ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.784.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 784/2020-803
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2020 o dovolání, které podal obviněný J. Č. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 5 To 419/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 T 18/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2019, sp. zn. 11 T 18/2019, byl obviněný J. Č. uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. e) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.
2. Těchto trestných činů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že
dne 26. 10. 2018 v Ostravě v čase 09:12 hodin telefonicky kontaktoval poškozenou S. V., u níž si objednal erotickou masáž, načež téhož dne v 13:56 hodin přišel k bytu č. 47 v 9. patře domu č. XY na ulici XY v XY, kam jej poškozená vpustila, zde se posadil do křesla a poškozenou vyzval, aby si sedla do druhého křesla, a když tak učinila, řekl jí, že: „má dluh ve výši 4 000 Kč u konkurence, a pokud mu tyto peníze nedá, stojí dole nějací Rusáci“, několikrát opakoval, že chce peníze a nesmí bez peněz odejít, avšak poškozená mu peníze dát odmítla a vyzvala ho, aby opustil byt, že zavolá policii, přičemž zároveň vzala z kuchyňské linky svůj mobilní telefon, ale obviněný přistoupil k poškozené, kdy poškozená ruku s mobilním telefonem měla přiloženou k boku podél těla v levé ruce, vyzval ji, aby telefon položila a pravou rukou zpod bundy, kterou měl na sobě, vytáhl kuchyňský nůž o délce cca 30 cm s plastovou rukojetí černé barvy a ten přiložil poškozené k levé straně krku, současně ji uchopil levou rukou za její levou ruku, v níž držela mobilní telefon, ale poškozené se po chvíli podařilo z jeho sevření vymanit, doběhla k oknu, které otevřela, a začala křičet o pomoc, načež obviněný z bytu utekl .
3. Za uvedené trestné činy byl obviněný odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
4. Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2019, sp. zn. 11 T 18/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání .
5. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 5 To 419/2019 , tak, že jej podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 5 To 419/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Obviněný poté, co obsáhle cituje judikaturu, která se podle něj v nyní projednávané věci uplatní, soudům nižších stupňů vytýká, že neprovedly jím opakovaně navrhované důkazy, které rovněž obsáhle popisuje. Tím podle něj došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv.
8. Dovolatel rovněž poukazuje na další procesní pochybení zejména soudu prvního stupně, kterými bylo podle jeho názoru rovněž porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Tato vytýkaná pochybení se týkají způsobu výslechu svědkyně V. coby jediného usvědčujícího svědka, které podle obviněného nebyla umožněna spontánní výpověď, byly jí kladeny sugestivní otázky, její výpovědi nemohl být obviněný přítomen, načež nebyl řádně seznámen s obsahem výpovědi této svědkyně. Dále namítá, že mu nebylo uděleno poslední slovo a že se soud nevypořádal jednotlivě s jeho důkazními návrhy.
9. K právnímu posouzení věci obviněný uvádí, že z dokazování ani ze skutkové věty odsuzujícího rozsudku nevyplývá, že by zbraň (nůž) použil také k tomu, aby neoprávněně setrval v obydlí poškozené V. Naopak se podle něj ze skutkové věty podává pouze to, že zbraň použil, aby poškozenou pod pohrůžkou násilí nutil, aby nevolala policii. Ze skutkové věty tak podle obviněného nevyplývá ani objektivní, ani subjektivní stránka trestného činu podle §178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.
10. Soudy podle obviněného překročily v rozporu s jeho ústavně garantovanými právy i hranici volného hodnocení důkazů. Dovolatel v této souvislosti obsáhle pojednává o motivaci poškozené V. k jeho křivému obvinění, osobních charakterových vlastnostech poškozené ve vztahu k její hodnověrnosti, zmiňuje i odlišný popis skutkového děje poškozenou V. a svědkyní G., které poškozená bezprostředně po činu tento popsala, a odlišný popis psychického stavu poškozené (opět oproti popisu poskytnutému svědkyní G.). Poukazuje rovněž na pochybnosti ohledně časové osy skutkového děje a na to, že tento je tak, jak jej popisuje poškozená, značně nepravděpodobný. K dokazování uzavírá, že nalézací soud se při hodnocení důkazů dopustil mnoha spekulativních vývodů nedůvodně postavených v jeho neprospěch, z nichž namátkou některé zmiňuje.
11. Obviněný závěrem uvádí, že v trestním řízení nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že se skutek stal. Je přesvědčen, že jeho důkazní návrhy byly v kontextu celé věci důvodné. Dokazování by nebylo bezbřehé a obviněný se nesnažil zaměřit pozornost soudů k méně významným skutečnostem, jak nastínil odvolací soud, ale naopak chtěl právem aprobovaným způsobem pouze testovat validitu jediného přímého usvědčujícího důkazu.
12. Z těchto důvodů obviněný Nejvyššímu soudu navrhuje, aby zrušil napadené usnesení odvolacího a nalézacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně s tím, aby v jiném složení senátu věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
14. Státní zástupkyně je toho názoru, že ačkoliv dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatňuje ve skutečnosti námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít v jeho prospěch. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Státní zástupkyně je navíc toho názoru, že trestná činnost obviněného byla spolehlivě prokázána, a to především výpovědí poškozené S. V., která je v souladu s ostatními výpověďmi svědkyň I. G., D. K. a V. B. a svědka K. T., jakož i s dalšími ve věci provedenými důkazy. Odvolací soud se pak podle státní zástupkyně námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného náležitě a dostatečně podrobně zabýval a jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování.
15. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, jakož i s tím, aby podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
17. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
19. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
20. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
21. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
22. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
23. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , ten je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný tento dovolací důvod uplatňuje ve druhé z uvedených alternativ, neboť obviněný napadenému usnesení v podstatě vytýká, že jím bylo zamítnuto jeho odvolání, ačkoliv byl rozsudek soudu prvního stupně zatížen vadou naplňující uplatňovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
25. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
26. Z dovolání obviněného J. Č. Nejvyšší soud zjistil, že jím uplatněné dovolací námitky svým obsahem směřují výlučně proti výroku o vině. Obviněný má totiž za to, že v trestním řízení (zejména pak v důkazním řízení) bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, nesouhlasí s tím, jakým způsobem nalézací soud hodnotil některé důkazy, přičemž je toho názoru, že jeho vina nebyla bez rozumných pochybností prokázána, když poukazuje i na nesrovnalosti ve zjištěném skutkovém ději, a konečně namítá, že ze skutkové věty odsuzujícího rozsudku neplyne, že by se trestného činu porušování domovní svobody podle §178 tr. zákoníku dopustil se zbraní, tedy rozporuje naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty vyjádřené v odst. 3 citovaného ustanovení.
27. Již na tomto místě je však Nejvyšší soud nucen upozornit, že část dovolacích námitek obviněného neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., skrze který je možno napadat nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, nýbrž se týkají výlučně oblasti dokazování, a to zejména z pohledu způsobu provedení důkazů a jejich hodnocení. V obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 20. až 22. tohoto usnesení) je nutno uvést, že otázka dokazování je čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se nyní v rámci dovolacího řízení obviněný snaží Nejvyššímu soudu toliko předestřít jinou verzi skutkového děje, než k jaké dospěly soudy nižších stupňů, a to i přesto, že tuto snahu prezentuje jako nesouhlas s právním posouzením skutku, pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.
28. Za námitku ryze procesní, kterou nelze podřadit pod uplatněné ani pod žádné jiné ze zákonem stanovených důvodů a nemůže se tak stát předmětem dovolacího přezkumu, je tak třeba označit nesouhlas obviněného s postupem soudu prvního stupně při výslechu poškozené a svědkyně V., při závěrečném slovu obviněného a námitku týkající se obviněným navrhovaných a soudy neprovedených důkazů, jakož i námitku vyjadřující nesouhlas se způsobem hodnocení provedených důkazů. Nejvyšší soud současně v tomto ohledu ani nezjistil, že by namítaným postupem soudů bylo zasaženo do práva obviněného na spravedlivý proces.
29. Pokud jde o postup nalézacího soudu při výslechu poškozené a svědkyně V., Nejvyšší soud po přezkoumání zvukové nahrávky z předmětného hlavního líčení konstatuje, že této svědkyni byla umožněna spontánní výpověď a nebyly jí soudem pokládány sugestivní otázky. Soud prvního stupně rovněž přesvědčivě vysvětlil, z jakého důvodu vyhověl žádosti této poškozené, aby mohla podle §209 odst. 1 věty druhé tr. ř. vypovídat v nepřítomnosti obviněného. Rovněž není pravdou, že by obviněný nebyl po návratu do jednací síně seznámen s obsahem svědecké výpovědi poškozené, když soud prvního stupně naopak obviněnému výpověď poškozené věrně a poměrně důkladně reprodukoval.
30. Stran namítaného neudělení posledního slova Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný předtím, než se senát soudu prvního stupně odebral k závěrečné poradě, byl vyzván, aby se na závěr vyjádřil. Ačkoliv tedy obviněnému nebylo ze strany soudu prvního stupně výslovně uděleno poslední slovo ve smyslu §217 tr. ř., neměl takový postup nalézacího soudu za následek porušení práva obviněného na spravedlivý proces, neboť obviněnému byl poskytnut neomezený časový prostor pro závěrečné vyjádření, kterého obviněný plně využil, přičemž nebyl v průběhu celé závěrečné promluvy nikým přerušován. Svou povahou se tak jednalo o poslední slovo a právo obviněného na něj tak zůstalo zachováno.
31. Pokud obviněný namítá, že v řízení před soudy nebyly provedeny všechny důkazy, které na svou obhajobu navrhoval, Nejvyšší soud k této námitce předně v obecné rovině připomíná, že není povinností soudu provést všechny navrhované důkazy; podstatné však je, aby se soud uplatněným důkazním návrhem zabýval a v případě, pokud soud navrhovaný důkaz neprovedl, tento svůj postup náležitě v rámci odůvodnění svého rozsudku odůvodnil (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 542/2000, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05, a ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 972/09). V nyní posuzované věci pak Nejvyšší soud neshledal, že by řízení bylo zatíženo vadou opomenutých důkazů, neboť soudy (převážně soud prvního stupně a v případě navrhovaného výslechu dcery obviněného M. S. soud druhého stupně) se se všemi důkazními návrhy vypořádaly, přičemž zdůvodnily, proč se některé z nich rozhodly neprovést.
32. Čistě skutkového charakteru jsou i námitky obviněného týkající se způsobu hodnocení důkazů soudem prvního stupně, s nímž se dovolatel neztotožňuje, když namítá, že soud překročil meze volného hodnocení důkazů. Jakkoliv tedy nelze tyto námitky podřadit pod uplatněné ani pod žádné jiné ze zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů, Nejvyšší soud ze spisového materiálu ani nezjišťuje, že by skutkový stav, ke kterému soudy dospěly, byl s provedeným dokazováním v extrémním rozporu. Obviněný ostatně námitku extrémního rozporu ani výslovně neuplatňuje (za námitku extrémního rozporu nelze považovat obviněným obsáhle citovaná rozhodnutí vrcholných soudů, mezi nimiž jsou i rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu zabývající se problematikou extrémního nesouladu, neboť obviněný s touto judikaturou žádným způsobem dále nepracuje a nevysvětluje, v jakém směru by měla být na nyní projednávanou věc aplikována, resp. proč má za to, že rozhodnutí soudů vykazují deficit extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy). Pouze zjištění takového extrémního rozporu, který však obviněný musí nejprve ve svém mimořádném opravném prostředku kvalifikovaným způsobem namítat, by přitom jako jediné mohlo odůvodnit kasační zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů.
33. K otázce věrohodnosti poškozené a svědkyně V. pak Nejvyšší soud zdůrazňuje, že mu v žádném případě nepřísluší, i s ohledem na zásadu bezprostřednosti, závěry nalézacího soudu v této otázce přehodnocovat. Soud prvního stupně navíc přesvědčivě odůvodnil, proč výpovědi poškozené uvěřil, resp. proč neshledal žádný rozumný důvod domnívat se, že si poškozená jí popsaný skutkový děj vymyslela, aby obviněného křivě obvinila. Její věrohodnost ve vztahu k popisu jednání obviněného přitom v žádném případě nesnižuje ani skutečnost, že se živila poskytováním erotických služeb, ze kterých neodváděla daně ani jiné povinné platby, jak se obviněný rovněž snaží prezentovat.
34. Nalézací soud také přesvědčivě vysvětlil, proč neuvěřil výpovědi svědkyně G., která uvedla, že se poškozená v bytě po přepadení smála a byla naprosto v klidu. Ani při hodnocení výpovědi této svědkyně se soud prvního stupně nedopustil žádného excesu, který by mohl zakládat extrémní rozpor mezi obsahem důkazu a učiněným skutkovým zjištěním.
35. K ostatním námitkám, v rámci kterých se obviněný snaží zpochybnit ustálený skutkový děj, ať už jde o jím prezentované vyhodnocení časové osy případu, o tvrzenou nepravděpodobnost skutkového děje či o údajné spekulativní vývody nalézacího soudu, lze uvést, že to je naopak obviněný, kdo předestírá ryze spekulativní a ničím nepodložené argumenty, které se osamoceně nacházejí v rozporu s provedenými důkazy. Taková argumentace se však v závěrečné fází trestního řízení, kterou je řízení o dovolání před Nejvyšším soudem, nemůže setkat s úspěchem.
36. Nejvyšší soud tak ke všem shora uvedeným procesním a skutkovým námitkám obviněného, které pod uplatněné ani pod žádné jiné dovolací důvody podřadit nelze, uzavírá, že namítané porušení práva obviněného na spravedlivý proces neshledal.
37. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak jako jediná spadá námitka obviněného týkající se posouzení naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku spočívající v tom, že obviněný se činu uvedeného v odst. 1 uvedeného ustanovení tr. zákoníku dopustil se zbraní (spolu s užitím pohrůžky bezprostředního násilí, které obviněný v dovolání nerozporuje).
38. Tuto dovolací námitku však Nejvyšší soud neshledal opodstatněnou.
39. K uvedené námitce Nejvyšší soud předně připomíná, že přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá, přičemž užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí a takový čin spáchá se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami . V nyní posuzované trestní věci je pak obviněnému kladeno za vinu konkrétně to, že neoprávněně vnikl do obydlí jiného (poškozené), neoprávněně tam setrval a při tomto činu užil pohrůžky bezprostředního násilí a spáchal jej se zbraní. Ze skutkové věty se přitom podává, že obviněný, stručně řečeno, se pomocí nože pokusil zabránit poškozené V. v tom, aby mobilním telefonem přivolala pomoc (policii).
40. Namítá-li obviněný, že ze skutkové věty toliko vyplývá, že se pomocí nože snažil poškozenou přinutit, aby nevolala policii, a tedy že není možné tuto okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby vztáhnout i na trestný čin porušování domovní svobody podle §178 tr. zákoníku, není možné mu dát za pravdu. Použití zbraně (nože) za účelem zabránění obviněné v přivolání policie a neoprávněné setrvání obviněného v bytě poškozené totiž od sebe není možné oddělovat, neboť jednání obviněného zjevně směřovalo jak k tomu, aby poškozené zabránil v přivolání policejní hlídky, tak i k tomu, aby mohl v bytě dále neoprávněně setrvávat. Pokud by totiž poškozená policejní hlídku přivolala a ta se na místo činu dostavila, pobyt obviněného na tomto místě by nevyhnutelně skončil, a to buď útěkem ještě před příjezdem policie, nebo nejpozději po jejím příjezdu, po kterém by byl obviněný po provedení nezbytných úkonů z bytu odveden. Z jednání obviněného přitom nikterak nevyplýval záměr byt dobrovolně opustit, když nereagoval ani na opakované výzvy poškozené, aby odešel. Lze tedy mít důvodně za to, že obviněný hodlal v bytě setrvat a pokusit se na obviněnou nějakým způsobem dále působit, aby mu požadované finanční prostředky vydala, čemuž poškozená hodlala zabránit právě přivoláním policie. To jí však bylo mj. za pomocí zbraně znemožněno. Objektivní i subjektivní stránka kvalifikované skutkové podstaty přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku týkající se spáchání činu se zbraní byla tedy jednoznačně naplněna.
41. Ani jedné z dovolacích námitek obviněného, z nichž část se vymykala uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak nebylo možné vyhovět.
42. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který obviněný rovněž uplatnil, pak Nejvyšší soud uvádí, že jelikož odvolací soud rozhodl o jeho odvolání po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a předcházejícího řízení, mohl by tento dovolací důvod přicházet v úvahu pouze v jeho druhé alternativě [tj. byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.]. Nicméně vzhledem k tomu, že námitky obviněného uplatněné ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebylo částečně možné pod tento dovolací důvod podřadit a zbývající námitka byla shledána zjevně neopodstatněnou [přičemž v řízení před soudem prvního stupně nebyl dán ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.], nemohl být naplněn ani dovolací důvod §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
43. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné .
44. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 7. 2020
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář