ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.556.2020.1
sp. zn. 4 Tdo 556/2020- 808
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 6. 2020 o dovolání obviněného F. O. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 10 To 111/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 64 T 10/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 64 T 10/2019, byl obviněný F. O. (dále jen obviněný, popř. dovolatel), uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku [bod 1)], zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku [bod 2)] a zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinem šíření pornografie podle §191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku [bod 3)], kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
1) v přesně nezjištěný den v průběhu roku 2014 v koupelně v místě svého bydliště v ulici XY v XY, okres Chrudim, Pardubický kraj, za účelem vlastního sexuálního uspokojení přibližně po dobu půl minuty osahával na přirození poškozenou AAAAA (pseudonym), narozenou XY, jejíž věk znal, neboť se jedná o jeho dceru,
2) a) v přesně nezjištěný den počátkem letních prázdnin 2017 ve skleníku v místě svého bydliště v ulici XY v XY, za účelem vlastního sexuálního uspokojení a zneužívaje své fyzické převahy osahával poškozenou BBBBB (pseudonym), nar. XY, jejíž věk znal, přes oblečení na prsou a hladil na zadku, poté se jí pokusil rozepnout kraťasy a vsunout do nich ruku, přičemž nerespektoval, že se nezletilá snaží jeho ruku odstrčit, a svého jednání zanechal až poté, co nezletilá uchopila jeho ruku a silou ji odstrčila,
b) v přesně nezjištěný den v průběhu letních prázdnin 2017 v pokoji svého švagra v místě svého bydliště v ulici XY v XY, za účelem vlastního sexuálního uspokojení a zneužívaje své fyzické převahy zalehl v posteli ležící poškozenou BBBBB, jejíž věk znal, líbal ji, osahával na prsou, a následně ji přes její verbální nesouhlas a snahu odstrčit jeho ruku osahával na přirození a po dobu zhruba pěti minut zasouval prsty do vagíny,
c) dále ji téhož dne nejprve cestou z místa bydliště do zaměstnání v XY, na přesně nezjištěném místě na lesní cestě ve svém osobním motorovém vozidle přes její výrazný verbální nesouhlas a snahu odstrčit ho a opět zneužívaje své fyzické převahy líbal, hladil přes oblečení na prsou a po vnitřní straně stehen, a následně téhož dne cestou ze zaměstnání domů na přesně nezjištěném místě na lesní cestě ve svém osobním motorovém vozidle, zneužívaje své fyzické převahy a odlehlosti místa, na němž se nacházeli, přesto, že plakala, odvracela hlavu a dávala najevo svůj nesouhlas, silou uchopil její ruku, dlaň přiložil na svůj penis a pohyboval jí do svého vyvrcholení,
3) v přesně nezjištěné době roku 2018 v obývacím a dětském pokoji rodinného domu čp. XY v ulici XY v XY, za účelem vlastního sexuálního uspokojení a zneužívaje jejího nízkého věku a s tím související nedostatečné rozumové vyspělosti, díky níž jeho jednání nerozuměla, nechápala jeho význam a důsledky a nedokázala posoudit význam kladení odporu proti vynucovanému pohlavnímu styku, opakovaně sledoval se svojí dcerou poškozenou CCCCC (pseudonym), narozenou XY, jejíž věk znal, pornografické filmy, a nejméně v pěti případech si u toho nechal nezletilou masturbovat svůj pohlavní úd, dále ji v jednom případě po ejakulaci nechal olíznout sperma, nejméně ve dvou případech ji požádal o orální pohlavní styk, přičemž nezletilá se o něj pokusila v jednom případě, posléze mu již pouze dala pusu na penis, opakovaně ji dráždil prstem na poštěváčku a hladil na přirození a v jednom případě se jí pokusil zasunout prst do pochvy, uspokojoval se třením penisu o poševní vchod a anální otvor nezletilé a tlakem na ně, a dále ji opakovaně líbal a olizoval na přirození.
2. Za uvedené trestné činy uložil Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích obviněnému podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon uloženého trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uložil soud obviněnému rovněž ochranné léčení sexuologické v ústavní formě.
3. Poškozené AAAAA, nar. XY, bytem XY, a CCCCC, nar. XY, bytem XY, byly podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázány se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 64 T 10/2019, podali odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, obviněný a poškozené. Státní zástupkyně podala odvolání v neprospěch obviněného do výroku o trestu a výroku o náhradě nemajetkové újmy. Obviněný podal odvolání do výroků o vině a trestu. Poškozené CCCCC (prostřednictvím zmocněnkyně Mgr. Šlajsové a podáním opatrovnice Mgr. Vodičkové) a AAAAA (prostřednictvím opatrovnice Mgr. Vodičkové) podaly odvolání do výroku o náhradě nemajetkové újmy.
5. O podaných odvoláních státní zástupkyně a poškozených rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 10 To 111/2019 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu a ve výroku, kterým byly poškozené AAAAA a CCCCC odkázány se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. soud druhého stupně v rozsahu zrušení znovu rozhodl tak, že obviněnému podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let a 6 (šesti) měsíců. Pro výkon trestu zařadil obviněného podle §56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
6. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud obviněnému uložil povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy v penězích poškozené AAAAA, narozené XY, bytem XY, částku 50.000 Kč a poškozené CCCCC, narozené XY, bytem XY, částku 350.000 Kč. Se zbytkem svých uplatněných nároků byly obě poškozené podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
7. V ostatním částech zůstal napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích nedotčen. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
2.
Dovolání a vyjádření k němu
8. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 10 To 111/2019, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Citovaný důvod dovolání obviněný dovozuje z toho, že rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutků, kterých se měl dopustit vůči poškozené BBBBB [jednání pod bodem 2)] a AAAAA [jednání pod bodem 1)].
9. Ve vztahu k nesprávnému právnímu posouzení skutku uvedeného pod bodem 2) dovolatel argumentuje tím, že na základě provedených důkazů a z nich učiněných skutkových zjištění má za to, že jeho jednání [pod bodem 2)] nemělo být posouzeno jako zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, ale mělo být posouzeno jako pohlavní zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku. Ve vztahu k bodu 1) namítá, že jeho jednání nedosáhlo intenzity potřebné pro spáchání trestného činu, a proto měl být ve smyslu §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby. Obviněný současně vyjadřuje domněnku, že nebyla dostatečně zohledněna otázka zmenšené příčetnosti ve smyslu §27 tr. zákona.
10. V závěru podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se podle §265k odst. 1 tr. ř. ruší napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 10 To 111/2019 v celém rozsahu, a podle §265k odst. 2 tr. ř. se ruší i další rozhodnutí obsahově navazující na citované rozhodnutí.
11. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 1 NZO 451/2020, nejprve zrekapitulovala dosavadní trestní řízení včetně uplatněného dovolacího důvodu a v jakých skutečnostech spatřuje obviněný jeho naplnění. K uplatněné dovolací argumentaci státní zástupkyně uvádí, že obviněný používá shodnou argumentaci, jež uplatnil v rámci své předchozí obhajoby a odvolacím řízení.
12. Ve vztahu k poškozené BBBBB je podle státní zástupkyně zvolená právní kvalifikace znásilnění podle konkrétních ustanovení zákona zcela přiléhavá, o čemž svědčí výpověď poškozené, znalecký posudek z oboru školství a kultura, odvětví psychologie a výslech znalce PhDr. Jana Laška, CSc. Provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný jednal vůči poškozené násilně a bez jejího souhlasu. Shodně se vyjadřuje i k jednání obviněného vůči poškozené AAAAA, když z provedeného dokazování (viz výpověď poškozené, znalecký posudek z oboru školství a kultury, odvětví psychologie, výslech znalce PhDr. Jana Laška, CSc., znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, výslech znalce MUDr. Jana Kolomazníka, znalecký posudek z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, výslech znalkyně Mgr. Lenky Čermákové) vyplynulo, že jeho jednání vůči této poškozené dosáhlo potřebné intenzity a právní kvalifikace tohoto jednání je tak zcela přiléhavá. K otázce posouzení zmenšené příčetnosti obviněného odkazuje na vyjádření znalce MUDr. Jana Kolomazníka, když jeho závěry soud prvního stupně vzal v úvahu, jak je patrno z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, a to dokonce ve vztahu ke všem trestným činům, kterými shledal obviněného vinným. Soud prvního stupně podle státní zástupkyně správně uvedl, že nelze přehlédnout, že obviněný se dopouštěl trestné činnosti delší dobu a musel si být vědom toho, že jeho jednání je patologické, ale neučinil žádné kroky k tomu, aby svého jednání zanechal a řešení svého problému odkládal.
13. Státní zástupkyně následně zdůrazňuje, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, jehož účelem není přezkum napadeného rozhodnutí, nejedná se o třetí stupeň řízení před soudem. Jelikož se námitkami obviněného již náležitě zabýval soud druhého stupně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v předchozím řízení o řádném opravném prostředku, přičemž takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Současně uvádí, že argumentace obviněného směřuje výhradně do skutkových zjištění, kdy soudům vytýká způsob, jakým realizovaly důkazní řízení, především pak způsob, jakým hodnotily důkazy, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo být v jeho prospěch. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
14. V závěru vyjádření státní zástupkyně navrhla dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., odmítnout, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. vyslovila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu státní zástupkyně rovněž vyslovila souhlas s tím, aby bylo podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i jiné rozhodnutí učiněno v neveřejném zasedání.
3.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
4.
Důvodnost dovolání
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
17. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
18. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
19. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
20. Obviněný naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovozuje z toho, že jeho jednání pod bodem 2) (vůči poškozené BBBBB) bylo nesprávně právně kvalifikováno, když mělo být posouzeno jako trestný čin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku. Z pohledu jeho dovolacích námitek je ovšem třeba zdůraznit, že obviněný neuvádí žádnou bližší argumentaci k této tvrzené chybné právní kvalifikaci. Rovněž ve vztahu k jednání pod bodem 1) (vůči poškozené AAAAA) se dovolává obviněný nesprávné právní kvalifikace, neboť podle jeho názoru jeho jednání nedosáhlo takové intenzity, aby mohlo být posouzeno jako trestný čin pohlavního zneužití. Nesprávné hmotněprávní posouzení spatřuje také v nedostatečném řešení otázky zmenšené příčetnosti ve smyslu §27 tr. zákona (pravděpodobně myšleno tr. zákoníku). Z pohledu konkrétně uplatněné dovolací argumentace je možno s velkou dávkou tolerance konstatovat, že obviněný zvolenou argumentací dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., naplnil, neboť obviněný namítá nesprávné hmotněprávního posouzení svého jednání pod body 1) a 2) rozsudku soudu prvního stupně, byť v podstatě velmi stručně, bez nějaké bližší argumentace.
21. Ve vztahu k bodu 2) je třeba zdůraznit, že námitky obviněného stran nesprávného právního posouzení skutku jsou zcela paušální, aniž by obviněný blíže uvedl cokoli v tom směru, který nebo které ze zákonných znaků zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku nebyly podle jeho názoru naplněny skutkem uvedeným v bodě 2) výroku o vině. Za takové situace nemohou být tyto obecně formulované dovolací námitky předmětem podrobného přezkumu a Nejvyšší soud se s těmito vypořádá pouze obecně (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 4 Tdo 330/2015). Je tomu tak proto, že fundovanou argumentaci v dovolacím řízení zajišťuje povinné zastoupení obviněného obhájcem (§265d odst. 2 tr. ř.). Z pohledu těchto závěrů nemá Nejvyšší soud jinou možnost, jak se s touto námitkou vypořádat než také jen obecně konstatovat, že skutek uvedený pod bodem 2) ve výroku o vině evidentně naplňuje všechny znaky výše uvedeného zločinu, a odkázat na odůvodnění rozhodnutí obou soudů (viz bod 40. – 41. rozsudku soudu prvního stupně, bod 78., rozsudku soudu druhého stupně).
22. Přesto považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést následující. Trestného činu znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti. Podle §185 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku je pachatel ohrožen přísnějším trestem, spáchá-li takový čin souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží [písm. a)] a to na dítěti [písm. b)].
23. Donucením jiného k pohlavnímu styku se rozumí překonání jeho vážně míněného odporu nebo jeho podlehnutí při seznání beznadějnosti kladení odporu, s ohledem na to, že mu pachatel za použití násilí nebo pohrůžky násilí nebo pohrůžky jiné těžké újmy nedal žádnou možnost odpor projevit. Výsledkem násilí nebo pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy je, že taková osoba po vyjádření vážně míněného nesouhlasu a projeveném odporu upustí od dalšího vzdoru pro svoji vyčerpanost, zřejmou beznadějnost nebo z odůvodněného strachu, že pachatel svou pohrůžku násilí uskuteční. Ve vztahu k vážně míněnému odporu, není podmínkou, aby poškozená kladla aktivní odpor, když si je např. vědoma fyzické převahy útočníka a z obavy před dalším násilím raději vůbec neprojevuje odpor a podrobí se (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1051/2011, obdobně také rozhodnutí tohoto soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 11 Tdo 294/2014, ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 3 Tdo 680/2017, ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1052/2017, ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 5 Tdo 847/2015).
24. Pohlavním stykem je jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví. Jde o široký pojem, který zahrnuje jednání vyvolaná pohlavním pudem, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, tj. dotyk, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Pohlavní styk při tomto základním vymezení zahrnuje širokou škálu činností jako např. soulož a jiné pohlavní styky provedené způsobem srovnatelným se souloží, tj. zejména orální pohlavní styk (felaci či cunilinctus), anální pohlavní styk, zasouvání prstů nebo jiných předmětů do ženského pohlavního ústrojí, zejména pokud napodobují pohyby pohlavního údu ve vagíně ženy, event. jiné způsoby srovnatelného použití předmětů sloužících jako náhražky mužských či ženských pohlavních orgánů, ale obecně do pohlavního styku patří i vsunování pohlavního údu muže mezi prsa ženy, osahávání genitálií ženy nebo muže, prsou ženy, sání prsních bradavek, tzv. erotické masáže, které pachatel provádí druhé osobě nebo ona jemu apod. Takto vymezené jednání směřuje k pohlavnímu uspokojení pachatele, ale nezáleží na tom, zda k němu v konkrétním případě skutečně dojde. Pokud však došlo k pohlavnímu styku ve formě soulože nebo jiného pohlavního styku provedenému srovnatelným způsobem se souloží, je třeba takové jednání pachatele posoudit podle §185 odst. 1, ale i odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť v případě soulože nebo jiného pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží jde o zvlášť přitěžující okolnost podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, která je naplněna, pokud byl čin spáchán činem uvedeným v odstavci 1. Při pohlavním styku je pachatel sám v osobním kontaktu s obětí a koná na jejím těle uvedené sexuální praktiky, anebo jde o vzájemné pachatelem vynucené jednání s poškozeným v sexuální sféře (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 1836-1837.). Dochází tedy k fyzickému kontaktu pachatele s druhou osobou.
25. Za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se v judikatuře považuje takový styk, při jehož realizaci dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože. Rozhodná je tedy srovnatelnost provedení, a proto musí být jiný pohlavní styk srovnatelný se situací, při níž dochází ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Jestliže se u soulože předpokládá současné spojení pohlavního orgánu muže a ženy, pak srovnat s tím lze situace, kdy do pohlavního orgánu ženy neproniká pohlavní úd muže, ale tato situace je simulována jiným mechanismem, např. jazykem, prsty, jiným předmětem. Srovnatelný způsob se souloží zde spočívá v tom, že se simulovaným mechanismem navozuje situace stejná, jako když do vagíny (pochvy) ženy pronikne mužský pohlavní úd . To tedy znamená, že je tento mechanismus schopen vyvolat stejný účinek , jako kdyby o takovou simulaci nešlo a jednalo by se o skutečnou soulož. O takový způsob se jedná např. také tehdy, když jde o stimulaci mužského pohlavního orgánu v ústech pachatele (srov. R 25/2010). K obdobné situaci dochází v případě mužského pohlavního údu, který je při souloži zasouván do pochvy (vagíny) ženy, a proto, aby nastal účinek srovnatelný tomu, k jakému dochází v případě soulože, muže být namísto vnikání do pochvy použit způsob, při němž nejde o ženské pohlavní orgány, ale jinou srovnatelnou část těla (ženy nebo muže). Na základě tohoto vymezení se za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží považuje zejména orální pohlavní styk (felace či cunilinctus), anální pohlavní styk, ale může sem patřit i zasouvání jiných předmětů (tzv. robertků apod.) do ženského pohlavního ústrojí, event. další způsoby srovnatelného použití předmětů sloužících jako náhražky pohlavních orgánů (srov. např. TR NS 68/2010-T 1312.). Za jistých okolností, při hlubokém vnikání prstů do pochvy ženy, lze i při této praktice dovodit srovnatelnost provedení i účinku, jako je tomu u soulože, což nevylučuje i tento mechanismus provedení pohlavního styku považovat za srovnatelný se souloží. Dítětem se pak podle §126 tr. zákoníku rozumí osoba mladší osmnácti let , pokud trestní zákoník nestanoví jinak.
26. Při aplikaci těchto zákonných a teoretických východisek na posuzovaný případ Nejvyšší soud dospěl k závěru, že právní kvalifikace použitá soudem prvního stupně, jíž přisvědčil i soud odvolací je správná a zákonná. Z tzv. právní věty pod bodem 2) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, které spočívají v tom, že obviněný jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, kdy spáchal tento čin pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a na dítěti. Z pohledu těchto závěrů je třeba zdůraznit, že ze skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů formulovaných ve skutkové větě bodu 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a rozvedených v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, ale i z obsahu samotného spisu je zřejmé, že obviněný násilím donutil poškozenou k pohlavnímu styku způsobem srovnatelným se souloží, když překonal kladený odpor poškozené [bod 2 a) – nerespektoval, že se nezletilá snaží jeho ruku odstrčit, bod 2 b) – zneužívaje své fyzické převahy poškozenou zalehl, i přes její verbální nesouhlas a snahu odstrčit jeho ruku, bod 2 c) – přes její verbální nesouhlas a snahu odstrčit ho, zneužívaje své fyzické převahy, plakala, odvracela hlavu a dávala najevo svůj nesouhlas], a následně na ní vykonal pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží [bod 2 b) – osahával ji na přirození a po dobu zhruba pěti minut zasouval prst do její vagíny, bod 2 c) – silou uchopil její ruku, dlaň přiložil na svůj penis a pohyboval jí do svého vyvrcholení]. V době jednání obviněného pod bodem 2), bylo poškozené BBBBB patnáct let, a proto byla ve smyslu §126 tr. zákoníku stále dítětem, neboť poškozené bylo v té době méně než 18 let, a současně trestní zákoník v §185 odst. 2 písm. b) nespecifikuje věkovou hranici dítěte odlišně. Nejvyšší soud se proto ztotožňuje s právní kvalifikací jednání obviněného, učiněnou soudy nižších stupňů.
27. Ve vztahu k námitce obviněného, že jeho jednání pod bodem 2) mělo být posouzeno jako pohlavní zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku je vhodné ještě dodat, že dovolatelem navrhovaná kvalifikace by nebyla možná ani s ohledem na věk poškozené. Pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku se totiž dopustí ten, kdo vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije. Poškozená v době, kdy došlo k posuzovanému jednání, již dosáhla věku 15 let, a proto není způsobilým předmětem takového trestného činu.
28. Pokud dovolatel namítá, že jeho jednání pod bodem 1) vůči poškozené AAAAA, nedosáhlo intenzity potřebné pro spáchání trestného činu, pak z pohledu zvolené dovolací argumentace je třeba odkázat na úvahy obsažené v bodě 21. tohoto rozhodnutí, když i v případě této dovolací argumentace v podstatě absentují jakékoliv právní námitky. Přesto považuje i v případě tohoto skutku Nejvyšší soud za nutné uvést následující. Trestného činu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije. Kvalifikovaná skutková podstata uvedená v odstavci 2 tohoto ustanovení, pak spočívá v tom, že se výše uvedeného jednání dopustí osoba na dítěti mladším 15 let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu.
29. Objektem trestného činu pohlavního zneužití podle §187 je mravní a tělesný vývoj dětí . Jedná se o ochranu osob mladších 15 let, před útokem na jejich pohlavní nedotknutelnost. Je třeba zdůraznit, že se jedná o ochranu dětí mladších 15 let před jakýmkoli útokem na jejich pohlavní nedotknutelnost , tedy i před osaháváním na přirození, neboť ohmatávání pohlavních orgánů či jiné sexuální aktivity, které nejsou souloží, ale směřují k sexuálnímu vzrušení pachatele, naplňují znak jiného způsobu pohlavního zneužití (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, č. j. 3 Tdo 373/2016-20, případně ze dne 25. 2. 2019, sp. zn. 4 Tdo 171/2019).
30. Pod pojmem jiným způsobem pohlavně zneužije, je tedy třeba rozumět pohlavní zneužití v jiné formě, než souloží, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let, jako je např. orální pohlavní styk, ohmatávání pohlavních orgánů, popřípadě i jiné formy ukájení pohlavního pudu na těle této osoby či na žádost pachatele na jeho vlastním těle. Tento jiný způsob pohlavního zneužití přitom nemusí spočívat v natolik intenzivním zásahu do pohlavní sféry poškozeného, jakým je vykonání soulože (TR NS 57/2009-T 1203.). Osahávání přirození poškozené obviněným tak bezpochyby naplňuje znak jiného způsobu pohlavního zneužití.
31. Zde je nezbytné uvést, že v posuzovaném případě bylo jednání obviněného kvalifikováno jako trestný čin pohlavního zneužití, kdy z právní věty jednání pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud považoval za naplněné znaky uvedeného trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, které spočívají v tom, že obviněný dítě mladší patnácti let jiným způsobem, než souloží pohlavně zneužil a spáchal čin na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru. Skutková část výroku o vině v bodě 1) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odůvodněním soudů nižších stupňů pak obsahuje konkrétní skutková zjištění, která naplňují všechny zákonné znaky daného trestného činu. Vyplývá z nich, že obviněný osahával přirození poškozené přibližně po dobu půl minuty a byl si nepochybně vědom jejího věku, neboť se jednalo o jeho dceru, tedy osobu svěřenou jeho dozoru. Je zjevné, že obviněný se daného jednání pod bodem 1) dopustil za účelem vlastního sexuálního uspokojení. Uvedená skutková zjištění tak evidentně naplňují zákonné znaky trestného činu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, přičemž na jednání obviněného s odkazem na výše uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 3 Tdo 373/2016, 4 Tdo 171/2019) nic nemění skutečnost, že poškozenou „jen“ osahával a podle názoru dovolatele jeho jednání nemělo potřebnou intenzitu ke spáchání trestného činu. Námitka dovolatele týkající se nedostatečné intenzity páchané činnosti je tak zjevně neopodstatněná.
32. Pokud dovolatel namítá, že nebyla zohledněna otázka zmenšené příčetnosti ve smyslu §27 tr. zákona ( pozn. pravděpodobně myšleno tr. zákoníku ), tak je třeba uvést, že k této dovolací argumentaci neuvádí nic dalšího. Za situace, kdy chybí jakýkoliv alespoň náznak dovolací argumentace je možno mít za to, že tato argumentace není podřaditelná pod zvolený dovolací důvod a jako takovou se jí Nejvyšší soud v rámci podaného dovolání nemůže vůbec zabývat, neboť není povinností Nejvyššího soudu si dovolací argumentaci domýšlet. Jak již bylo naznačeno, právně fundovanou argumentaci zajišťuje povinné zastoupení obviněného v rámci dovolacího řízení obhájcem. Obecně jen považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat na úvahy soudů nižších stupňů, které se otázkou zmenšené příčetnosti obviněného v rámci svých rozhodnutí zabývaly, včetně vlivu této skutečnosti na jeho trestní odpovědnost a uložený trest (viz body 37., 50., 57. rozsudku soudu prvního stupně, viz body 90. – 109. rozsudku soudu druhého stupně).
33. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněného bylo podáno částečně z důvodů, které lze, jak již bylo naznačeno s velkou dávkou tolerance podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy ovšem uplatněné námitky jsou zjevně neopodstatněné.
34. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. 6. 2020
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu