ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.190.2020.1
sp. zn. 4 Tdo 190/2020- 581
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2020 o dovolání obviněné S. N. , nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 6 To 182/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 T 114/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 12. 4. 2019, sp. zn. 1 T 114/2018, byla obviněná S. N. uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
I.
„v přesně nezjištěné době a na nezjištěném místě, v úmyslu získat majetkový prospěch, si opatřila padělanou darovací smlouvu ze dne 12. 10. 2017, jejímž předmětem bylo darování rodinného domu v XY, na ulici XY, ve vlastnictví R. Č., jež je součástí pozemku p.č. XY, zapsaného na LV XY, vedeného u Katastrálního úřadu pro XY kraj, Katastrální pracoviště XY, S. N., přičemž součástí této darovací smlouvy bylo padělané prohlášení o sepsání smlouvy a ověření pravosti podpisu na této listině advokáta Ing. Jana Vrány, tuto padělanou darovací smlouvu spolu s vyplněným návrhem na vklad práva do katastru nemovitostí předložila dne 12. 1. 2018 Katastrálnímu úřadu pro XY kraj, Katastrální pracoviště v XY, načež na základě těchto listin byla předmětná nemovitá věc R. Č. přepsána v katastru nemovitostí na S. N., a tímto svým jednáním způsobila R. Č., nar. XY, škodu ve výši 4 300 000 Kč,
II.
v období od 4. 10. 2017 do 22. 12. 2017, v úmyslu získat majetkový prospěch, prostřednictvím internetového bankovnictví Servis24 České spořitelny, a.s., které si dne 26. 9. 2017 zřídila na základě plné moci, získané od poškozené R. Č., využívajíc neznalosti a důvěřivosti poškozené plynoucí z jejího vysokého věku a zdravotního stavu, k bankovnímu účtu R. Č. č. XY, vedeného u České spořitelny, a.s., bez svolení a vědomí R. Č. z tohoto bankovního účtu převedla
1) na bankovní účet svého syna A. N. č. XY, vedený u ČSOB, a.s., ke kterému měla disponentské právo, bez jeho vědomí finanční prostředky ve výši 200 000 Kč, načež tyto z tohoto bankovního účtu vybrala a použila je blíže nezjištěným způsobem pro vlastní potřebu,
2) na bankovní účet F. G. č. XY, vedený u MONETA Money Bank, a.s., finanční prostředky ve výši 200 000 Kč, přičemž pod legendou nemožnosti okamžitého nadlimitního výběru hotovosti z jejího bankovního účtu požádala F. G. o zprostředkování tohoto nadlimitního výběru hotovosti prostřednictvím jeho bankovního účtu ve výši 170 000 Kč a tyto použila blíže nezjištěným způsobem pro vlastní potřebu, dále požádala F. G. o zaslání finančních prostředků ve výši 3 000 Kč na její bankovní účet č. XY, vedený u České spořitelny, a.s., a o zaslání finančních prostředků ve výši 15 000 Kč na bankovní účet obchodní společnosti S., č. XY, vedený u České spořitelny, a.s., jejíž je jednatelkou, zbývající finanční prostředky ve výši 12 000 Kč užila na splacení svého dřívějšího závazku vůči F. G.,
3) na bankovní účet svého syna A. N. č. XY, vedený u ČSOB, a.s., ke kterému měla disponentské právo, bez jeho vědomí finanční prostředky ve výši 154 000 Kč, načež tyto z tohoto bankovního účtu vybrala a použila je blíže nezjištěným způsobem pro vlastní potřebu,
4) na bankovní účet svého syna A. N. č. XY, vedený u ČSOB, a.s., ke kterému měla disponentské právo, bez jeho vědomí finanční prostředky ve výši 1 000 Kč, načež tyto z tohoto bankovního účtu vybrala a použila je blíže nezjištěným způsobem pro vlastní potřebu,
a tímto jednáním tak způsobila R. Č., nar. XY, škodu v celkové výši 555 000 Kč.“
Za uvedené jednání byla obviněná S. N. odsouzena podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla obviněná pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozené R. Č., narozené XY, bytem XY, škodu ve výši 4 855 000 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 12. 4. 2019, sp. zn. 1 T 114/2018, podala obviněná S. N. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 6 To 182/2019, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné S. N. byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené R. Č., narozené XY, bytem XY, škodu ve výši 555.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená R. Č. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 6 To 182/2019, podala následně obviněná S. N. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání obviněná uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Soud prvého stupně posoudil jednání obviněné jako jednání naplňující znaky trestného činu podvodu a odvolací soud závěry soudu prvého stupně potvrdil. Soudy však nezohlednily tvrzení obviněné, že vždy jednala v souladu s přáním poškozené. Obviněná upozornila na skutečnost, že zdravotní stav poškozené se podle jejího názoru od doby, kdy o ni pečovala, zhoršil. Obviněná v této souvislosti vyjádřila obavu, že poškozená s ohledem na svůj věk a zdravotní stav není schopna podat relevantní svědeckou výpověď. Proto obviněná navrhovala doplnit dokazování znaleckým zkoumáním věrohodnosti poškozené. Poškozená zemřela v měsíci srpnu 2019. Soudy obou stupňů neprovedly dokazování ohledně věrohodnosti poškozené a již ani provést nemohou. Pokud pochybnosti o věrohodnosti poškozené nemohou být odstraněny, měl by soud rozhodnout ve prospěch obviněné S. N. v souladu se zásadou in dubio pro reo. Pokud si soud prvního stupně neopatřil důkazy k posouzení věrohodnosti poškozené, měl tak učinit odvolací soud, který měl dokazování buď doplnit sám, nebo rozsudek nalézacího soudu zrušit a uložit mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Takový postup byl odvolacímu soudu ze strany obviněné navrhován. Dovolatelka vyjádřila názor, že neprovedením důkazů v rozsahu navrhovaném obviněnou došlo k porušení práva obviněné na spravedlivý proces.
Z uvedených důvodů obviněná závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 12. 4. 2019, sp. zn. 1 T 114/2018, a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Kroměříži k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že uplatněnému „hmotněprávnímu“ důvodu neodpovídají. S poukazem na uvedený dovolací důvod totiž není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo o trestný čin sice jde, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán.
Obviněná namítla, že byl opomenut důkaz znaleckého zkoumání věrohodnosti poškozené. Soudy však provedení takového důkazu odůvodnily jeho nadbytečností, neboť výpověď poškozené R. Č. i s ohledem na její věk a zdravotní stav zhodnotily jako věrohodnou bez jakýchkoli pochybností. Naopak lze konstatovat, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě ohodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že to byla obviněná, kdo předložil katastrálnímu úřadu návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí spolu s padělanou darovací smlouvou. Poškozená nepodepsala ani darovací smlouvu ani návrh na vklad do katastru, což bylo doloženo odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, zkoumání ručního písma. V případě převodu finančních prostředků z účtu poškozené je vina obviněné prokázána výpisy z bankovních účtů, záznamy o jednání s poškozenou v bance. Poškozená až v bance zjistila, že její našetřené celoživotní úspory byly převedeny z jejího účtu na jiné účty. Fakt, že poškozená v bance z důvodu nedostatečné informovanosti a i obezřetnosti s ohledem na svůj věk, podepsala pro obviněnou generální plnou moc, kterou ji zmocnila k provádění finančních operací na účtu poškozené, svědčí o promyšlenosti a plánovitosti podvodného jednání. Motivem pro takové jednání byla nepříznivá finanční situace obviněné. K výpovědi poškozené shodně soudy obou stupňů uvedly, že nebyly shledány žádné okolnosti, které by věrohodnost její výpovědi snižovaly, naopak výpověď poškozené zcela zapadla do ostatních provedených důkazů. Jednání obviněné soudy obou stupňů hodnotily jako vysoce společensky škodlivé, neboť připravila osobu vysokého věku, zvlášť zranitelnou oběť o bydlení a veškeré finanční prostředky.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání, jež bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že obviněná S. N. sice podala dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění.
K obsahu podaného dovolání lze předně poznamenat, že obviněná obdobné námitky vznesla již ve svém odvolání. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Pokud dále Nejvyšší soud konfrontoval tyto její námitky se skutkovými a právními závěry napadených rozhodnutí, pak mohl konstatovat, že uvedené námitky obviněné nebylo možné podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Námitky obviněné, v jejichž rámci namítala nesprávné hodnocení důkazů a vytýkala nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (neprovedení znaleckého posudku k prokázání věrohodnosti výpovědi poškozené), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání obviněná nenamítala nic v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nevykazoval znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pokud tedy obviněná deklarovaný dovolací důvod odůvodňuje v zásadě toliko námitkami skutkové povahy, pak tyto její námitky nebylo možné podřadit pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K těmto námitkám se dovolací soud vyjadřuje jen stručně a ve své podstatě nad rámec nezbytného zdůvodnění, neboť nevyhovuje-li dovolací argumentace uplatněnému dovolacímu důvodu, nemůže ani vyvolat přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Ten proto k důkladnějšímu rozboru přistupuje jen za situace, kdy dovolatel výraznějším způsobem argumentačně podepře své tvrzení, že postupem soudů nižších stupňů a vydáním odsuzujících rozhodnutí došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Reakce dovolacího soudu by byla nezbytná zejména tehdy, pokud by byla napadená rozhodnutí zatížena vadami v podobě extrémních rozporů mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními, v důsledku čehož by se výsledek dokazování jevil jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť by se skutková zjištění, o které by se opírala vydaná rozhodnutí, nacházela v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/2014 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. ÚS).
Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
Žádnou z těchto vad důkazního řízení Nejvyšší soud v dané věci neshledal. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Kroměříži, z nichž v napadeném rozsudku vycházel i Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v důkazech, z nichž je třeba zmínit především výpověď poškozené R. Č., která popřela darování nemovitosti obviněné i skutečnost, že by obviněné dala pokyny k převodům peněžních prostředků z jejího účtu (příp. že by jí nějaké peníze půjčila). Tato výpověď je podporována výpovědí svědkyně N. M., odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, zkoumání ručního písma a dalšími listinnými důkazy (darovací smlouva atd.). Ohledně bodu II. rozsudku soudu prvního stupně je pak výpověď poškozené v souladu s listinnými důkazy (bankovními výpisy, úředními záznamy o podaných vysvětleních F. G. a A. N., záznamy z banky atd.). Zjištění soudů mají v provedených důkazech odpovídající obsahový podklad. Soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem a nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Soudy se přesvědčivě vypořádaly s obhajobou obviněné. Jestliže v dovolání obviněná tuto obhajobu opakuje, lze odkázat na odůvodnění soudů obou stupňů.
Pokud se obviněná v souvislosti s nevyhověním jejího návrhu na provedení dalších důkazů (znalecký posudek k posouzení věrohodnosti poškozené) snažila poukázat na tzv. opomenuté důkazy, je třeba uvést, že v dané věci se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť odvolací soud se na str. 4 odůvodnění rozsudku zabývá právě otázkou, proč neshledává návrh na doplnění dokazování důvodným. Nelze tedy hovořit ani o opomenutých důkazech.
Základní právo obviněné na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno tím, že na podkladě provedených důkazů soudy učinily závěr, že obviněná je pachatelkou předmětného činu. To, že obviněná nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněné S. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 2. 2020
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu