ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.691.2020.1
sp. zn. 4 Tdo 691/2020- 788
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2020 o dovolání obviněného V. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 9 To 47/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 59/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 10 T 59/2019, byl obviněný V. B. (dále jen obviněný, popř. dovolatel), uznán vinným ze spáchání zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
jako provozovatel sezónní prodejny s občerstvením s názvem P. V. umístěné na pozemku parcelního čísla XY a XY v katastrálním území XY, v období od 1. 1. 2001 do 3. 5. 2018, prostřednictvím vodovodní přípojky napojené k vodovodní přípojce pitné vody pro Základní školu a mateřskou školu XY na XY, s řádně měřenou spotřebou, neoprávněně a bez řádného měření odebíral pro potřeby provozu uvedené prodejny P. V. pitnou vodu, za jejíž spotřebu nehradil žádné platby, a způsobil tak příspěvkové organizaci Základní škola a mateřská škola XY, XY, IČ: XY, škodu ve výši 582.630 Kč.
2. Za uvedený trestný čin uložil Okresní soud v Benešově obviněnému podle §205 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložil současně obviněnému povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem. Dále obviněnému uložil podle §71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, konkrétně propadnutí:
- částky 99.200 Kč, získané prodejem osobního automobilu Renault Trafic, RZ: XY, uložené na účtu č. XY, pod variabilním symbolem XY,
- částky 90.200 Kč, získané prodejem osobního automobilu Škoda Octavia, RZ: XY, uložené na účtu č. XY, pod variabilním symbolem XY,
- částky 41.560,21 Kč, zajištěné na účtu č. XY.
3. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Základní škola a mateřská škola XY, XY, IČ: XY, rozhodnutím soudu prvního stupně odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 10 T 59/2019, podali obviněný a poškozená Základní škola a mateřská škola XY, XY, IČ: XY, odvolání. Obviněný podal odvolání do všech výroků napadeného rozsudku. Odvolání poškozené směřovalo do výroku, kterým byla odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 9 To 47/2020 tak, že zamítnul odvolání obviněného podle §256 tr. ř., a současně zamítnul i odvolání poškozené podle §253 odst. 1 tr. ř.
2.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 9 To 47/2020, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Citovaný důvod dovolání dovozuje z toho, že rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou založena na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, když soudům nižších stupňů vytýká, že nedostatečně zjistily skutkový stav, neboť neprovedly celou řadu jím navrhovaných důkazů. Vyslovuje názor, že neúplným a selektivním způsobem dokazování, neboť existuje množství opomenutých důkazů, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
6. Dovolatel předně poukazuje na to, že s ohledem na obsáhlou judikaturu Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. 83/04)) lze v dovolání namítat pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., námitku extrémního rozporu mezi právním posouzením skutku a učiněnými právními závěry, ale i případ tzv. opomenutých důkazů. Následně podrobně rozvádí, jaká situace se podle příslušné judikatury Ústavního soudu považuje za tzv. opomenuté důkazy.
7. Obviněný následně zdůrazňuje, že nikdo nesmí být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon (§2 odst. 1 tr. ř.). Poté namítá, že policejní orgán před zahájením trestního stíhání nechal vypracovat znalecký posudek za účelem stanovení výše škody a následné právní kvalifikace skutku, čímž ho vyloučil z práva účinně se hájit jako obviněný, neboť neměl možnost vznést námitky proti osobě nebo odbornému zaměření znalce a neměl ani možnost vznést námitky proti formulaci otázek položených znalci. Podle dovolatele policejní orgán postupoval obmyslným způsobem, neboť před zahájením trestního stíhání lze provádět pouze neodkladné a neopakovatelné úkony, které jsou definovány v §160 odst. 3, odst. 4. tr. ř. Obviněný je rovněž toho názoru, že namítaná vada nebyla zhojena ani tím, že mohl vznášet námitky k zadání otázek na znalce a k jeho vypracovanému posudku v pozdější fázi řízení – při hlavním líčení.
8. Dále má za to, že dokazování v přípravném řízení bylo prováděno selektivním způsobem. Zdůrazňuje, že ohledně správnosti znaleckého posudku Ing. Škopka byly důvodné pochybnosti a proto navrhoval vypracování revizního znaleckého posudku. Protože tomuto důkaznímu návrhu vyhověl soud prvního stupně toliko částečně, nechal si vypracovat vlastní znalecký posudek Ing. Mráčka. Jeho závěry ovšem soud bagatelizuje, ovšem oba znalci se shodli na tom, že výši případné škody by nejobjektivněji mohlo objasnit skutečné měření spotřeby vody. Přesto soud prvního stupně všechny důkazní návrhy odmítl, ačkoliv stačilo ke zjištění skutečné výše škody provést jím navrhovaný důkaz, a to měření skutečné spotřeby vody kiosku v roce 2018 až 2019. Za takové situace nelze při stanovení výše způsobené škody vycházet ze závěru znaleckého posudku Ing. Škopka, neboť tento neposkytuje skutečný a řádný podklad pro stanovení výše způsobené škody, což má za důsledek chybnou právní kvalifikaci skutku, a tedy nesprávné právní posouzení skutku.
9. Současně zdůrazňuje, že opakovaně poukazoval na to, že nebylo prokázáno, jaká byla skutečná spotřeba vody ZŠ a jakou měl spotřebu pronajímatel p. T., a že docházelo k opakovaným haváriím vodovodního potrubí. Namítá, že navrhoval výslech dalších osob ohledně těchto skutečností, ovšem soudy nižších stupňů provedení těchto důkazů bez dalšího odmítly. Podle dovolatele soudy měly rozlišit neoprávněný odběr vody a odběr oprávněný bez měření. Je toho názoru, že v jeho případě se nejedná o situaci neoprávněného odběru, když obě přípojky byly řádně projednány ve vodoprávním řízení. Připomíná, že vlastníkem kiosku není on, ale jeho otec, když zákonná povinnost platit vodné se tak vztahuje na jeho otce, nikoliv na něho jakožto nájemníka kiosku.
10. V závěru podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se podle §265k odst. 1 tr. ř. ruší napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 9 To 47/2020, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 10 T 59/2019, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Benešově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 1 NZO 532/2020 nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení, včetně toho, jaký uplatnil obviněný dovolací důvod a v jakých skutečnostech spatřuje jeho naplnění. Státní zástupce předesílá, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. opravňuje Nejvyšší soud k přezkumu otázek hmotněprávních, nikoliv procesních, a proto dovoláním nelze napadat proces dokazování, a následně rozporovat skutková zjištění, když ovšem připouští, že tento závěr neplatí bezvýhradně, neboť nesprávná realizace důkazního řízení může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces.
12. Následně státní zástupce uvádí, že obviněný namítá porušení práva na spravedlivý proces s odkazem na opomenuté důkazy a odmítnutí jeho důkazních návrhů ze strany soudů nižších stupňů. Státní zástupce však má za to, že v dané věci nedošlo k pochybení při dokazování, když soud prvního stupně zamítnutí návrhů obhajoby řádně odůvodnil (např. výslech velitele městské policie, jednatele stavební firmy k odběru vody při opravě školního hřiště, výslech jednatele K. S. k dodávce vody a odběru vody, doplněk znaleckého posudku) a jeho úvahy jsou seznatelné z odůvodnění rozsudku tohoto soudu.
13. Ve vztahu k návrhu na doplnění dokazování rovněž odkazuje na bod 30. odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ve kterém je jasně popsaná metoda vyčíslení výše škody, kterou použil znalec Ing. Martin Škopek, a z jakých příčin považoval prvoinstanční soud tuto metodu za nejvhodnější vzhledem k podkladům, které měl znalec k dispozici a vzhledem ke všem okolnostem posuzované situace. Obviněným navrhovaný výslech svědků k únikům vody při haváriích ve škole a k odběru vody při opravě školního hřiště považuje státní zástupce vzhledem k použité metodě znaleckého zkoumání za nadbytečný, neboť znalec použil matematický model, který eliminoval i případné výkyvy ve spotřebě vody zaviněné mimořádnými událostmi.
14. Ve vztahu k listinám, které obviněný předložil a na základě kterých měl být vypracován revizní znalecký posudek, státní zástupce rekapituluje vyjádření soudu prvního stupně, který zdůraznil, že znalecký posudek předložený obhajobou byl vyhotoven v září 2019, kdy podle faktury a vyúčtování od K. S. bylo vyúčtování vody provedeno teprve v říjnu 2019. Faktura za vodu datovaná dnem 21. 10. 2019 byla vyhotovena zcela účelově až na základě výzvy soudu, což věrohodnost měření dokládaného obhajobou zcela zpochybňuje. K přiložené fotodokumentaci odpočtového vodoměru nalézací soud konstatoval, že není datována a není ani zřejmé, kde se předmětný odpočtový vodoměr nachází. Z těchto důvodů tedy nebylo dokazování doplněno o výslech jednatele K. S. a o znalecký posudek tak, jak navrhovala obhajoba.
15. K námitce opomenutých důkazů státní zástupce dále rozvádí, že meze dokazování jsou dány §2 odst. 5 tr. ř., podle kterého mají soudy povinnost zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu nezbytném pro rozhodování. Státní zástupce má za to, že tuto svou povinnost soudy splnily. Akcentuje, že o důkazních návrzích soudy rozhodly a náležitě jejich zamítnutí odůvodnily (viz bod 30. rozsudku soudu prvního stupně a body 19. – 20. usnesení soudu druhého stupně). V posuzovaném případě tak neexistují opomenuté důkazy, a tím pádem nebylo porušeno ani právo obviněného na spravedlivý proces. Nebyla porušena ani kontradiktornost řízení, neboť obviněný měl možnost se vyjádřit ke znaleckému posudku, tuto svoji možnost i využil, a současně bylo na jeho návrh provedeno nové znalecké zkoumání vztahující se pouze k letnímu období.
16. Podle státního zástupce se obviněný naplnění zvoleného dovolacího důvodu snaží dovodit z porušení práva na spravedlivý proces, když fakticky ale pouze zpochybňuje znalecký posudek vypracovaný Ing. Škopkem a snaží se o odlišné hodnocení důkazů, čímž chce docílit změny skutkových zjištění o neoprávněném odběru vody a o množství takto odebrané vody. Prosazuje tedy svou vlastní verzi skutkových zjištění, na základě které se snaží o změnu výše způsobené škody. Námitkou obviněného, že v předmětné věci nejde o neoprávněný odběr, se však už zabýval soud prvního stupně, konkrétně v bodě 29. svého odůvodnění.
17. V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, neboť jde o dovolání, které svým obsahem nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu státní zástupce rovněž vyslovil souhlas s tím, aby bylo podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i jiné rozhodnutí učiněno v neveřejném zasedání.
3.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
4.
Důvodnost dovolání
19. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
20. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
21. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
22. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
23. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu dovolacích námitek považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje v podstatě stejné námitky jako v řízení před soudy nižších stupňů, přičemž tyto na jeho obhajobu reagovaly, tedy zabývaly se jí a řádně se s ní vypořádaly (viz bod 13. – 20. usnesení soudu druhého stupně). V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání je třeba uvést, že na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná.
24. Přesto lze konstatovat, že obviněný své námitky formálně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod. Uplatněné argumenty totiž primárně směřují do oblasti skutkové a procesní. Obviněný vytýká soudům především nesprávné hodnocení provedených důkazů, když namítá neúplné zjištění skutkového stavu, resp. namítá vadná skutková zjištění (týkající se neoprávněnosti odběru vody z vodovodního potrubí základní školy a množství odebrané vody – tedy výše způsobené škody), a přitom současně prosazuje vlastní (od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci a až následně ˗ sekundárně ˗ vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Námitky obviněného se tedy fakticky týkají hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, nikoliv nesprávného právního posouzení skutku. Zde je na místě zdůraznit, že byť by se na první pohled mohlo jevit, že obviněný uplatnil použitou argumentaci právně relevantně, když navenek namítá, že nebyla zjištěna skutečná výše škody, jež je znakem zvolené skutkové podstaty, tak z pohledu zvolených konkrétních dovolacích námitek pouze vyjadřuje nesouhlas se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, ke kterým dospěly na základě provedených důkazů a prosazuje své vlastní závěry a hodnocení důkazů. Nedostatečné zjištění výše způsobené škody totiž dovozuje na základě toho, že nebyli vyslechnuti všichni v úvahu přicházející svědci a z nesouhlasu se závěry znaleckého posudku Ing. Škopka, takže obviněný zpochybňuje rozsah dokazování a hodnocení důkazů. Takto formulované dovolací námitky, jak již bylo naznačeno, nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Ani námitky vztahující se k vypracování znaleckého posudku před zahájením trestního stíhání nejsou způsobilé založit přezkumnou pravomoc dovolacího soudu, když tyto nelze podřadit pod zvolený dovolací důvod, neboť jsou procesního charakteru.
25. Přesto považuje Nejvyšší soud za vhodné zdůraznit, že soudy nižších stupňů své skutkové a právní závěry řádně zdůvodnily. Zde je na místě odkázat zejména na rozhodnutí soudu prvního stupně, který své úvahy ohledně rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů řádně zdůvodnil (viz bod 28. – 30. rozsudku), když všechny provedené důkazy hodnotil v jejich vzájemném kontextu, tak jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Uvedený soud následně přesvědčivým způsobem objasnil, k jakým dospěl skutkovým závěrům a na podkladě jakých důkazů (viz výpovědi svědků, závěry znalce Ing. Škopka včetně jeho doplňku a listinné důkazy), když se zabýval řádně a náležitě i otázkou výše způsobené škody, přičemž vyhověl námitce obviněného, že kiosek byl v provozu pouze během letních měsíců, a proto byl původní rozsah výše škody korigován každoročně na období od 1. 5. do 30. 9. (viz bod 30. rozsudku). Soud druhého stupně se pak se závěry soudu prvního stupně ztotožnil, když v rámci podaného odvolání obviněný uplatnil stejné námitky jako v dovolání, přičemž se ovšem nespokojil pouze s odkazem na písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, nýbrž své úvahy řádně odůvodnil z pohledu námitek obviněného (viz bod 13. – 25. usnesení), tak jak to vyžaduje ustanovení §134 odst. 2 tr. ř.
26. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů zároveň nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Nad rámec tohoto závěru je třeba uvést, že v dané věci nebyl zjištěn ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci a proto nebylo žádného objektivního důvodu pro pochybnosti o správnosti napadených rozhodnutí [srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04 (N 42/32 SbNU 405), ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 3094/08 (N 103/53 SbNU 293), ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05 (N 167/42 SbNU 407)], když se soudy prvního i druhého stupně s důkazními návrhy obviněného v potřebném a nezbytném rozsahu vypořádaly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. II. ÚS 339/14, či ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. III. ÚS 1432/11).
27. Přestože námitky obviněného, jak již bylo naznačeno, nejsou podřaditelné pod zvolený dovolací důvod, Nejvyšší soud považuje za vhodné se k některým blíže přesto vyjádřit. Obviněný především zpochybňuje postup policejního orgánu, který vypracoval znalecký posudek ohledně výše způsobené škody před zahájením trestního stíhání, aniž by tento úkon byl podle jeho názoru úkonem neodkladným, čímž podle obviněného došlo k porušení jeho obhajovacích práv a z tohoto dovozuje porušení práva na spravedlivý proces.
28. Obecně je třeba uvést, že dokazování je procesní činnost orgánů činných v trestním řízení, jejíž význam spočívá především v tom, že jde o postup, jímž je obstaráván skutkový podklad pro další řízení a v konečné fázi pro rozhodnutí. Ačkoliv těžiště dokazování leží v řízení před soudem, zejména tedy v hlavním líčení, začíná již v přípravném řízení. Po novelizaci trestního řádu zákonem č. 265/2001 Sb., bylo sice zúženo dokazování v přípravném řízení prováděné v procesní podobě použitelné v řízení před soudem, přesto touto novelizací bylo však umožněno, aby některé důkazy byly provedeny před zahájením trestního stíhání (srov. zejména §158 odst. 3, 6, 8 a 9, §158a a §158b až §158e tr. ř.) za současného umožnění jejich využitelnosti při dokazování v řízení před soudem. Práva obhajoby ve vztahu k výsledkům tohoto dokazování, zejména výslechům svědků, ale také znaleckým posudkům či odborným vyjádřením, jsou zajištěna v dalších stadiích trestního řízení, především v plně kontradiktorním řízení před soudem.
29. Z pohledu shora naznačených závěrů je třeba zdůraznit, že trestní řád v ustanovení §158 a násl. orgánům činným v trestním řízení, resp. policejnímu orgánu již ve fázi před zahájením trestního stíhání umožnuje, aby za účelem objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, vyžadoval vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů, vyžadoval odborná vyjádření či znalecké posudky , prováděl neodkladné a neopakovatelné úkony apod. Nasvědčují-li pak po provedeném prověřování podle §158 tr. ř. zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, je třeba zahájit trestní stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. K závěru o spáchání trestného činu určitou osobou postačuje pro zahájení trestního stíhání vyšší stupeň pravděpodobnosti, musí však být konkrétními skutečnostmi dostatečně odůvodněn.
30. V nyní posuzované věci bylo trestní řízení zahájeno policejním orgánem na základě podnětu svědkyně Z. K. Policejní orgán započal ve smyslu §158 odst. 3 tr. ř. a násl. provádět úkony k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, jenž byl jmenovanou svědkyní, jako oznamovatelkou sdělen. Takový postup byl jeho povinností, přičemž mu nelze vytýkat, že ihned nezahájil trestní stíhání, jak by si snad představoval obviněný, neboť pro takové rozhodnutí musel nejprve opatřit takové podklady a důkazy, na jejichž základě vůbec mohl rozhodnout, zda ve věci existuje důvodné podezření, že byl spáchán skutek zakládající znaky konkrétního trestného činu a pokud ano jakého, včetně jeho právní kvalifikace a kdo je z jeho spáchání podezřelý, tak aby v případě prokázání těchto skutečností mohl následně v odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání přesně označit skutečnosti, které závěr o důvodnosti trestního stíhání odůvodňují (srov. §160 odst. 1 tr. ř.). Nesplňovalo-li by usnesení o zahájení trestního stíhání požadované náležitosti, resp. nebylo-li by dostatečně podloženo a odůvodněno konkrétními skutečnostmi, nebylo by možno označit trestní stíhání za zahájené v souladu se zákonem. Obecně je třeba si uvědomit, že každá trestná činnost má určitá specifika a pro její objasnění je potřebný různý rozsah prováděných úkonů před zahájením trestního stíhání. Jestliže přitom orgány činné v trestním řízení postupují v mezích zákona a činí úkony, k nimž jsou podle zákona oprávněny a které jim trestní řád umožňuje, pak nelze v jejich postupu shledávat jakoukoliv nezákonnost. V posuzované věci se jednalo o majetkovou trestnou činnost, jež měla být páchána po dobu téměř 18 let, když výše škody je jedním ze znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku a její výše by proto měla být v určitém nezbytném rozsahu objasněna již před zahájením trestního stíhání, tak aby bylo možno určit právní kvalifikaci z hlediska výše způsobené škody, když samozřejmě nelze vyloučit, že po zahájení trestního stíhání se výše způsobené škody může upřesnit právě na základě provedeného dokazování a to ve prospěch či neprospěch obviněného. Zde je třeba podotknout, že při trestném činu krádeže spáchaným nelegálním odběrem ať už vody nebo jiných energií není neobvyklé, že k jeho objasnění v rozsahu nezbytném pro případné zahájení trestního stíhání, je zapotřebí vypracovat znalecké posudky ještě před zahájením trestního stíhání, což trestní řád výslovně umožňuje. V této souvislosti je třeba uvést, že není správný názor obviněného, že vyžadovat znalecké posudky před zahájením trestního stíhání podle §158 odst. 3 písm. b) tr. ř., není možné, neboť se nejedná o neodkladný či neopakovatelný úkon. Možnost vyžadovat znalecké posudky před zahájením trestního stíhání je upravena v jiném ustanovení než v tom, ve kterém je upravena možnost provádět neodkladné a neopakovatelné úkony (§160 odst. 4 tr. ř.). Jinak vyjádřeno, možnost vyžadovat a opatřovat si znalecké posudky v řízení před zahájením trestního stíhání ve smyslu §158 odst. 3 písm. b) tr. ř. není podmíněna jejich neodkladností či neopakovatelností, nýbrž vyplývá přímo z návětí ustanovení §158 odst. 3 tr. ř., když zákon přímo předpokládá, že policejní orgán ve fázi prověřování si může opatřit, resp. musí opatřit určité podklady pro objasnění toho, zda byl spáchán určitý trestný čin, a to mimo jiné i znalecký posudek (viz blíže Šámal, P. a kol. Trestní řád II, §157 až 314s. Komentář. 7. Praha: C. H. Beck, 2013, 1950-1951 s.). V dané věci znalecký posudek, který byl vypracován před zahájením trestního stíhání byl významný pro posouzení věci, resp. pro náležité objasnění věci z hlediska případného zahájení trestního stíhání, zejména otázky právní kvalifikace skutku v době zahájení trestního stíhání a případné námitky ve smyslu §105 odst. 3 tr. ř. mohl obviněný vznést v dalším průběhu trestního řízení, což bylo obviněnému umožněno, když znalec byl vyslechnut v rámci hlavního líčení a na podkladě upřesňující výpovědi obviněného a dalších provedených důkazů zpracoval doplněk tohoto znaleckého posudku. V neposlední řadě je třeba zmínit, že pokud by měl obhájce obviněného v úmyslu podat námitky proti otázkám zadaným znalci, popř. jeho odborné kvalifikaci, nic mu nebránilo tak učinit během hlavního líčení. Z protokolů o konaných hlavních líčeních je však zjevné, že ani obviněný ani obhájce obviněného tak neučinili. Právo přeje bdělým a skutečnost, že obviněný ani jeho obhájce nevyužili svých procesních práv, nemůže být předmětem dovolacího řízení. Je tedy nepochybné, že obhajobě byla dána možnost plně uplatnit její práva a právo na spravedlivý proces bylo respektováno.
31. Jak již bylo uvedeno, obviněný zdánlivě právně relevantním způsobem uplatnil námitku spočívající v tvrzení, že nebyla zjištěna výše způsobené škody. Fakticky dovolatel však tuto námitku neuplatnil právně relevantně, neboť ve skutečnosti se jeho námitka týká hodnocení důkazů, resp. procesu dokazování, neboť obviněný soudům vytýká, že neprovedly jím všechny navrhované důkazy. Obviněný tak ve skutečnosti namítá opomenuté důkazy. V souvislosti s namítanou chybnou výší škody, byť se jedná o hodnocení provedených důkazů, respektive tato námitka směřuje do skutkových zjištění, považuje Nejvyšší soud za nezbytné zdůraznit, že provedeným dokazováním bylo postaveno najisto, že obviněný připojením vodovodní přípojky kiosku na vodovodní přípojku pitné vody pro budovu poškozené Základní školy a mateřské školy XY na XY neoprávněně a bez řádného měření odebíral pro potřeby provozu předmětného kiosku pitnou vodu, za jejíž spotřebu nehradil žádné platby, čímž se dopustil neoprávněného užití vodovodu tak jak uvádí §10 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů. V posuzované věci orgány činné v trestním řízení za účelem určení výše neoprávněného odběru, respektive za účelem stanovení výše škody jako znaku dané skutkové podstaty přibraly znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací mimo jiné na dodávku vody a rozúčtování nákladů, Ing. Škopka, Ph.D. Ze znaleckého posudku (č. l. 51-90), výpovědi znalce během hlavního líčení konaného dne 5. 8. 2019 (viz protokol z hlavního líčení č. l. 472-474), dodatku č. 01 znaleckého posudku (č. l. 590-606) a výpovědi znalce během hlavního líčení konaného dne 17. 10. 2019 související s vypracovaným dodatkem znaleckého posudku (viz protokol o hlavním líčení č. l. 624-626) logicky vyplývá způsob, jakým znalec určil výši způsobené škody a Nejvyšší soud pro stručnost na závěry soudu prvního stupně zcela odkazuje, když znalec i eliminoval případné výkyvy ve spotřebě zaviněné mimořádnými událostmi. V podrobnostech odkazuje Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, konkrétně na bod 30. Soud druhého stupně se s tímto postupem prvoinstančního soudu ztotožnil a odkázal na příslušné body jeho odůvodnění. Oba soudy tak vzaly za prokázané, že obviněný neoprávněným odběrem vody způsobil škodu ve výši 582 630 Kč, přičemž dovolací soud s tímto názorem soudů souhlasí.
32. Nejvyšší soud dodává, že pokud soudy přistoupily k určení výše neoprávněného odběru vody, respektive k určení výše škody prostřednictvím znaleckého posudku, který vycházel z průměrné spotřeby školy za období, kdy k neoprávněnému odběru již nedocházelo a porovnal ji s průměrnými spotřebami v dřívějších letech, přičemž respektoval provozní období kiosku během letní sezóny, přičemž eliminoval i mimořádné události, během kterých mohlo docházet k úniku vody (havárii, rekonstrukce), pak se nepochybně jedná o objektivizovanou výši škody, neboť znalec při určení výše škody nepostupoval paušálně, ale vzal v úvahu všechny okolnosti daného případu, stejně jako soudy. O správnosti takto určené výše škody proto nelze mít pochyb.
33. Ve vztahu k tvrzené existenci tzv. namítaných opomenutých důkazů považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že tzv. opomenuté důkazy lze charakterizovat jako důkazy, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§125 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Za opomenuté důkazy se v praxi považuje i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci [srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04 (N 208/43 SbNU 323), ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09 (N 254/55 SbNU 455), či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09 (N 60/56 SbNU 643), a další]. Nejedná se však o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích (srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 972/09). Z pohledu shora naznačených východisek se sluší především poznamenat, že v řízení před soudy nižších stupňů bylo soudy náležitě odůvodněno, z jakých důvodů byly důkazní návrhy obhajoby zamítnuty, když soud prvního stupně provedení dalších důkazů odmítl pro nadbytečnost v rámci hlavního líčení a soud druhého stupně se s postupem soudu prvního stupně ztotožnil (viz bod 19. – 20. usnesení). Soud prvního stupně sdělil důvody zamítnutí důkazních návrhů obviněného v hlavním líčení konaném dne 17. 10. 2019 (viz zvukový záznam), když z odůvodnění soudu je zjevné, že tyto návrhy považoval za nadbytečné, a současně tento soud v bodě 30. svého odůvodnění vysvětlil, proč při stanovení výše škody vycházel z metody použité znalcem Ing. Martinem Škopkem, a nikoliv z obviněným předkládaných listin. Zde je na místě zdůraznit, že nalézací soud není povinen provést všechny navržené důkazy, ale z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř. Jestliže tedy soud odmítne provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit. V posuzované trestní věci se soudy, zejména pak soud nalézací, věnovaly s odpovídající péčí důkazním návrhům obviněného. Pokud nalézací soud k návrhu obviněného důkazy neprovedl, a svůj postup řádně vysvětlil a vyložil, že navrhované důkazy jsou nadbytečné, tak nelze jeho postup považovat za vadný. Protože soud druhého stupně okruh pořízených důkazů pro meritorní rozhodnutí ve věci považoval za dostačující, tak označil uvedený postup nalézacího soudu za správný a zákonný. Obecně je nezbytné uvést, že za dovolací důvod nelze uznat nesouhlas obviněného s tím, že odvolací soud považoval odůvodnění soudu prvního stupně o zamítnutí návrhů na provedení dalšího dokazování za dostatečné a ztotožnil se s jeho názorem, když na řízení před soudem prvního a druhého stupně je nutno pohlížet jako na jedno řízení, jehož výsledkem je pravomocné rozhodnutí o vině či nevině obviněného. Pokud se tedy soud druhého stupně zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně rozsahu dokazování, ale zejména s odůvodněním neprovedení dalších požadovaných důkazů, nelze jeho postup, kterým odkáže na rozhodnutí soudu prvního stupně považovat za primárně vadný. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se v projednávané věci nejedná o opomenuté důkazy a nebyl zjištěn ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, a proto nebylo žádného objektivního důvodu pro pochybnosti o správnosti napadených rozhodnutí [srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04 (N 42/32 SbNU 405), ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 3094/08 (N 103/53 SbNU 293), ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05 (N 167/42 SbNU 407)], když soudy prvního i druhého stupně se s důkazními návrhy obviněného v potřebném a nezbytném rozsahu vypořádaly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. II. ÚS 339/14, či ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. III. ÚS 1432/11).
34. Obviněný dále namítá, že se z jeho strany nejednalo o neoprávněný odběr, když zdůrazňuje, že obě přípojky byly řádně projednány ve vodoprávním řízení. I tato námitka směřuje do skutkových zjištění soudu prvního stupně, se kterými se ztotožnil soud druhého stupně. Přesto je třeba především uvést, že skutečnost, zda přípojky byly řádně projednány ve vodoprávním řízení, je v dané věci bezpředmětná, když rozhodující je skutečnost, že na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že obviněný úmyslně bez vědomí Základní školy a mateřské školy XY prostřednictvím napojení na její vodovodní přípojku odebíral vodu, kterou nehradil. Bez ohledu na tento závěr je nezbytné odkázat na zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů v platném znění, konkrétně na ustanovení §10 odst. 1 písm. b) tohoto zákona, podle kterého neoprávněným odběrem vody z vodovodu je odběr bez uzavřené písemné smlouvy o dodávce vody nebo v rozporu s ní, takže se nepochybně jednalo o neoprávněný odběr. Zde je třeba pro stručnost odkázat na úvahy soudů nižších stupňů ohledně vědomosti obviněného o tom, že odebírá vodu, kterou neplatí. Obdobné povahy je námitka obviněného, že vlastníkem předmětného kiosku je jeho otec. Zde je třeba zdůraznit, že z předložené smlouvy o nájmu nebytových prostor je nepochybné, že předmětné kiosky si pronajal obviněný a že podle této smlouvy byl obviněný povinen hradit náklady spojené s obvyklým užíváním, za což nepochybně je nutno považovat i úhradu energií a vody. Nad rámec tohoto závěru se sluší poznamenat, že ani obviněný či jeho otec, který ve věci vypovídal jako svědek, netvrdili, že by energie měl hradit někdo jiný než obviněný.
35. Na závěr ohledně namítaného porušení práva na spravedlivý proces lze uvést, že rovněž tato uplatněná námitka nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obecně je ovšem třeba zdůraznit, že vzhledem k výkladu Ústavního soudu porušení práva na spravedlivý proces může zakládat naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz Stanovisko Ústavního soudu Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014, bod 14. a 26., rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. ÚS II. 669/05). O takový případ se ovšem v dané věci nejedná, když lze konstatovat, že soudy nižších stupňů ohledně obviněného provedly dokazování v nezbytném rozsahu, přičemž skutkové závěry soudů mají oporu v provedených důkazech, kdy při jejich hodnocení nedošlo k žádné deformaci provedených důkazů, tyto byly hodnoceny v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., takže skutkový stav byl zjištěn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí soudů pak odpovídá §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. Nad rámec shora uvedeného je dále nutno uvést, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám dovolatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (viz rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Tyto zásady byly v daném řízení dodrženy a respektovány.
36. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný, ale ani žádný jiný.
37. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „ v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí . “
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 7. 2020
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu