ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.1318.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 1318/2020-1370
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2020 o dovolání, které podal obviněný A. K. , nar. XY, státní občan Řecké republiky, trvale bytem v Rakousku, XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 2 To 106/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 6/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 10 T 6/2018, byl obviněný A. K. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §145 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku [těchto trestných činů se obviněný dopustil skutkem pod bodem 1) skutkové věty rozsudku], zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku [těchto trestných činů se obviněný dopustil skutkem pod bodem 2) skutkové věty rozsudku], kterých se podle skutkových zjištění dopustil tím, že
1) dne 24. 3. 2017 v době od 5:15 do 5:30 hodin v Brně v domě na ul. XY na chodbě a v přízemí domu, po domluvě, že pojedou zrušit ohlášení pobytu poškozené u obžalovaného ve Vídni, úmyslně fyzicky napadl poškozenou S. L., nar. XY, tak že ji vícekrát udeřil pěstmi do hlavy, pak ji shodil na zem a vícekrát ji kopl do těla, přitom poškozená křičela o pomoc, podařilo se jí přivolat poškozeného M. P., nar. XY, a utéct z domu do pasáže a na ulici XY,
vzápětí obžalovaný v domě, v pasáži a před domem v Brně, XY, úmyslně fyzicky napadl poškozeného M. P., který přišel na pomoc S. L., nejprve se obžalovaný s poškozený držel a postrkoval v domě na schodech a v přízemí, kde bydlela poškozená, pak se poškozený dostal z domu ven tam obžalovaný chytil poškozeného a natlačil ho hlavou na skleněnou výlohu cestovní kanceláře A., která se rozbila, pak obžalovaný strhl poškozeného na zem, zalehl jej a zakousl se poškozenému do brady, než ho poškozená S. L. za opasek stáhla a obžalovaný dalšího jednání zanechal,
tupým násilím velké intenzity obžalovaný způsobil poškozené S. L. zlomeninu 4. žebra vpravo v čáře podpažní a zlomeninu záprstní kůstky malíku levé ruky s posunem (zkrácením), což poškozenou omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu 5 týdnů; kopáním do hrudníku mohlo dojít k protržení pohrudnice zlomeným žebrem, k poranění plíce a cév s krvácením, proniknutím vzduchu do dutiny hrudní s nebezpečím vzniku těžkého až život ohrožující zranění,
poškozenému M. P. obžalovaný způsobil krvácivé prokousnutí kůže brady s omezením v obvyklém způsobu života po dobu 7-10 dnů,
rozbitím skleněné výplně výlohy o rozměrech 175x255 cm obžalovaný způsobil společnosti KHJ, a. s., Běhounská 22, Brno, IČ: 269 19 362, škodu ve výši 16.570,49 Kč,
2) dne 26. 5. 2017 v době od 7:33 do 10:53 hod. v Brně na ul. XY v bytě č. 22, obžalovaný ve snaze přimět poškozenou, aby s ním komunikovala a odjela do Vídně oznámit změnu pobytu, napadl poškozenou S. L., nar. XY, když mu po zaklepání otevřela dveře bytu, nejdříve jí do obličeje nastříkal slzný sprej a zatlačil ji dovnitř bytu, potom se snažil poškozené vsunout do úst látku s neznámou tekutinou, pak poškozenou vícekrát silně udeřil rukama do hlavy až poškozenou srazil na zem, když poškozená seděla na zemi obžalovaný na ni zezadu skočil celým tělem, až poškozené prasklo v zádech, opakovaně poškozenou poutal kovovými pouty, rychloupínacími plastovými páskami a izolepou, přitom opakovaně hrozil, že poškozenou zabije nebo jí ublíží; pak ji zvedl ze země a posadil na pohovku, strhl z ní tričko a tílko, injekčně jí vpíchnul do ruky neznámou látku, v jejímž důsledku se poškozená cítila omámená a bylo jí horko, silonovými punčochami jí svázal nohy, povalil ji na břicho a pokrčené nohy jí přivázal vzadu k rukám a přivázal ji k noze postele, lepicí páskou jí zalepil pusu, čímž ji zcela znehybnil; pod dojmem výhrůžek a obav z předchozího jednání obžalovaného začala poškozená s obžalovaným spolupracovat, k cestě do Vídně obžalovaný poškozené sbalil některé osobní věci a nachystal je k odnesení, z bytu odešel v 9:08 hodin a zpět do bytu se vrátil v 9:26 hodin a s sebou přinesl velký béžový pytel; poškozené již modraly ruce, obžalovaný ji na požádání rozvázal, následně po poškozené požadoval sex a vykonal na ní soulož do vagíny, kterou poškozená strpěla, neboť se obžalovaného obávala pro jeho předchozí agresivní jednání, následně umožnil poškozené, aby se osprchovala a oblékla; nakonec přiměl poškozenou, aby s ním odešla z bytu, stále ve snaze, aby s ním odjela do Vídně, v 10:53 hodin obžalovaný s poškozenou společně odešli z bytu k podzemním garážím u Janáčkova divadla, obžalovaný se nejprve snažil poškozenou lákat do zaparkovaného auta Audi Q5, RZ: XY, MPZ: A, a když to odmítla, po vyjetí z garáží na ulici Rooseveltova vrátil poškozené její věci a sejmul jí zbývající kovové pouto, potom jí ještě nabízel odvoz do nemocnice, což poškozená odmítla,
tímto jednáním obžalovaný způsobil poškozené krevní podlitinu levé poloviny obličeje, kompresivní zlomeninu druhého bederního obratle, zarudnutí kůže obou předloktí, krevní podlitiny nad obočím, na očním víčku, na krku, na obou ramenou, nad levou klíční kostí, na obou loktech, na obou předloktích, na obou kyčlích, na obou kolenou, na nártu levé nohy, tržnou ranku na palci pravé nohy, oděrky obou zápěstí, zarudnutí kůže obou bérců nad kotníky a škrábance na krku, levém rameni, levé klíční kosti, levém lokti, pod pravým kolenem a na levém koleni, přičemž tato zranění podstatně omezovala poškozenou v obvyklém způsobu života nejméně 9 týdnů, hospitalizací do 28. 5. 2017, pak nošením korzetu, značně znesnadňujícím sebeobsluhu, bolestivostí a dodržováním klidového režimu .
2. Za uvedené trestné činy byl obviněný odsouzen podle §175 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 10 let.
3. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo rozhodnuto i o nároku zdravotní pojišťovny, pojišťovny a poškozené na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené trestnými činy a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená pojišťovna odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 10 T 6/2018, podal obviněný odvolání .
5. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 2 To 106/2019 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
6. Jedná se již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci, když napoprvé usnesením ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 2 To 77/2018, zrušil první částečně zprošťující a částečně odsuzující rozsudek nalézacího soudu ze dne 20. 7. 2018, sp. zn. 10 T 6/2018, a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 2 To 106/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Obviněný má za to, že skutkový stav zjištěný soudy je v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a že tím bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces. Poukazuje na to, že v jeho případě vedle sebe existují dvě skutkové verze, jedna prezentovaná obviněným a druhá poškozenou S. L. Přinejmenším v některých částech skutkového děje pak neexistují vyjma tvrzení poškozené a obviněného žádné jiné relevantní důkazy a jindy jsou důkazy pouze lékařské zprávy nebo reprodukovaná sdělení vztahující se k marginální části skutkového děje. Jediným objektivním důkazem jsou podle obviněného kamerové záběry, které navíc verzi poškozené nepotvrzují a potvrzují spíše jeho verzi. Zdůrazňuje, že pokud existují jakékoliv rozumné pochybnosti, musejí být tyto vyloženy ve prospěch obviněného.
9. Obviněný poukazuje na to, že poškozená je, resp. přinejmenším v předmětné době byla, drogově závislou a trpí závažným duševním onemocněním (paranoidní schizofrenií). Ačkoliv si je vědom toho, že uvedené nemusí samo o sobě zásadním způsobem devalvovat hodnotu její výpovědi, věrohodnost poškozené podle něj byla zásadním způsobem diskreditována. V této souvislosti zmiňuje obtíže s provedením výslechu poškozené, kdy napoprvé nebyla snaha o její výslech úspěšná, poškozená nebyla schopna vypovídat spontánně a útržky jejích odpovědí nesvědčí o verzi obžaloby, ale spíše o verzi obviněného. Obviněný byl proto napoprvé plně zproštěn obžaloby z jednání ze dne 26. 5. 2017. Další výslech poškozené byl realizován až po zrušení prvního rozsudku odvolacím soudem u hlavního líčení konaného dne 25. 2. 2019, kdy poškozená již vypovídala velmi podrobně, a dále dne 26. 3. 2019. Obviněný poukazuje na to, že z těchto výpovědí poškozené vyplývá, že se několikrát setkala s vyšetřovatelem, a to u ní doma a bez přítomnosti obhájce, a věc s ním konzultovala, čímž porušila právo obviněného na obhajobu. Samotná výpověď poškozené pak podle obviněného nepůsobí jako výpověď spontánní, autentická a logická. Má za to, že její výpověď byla kontaminována vlivem vyšetřovatele, což přinejmenším vyvolává riziko, že výpověď poškozené mohla být naučená nebo ovlivněná. Důkaz výslechem poškozené je proto podle obviněného zatížen takovou vadou, že se jedná o důkaz nepoužitelný a nelze k němu při dokazování viny přihlédnout. Pokud tak soudy učinily, postupovaly v rozporu se zákonem a právy garantovanými obviněnému. Řízení tak nelze jako celek považovat za spravedlivé.
10. Vina obviněného nebyla podle jeho názoru prokázána ani jinými důkazy, které nemají původ v nezákonném postupu. Obviněný poukazuje na podle něj výstižný první rozsudek nalézacího soudu, kterým byl zproštěn obžaloby a který byl podle něj zrušen soudem odvolacím v přímém rozporu s principem presumpce neviny. Následné pokyny soudu druhého stupně pak podle obviněného nepřijatelně vychýlily rovnováhu principů neprokázané viny. Obecně pak považuje za mnohem logičtější svoji verzi skutkového děje, zejména pak stran skutku z května 2017, a to i s ohledem na závěr skutkového děje, kdy obviněný odjel a bez dalšího nechal poškozenou být. Ta ani nevyhledala pomoc, její sdělení jsou nekonzistentní a nepřesvědčivá (např. že se bála říct si o pomoc, v souvislosti s přinesením terária obviněným či během lékařských vyšetření, kdy nejprve znásilnění popřela).
11. Obviněný dále namítá, že policie nevyžádala kamerové záznamy ke skutku z března 2019 (správně 2017), které pokrývaly místo incidentu, a existující kamerové záznamy ke druhému skutku prokazatelně svědčí o možnosti poškozené jednat svobodně. Zpochybňuje i věrohodnost svědka M. P., který byl partnerem poškozené, a poukazuje na omezený důkazní potenciál svědků Z. a N., jakož i znaleckého posudku.
12. S ohledem na to, že obviněný očekává úspěch dovolání, navrhuje, aby předseda senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu odklad nebo přerušení výkonu trestu, popř. aby, pokud tak předseda senátu soudu prvního stupně neučinil, o odkladu nebo přerušení výkonu trestu rozhodl předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. Obviněný konečně souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu (případně i rozsudek nalézacího soudu) a tomuto soudu (případně soudu prvního stupně) věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, popř. aby sám rozhodl o zproštění obviněného obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř.
13. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
14. Státní zástupkyně zdůrazňuje, že dovolatel na podporu uplatněného důvodu dovolání uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Souhlasí přitom s názorem odvolacího soudu, že obhajoba uplatňovaná v průběhu celého trestního řízení proti obviněnému byla nalézacím soudem spolehlivě vyvrácena. Zvrat ve výsledcích dokazování nemůže podle státní zástupkyně přinést ani obviněným navrhovaný opakovaný výslech poškozených S. L. a M. P., kteří byli před nalézacím soudem vyslechnuti, ani navržená analýza kamerových záznamů. Výpovědi poškozené S. L. a poškozeného M. P. jsou navíc podporovány ostatními důkazy ve věci provedenými a naproti tomu obhajoba obviněného A. K. stojí zcela osamoceně bez podpory jakéhokoliv jiného důkazu. K tomu uvádí, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Řízení o dovolání nenabízí možnost přezkumu vyhrazený řádnému opravnému prostředku či dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před soudem. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se podle státní zástupkyně náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně bez výhrad odkazuje. Vzhledem k tomu, že přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá podle státní zástupkyně Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
15. Kromě toho se podle státní zástupkyně obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Konstatuje, že skutkové závěry soudu jsou naopak náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí bez dalšího odkazuje. Ačkoliv obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti uplatňuje námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jeho prospěch. Obviněný se tedy svými námitkami domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové podle státní zástupkyně nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
16. Vzhledem k tomu, že výhrady uplatněné dovolatelem není podle státní zástupkyně možno mít za důvodné a že napadené rozhodnutí tedy není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání, státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupkyně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
18. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
20. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
21. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
22. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
23. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
25. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
26. Obviněný, který v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tento svůj mimořádný opravný prostředek zaměřil proti výroku o vině, tedy pokud byl pod bodem 1) uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 a §145 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, respektive pod bodem 2) zvlášť závažnými zločiny vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.
27. Nejvyšší soud považuje nejprve za nutné poukázat na to, že ačkoliv obviněný uplatnil toliko uvedený dovolací důvod, je tento nutno s ohledem na obsah dovolání posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí nalézacího soudu, ale také proti rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
28. S určitou mírou zjednodušení dále z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný [jakkoliv v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a s argumentací, že došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení] namítá, že vedle sebe existují dvě skutkové verze, tedy na jedné straně verze prezentovaná obviněným a na straně druhé verze prezentovaná poškozenou, kdy za mnohem logičtější je podle něj třeba považovat verzi skutkového děje, jak ji předestřel obviněný. Verzi poškozené současně považuje za nevěrohodnou a v tomto ohledu se domáhá toho, aby byly zopakovány některé důkazy.
29. Nejvyšší soud považuje k takto uplatněné podobě dovolací argumentace obviněného za nutné nejprve konstatovat, že tato jeho argumentace je v podstatě shodná s jeho obhajobou uplatňovanou v průběhu celého trestního řízení. Platí přitom, že pokud obviněný opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem v průběhu hlavního líčení a kterou následně zopakoval v rámci svého odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu, se kterou se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Takováto situace ohledně obhajovací verze obviněného nastala i v této trestní věci, neboť oba soudy nižších stupňů se s ní, jak bude níže rozvedeno, náležitě a dostatečně vypořádaly.
30. Současně je nutno upozornit, že dovolací argumentace obviněného, jakkoli uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř., nesměřuje proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení v duchu citovaného dovolacího důvodu, ale týká se výlučně oblasti dokazování, a to jak z pohledu hodnocení provedených důkazů, tak samotného rozsahu dokazování, respektive procesní použitelnosti důkazů (zejména výpovědi poškozené u hlavního líčení).
31. V obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 21. až 23. tohoto usnesení) je nutno uvést, že otázky rozsahu dokazování a hodnocení důkazů jsou čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se nyní v rámci dovolacího řízení obviněný snaží Nejvyššímu soudu předestřít jinou verzi skutkového děje či jeho některých zásadních (skutkových) okolností, než k jakým dospěly soudy nižších stupňů (přestože tak činí toliko formálním poukazem na nesprávné právní posouzení skutku), pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je totiž vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.
32. Uvedené námitky (skutkového charakteru) by pak bylo možné v rámci dovolacího řízení přezkoumat pouze tehdy, pokud by byl dán tzv. extrémní nesoulad skutkových závěrů s provedenými důkazy. Tento rozpor je založen zpravidla tím, že zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 4 Tdo 11/2019). Takovou vadou, jakkoliv ji obviněný výslovně (na rozdíl od vady tzv. opominutých důkazů) uplatňuje, však Nejvyšší soud v napadených rozhodnutích neshledal.
33. Již z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že nalézací soud se oběma verzemi skutkového děje, tedy na jedné straně verzí prezentovanou obviněným a na straně druhé verzí prezentovanou poškozenou, zabýval, jak o tom svědčí odůvodnění jeho rozsudku k bodu 1) pod body 33. a 34., respektive k bodu 2) pod body 40. a 41. Vzhledem k tomu, že tuto obhajobu obviněný uplatnil i v rámci odvolacího řízení, zabýval se jí o odvolací soud, jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení pod body 17. a 18.
34. K této argumentaci pak považuje Nejvyšší soud toliko pro úplnost konstatovat, že jakkoliv je výpověď poškozené nepochybně klíčovým důkazem, nestojí její výpověď, a to ve vztahu k oběma bodům, nikterak osamoceně a je podporovaná celou řadou důkazů. Z pohledu obviněným uplatňované obhajoby a naplnění zásad ústnosti a bezprostřednosti trestního řízení uvedených v ustanovení §2 odst. 11 a 12 tr. ř. je zásadní, že krajský soud v rámci projednání věci u hlavního líčení po zrušení prvního rozsudku podle pokynů odvolacího soudu doplnil dokazování, a to zejména opakovaným výslechem poškozené S. L. Poškozená v procesním postavení svědkyně byla u hlavního líčení mimo jiné důkazy konfrontována i s dotazy obviněného a krajský soud proto její výpověď důvodně mohl považovat za věrohodnou, pokud zároveň neshledal v její výpovědi známky bezdůvodného osočování či nepravdivé výpovědi ze zaujatosti vůči obviněnému. Výpověď poškozené přitom krajský soud (v bodě 42. odůvodnění svého rozhodnutí) také hodnotil v konfrontaci s dalšími provedenými důkazy a i v tomto směru důvodně uzavřel, že i tyto další důkazy (svědecké výpovědi, listinné důkazy, lékařské zprávy či kamerové záznamy) na straně jedné podporují závěr o věrohodnosti výpovědi poškozené, současně na straně druhé vyvracejí obhajobu obviněného. K této jeho obhajobě je nutno konstatovat, že tato není podporována žádným důkazem. Obviněný sice účast na obou konfliktech ve svých výpovědích nepopírá, avšak události prezentuje ze svého úhlu pohledu a tak, jako by byl sám obětí trestné činnosti. S takovouto podobou obhajoby obviněného se však krajský soud také podrobně vypořádal, konfrontoval ji se všemi ve věci provedenými důkazy, včetně odůvodnění, proč nevyhověl jeho důkazním návrhům, což také náležitě odůvodnil. V tomto ohledu lze uvést, že ve věci učiněná skutková zjištění nemohou být zvrácena opakovaným výslechem poškozených S. L. a M. P., neboť tito byli před nalézacím soudem vyslechnuti a jejich výslechy lze považovat za dostatečný podklad pro skutkové závěry. Zvrat ve prospěch obviněného nemůže přinést ani navržená analýza kamerových záznamů. Jak již bylo konstatováno, výpovědi obou poškozených jsou totiž podporovány i dalšími ve věci provedenými důkazy, zatímco obhajoba obviněného stojí zcela osamoceně bez podpory jakéhokoliv jiného důkazu.
35. Po seznámení se s touto argumentací obou nižších soudů pak může Nejvyšší soud konstatovat, že závěry krajského soudu ohledně skutkového děje spolu s argumentací odvolacího soudu bez důvodných pochybností vyvracejí obhajobu obviněného a současně svědčí pro závěr, že v této trestní věci byl zjištěn takový skutkový stav, o kterém nevznikají důvodné pochybnosti, neboť nalézací soud hodnotil provedené důkazy jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a souhrnu, a to i v konfrontaci s obhajobou obviněného.
36. Ve spojení s výše uvedeným pak lze za čistě procesní námitku považovat i výhrady obviněného, že výpověď poškozené S. L. a její podoba je výsledkem jejich schůzek s policejními orgány a vyšetřovateli, když z celé věci se podává, že tyto schůzky byly zjevně vyvolány snahou zajistit výpověď svědkyně, a to mimo jiné i na základě pokynů odvolacího soudu po zrušení prvního rozsudku krajského soudu v této věci. Touto námitkou obviněného se zabýval již odvolací soud, jak vyplývá z bodu 16. odůvodnění jeho usnesení. Nejvyšší soud se s těmito závěry odvolací soudu ztotožňuje, neboť je zjevné, že uvedeným postupem policie bylo ověřováno, jaký je aktuální duševní stav poškozené a zda je schopna se účastnit podání svědecké výpovědi před soudem. Tato skutečnost vyplývá i ze znaleckého zkoumání poškozené (znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie), kdy znalec uvádí, že výpověď poškozené nepůsobí dojmem psychoticky zkreslené výpovědi, respektive, že schopnosti poškozené podat svědeckou výpověď se postupně vylepšili, což nakonec umožnilo soudu provést její opakovaný výslech u hlavního líčení.
37. Lze uzavřít, že námitky dovolatelem uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř. nesměřují proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení v duchu citovaného dovolacího důvodu. Z výše uvedeného pak vyplývá, že tyto obviněným uplatněné skutkové a procesní námitky nejsou zároveň ani námitkami věcně důvodnými.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
38. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
39. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněného vyhodnotil jako nedůvodné, Nejvyšší soud neshledal před vydáním tohoto rozhodnutí ani důvod k odkladu výkonu uloženého trestu, jak obviněný navrhoval.
40. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 12. 2020
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář