ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.976.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 976/2020-932
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2020 o dovolání, které podal obviněný K. M. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, přechodně bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 3 To 13/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 61/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 1 T 61/2017, byl obviněný K. M. uznán vinným pomocí k pokusu přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) a §21 odst. 1 k §211 odst. 1, odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil spolu s druhým obviněným P. H., který byl odsouzen za spáchání uvedeného trestného činu ve stadiu pokusu (který dovolání nepodal a ani nebylo podáno v jeho prospěch či neprospěch), tím, že
v přesně nezjištěné době od počátku září 2015 do 23. 9. 2015, po předchozí vzájemné domluvě a se záměrem vylákat od Wüstenrot – stavební spořitelna, a. s., peněžní prostředky, navázali prostřednictvím dalších osob kontakt s finančním poradcem Wüstenrot – stavební spořitelna, a. s., R. K., načež K. M. využil svého postavení v B. a vyhotovil pro P. H. jednak pracovní smlouvu a jednak potvrzení o výši příjmu, v němž uvedl, že P. H. je u B. zaměstnán od 1. 1. 2010 na dobu neurčitou, a to na pozici seřizovače s příjmem 31.780 Kč měsíčně a pro účely ověření těchto údajů uvedl jako kontaktní osobu své jméno včetně svého telefonického čísla a potvrzení pak opatřil svým podpisem a razítkem B. a dále využil svých znalostí o osobních údajích a majetkových poměrech své bývalé tchyně a švagra A. S. a V. H. k tomu, aby bez vědomí a souhlasu A. S. a V. H. vyhotovili nájemní smlouvu, kterou měla A. S. P. H. pronajmout část nemovitosti na adrese XY č. XY a souhlasy s modernizací, kterými měli A. S. a V. H., jakožto spoluvlastníci nemovitosti, vyjádřit souhlas s modernizací pronajaté nemovitosti, a takto jednali přesto, že P. H. v B. nebyl zaměstnán a neměl ani žádný jiný řádný příjem a přesto, že na adrese XY č. XY nebydlel, modernizaci této nemovitosti nepřipravoval a neměl k tomu ani potřebné finanční prostředky, poté P. H. tyto listiny předložil dne 8. 9. 2015 v restauraci hotelu M. na ul. XY v Bruntále, kam přijel společně s K. M., R. K., tomuto sdělil i údaje k rozpočtu na náklady údajně plánované rekonstrukce s tím, že náklady činí celkem 420.000 Kč, a na tomto základě před ním podepsal i návrh na uzavření smlouvy o stavebním spoření a žádost o překlenovací úvěr č. 47171421/7970, v nichž požádal o úvěr ve výši 420.000 Kč za účelem opravy pronajaté nemovitosti na adrese XY č. XY, současně podepsal i smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření a dále podepsal i platební příkazy, kterými požádal o převedení částky 193.872 Kč na účet č. XY, jenž byl účtem B. a k němuž měl zřízeno dispoziční právo K. M. a částky 16.128 Kč na úhradu pojištění, načež poté, co jej R. K. vyzval k úřednímu ověření souhlasu vlastníka V. H. s tím, že jde o povinnou podmínku pro poskytnutí úvěru, nechali tento souhlas opatřit nepravou notářskou doložkou a všechny tyto listiny pak dne 10. 9. 2015 doručili Wüstenrot – stavební spořitelna, a. s., avšak tato provedla přezkum pravosti notářského ověření a po zjištění, že jde o falzifikát, úvěr P. H. nepřiznala .
2. Za uvedený přečin byl obviněný K. M. odsouzen podle §211 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 1 T 61/2017, podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců odvolání .
4. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 3 To 13/2020 , tak, že je podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 3 To 13/2020, podal obviněný K. M. prostřednictvím své obhájkyně dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
6. Obviněný má za to, že soudy nesprávně posoudily jeho postavení pomocníka, neboť jeho jednání neodpovídá zákonným znakům pomoci. Ze skutečnosti, že znal některé osoby, nelze podle něj vyvozovat závěr, že se předmětné trestné činnosti účastnil formou pomoci. Závěr, že vyhotovil pracovní smlouvu a potvrzení o výši příjmů, není navíc podle obviněného správný, nemá oporu ve skutkovém stavu a je důkazně neopodstatněný. Potvrzení o výši příjmu bylo vyhotoveno ze strany účetního společnosti B., přičemž v průběhu trestního řízení nebylo prokázáno, že by si byl obviněný vědom toho, že toto potvrzení obsahuje nepravdivé skutečnosti. Uvedené nemohlo být z jeho strany jakkoliv ověřeno, přičemž při podpisu tohoto dokumentu jednal coby zaměstnanec na přímý pokyn nadřízené osoby, jednatelky společnosti B. V případě vyhotovení pracovní smlouvy pak podle obviněného nebylo postaveno na jisto, kdo tento dokument vyhotovil a kdo jej následně za společnost B. podepsal. Pokud jde o nájemní smlouvu A. S., nelze podle obviněného na základě zjištěného skutkového stavu dospět k závěru, že předmětná nájemní smlouva byla vyhotovena bez souhlasu této osoby, když bylo zcela jednoznačně prokázáno, že její vlastnoruční podpis byl ověřen na Městském úřadě XY.
7. Obviněný tak namítá extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými, potažmo právními závěry. Za dané důkazní situace podle něj nebylo jednoznačně a s vyloučením všech pochybností prokázáno, že jeho jednání umožnilo P. H. pokusit se o spáchání trestného činu úvěrového podvodu. V rozsudku soudu prvního stupně podle názoru obviněného zcela absentují logické úvahy, kterými se soud řídil při hodnocení důkazů. Odsuzující rozsudek se podle něj omezuje toliko na výčet a popis jednotlivých provedených důkazů, citaci výpovědí svědků a shrnutí obsahu listinných důkazů, přičemž z tohoto důvodu jej považuje za nepřezkoumatelný. Odvolací soud pak podle něj zcela převzal závěry soudu prvního stupně, aniž by jakkoliv zjednal nápravu. Namítá tedy i porušení jeho práva na spravedlivý proces.
8. Nalézací soud se podle obviněného nedostatečně vypořádal i s otázkou jeho subjektivní stránky, když ve vztahu k němu toliko konstatoval zavinění ve formě přímého úmyslu, aniž by toto blíže rozvedl a uvedl, na základě jakých skutečností k tomuto závěru dospěl, čímž podle obviněného nedostál požadavkům na odůvodnění rozsudku uvedeným v §125 odst. 1 tr. ř. Úmyslné zavinění nadto v jeho případě absentuje, resp. jej nelze z žádného důkazu dovodit.
9. Závěrem obviněný podotýká, že lze-li v trestní věci dospět na základě provedeného dokazování k několika co do pravděpodobnosti rovnocenným skutkovým verzím, má soud ve smyslu zásady in dubio pro reo a s tím související zásady presumpce neviny povinnost přiklonit se k té z nich, která je pro obviněného nejpříznivější.
10. Z uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud „uvedené nedostatky rozhodnutí soudů obou stupňů konstatoval a vyslovil“ a aby rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu nalézacímu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám, načež konstatoval, že obviněným uplatněné námitky nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný činí závěr o tom, že jeho jednání není pomocí k pokusu přečinu úvěrového podvodu, toliko na základě jiné verze skutkového stavu, než k jaké dospěly soudy.
12. V trestní věci obviněného byla podle státního zástupce skutková zjištění obou soudů učiněna po vyhodnocení důkazního materiálu a státní zástupce na ně odkazuje a souhlasí s nimi. Ve vztahu k zavinění poukazuje na to, že nepravdivé dokumenty obstaral P. H. obviněný, a to díky svému postavení ve společnosti B. a svým vztahům k majitelům předmětné nemovitosti. Pokud by obviněný nepravdivé dokumenty P. H. neobstaral, P. H. by si je nebyl schopen obstarat a nemohl by je předložit finančnímu poradci stavební spořitelny. Obviněný pomáhal P. H. získat úvěr ze stavebního spoření především obstaráním nepravdivých dokumentů a kromě toho se také osobně účastnil jednání směřujícího k uzavření předmětné úvěrové smlouvy v Bruntále, což dokládají výpovědi svědků W., K. a K. Obviněný s P. H. jednali i podle státního zástupce v úmyslu přímém se záměrem vylákat peněžní prostředky od stavební spořitelny. S námitkami obviněného, které byly podle státního zástupce uplatněny v totožné verzi již v odvolání, se podle něj odvolací soud dostatečně a logicky vypořádal v odstavci 19. odůvodnění svého usnesení.
13. Soudy zjištěný skutkový stav je tak podle státního zástupce v souladu s provedenými důkazy a mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními není dán extrémní nesoulad. Na základě takto zjištěného skutkového stavu mohly soudy učinit závěr o naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a formou pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Jednání obviněného bylo správně právně kvalifikováno a obviněnému byl uložen odpovídající trest. V řízení nebylo podle státního zástupce ze strany soudů porušeno právo obviněného na spravedlivý proces ani zásada presumpce neviny. Sama nespokojenost dovolatele s hodnocením důkazů soudy, se skutkovými zjištěními, odsuzujícím rozsudkem a s faktickým zamítnutím jeho odvolání, není podle něj chybou soudů a neznačí, že skutková zjištění jsou vadná a s provedenými důkazy nesouladná, a že byly porušeny základní zásady trestního řízení a práva, která zákon obviněným garantuje.
14. Vzhledem k uvedenému státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, jakož i s tím, aby podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
16. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
18. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
20. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
21. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
22. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , ten je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný tento dovolací důvod uplatňuje ve druhé z uvedených alternativ, neboť obviněný napadenému usnesení v podstatě vytýká, že jím bylo zamítnuto jeho odvolání, ačkoliv byl rozsudek soudu prvního stupně zatížen vadou naplňující uplatňovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
24. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
25. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., přičemž jeho dovolací námitky směřují proti výroku o vině, kterým byl uznán vinným přečinem z pomoci k pokusu přečinu úvěrového podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku.
26. Z výše uvedeného obsahu dovolání obviněného vyplývá, že v rámci uplatněných dovolacích důvodů obviněný jednak namítá porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování, jednak nesprávné právní posouzení jeho jednání. Z pohledu nesprávného právního posouzení obviněný zpochybňuje závěry soudů ohledně pomoci k přečinu úvěrového podvodu, respektive zpochybňuje závěry soudů ohledně subjektivní stránky trestného činu (kterého se obviněný měl dopustit ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. ř.). Naposledy obviněný namítá, že podle jeho názoru soudy porušily zásadu presumpce neviny a z ní vyplývající pravidlo in dubio pro reo, neboť soud má povinnost přiklonit se k verzi, která je pro obviněného nejpříznivější.
27. Pokud Nejvyšší soud takto zrekapituloval námitky obviněného, pak musí především konstatovat, že v zásadě všechny uvedené námitky obviněný uplatňoval již v předchozích stadiích trestního řízení, a to jak v řízení před okresním soudem, tak zejména v rámci odvolacího řízení. Oba soudy se s těmito námitkami vypořádaly, a to nalézací soud pod bodem 17. odůvodnění svého rozsudku, odvolací soud pod bodem 19. svého usnesení. S ohledem na toto zjištění je proto nutné konstatovat, že pokud obviněný v podaném dovolaní opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem v průběhu hlavního líčení a kterou následně zopakoval v rámci svého odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu a soudy obou stupňů se s ní dostatečně a správně vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
28. Kromě toho, že obviněný nyní v rámci dovolacího řízení svoji obhajobu znovu opakuje, je nutno dále upozornit na to, že jeho dovolací námitky neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., prostřednictvím kterého je možno napadat nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, neboť uplatňuje námitky skutkové a procesní povahy, tady námitky týkají se výlučně oblasti dokazování, a to zejména z pohledu hodnocení provedených důkazů. Deklarovanému dovolacímu důvodu pak neodpovídají ani námitky obviněného ohledně nesprávného právní posouzení jeho jednání, ať už jde o formu jeho součinnosti [pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku], tak i námitky, kterými brojí proti subjektivní stránce trestného činu. I tyto námitky, jak bude uvedeno dále, totiž ve své podstatě znamenají pouze jeho polemiku se skutkovými zjištěními vyplývajícími z provedeného dokazování.
29. K naznačené povaze uplatněných dovolacích námitek obviněného pak lze v obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 19. až 21. tohoto usnesení) dále uvést, že otázka dokazování je čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se nyní v rámci dovolacího řízení obviněný snaží Nejvyššímu soudu předestřít jinou verzi skutkového děje, než k jaké dospěly soudy nižších stupňů, a to i přesto, že tuto snahu (formálně) prezentuje jako nesouhlas s právním posouzením skutku, pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.
30. Je však skutečností, že zásada, s níž lze v řízení o dovolání přistoupit k hodnocení skutkových námitek, se nemusí uplatnit bezvýhradně. V případech, kdy má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu, je zásah do skutkových zjištění možný pouze v případě extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Ten je zpravidla založen tím, že zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Ústavní soud vymezil v řadě svých rozhodnutí zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Zároveň ale platí, že pokud jsou vytýkána tato zásadní procesní pochybení, pak je třeba v konkrétní věci zároveň vždy vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Jedině tehdy lze připustit, že i skutkové námitky jsou způsobilé založit dovolací přezkum (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 4 Tdo 11/2019).
31. Je skutečností, že obviněný v této trestní věci námitku extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními formálně učinil předmětem své dovolací argumentace tak, jak je to judikaturou vyžadováno, zároveň je však možné konstatovat, že z uvedeného pohledu napadená rozhodnutí soudů v nyní projednávané věci takovouto vadou netrpí. V obecné rovině lze po přezkoumání odůvodnění obou rozhodnutí a jejich vazbě na učiněná skutková zjištění konstatovat, že skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí podle §2 odst. 5 tr. ř., a že takto řádně provedené důkazy soudy pečlivě hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech přihlížejíce ke všem skutečnostem, tedy zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Odůvodnění obou rozhodnutí pak jsou rovněž v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř.
32. Obviněný ve svých dovolacích námitkách s odkazem na porušení práva na spravedlivý proces a s odkazem na judikaturu Ústavního soudu napadá proces dokazování a rozporuje skutková zjištění, která na základě provedeného dokazování soudy učinily na základě posouzení okolností ohledně potvrzení o výši příjmů, pracovní a nájemní smlouvy, souhlasů s modernizací nemovitosti a činí závěr o tom, že jeho jednání není pomocí k pokusu přečinu úvěrového podvodu, neboť zde absentuje jeho zavinění. Ani takto v uvedené podobě uplatněné námitky nejsou důvodné, neboť obviněný činí závěr o tom, že jeho jednání není pomocí k pokusu přečinu úvěrového podvodu, neboť jeho jednání není kryto úmyslným zaviněním, na základě jiné verze skutkového stavu, než je skutkový stav, ke kterému došly po provedeném dokazování oba nižší soudy.
33. Otázkou zavinění obviněného se přitom oba nižší soudy zabývaly, kdy se odvolací soud v bodu 21. odůvodnění svého usnesení ztotožnil se závěry nalézacího soudu, který své závěry o tom, že obviněný jednal v úmyslu přímém, dovodil z jednotlivých prokázaných okolností určujících zjišťovanou podobu jednání obviněného a spoluobviněného H. Konkrétně jde o zjištění, že nepravdivé dokumenty ( pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu, nájemní smlouvu a souhlasy s modernizací nemovitosti) obstaral P. H. obviněný, a to zejména s ohledem na své postavení v B., a s ohledem na svůj vztah k majitelům dotčené nemovitosti. Jen těžko si lze představit situaci, že tyto dokumenty by mohl obstarat někdo jiný, než obviněný. Pokud by obviněný nepravdivé dokumenty P. H. neobstaral, P. H. by si je jen těžko byl schopen obstarat sám a nemohl by je předložit v restauraci v hotelu M. v Bruntále finančnímu poradci stavební spořitelny Wüstenrot R. K. Kromě této části jednání obviněného je třeba z hlediska dovozované pomoci obviněného P. H. získat úvěr ze stavebního spoření poukázat také na to, že obviněný se osobně účastnil i jednání směřujícího k uzavření předmětné úvěrové smlouvy v Bruntále, jak o tom svědčí výpovědi svědků W., K. a K. Uvedené námitky obviněného je nutné zároveň i konfrontovat také s tím, že obviněný se k výše popsanému průběhu skutkového děje u hlavního líčení doznal, když se mimo jiné vyjádřil i k motivaci svého jednání, a to, že finanční prostředky z úvěru měly být částečně použity na úhradu dluhů jeho známého P. M., s čímž souhlasil. Je tedy zřejmé, že obviněný společně se spoluobviněným P. H. jednali v úmyslu přímém a se záměrem vylákat peněžní prostředky od stavební spořitelny Wüstenrot.
34. S ohledem na výše uvedené tak mohl Nejvyšší soud uzavřít, že soudy učinily v této trestní věci správná a úplná skutková zjištění, a na jejich základě i odpovídající právní závěry, tedy že obviněný naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a to formou pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kdy z hlediska subjektivní stránky trestného činu se uvedeného jednání dopustil ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. ř.
35. Současně pak může Nejvyšší soud konstatovat, že v předcházejícím řízení nebylo ze strany soudů porušeno právo obviněného na spravedlivý proces a ani zásada presumpce neviny. Samotná nespokojenost obviněného jako dovolatele s tím, jakým způsobem soudy hodnotily důkazy a jaká jsou výsledná skutková zjištění, ještě neznamená, že tato skutková zjištění jsou vadná a s provedenými důkazy nesouladná, a že v důsledku toho byly porušeny základní zásady trestního řízení a jeho práva na spravedlivý proces.
36. Ze všech těchto důvodů proto bylo nutné dovolací námitky obviněného vzhledem k jejich výlučně skutkovému a procesnímu charakteru odmítnout, neboť jednak neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jednak nejsou způsobilé vyvolat přezkumnou povinnost dovolacího soudu ve vztahu ke skutkovým zjištěním z důvodů extrémního rozporu mezi těmito zjištěními a provedenými důkazy.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
37. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř . Logicky současně platí, že nejsou-li takto koncipované námitky dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohou být ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě (právě tu obviněný uplatnil).
38. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 9. 2020
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář