ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.1970.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 1970/2020-143
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce R. H. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Michalem Šrubařem, advokátem se sídlem v Brně, Josefská 8, proti žalovanému Z. H. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Zdeňkou Vochyánovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Nerudova 1190/3, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 6 C 208/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze 14. 1. 2020, č. j. 37 Co 103/2019-120, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Michala Šrubaře, advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 14. 1. 2020, č. j. 37 Co 103/2019-120, potvrdil rozsudek ze dne 30. 1. 2019, č. j. 6 C 208/2017-96, jímž Okresní soud v Třebíči (soud prvního stupně) určil, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky č. XY v budově č. p. XY, XY, XY (bytový dům), stojící na pozemku p. č. st. XY, podílu o velikosti id. 517/30630 na společných částech budovy č. p. XY, XY, XY, podílu o velikosti id. 517/30630 na pozemku p. č. st. XY (zastavěná plocha a nádvoří), to vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště XY, na LV č. XY (bytová jednotka) a č. XY (budova č. p. XY, XY, XY a pozemek p. č. st. XY), pro obec a katastrální pracoviště XY, a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobce jako kupující uzavřel se žalovaným a jeho manželkou I. H. jako prodávajícími dne 17. 2. 2017 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod specifikovaných nemovitostí za kupní cenu 1.260.000 Kč. Smluvní strany se dohodly, že kupní ceny bude hrazena po částech, a to 60.000 Kč do 22. 2. 2017 na bankovní účet zprostředkovatele PPF a Partners s. r. o. a 1.200.000 Kč do 31. 3. 2017 na bankovní účet svěřeneckého správce Mgr. Václava Mimránka, advokáta. Ze smlouvy o úschově peněžních prostředků ze dne 17. 2. 2017 (dále jen „svěřenecká smlouva“), resp. jejího článku 2 bodu 1. soud zjistil, že mezi žalobcem, manžely I. a Z. H. a advokátem Mgr. Václavem Mimránkem byla dohodnuta výplata peněžních prostředků prodávajícímu do pěti pracovních dnů ode dne, kdy prodávající předloží svěřeneckému správci vyrozumění příslušného katastrálního úřadu o provedeném vkladu vlastnického práva k převáděným nemovitostem ve prospěch povinného svěřitele (kupujícího) a výpisu z katastru nemovitostí (list vlastnictví), na němž bude jako výlučný vlastník převáděné bytové jednotky zapsán povinný svěřitel (kupující), přičemž na příslušném listu vlastnictví nebude zapsáno žádné omezení vlastnického práva. Dále se smluvní strany svěřenecké smlouvy dohodly, že nebudou-li svěřeneckému správci nejpozději do 30. 4. 2017 předloženy citované dokumenty, vrátí svěřenecký správce po marném uplynutí této lhůty částku, která bude v úschově složena, a to na účet, který povinný svěřitel určí. Žalobce uhradil 60.000 Kč dne 21. 2. 2017, a dne 30. 3. 2017 zbylých 1.200.000 Kč sjednaným způsobem. Z usnesení Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště XY ze dne 10. 5. 2017, číslo jednací V-2404/2017-710, soud zjistil, že na jeho podkladě bylo řízení o povolení vkladu vlastnického práva podle posuzované kupní smlouvy přerušeno na dobu do skončení dědického řízení po paní I. H.; žalovaný se na základě dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti stal mimo jiné vlastníkem i zbývající id. ½ nemovitostí specifikovaných ve výroku rozhodnutí. Dne 12. 5. 2017 žalovaný odstoupil od kupní smlouvy pro neuhrazení kupní ceny. Svěřenecký správce vrátil kupní cenu 1.200.000 Kč na účet žalobce, jelikož druhá strana nepředložila požadované dokumenty. Uvedená skutková zjištění odvolací soud právně posoudil tak, že závazek žalobce k úhradě kupní ceny zanikl splněním a jeho žaloba je tudíž po právu. Skutečnost, že žalovaný od kupní smlouvy dne 12. 5. 2017 odstoupil nebo to, že kupní ceny byla pro jeho nesoučinnost vrácena kupujícímu, uvedený závěr nijak neovlivní.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak; k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. vyplývá, že v konkrétním případě pro řešení téže právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu právní otázku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, odmítl, nebo závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3762/16).
Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a jenž má být podrobena dovolacímu přezkumu; tuto otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek (ať již hmotného nebo procesního práva), musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední.
Žalovaný výslovně neuvádí, které z kritérií přípustnosti dovolání ve smyslu §237 považuje za naplněné, z obsahu jeho podání lze však vysledovat, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za rozporné s ustálenou judikaturní praxí dovolacího soudu reprezentovanou rozhodnutími ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 552/2015, ze dne 15. 1. 2016, sp zn. 21 Cdo 1458/2015, a ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5318/2017, která podle jeho názoru překonala názory dřívější judikatury (kterou žalovaný nespecifikuje). Citovaná rozhodnutí jsou na daný případ nepoužitelná pro jejich skutkovou i právní odlišnost, neboť se nezabývala svěřeneckými smlouvami, nýbrž otázkami souvisejícími s úřední úschovou ve smyslu §568 obč. zák. Z toho důvodu je vyloučen (domnělý) rozpor závěrů, v nich dovozených se závěrem, na němž je založeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu.
Otázkou povahy tzv. svěřeneckých smluv, kterou žalovaný předložil k dovolacímu přezkumu, se Nejvyšší soud zabýval v mnoha rozhodnutích (příkladmo ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 33 Cdo 917/2016, ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4053/2010, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1363/2013, a ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3382/2013, ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2025/2010, ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3077/2010, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1095/2014, ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1981/2002, a ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 399/2003). Vysvětlil v nich, že dlužník se nezbavuje svého závazku vůči věřiteli (např. závazku zaplatit kupní cenu podle §588 obč. zák.) pouze tehdy, jestliže účet úschovy advokáta není podle dohody věřitele a dlužníka (např. ze vztahu z kupní smlouvy) místem plnění (§567 odst. 1 obč. zák.). Jde o inominátní kontrakt, který uzavírají s advokátem (notářem) všechny strany závazkového právního vztahu a jehož účelem (kauzou) je zvýšená ochrana subjektivních práv a povinností účastníků daného hmotněprávního vztahu. Dlužník se jistí tím, že složením peněžních prostředků na depozitní účet advokáta (notáře) dosáhne toho, že jeho závazek bez ohledu na to, zda se peněžní prostředky dostanou (řádně a včas) do dispozice věřitele, zanikne; věřitel tímto způsobem zajišťuje své právo na výplatu peněžních prostředků od "nestranné" a "důvěryhodné" osoby, na níž se oba účastníci závazkového právního vztahu shodli (srovnej rozsudek sp. zn. 33 Cdo 4053/2010). V posuzovaném případě si účastníci v kupní smlouvě dohodli, že místem plnění kupní ceny bude částečně účet advokátní úschovy a částečně účet zprostředkovatele. Svěřenecká smlouva ze dne 17. 2. 2017 uzavřená v návaznosti na kupní smlouvu pak má povahu trojstranného právního vztahu a nesloužila jako prostý zajišťovací institut. Lze uzavřít, že odvolací soud nevybočil při právním posouzení zjištěného skutkového stavu z ustálené judikaturní praxe a dovolací soud nemá důvod ke změně takto předznamenaného judikaturního rámce.
Námitky žalovaného směřující proti správnosti skutkového zjištění, že účastníci v kupní smlouvě projevili vůli ohledně způsobu úhrady kupní ceny tak, že prodávající složí její část ve výši 60.000 Kč na bankovní účet zprostředkovatele a část ve výši 1.200.000 Kč na bankovní účet svěřeneckého správce Mgr. Václava Mimránka, nevystihuje jediný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. Napadá-li žalovaný správnost právního posouzení odvolacího soudu, činí tak procesně neregulérním způsobem. Na podkladě vlastní (od odvolacího soudu odlišné) verzi skutku, že smlouva neobsahovala výše popsané ujednání o úhradě kupní ceny, a že 60.000 Kč, které žalobce poukázal na bankovní účet zprostředkovatele, představovalo pouhé „blokovací depozitum“, prosazuje, že žalobce nesplnil svůj závazek uhradit kupní cenu. Správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit; je pro dovolací soud závazný.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti (právní moci) dovoláním napadeného rozhodnutí.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 23. 9. 2020
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu