ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.174.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 174/2020-519
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2020 o dovolání, které podal obviněný J. Š. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, okr. Plzeň-jih, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Znojmo, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 7 To 338/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 21 T 67/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. 21 T 67/2019, byl obviněný J. Š. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), d) tr. zákoníku, přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem podání alkoholu dítěti podle §204 tr. zákoníku.
2. Těchto trestných činů se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: „v době nejméně od začátku roku 2017 do 23. 10. 2018, ve společně obývaných domech nejprve na ul. XY, okres Jindřichův Hradec a následně ve XY, okres Znojmo, týral svoji družku, poškozenou M. P. a dvě její starší nezletilé děti, poškozené AAAAA (pseudonym), narozeného XY a BBBBB (pseudonym), narozenou XY, kteréžto děti má poškozená z předešlého manželství a na jejichž výchově a péči se podílel a které mu matka svěřovala i v době své nepřítomnosti, a to takovým způsobem, že v období poté, kdy poškozená s obviněným otěhotněla, se jeho vztah k poškozené a jejím dětem změnil, kdy je začal zejména slovně i fyzicky napadat a děti zcela nepřiměřeně i nedůvodně trestat, ponižovat, vyhrožovat napadením nebo fyzickou likvidací, kdy na ně řval, autoritativně si vynucoval pro něj žádoucí chování a to konkrétně tak, že
- jim takřka neustále nadával, že doma neuklízí i přesto, že uklizeno bylo, přičemž jim nadával vulgárními výrazy jako „piče, děvky“, kdy v důsledku jednání obviněného poškozený nezletilý AAAAA utekl z domu v XY a muselo po něm být pátráno policií,
- v domě v XY napadal nezletilého poškozeného AAAAA tím způsobem, že jej bil zavřenou pěstí do hlavy a to jen z důvodu, že mu poškozený odmlouval,
- když děti neposlouchaly nebo neplnily podle jeho představ úkoly, tak je pravidelně po blíže nezjištěnou dobu trestal tím způsobem, že nezletilý AAAAA a nezletilá BBBBB musely klečet na kovové rohoži, kdy na zádech měly školní tašku s cihlami, přičemž v jednom případě, kdy nechtěla poškozená nezletilá BBBBB takto klečet, ji udeřil obuškem přes stehno, čímž jí způsobil podlitinu, přičemž takto musely klečet i mnoho hodin až do pozdní noci do té doby, než jim obžalovaný umožnil jít spát, nebo než obžalovaný usnul,
- v přesně nezjištěný den koncem června 2018 cca ve 23 hodin, po slovní rozepři s poškozenou M. P., hodil poškozené před nohy cihly a poté, co se jí zastala její nezletilá dcera BBBBB, se po ní ohnal rukou, přičemž trefil poškozenou M. P., kterou následně začal bít pěstmi do obličeje, čímž jí způsobil podlitiny na obličeji,
- neustále poškozené i jejím dětem vyhrožoval, že je zabije, že poškozené M. P. dá znova přes hubu, kdy k tomuto uvedl, že když dostane přes hubu, tak je poté krotká a že by potřebovala řezat každý den,
přičemž intenzita jeho psychického nátlaku a fyzického napadání se v průběhu uvedeného období postupně stále stupňovala,
a dále v přesně nezjištěné době do května 2018 ve společně obývaném domě na ul. XY v XY, v přesně nezjištěném počtu případů opakovaně v nočních hodinách nutil pod pohrůžkou fyzické újmy nezletilé poškozené AAAAA a BBBBB, k pití alkoholu – rumu takovým způsobem, že jim řekl, aby si donesly skleničky a rum s tím, že pokud ho nevypijí, tak že dostanou, kdy nezletilí poškození ze strachu z obžalovaného alkohol neodmítly, rum si samy nalily a najednou vypily i několik skleniček, z kteréhožto důvodu pak bylo zejména nezletilé poškozené BBBBB špatně, zvracela a bolela ji hlava, a to vše přesto, že bezpečně věděl, že v té době nedosáhly věku 18 let.“
3. Za uvedené trestné činy byl odsouzen podle §198 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to černého pryžového obušku o délce cca 40 cm.
4. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 7 To 338/2019, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že poté, co byl vzat do vazby, poškozená M. P. s ním udržovala kontakt, pravidelně jej ve věznici navštěvovala a současně mu posílala dopisy, které svým způsobem mají milostný obsah a vyplývá z nich nejen její vztah k němu, ale také vztah nezletilých dětí AAAAA a BBBBB, s tím, že všichni ho mají rádi a čekají na jeho návrat. Poškozená mu také posílala do věznice peníze, oblečení a balík. Při návštěvách se spolu také líbali. Toto chování vzbuzuje pochybnosti o pravdivosti její výpovědi.
7. Následně dovolatel zmínil, že v prvém období žil s celou rodinou v XY v domě, který byl ve spoluvlastnictví poškozené M. P. a jejího bratra A. P. Tento dům poškozená spolu s bratrem prodala a pořídila nové bydlení ve XY. Ačkoli se podle rozhodnutí soudů obviněný dopouštěl na poškozené a jejích dětech závažné trestné činnosti, přesto mu poškozená M. P. umožnila, aby se přestěhoval s celou rodinou do XY. Dále namítl, že byť mělo k údajné závažné trestné činnosti docházet po dobu téměř dvou roků, nebyly o tom mimo tvrzení poškozených zjištěny žádné poznatky. Přestože se v rodině konaly návštěvy pracovnic Orgánu sociálně právní ochrany dětí, žádná z nich nezjistila nic negativního. Konflikty v jeho rodině nikdy také neřešila Policie, a to ani v XY, ani ve XY. Nezletilé poškozené děti docházely řádně do školy, přičemž škola nezjistila žádné negativní poznatky. Nezletilí poškození AAAAA a BBBBB ani poškozená M. P. nebyli nikdy ošetřeni u lékaře s jakýmkoliv zraněním.
8. Obviněný rovněž uvedl, že z výpovědi poškozené M. P. vyplývá, že vztahy mezi nimi byly normální, obviněný byl „někdy nespokojen s tím, že doma není pořádek“. Je pravdou, že mezi ním a poškozenou docházelo k hádkám, z jeho strany však nedocházelo k žádnému násilí. Žádným způsobem ji také neomezoval. Sama poškozená M. P. uvedla, že mu bylo jedno, co (ona) dělá. Nejasné je, z jakého důvodu na něho podala trestní oznámení. Zvláštní je také podle obviněného okolnost, že poškozená M. P. navázala kontakt s jiným mužem, a to již předtím, než byl (obviněný) zadržen policií. V průběhu trestního řízení se rozhodla s tímto mužem uzavřít manželství, posléze od tohoto záměru upustila.
9. Dovolatel se od počátku hájil tím, že se vůči nezletilým poškozeným nedopouštěl žádného závadného jednání. Cítil odpovědnost za jejich výchovu, převzal otcovskou roli, i když nebyl jejich biologickým otcem. Jako otec děti trestal v případě, že byly neposlušné. Trestal je vždy přiměřeným způsobem a v dobré víře a ve snaze je řádně vychovávat. Trestní stíhání bylo zahájeno zřejmě na základě výpovědi svědka A. P., který uvedl, že nezletilí museli klečet na prkně pobitém hřebíky, že měli na kolenou krev, přičemž dané tvrzení nebylo pravdivé. Obviněný připustil, že nechal děti klečet asi třikrát na kovové rohoži, což jim ale nepřivodilo žádné zranění. Výpovědi poškozených se pak ohledně délky klečení rozcházely. Jejich tvrzení o délce klečení jsou i v rozporu s tím, že ve škole nikdo z učitelů nepoznal, že nezletilí poškození jsou unavení a nevyspalí. Obviněný nepopírá, že děti občas uhodil, bylo to však pouze proto, že byly neposlušné, a vše se odehrálo v rámci jejich výchovy, přičemž svoje jednání považoval za správné a přiměřené. Popřel však, že by nezletilým poškozeným podával alkoholické nápoje. Sám alkoholické nápoje nepožívá, v jeho rodině nebyly doma žádné alkoholické nápoje a ani poškozená M. P. neuvádí, že by doma měli alkoholické nápoje nebo je požívali. Tvrzení nezletilých se proto jeví jako nevěrohodné.
10. Zdůraznil pak, že jeho vina nebyla prokázána žádným objektivním důkazem. Rozhodnutí soudů jsou založena pouze na výpovědích poškozených, přitom soudy nevzaly v úvahu, že jejich výpovědi si navzájem odporují a že poškození své výpovědi měnili. Zůstala nezodpovězena řada otázek a rozhodnutí soudů je třeba považovat za zcela nesprávná.
11. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil „rozsudek“ Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2019, č. j. 7 To 388/2019-488, a přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. V souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
12. K podanému dovolání zaslala sdělení státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
14. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 7 To 338/2019, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
17. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
18. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
19. V posuzované věci však námitky obviněného uplatněné v podaném dovolání směřují výlučně do oblasti skutkové (procesní), neboť obviněný jimi soudům obou stupňů vytýká „toliko“ nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní hodnotící úvahy k jednotlivým provedeným důkazům se závěrem, že jeho vina nebyla prokázána žádným objektivním důkazem. Právě a pouze z uvedených skutkových (procesních) výhrad vyvozuje závěr o naplnění jím uplatněného dovolacího důvodu.
20. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry učiněnými soudy po zhodnocení provedených důkazů a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností (neuplatňuje žádné hmotně právní argumenty). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
21. Jak již shora naznačeno, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad . O ten se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (viz přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 a další). V tomto kontextu je namístě uvést, že v posuzované věci taková situace nenastala – mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů není podle Nejvyššího soudu extrémní rozpor (nesoulad) dán.
22. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zjevné, že si byly vědomy důkazní situace, je patrné, jak hodnotily provedené důkazy (v dosavadním řízení bylo provedeno dokazování v rozsahu potřebném pro náležité objasnění věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř.) a k jakým závěrům přitom dospěly - je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.) a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo právními závěry. Nelze tedy činit závěr, že by vykonaná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Rozhodnutí soudů nižších stupňů nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli. V těchto souvislostech je možno poznamenat, že pokud soudy nižších stupňů při vyvozování svých skutkových závěrů vycházely z výpovědí poškozených jako přímých usvědčujících důkazů, podpořených také dalšími důkazy (k tomu viz odůvodnění jejich rozhodnutí, zejména audiozáznamy zachycující chování obviněného), nelze konstatovat, že by jejich skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16) . Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že soudy nižších stupňů dostatečně vyložily své hodnotící úvahy a že mezi jejich skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
23. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
24. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů a právě (výlučně) z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
25. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 2. 2020
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu