ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.343.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 343/2020-686
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 1. 4. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. V., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 3 To 307/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 23/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2019, č. j. 7 T 23/2019-611, byl obviněný D. V. uznán vinným v bodě I. přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a v bodě II. přečiny zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedené přečiny byl odsouzen podle §329 odst. 1, 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu zaměstnání u Policie ČR a jiných pořádkových sborů na šedesát měsíců. Týmž rozhodnutím byl obviněný P. H. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených přečinů v podstatě tím, že:
ad I. na základě žádosti svého známého P. H., dne 4. 12. 2017, v době od 10:00 do 10:34 hod., jako příslušník Policie České republiky, na svém služebním počítači s IP adresou XY, umístěném na služebně Policie České republiky v XY, XY, pod jemu přiděleným přihlašovacím jménem a vlastním heslem, v policejním informačním systému "Evidence trestního řízení" (dále jen ETŘ) v přestupkové věci vedené na Územním odboru Břeclav, Obvodní oddělení policie Hustopeče, pod č. j. KRPB-272640/PŘ-2017-060412-FB, do které se nechal zpracovatelem F. B., na vlastní žádost přidělit jako vedlejší zpracovatel z důvodu, že přestupek objasnil, vytvořil za přesněji nezjištěných okolností formulář úředního záznamu o podání vysvětlení podle §61 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, evidovaný pod pořadovým číslem 3 v jednacím protokolu, ve kterém zaznamenal výpověď J. K. s jeho plným doznáním k protiprávnímu jednání spočívajícímu v neuposlechnutí výzvy policisty k zastavení vozidla, přičemž poté, co shlédl videozáznam z čerpací stanice Agrotec a v osobě, která se projednávaného přestupku dopustila, poznal P. H., tudíž věděl, že doznání J. K. je nepravdivé, utvrdil zpracovatele spisu F. B. v tom, že se daného jednání dopustil J. K., čímž postupoval v rozporu s §2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a dále v rozporu s §45 odst. 1 písm. a), písm. b) a §46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů,
ad II. dne 5. 1. 2018, v době od 20:14 do 20:19 hod., jako příslušník Policie České republiky, v době výkonu služby, učinil opakovaně ze svého služebního počítače s IP adresou XY, umístěného na služebně Policie ČR v XY, XY, pod jemu přiděleným přihlašovacím jménem a vlastním heslem, neoprávněné dotazy k osobě H. M., a to do informačních systémů Policie ČR "Evidence trestního řízení" (dále jen ETŘ), "Kontrola", "Kontrola 2", "Pátrání po osobách a věcech" a "Opatření na státních hranicích", jakož i do správní evidence "Centrální registr osob", přičemž dotazem do ETŘ si takto neoprávněně opatřil výstup - sestavu všech trestních, přestupkových a jiných věcí evidovaných k této osobě v ETŘ v rámci Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje s uvedením spisové značky, krátkého popisu věci a data jejího zaevidování, přičemž věděl, že jím takto získané informace budou sloužit ve prospěch R. K., kterému je blíže nezjištěným způsobem předal a tento část z nich dne 10. 1. 2018 v 11:03 hod. zaslal v textové zprávě referentce Úřadu městské části Brno-Líšeň, R. O., zpracovávající opatrovnický spis jeho nezletilého syna AAAAA (pseudonym), s cílem dehonestovat svou bývalou přítelkyni a matku dítěte H. M., a získat tak výhodnější postavení v rámci opatrovnického řízení, a tímto svým jednáním vykonával svou pravomoc v rozporu s §2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a dále v rozporu s §45 odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a také v rozporu s článkem 8 odst. 5 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 215 ze dne 31. 12. 2008, článek 55 Pokynu policejního prezidenta č. 66 ze dne 31. 3. 2014.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný D. V. a státní zástupce v neprospěch obviněných D. V. a P. H. odvoláními, která Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 11. 2019, č. j. 3 To 307/2019-645, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že skutek v bodě I. byl nesprávně právně posouzen, neboť ze skutkových zjištění nevyplývá, že byl naplněn znak „v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch nesplnil povinnost vyplývající z jeho pravomoci“. Pokud totiž není v rámci dokazování prokázána skutečnost, že úřední osoba jednala v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch, nemůže být naplněna subjektivní stránka. Soudy nevyvrátily jeho tvrzení, že se na něj obrátil P. H. s tím, že jeho známý má problém, že ujížděl policistům a chtěl by se doznat. Jednání kladené mu za vinu nemohlo vést k opatření neoprávněného prospěchu. Sám neměl žádnou pravomoc ve věci rozhodnout, neboť nebyl řešitelem věci. V otázce viny a trestu byl příslušný rozhodnout pouze správní orgán. Tyto skutečnosti mu byly známé a nedávalo by žádný smysl, aby se domníval, že by byl schopen opatřit jinému neoprávněnou výhodu, pokud by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Ani ve druhém skutku mu nebylo prokázáno, že by se uvedeného jednání dopustil. Soud neprovedl ve věci jediný přímý důkaz o jeho vině, a aby jej bylo možné uznat vinným na základě nepřímých důkazů, musely by tvořit ucelený řetězec, ze kterého by byla nade vší pochybnost prokázána vina. Jeho spojení s danou věcí je přitom založeno čistě na domněnkách. Poukázal na listinu Sdělení informace o prováděných lustracích ze dne 10. 5. 2018, ze které vyplývá, že H. M. byla v roce 2017 lustrována v 69 případech a je tak zřejmé, že se jedná o zájmovou osobu, kdy údaje z lustrací měla k dispozici řada osob. Vzhledem k tomu, že i přes jeho námitky, nezjednal odvolací soud nápravu vadného rozsudku soudu prvního stupně, ač tak učinit měl a mohl, tak podává dovolání i z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že obviněný ve svém dovolání opakuje obhajobu, kterou již uplatnil před soudem prvního stupně a v odvolání. S námitkami, že mu nebylo prokázáno spáchání projednávaných skutků, se už soudy obou stupňů vypořádaly a s jejich závěry lze souhlasit. Obviněný nově namítl, že „ze skutkových zjištění nevyplývá, že by jednal v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch, a pokud není v rámci dokazování prokázána skutečnost, že úřední osoba jednala v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch, nemůže být prokázáno naplnění subjektivní stránky trestného činu.“ Tyto námitky jsou procesní povahy a směřují do skutkových zjištění, proto nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Celkově směřují námitky spíše k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo, ale s odkazem na judikaturu lze konstatovat, že se jedná o procesní zásadu a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Pohnutka obviněného opatřit jinému prospěch, je velmi přiléhavě popsána v odůvodnění soudu prvního stupně a za dostatečné lze považovat i její vyjádření v tzv. skutkové větě rozsudku.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací námitky obviněného směřují výhradně proti skutkovým zjištěním a hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Ačkoli obviněný mj. namítl, že není prokázáno naplnění subjektivní stránky, kdy ze skutkových zjištění podle něj nevyplývá, že by jednal v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch, tuto námitku postavil výhradně na vlastní verzi skutkového děje, která je však diametrálně odlišná od skutkových závěrů učiněných soudy obou stupňů. Formálně by tedy tato námitka byla s to naplnit uplatněný dovolací důvod, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a proto ji pod tento dovolací důvod nelze podřadit. Lze konstatovat, že naplněním subjektivní stránky v obou bodech se podrobně zabývaly soudy obou stupňů.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Je namístě poznamenat, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí jednotlivé důkazy velmi podrobně rozebral a hodnotil. Stejně tak se jednotlivými důkazy zabýval soud druhého stupně. Oba soudy přitom na základě provedeného dokazování dospěly ke správným skutkovým závěrům, se kterými se Nejvyšší soud plně ztotožnil. Je zároveň třeba poukázat, že obviněný v části uplatnil podstatně shodné dovolací námitky, jaké uplatnil již v rámci odvolání, přičemž se s nimi odvolací soud v dostatečné míře vypořádal. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněný žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, ani nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006).
Ani nepříliš konkrétní námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Námitky obviněného, kterými brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů a hodnocení důkazů nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. 4. 2020
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu