ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.352.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 352/2020-190
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2020 o dovolání, které podal obviněný N. A. , nar. XY, Rumunsko, státní příslušník Rumunska, trvale bytem XY, XY, Rumunsko, stíhaný jako uprchlý podle §302 a násl. tr. ř., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 67 To 421/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 15/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného N. A. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 5 T 15/2019, byl obviněný N. A. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že
dne 5. 10. 2017 v době kolem 09:20 hodin v Praze 8 – Kobylisy v ulici XY ve směru do centra, u čerpací stanice MOL, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Volkswagen Passat, šedé barvy, registrační značky XY, MPZ: GB, ačkoliv mu byl rozhodnutím Městského úřadu Slavkov u Brna pod č. j. KT/22353/2305-2016/DOL, ze dne 19. 10. 2016, PM dne 13. 12. 2016, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců s účinností od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, přičemž během kontroly prováděné dopravním policistou u čerpací stanice MOL s jeho svolením odešel na toaletu a poté z místa utekl neznámo kam .
2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §80 odst. 1 tr. zákoníku k samostatnému trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 24 (čtyřiadvaceti) měsíců.
3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 5 T 15/2019, podal obhájce obviněného odvolání.
4. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 67 To 421/2019 , tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 67 To 421/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Obhájce obviněného je toho názoru, že skutek, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným, nenaplňuje veškeré znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Aby se totiž mohlo jednat o tento trestný čin, muselo by být prokázáno, že obviněný řídil předmětné motorové vozidlo. Soud prvního stupně se spokojil pouze s výpověďmi svědků obžaloby, policistů J. P. a R. O., a dále s videozáznamy kamerového systému čerpací stanice a zároveň nepřipustil výslech svědka navrženého obhajobou, který soud prvního stupně i odvolací soud označil za nadbytečný, ačkoliv se jednalo o důležité svědectví ve prospěch obviněného. Tento návrh obhajoby nebyl ze strany obou soudů jakkoli relevantním způsobem odůvodněn a soudy se podle obhájce dovolatele nevypořádaly s tím, z jakého důvodu je výslech svědka V. C. nadbytečný, a to za situace, kdy tento svědek byl v předmětném vozidle v době zásahu policejního orgánu.
7. Svědek R. O. podle obhájce dovolatele jednoznačně nepotvrdil, že by obviněný prokazatelně řídil výše označený automobil, když se k lustraci dovolatele připojil až v okamžiku, kdy mu svědek J. P. sdělil, že se obviněný vzdálil neznámo kam. Ze svědecké výpovědi svědka R. O. lze podle obhájce obviněného jednoznačně dovodit, že tento nemůže tvrdit, že výše označený automobil jednoznačně řídil obviněný, což prokazují i videozáznamy kamerového systému čerpací stanice. Z videozáznamů kamerového systému čerpací stanice je pouze zjevné, že svědek J. P. lustruje obviněného a že obviněný několikrát z místa lustrování odcházel a zase se vracel.
8. Dále není podle obhájce dovolatele možné použít výslech zasahujících policistů, jak to učinil soud prvního stupně. V této souvislosti odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně pak na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1116/2012, publikované pod č. 5/2014 Sb. rozh. tr. Soudy tak podle obhájce obviněného pochybily, pokud akceptovaly výpovědi policistů a zároveň odmítly provést navržený výslech jediného svědka obhajoby, který se nacházel přímo ve vozidle a kterého se soud prvního stupně ani nepokusil kontaktovat. Podle obhájce obviněného tak soudy postupovaly v rozporu s §2 odst. 5 a 6 tr. ř., čímž porušily právo obviněného na spravedlivý proces.
9. Z těchto důvodů obhájce obviněného navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout.
10. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obhájce obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
11. Státní zástupce úvodem konstatuje, že dovolací námitky jsou v podstatě jen doslovným opakováním obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, se kterou se oba soudy bezezbytku a zejména správně vypořádaly. Z hlediska posouzení dovolání je však zejména podstatné, že výhrady dovolatele v té formě, v jaké je uplatnil, pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. Připomněl, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy na základě provedeného dokazování učinily. Dovolací námitky nelze podle státního zástupce podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl podle něj uplatněn ve své druhé variantě. Meritem dovolání je přitom podle státního zástupce pouze nesouhlas obviněného s rozsahem provedeného dokazování, s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními soudů, když se dovolatel výlučně na podkladě takto formulovaných výhrad snaží přesvědčit Nejvyšší soud, že on automobil neřídil.
12. K věci samé pak státní zástupce uvádí, že Obvodní soud pro Prahu 8 realizoval pečlivé a z hlediska úplnosti také komplexní dokazování odpovídající požadavkům §2 odst. 5, 6 tr. ř., které popsal zejména v bodech 2. – 9. odsuzujícího rozsudku. Shrnuje, že obviněného spolehlivě usvědčuje zejména výpověď svědka – policisty J. P. doplněná jak výpovědí druhého z policistů R. O., tak i kamerovým záznamem, odborným zkoumáním předložených dokladů, jakož i rozhodnutím správního orgánu, kterým byla obviněnému uložena sankce zákazu řízení motorových vozidel.
13. Skutkovým závěrům nalézacího soudu tudíž podle státního zástupce nelze ničeho vytknout, neboť z provedených důkazů při jejich logickém hodnocení vyplývají. Své povinnosti se přitom nezpronevěřil ani Městský soud v Praze, který podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými odvolacími námitkami se výstižně a logicky vypořádal.
14. Výhrady nelze podle mínění státního zástupce mít ani k rozsahu realizovaného dokazování, přičemž rozhodnutí soudů nejsou zatížena ani vadou tzv. opomenutých důkazů, neboť soudy návrh dovolatele na doplnění dokazování o výslech svědka V. C. neopomněly a řádně se jím zabývaly, a po právu ho zamítly pro nadbytečnost. Dospěly-li totiž k závěru, že řidičem kontrolovaného vozidla byl obviněný, neměly žádný rozumný důvod tuto přesvědčivě vyřešenou otázku znovu dokazovat. Pokud jde o námitku dovolatele týkající se údajné procesní nepoužitelnosti výpovědí policistů J. P. a R. O., ta postrádá jakékoli opodstatnění. Ostatně vyčerpávajícím způsobem se k ní vyjádřil také odvolací soud v odstavcích 5. – 7. svého usnesení, který v tomto ohledu poukázal mj. na zjevně vadnou interpretaci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1116/2012, publikovaného pod č. 5/2014 Sb. rozh. tr., obviněným.
15. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání státní zástupce souhlasí i pro případ jiného nežli některého z výše navrhovaných rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obhájcem obviněného naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
18. Obhájce obviněného v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
19. V obecné rovině lze k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvést, že dovolací důvod podle uvedeného ustanovení je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
20. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
21. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
22. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze v obecné rovině uvést, že tento je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
24. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obhájce obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
25. Nejvyšší soud úvodem konstatuje, že dovolací námitky obhájce obviněného nesměřují proti právnímu posouzení skutku, popřípadě vůči jinému hmotněprávnímu posouzení, ale toliko do oblasti dokazování, které je však čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Nejvyššímu soudu, jakožto orgánu rozhodujícímu zásadně o mimořádných opravných prostředcích v trestním řízení, tak přehodnocovat skutkové závěry soudů nižších stupňů nepřísluší. Obdobně není Nejvyšší soud povolán k nápravě procesních pochybení učiněných v předchozím řízení, s výjimkou těch, které jsou taxativně vymezeny jako dovolací důvody v rámci §265b odst. 1 písm. a) až f) a písm. k) a l) tr. ř. Žádný z takových důvodů však obhájce dovolatele v nyní projednávané věci neuplatňuje. Jeho argumentace se tak míjí s jím uplatněným dovolacím důvodem a současně platí, že tuto nelze podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř.
26. Nejvyšší soud nadto zjistil, že obhájce obviněného v dovolání uplatňuje v zásadě shodné námitky, které již učinil předmětem odvolacího přezkumu a se kterým se soud druhého stupně podle názoru Nejvyššího soudu přesvědčivě vypořádal (zejména v bodech 5. až 9. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
27. Námitky skutkového charakteru, které obhájce dovolatele s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje, by bylo možné přezkoumat pouze tehdy, pokud by byl dán tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy, a namítl-li by to obviněný ve svém dovolání (k tomu srov. výklad v části věnující se přípustnosti dovolání). Existenci extrémního nesouladu však obhájce obviněného v dovolání ani nenamítá.
28. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že námitka extrémního rozporu, a to ani v jedné z uvedených variant, by nebyla úspěšná, ani pokud by ji obhájce obviněného býval namítl. Nejvyšší soud se totiž plně ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně, které jsou podloženy provedenými důkazy a logicky z nich vyplývají. Jedná se zejména o výpověď svědků – policistů J. P. a R. O., které jsou bez jakýchkoliv pochybností použitelnými důkazy v nyní projednávané trestní věci. V tomto směru se Nejvyšší soud ztotožňuje s přesvědčivou argumentací odvolacího soudu, který správně vysvětlil, proč se závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1116/2012, publikovaném pod č. 5/2014 Sb. rozh. tr., v nyní projednávané věci neuplatní, neboť dopadají na odlišnou skutkovou i procesní situaci. Výpovědi svědků – policistů však nestojí v této trestní věci osamoceně, nýbrž jsou doplněny mj. především důkazem videozáznamem z kamerového systému čerpací stanice, který zachycuje celý průběh silniční kontroly.
29. Soud prvního stupně nepochybil, ani pokud pro nadbytečnost nepřipustil výslech druhého z pasažérů předmětného osobního automobilu V. C. Není totiž povinností soudu provést všechny navrhované důkazy; podstatné však je, aby se soud uplatněným důkazním návrhem zabýval a v případě, pokud soud navrhovaný důkaz neprovedl, tento svůj postup náležitě v rámci odůvodnění svého rozsudku odůvodnil (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 542/2000, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05, a ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 972/09). Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně neprovedení navrhovaného důkazu zdůvodnil, přičemž toto odůvodnění ještě rozvedl soud odvolací v bodu 9. odůvodnění svého usnesení, není v tomto trestním řízení dána vada spočívající v tzv. opomenutém důkazu.
30. Lze tedy uzavřít, že dovolací námitky obviněného jednak nejsou způsobilé být předmětem přezkumu v rámci uplatněného dovolacího důvodu, jednak soudy nižších stupňů učinily úplné a správné skutkové závěry a za poměrně jasné důkazní situace dospěly i ke správným právním závěrům o vině obviněného přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
31. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
32. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 4. 2020
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář