ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2732.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 2732/2020-89
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Davida Vláčila v právní věci v právní věci žalobce J. Z., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Evou Vaškovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 957, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy , se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o zaplacení 53 810 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 165/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2020, č. j. 20 Co 59/2020-64, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 307,60 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal náhrady škody v celkové výši 53 810 Kč s příslušenstvím, která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím Městského úřadu Dobruška, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále též jen „MÚ Dobruška“) ze dne 8. 12. 2010, č. j. MUD 6021/2010 OD/RA-2, jímž byla schválena technická způsobilost vozidla XY, VIN XY, ač toto vozidlo technicky způsobilé nebylo. Škoda sestávala z částky 39 000 Kč, která odpovídala ceně vozidla podle kupní smlouvy ze dne 20. 12. 2015, z částky 11 000 Kč, která odpovídala ceně příslušenství (pneumatik a disků, sedaček, brzdových třmenů) podle kupní smlouvy ze dne 10. 5. 2016, a z částky 3 310 Kč, která odpovídala zaplacenému pojistnému vozidla v období od 8. 7. 2017 do 11. 7. 2018.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 11. 2019, č. j. 27 C 165/2019-29, uložil žalované zaplatit žalobci 53 810 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % z této částky od 19. 11. 2018 do zaplacení (výrok I) a na náhradě nákladů řízení 21 089 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I ohledně částky 53 810 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % z této částky od 19. 11. 2018 do zaplacení a ve výroku II o nákladech řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změnil jej ve výroku I tak, že zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,25 % z částky 53 810 Kč od 19. 11. 2018 do zaplacení (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 10 379 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalovaná včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. bod 1 článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Posouzení, zda se jedná o samostatný nárok či nikoliv, vychází z toho, zda jsou skutečnosti rozhodné pro posouzení opodstatněnosti dílčích nároků rozdílné, třebaže se odvíjejí od téže události (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2643/2007, a ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009; ústavní stížnosti proti těmto usnesením podané odmítl Ústavní soud usneseními ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, ze dne 15. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 2894/09, a ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 2496/11). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb., neboť podle důvodové zprávy k tomuto zákonu účelem změny nebylo rozšíření přípustnosti dovolání nad rámec dosavadní úpravy a jejího judikaturního výkladu, nýbrž naopak omezení přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3187/18, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2627/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 311/20).
V posuzované věci odvolací soud rozhodoval o náhradě škody skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu a nepřevyšujících jednotlivě částku 50 000 Kč, přičemž nešlo o vztahy ze spotřebitelské smlouvy ani o vztahy pracovněprávní. Dovolání tedy není přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř..
V rozsahu výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř..
Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).
Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu