištění a vlastní verzi skutkového stavu, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Nadto se uvedenými námitkami zabýval již odvolací soud, neboť obviněný tyto učinil součástí své obhajoby již v rámci řádného opravného prostředku. Odvolací soud uvedl, že obviněný se ke skutku pod bodem II.3) doznal v plném rozsahu s tím, že „ jeho výpověď pak koresponduje s výpověďmi svědků H., V., Č. “. Z odůvodnění odvolacího soudu se pak ve vztahu ke zbývajícím dílčím skutkům podává, že i tyto lze obviněnému prokázat, kdy vedle samotné výpovědi obviněného, který přiznal, že v měsících únoru a březnu 2018 vozidlo používal pro cesty do práce a z práce, asi 30 km tam a 30 km zpátky, kdy současně přiznal, že v uvedené době čerpal pohonné hmoty na čerpacích stanicích, přičemž jednoznačně označil čerpací stanici ve XY, lze vycházet zejména z kamerových záznamů z čerpacích stanic. „ Tyto kamerové záznamy pak shlédl i odvolací soud a je nucen konstatovat, že na všech kamerových záznamech vztahujících se k bodům II./2, 4, 5, 7, 8, 9 je vidět do tváře řidiči při výstupu, případně nástupu z (do) vozidla, přičemž je nepochybné, že ve všech případech se jedná o obžalovaného, a obžalovaný buď vystupuje, nebo nastupuje do vozidla, a to z či na místo řidiče. Na předmětných kamerových záznamech je zcela zřetelně patrno, že na předmětné benzinové pumpy v inkriminovanou dobu přijelo osobní motorové vozidlo Peugeot 407, RZ XY, z místa řidiče vystoupila osoba, která šla natankovat pohonné hmoty a následně nastoupila zpět na místo řidiče, přičemž ve všech těchto případech v určitém momentě kamera zabrala obličej této osoby, a nepochybně se jednalo o obžalovaného “ (str. 5 napadeného usnesení). Odvolací soud tyto kamerové záznamy dále rozebírá.
Je tak postaveno na jisto, že obviněný svým jednáním popsaným pod bodem II. výroku o vině z rozsudku nalézacího soudu naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 11. 2020
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu