ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.1464.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 1464/2019- 20862
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2020 o dovolání obviněného R. S. , nar. XY, okres Karviná, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2019 sp. zn. 3 To 127/2018, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 5/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2018 sp. zn. 47 T 5/2016 byl obviněný R. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, za jednání popsaná ve výroku o vině pod body I. a II. Za to byl podle §240 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci, na dobu sedmi let. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku mu byl též uložen trest propadnutí věci, a to finančních prostředků ve výši 16.812 Kč na účtu k pojistné smlouvě vedené u UNIQUA pojišťovny, a. s., specifikované ve výroku rozsudku. Poškozený Celní úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Washingtonova 7, Praha 1, byl podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Ohledně dalších spoluobviněných J. S., P. T., M. M., A. T. a J. M. soud rozhodl ohledně zde popsaných skutků zprošťujícím výrokem podle §226 písm. c) tr. ř. Současně podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl o ochranném opatření – zabrání věci, a to zajištěných vzorků mazacího oleje v plastových lahvích v počtu 105 ks, označených etiketou „OLEJ SMAROWY NISKOLEPKOSCIOWY - OSNL5 CN 2710 1999“, výrobce společnost ALEKS FRUIT Sp. z o. o.
K odvolání obviněného R. S. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 4. 2019 sp. zn. 3 To 127/2018 podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celé odsuzující části a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného na revidovaném skutkovém základě popsaném pod body I. a II. znovu uznal vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, za který mu podle §240 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému taktéž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci, v trvání sedmi let, a podle §70 odst. 1 tr. zákoníku též trest propadnutí věci, konkrétně finančních prostředků ve výši 16.812 Kč na účtu k pojistné smlouvě specifikované ve výroku rozsudku, vedené na jméno obviněného u UNIQUA pojišťovny, a. s. Poškozený Celní úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Washingtonova 7, Praha 1, byl podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Ve zprošťujícím výroku a ve výroku o ochranném opatření zůstal napadený rozsudek Městského soudu v Praze nezměněn.
Trestná činnost obviněného podle skutkových zjištění vrchního soudu spočívala zkráceně v tom, že
ad I/ nejméně v době od ledna 2011 do května 2012, v úmyslu obohatit se nepřiznáním a neodvedením spotřební daně z minerálních (mazacích) olejů prodávaných a používaných k pohonu motorů, dovážel na území České republiky z jiných členských zemí EU spotřební daní nezatížené minerální oleje, přičemž na základě jednotlivých dodavatelských faktur dovezené mazací oleje byly dopravovány od výrobců přímo na jednotlivá stáčiště v České republice, kde docházelo k jejich fyzickému převzetí, skladování, doplňování aditiv, k jejich překládce na cisternová vozidla českých přepravců a jejich následné distribuci různým odběratelům v České republice již jako motorové nafty, tedy minerálního oleje určeného k pohonu motorů a podléhajícího spotřební dani, a to na základě k tomu účelově vyhotovených dokladů, konkrétně dodacích nákladních listů obsahujících i osvědčení o jakosti motorové nafty a faktur vydaných společnostmi B. a B. na jednotlivé prodeje, aniž by však z těchto obchodů byla řádně přiznána a odvedena spotřební daň ve smyslu ustanovení §9 odst. 1, §44 písm. c), §45 odst. 3 písm. d), odst. 4 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v tehdy účinném znění, přičemž obviněný po celou dobu organizoval, zajišťoval a realizoval nákupy spotřební daní nezatížených mazacích olejů jako jednatel společností B., B. a Z., vyhledával vhodná stáčiště a sklady, na kterých docházelo k překládce těchto olejů, dále sám nebo prostřednictvím pověřených osob přebíral dovezené mazací oleje, vystavoval účelově pozměněné doklady, kterými byly tyto mazací oleje vydávány za motorovou naftu a takto prodávány společnostmi B. a B., rovněž zajišťoval dopravu zboží k jednotlivým odběratelům prostřednictvím českých přepravců a inkasoval buď v hotovosti nebo na jím ovládané účty výše uvedených společnosti platby od jednotlivých odběratelů motorové nafty, a dále prováděl platby za odebrané mazací oleje prostřednictvím bezhotovostních plateb na účty společností CREA STAV a COOBA, a to z účtů společností B. a B., ke kterým měl dispoziční právo on sám, resp. u účtu společnosti B. i J. S., nar. XY, případně tyto platby prováděl v hotovosti sám nebo na jeho pokyn J. S., ze zmíněných účtů společností B. a B. také platil za zboží fakturované společnostem ONE-ProfiEurostav a MOKAS CZ, které využil k páchání trestné činnosti, když bez vědomí statutárních orgánů nechal na jejich jméno vystavovat faktury o nákupu mazacích olejů od slovenské společnosti CREA STAV, přičemž za celé rozhodné období takto sám nebo prostřednictvím dalších osob dovezl celkem 10.815.858 litrů mazacího oleje, který dále prodal jako motorovou naftu, aniž by však přiznal a uhradil spotřební daň, čímž způsobil České republice celkovou škodu na spotřební dani ve výši nejméně 118.433.645Kč, a
ad II/ jako jednatel společností B. a B. výše popsaným způsobem v době od 1. 1. 2011 do 30. 5. 2012, v úmyslu zkrátit DPH nakupoval a skladoval různé mazací oleje, které následně prodával jako motorovou naftu včetně DPH a za tím účelem vystavoval faktury a přijímal platby, aniž by však řádně a v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v tehdy účinném znění, zejména §2 odst. 1 písm. a), §21 odst. 1, §36 odst. 1 a §101 odst. 1, přiznal a uhradil daň na výstupu, když za celé rozhodné období neučinil kroky k podání daňových přiznání k DPH, ačkoli obě společnosti byly zaregistrovány jako plátci DPH se čtvrtletním obdobím, a tím způsobil České republice škodu na DPH v celkové výši nejméně 57.284.658 Kč,
přičemž úmyslným jednáním pod body I. a II. obviněný zkrátil obě daně celkem ve výši nejméně 175.718.303 Kč.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný R. S. následně dovolání s odkazem na důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho odůvodnění namítl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, když vrchní soud chybně stanovil výši škody, kterou měl způsobit trestným činem „na spotřební dani a na dani z přidané hodnoty“. K tomuto pochybení podle dovolatele došlo „v důsledku nesprávného určení množství olejů, ze kterých měly být tyto daně neodvedeny“. Vedle toho odvolacímu soudu vytkl, že do výroku o vině zahrnul i tu část zakoupených a následně distribuovaných pohonných hmot, u nichž byly veškeré daňové povinnosti splněny řádně. Zároveň se domnívá, že v posuzované trestní věci došlo k porušení zásady ne bis in idem, když byl pravomocně odsouzen pro stejné jednání, které je též předmětem trestního řízení vedeného pod sp. zn. 5 T 87/2016 u Okresního soudu v Opavě. K tomu poznamenal, že při totožnosti skutku co do místa, času a způsobu jeho provedení není možno „vypreparovat“ z vytýkaného jednání jednotlivé dílčí útoky a udělat z nich předmět několika trestních řízení vedených různými soudy, jak se stalo v jeho případě, kdy v podstatě z jednoho pokračujícího trestného činu byla v jeho neprospěch generována dvě různá trestní stíhání, jež se „věcně i skutkově překrývají“. Závěrem proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a po přiměřené úpravě skutkové věty mu nově vyměřil mírnější trest zohledňující nižší množství zobchodovaných minerálních olejů.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření v rámci řízení podle §265h tr. ř. konstatoval, že předložené dovolání se opírá výhradně o procesní námitky, které pod uplatněný hmotněprávní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. V čem spatřuje tvrzené vady ve skutkových zjištěních, navíc obviněný ani blíže nerozvedl, přičemž dovolací soud podle ustálené judikatury není povinen údajná pochybení nižších soudů zjišťovat či dohledávat sám z vlastní iniciativy. K námitce porušení zásady ne bis in idem v posuzované trestní věci pak státní zástupce poznamenal, že z obsahu dovolání jednak nevyplývá, jaké konkrétní jednání, pro něž byl nyní pravomocně odsouzen, je podle obviněného současně předmětem řízení před Okresním soudem v Opavě, ani to, v jaké fázi se tamní řízení nachází. V hypotetické rovině by námitka měla věcné opodstatnění pouze za předpokladu, že by byl napadeným rozsudkem vrchního soudu dovolatel uznán vinným mimo jiné i takovým dílčím jednáním, pro něž byl již dříve pravomocně odsouzen v jiné trestní věci, což dovodit nelze. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud předložené dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než jsou uvedeny v zákoně, a aby tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil i pro případ předpokládaný v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný R. S. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se naopak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V posuzovaném případě sice dovolatel formálně vytkl soudu druhého stupně nesprávnost právního posouzení stíhaného jednání jako zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, ovšem tuto obecně hmotněprávní námitku založil primárně na zpochybnění správnosti skutkových zjištění a snaze dosáhnout jejich zásadní revize ve svůj prospěch. Teprve na tomto půdorysu namítal vadu rozhodnutí předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To ovšem znamená, že předmětný důvod dovolání uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotněprávním základě, a to námitkami, jež současně nelze podřadit ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů podle §265b tr. ř.
Nejvyšší soud dospěl k výše uvedenému závěru při vědomí ustálené judikatury Ústavního soudu, podle níž dovolací důvody nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jejich interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 554/04, nebo stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 aj.). V duchu této doktríny ve své rozhodovací praxi sám připouští, že zásadu, s níž jako dovolací soud standardně přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nelze uplatňovat zcela bezvýhradně. Především pak ne při zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení měla za následek porušení základních práv a svobod obviněného ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Ani rozhodování o mimořádném opravném prostředku se totiž nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce, a proto je v jeho rámci nutno přihlížet i k závažným procesním vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Mezi taková flagrantní pochybení Ústavní soud zařadil především případy důkazů opomenutých, dále důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy. Přistoupit k dovolacímu přezkumu by však bylo třeba i při zjištění jiné podstatné vady řízení, pokud by zároveň měla význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Tedy například i tehdy, jestliže by v důsledku porušení zásady ne bis in idem, formulované v čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, byl obviněný uznán vinným pro skutek, o němž bylo již pravomocně rozhodnuto jiným orgánem činným v trestním řízení, a to některým z rozhodnutí uvedených v §11 odst. 1 písm. f), g) nebo h) tr. ř. nebo §11 odst. 4 tr. ř.
Pokud jde o některou z výše uvedených závažných procesních vad postihujících důkazní řízení, tak je třeba prohlásit, že žádnou z nich dovolatel v posuzované věci kvalifikovaně nenamítl. Výhrady ke správnosti skutkových zjištění, pokud jde o objem uskutečněných obchodů s mazacími oleji, které nebyly řádně zdaněny, vyslovil bez jakéhokoli bližšího poukazu na konkrétní pochybení soudu při hodnocení obsahu provedených důkazů. Prostým konstatováním, že do výroku rozsudku vrchního soudu byly zahrnuty i takové obchodní případy, u nichž byla daň odvedena řádně, potřebný prostor pro dovolací přezkum rozhodně nevytvořil. Není totiž úkolem dovolacího soudu, aby po údajných, avšak blíže nespecifikovaných vadách ve skutkových závěrech soudů nižších stupňů pátral z vlastní iniciativy, nebo aby za dovolatele domýšlel případné jiné důvody ke kasaci napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud nelze chápat jako jakousi superrevizní instanci, jejímž úkolem je detailně zkoumat celý procesní spis a hledat to, co dovolatel de facto ani sám neoznačil a nereklamoval. Pouhý paušálně projevený nesouhlas s výsledkem řízení zákonným dovolacím důvodem není (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, a dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 6 Tdo 435/2013 nebo sp. zn. 11 Tdo 122/2015).
Vyjadřujícímu se státnímu zástupci je pak nutno přisvědčit i potud, že námitka obviněného stran porušení zásady ne bis in idem má rovněž procesní charakter, zároveň však nemá jakékoli věcné opodstatnění. Z vyžádané zprávy, kterou Nejvyšší soud obdržel dne 18. 12. 2019, vyplynulo, že řízení vedené Okresním soudem v Opavě pod sp. zn. 5 T 87/2016 k uvedenému datu nebylo pravomocně skončeno. To ovšem znamená, že tvrzená překážka rei judicatae, kterou by byl povinen respektovat Vrchní soud v Praze při projednání odvolání obviněného v nynější trestní věci, ohledně žádného ze skutků pojatých do výroku o vině napadeného rozsudku zmíněným řízením založena nebyla. Už proto byla argumentace dovolatele v tomto směru naprosto lichá.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.
Kromě toho je třeba zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.
Protože ve věci obviněného R. S. dospěl Nejvyšší soud k závěru že jeho námitky ve skutečnosti nerespektují věcné zaměření žádného z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř., rozhodl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o odmítnutí podaného dovolání, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. František Hrabec
předseda senátu